Obavy o prolomení magického data 25. 2. 1948 jsou zcela neodůvodněné

Změna společenského systému v roce 1989 otevřela možnost vypořádat se s křivdami komunistického režimu. Zásadním motivem nemateriálních i materiálních náprav byla touha nového demokratického státu po aktech spravedlnosti.  Proto byl nejprve zlomen monopol jediné ideologické pravdy a s ní spojené brutální moci, poté následovaly akty rehabilitací uvozené morálním odsouzením zločinného a nelegitimního komunistického režimu (mimo jiné také zlodějského) a teprve poté byly přijaty restituční zákony. Za hlavní metodu restitučního procesu byl zvolen naturální princip.

Hodnotově vyjádřeno byl nejrozsáhlejším zemědělský majetek zahrnující zemědělskou půdu /z.p./ v rozsahu přes 1,5 mil. ha (přičemž k dalšímu téměř 1 mil. ha byla navrácena skutečná vlastnická práva), lesní půdu s porosty přes 0,5 mil. ha, sady, vinice, chmelnice, dále vodní plochy, zemědělské usedlosti s příslušenstvími (cca 30.000 souborů) (přičemž cca 60.000 budov bylo zničeno a zohledněno v náhradních restitucích), dobytek, stroje osiva atd. V cenách roku 2010 zhruba za 1,5 bil. Kč.

Druhý nejrozsáhlejší zpětný transfer majetků byl uskutečněn v oblasti rodinných a činžovních domů, zastavěných a přináležejících parcel a příslušenství. Téměř 100.000 jednotek v hodnotě cca 60% z hodnoty zemědělských restitucí.

Ještě menší rozsah představovaly restituce řemesel a podniků zbylých po znárodnění mezi roky 1945-8. Cca 10 % z rozsahu zemědělských restitucí.

Postupně byly restituovány také právnické osoby – obce, Červený kříž, Svaz turistů, Sokol atd.

Nebyly restituovány jen právnické osoby kolektivních korporací – družstva, s.r.o., a.s., protože podíly v těchto institucích (akcie, obligace …) měly svým charakterem už blíže k hotovým penězům a jejich restituci, např. z měnové reformy z r. 1953, jsme se rozhodli pro praktickou neproveditelnost vyhnout.

Zákon o majetkovém vyrovnání s  církvemi a náboženskými společnostmi je zcela v dikci i principu všech dosavadních restitučních zákonů. Jak z hlediska objemu naturálně restituovaného majetku (48 tis. ha zemědělské půdy a 150 tis. ha lesní půdy – údaje PF ČR a Lesů ČR s.p.), tak i z hlediska finanční náhrady (59 mld. Kč) se jedná pouze o zlomek (řádově několik procent) dříve provedených restitucí. Postup při naturální restituci je zcela shodný s postupy uplatněnými ve výše uvedených restitučních krocích. Také v nich např. nebyla nikdy použita výčtová metoda. Důležitá je i ta skutečnost, že počet „oprávněných osob“ činí dle registru ministerstva kultury cca 5 000 subjektů.

Obavy o prolomení magického data 25. 2. 1948 jsou zcela neodůvodněné. Souvislosti s majetky odsunutých Němců postrádají, kromě hrubého populizmu, jakoukoliv logiku.

Výraz zmírnění následků některých křivd je odpůrci restitucí vykládán zcela chybně a svévolně. V autentickém významu vyjádřeném vůlí zákonodárce – tak jak je použit např. v zákoně 229/91 Sb. – znamená dosažitelnou míru spravedlnosti, kde vedle nemateriálních náprav spočíval naturální princip restituce v úplném fyzickém vrácení bez ohledu na stav, ztráty příležitostí i užitků za období od jeho odebrání.

Vášnivá záliba v návrzích na „fondové hospodaření“ pramení z bazální nedůvěry ke každému nestátnímu vlastnictví a z přímo  neřestné vášně „spravovat“ majetky bez vlastnické odpovědnosti. Principy nezodpovědnosti přebujelých států vedoucí k dnešní evropské krizi se zde doporučují jako řešení.