72
Revoluce 4.0 jako příslib nebo hrozba?
Samotný termín Revoluce 4.0 je mladý a pochází z manažerských kruhů automobilek a chemických společností. Slova se chytili politici i novináři, kteří ve spojitosti s problematikou opakují, že nás čekají velké změny, na které se musíme adaptovat. Co ale vlastně přinesou? Po technologické stránce je představa jasná, ale jaký bude dopad v rovině ekonomické, sociální a psychologické? To už je zahaleno tajemstvím. V premiérové streamu diskuze poukáže na palčivost tématu Jan Keller.
Námět: Rado Miko
4 komentáře
Zdá se, že to téma si přímo říká o nějaký konkrétní příběh. Shodou okolností mi právě dnes přišel e-mail, v němž se všechno, co obnáší praxe života, zajímavě zrcadlí. Posuďte to, prosím, sami. Cituji:
Důchodová reforma se právě odehrává, aneb Povzdech jednoho podnikatele
U nás ve firmě všechno stojí na lidech nad padesát let. Na jednoho mladého moderního a dynamického jinocha v provozu připadá dvacet předdůchodců.
V kancelářích je to samozřejmě přesně naopak. Tam se to mládím jen hemží. Teď jsou všichni pod čtyřicet na home office (to znamená, že nedělají nic) a nikdo je nepostrádá. Za to všichni nad padesát jsou v práci imrvére, protože někdo musí jezdit s náklaďákem, obsluhovat nakladač, mačkat knoflíky na velíně sila, obsluhovat čističky obilovin a pracovat s laboratorními přístroji.
Všude, kde staří kádři odešli do důchodu, nikde nám noví mladí nevydrželi déle jak dva roky. Při každé takové střídačce se ztrácejí schopnosti a zkušenosti. Ti noví je ani nestihnou nabrat a tak svým nástupcům předají zase méně, až nakonec nikdo nic neví. Proto všechno trvá déle, jde to hůře, má to mnohem víc poruch a to, co bylo kdysi jednoduché a běžné, to je dneska hrozný problém až nemožné.
Můj kamarád ekonomický migrant, mi určitě rád potvrdí, že jediný spolehlivý brigádník či agenturní pomocník musí mít nad padesát let. Ti mladší přijdou jednou a pak už ne a solidní procento z nich nepřijde ani napoprvé. Ne, máme i schopné mladé lidi. Například já mám mezi podřízenými jednoho. Svým způsobem mám co do činění s osmdesáti lidmi, ale jen o jednom jsem schopen říci, že je mladší než já a přitom je i nebetyčně schopný. Proč to všechno píšu …
Ona se totiž možná ta koronavirová předpověď z německé televize vyplní. Virus pobije všechny ty starší, kteří skutečně budovali tento svět.
Důchodová reforma se právě odehrává. Jen si nejsem jistý, jak těm mladým to budování nové lepší společnosti půjde. Když slyším Kartouze, jak mluví se spoustou okecávání o tom, že děti se vlastně vůbec vzdělávat nemusí, když v práci napravuji poruchy po naší mládeži, když vidím jejich pracovní morálku, nešikovnost, ale obrovskou bohorovnost…
Tohle totiž podle mě bude nejhorší koroňákova pomsta… zabije ty, kteří na svých hrbech zachraňovali poslední výdobytky naší civilizace. Ty, kteří za pár šupů dělali opravdovou práci, která je skutečně nezbytná a zajišťovali tím bezpracný život naší mládeže, která se jako první generace v moderních dějinách nemusela nic naučit, i když tituly má.
Možná se planeta opravdu zazelená. Možná bude příroda opět hrát prim. Ale žádná zelená idylka to nebude. Přírodě totiž z principu nevadí mrtvoly. Ani obrovské hromady mrtvol. Přírodě stačí časté množení a tvrdá selekce. Žít v souladu s přírodou především znamená drsný boj o živobytí. Je teda fakt, že naše zlatá mládež by takovou zkušenost potřebovala jak prase drbání.
Od svých kamarádů stále ještě zapojených ve výrobních procesech, byť těsně v předdůchodovém věku, slyším stejné stesky. Mladým se bude předávat stále méně, až nakonec už nebude co. Copak takhle neskončily mnohé, ve své době velmi vyspělé, civilizace? Ve starověkém Římě bylo známo mnohé, co se znovu objevovalo až v novověku. Takov je patrně zákonitý a neměnný koloběh blbosti.
Sociální kapitál – pěkný eufemismus pro pokračování feudálního dědictví, knížepány nahradili papaláši a jejich děti se sítěmi svých konexí. To pak není divu, že socialismus nemohl plně využít poskytnutou šanci a iluzi demokracie jsme tu mohli hledat jen pár dní po převratu.V takovém systému není divu, že se vždy najdou Reprezentanti lůzy, kteří budou chtít taky užívat výhod systému. Nejpokrokovější zemí světa v tomto směru je trochu paradoxně „neoliberální“ Rusko, které se tento koncept snaží nabourat svými výtahy k moci a koncepcí sociální bezpečnosti. Svým způsobem, ale jinak s feudálními přežitky zápasí v Číně, kdy podnikatelé jsou správci na omezenou, byť delší dobu…
Myslím, že nejde o eufemismus, který by jednoznačně souvisel s feudalismem, ale o snahu nějak nazvat atmosféru a výchozí podmínky v různých rodinách v závislosti na kulturnosti a inteligenci rodičů. ( Zčásti i na jejich vzdělání a majetku, ale to už opravdu jen zčásti, protože bohatých primitivů a vzdělaných hlupáků je dost. )
Dítě má sice mnohé vrozeno, ale dle podmínek a vzorů mezi kterými roste se dá leccos zkazit, udusit, deformovat. Nebo naopak rozvinout dobrý potenciál…
Systém s tím má také co do činění a to je jedna ze slabin kapitalismu, že nedokáže podchytit technické, umělecké, vědecké talenty v populaci, protože to, co se pak do škol a profesí dostává už je profiltrované hmotným bohatstvím jejich rodičů.