Před 30 lety skončila doba reálného socialismu. Nastoupila demokracie a s ní související navrácení majetků jejich původním vlastníkům. Třicetileté snahy státu o řízení lesního a mysliveckého hospodaření a podpora vlastníků lesů v jejich povinnosti – zachování lesa jako národního bohatství – se minuly účinkem. Výsledky tohoto řízení není třeba komentovat, to každý vidí v přírodě. Mnozí zaměstnanci Ministerstva zemědělství a jeho spřízněných institucí, od státního podniku přes lesnické školství až po výzkumné ústavy, ustrnuli na úrovni totalitního lesnictví zahájeného normalizátory.
Otevřený dopis ministru zemědělství
Pane ministře,
po povodni v roce 1997 jsem napsal otevřený dopis adresovaný ministrům zemědělství a životního prostředí, který byl mj. otištěn na stránkách Lesnické práce. Upozorňoval jsem například na nevhodnou druhovou a prostorovou skladbu lesů v Jeseníkách, nevhodné myslivecké hospodaření se zvěří nebo na prodej biomasy k energetickým účelům a navrhoval jsem opatření, které by bylo vhodné přijmout ke zlepšení situace. Dostalo se mi odpovědí od ministrů Josefa Luxe a Jiřího Skalického, že se vše řeší a do dvou let bude vše napraveno. Samozřejmě se nic podstatného neuskutečnilo.
Na internetu jsem se dočetl, že 9. října 2019 ministři zemí Visegrádské skupiny a další sousedé podepsali v Praze společné prohlášení o trvale udržitelném hospodaření s lesy a adaptaci na změnu klimatu. Ovšem to, co dnes vidíme v Česku, o udržitelném hospodaření rozhodně nesvědčí. Až nebudou peníze v rozpočtu, tak jistě leckoho napadne státní lesy rozprodat. Moderně se tomu říká „tunelování“. Toto bude asi to trvalé. Dosavadní politické proklamace byly jen prázdné projevy a sliby bez adekvátních kroků. Vládním usnesením přijatý Národní lesnický program II (NLP) a Národní akční plán adaptace na změnu klimatu (NAP] jsou realizovány pomalu a jen částečně nebo vůbec. Stále mají největší váhu krátkodobé ekonomické zájmy bez ohledu na přírodu a klimatické změny.
Jednoznačně nejzávažnějším problémem naprosté většiny vlastníků lesa jsou nepřiměřeně vysoké stavy býložravé zvěře jako důsledek špatného zákona o myslivosti a neschopnosti státní správy vynutit alespoň to málo pozitivních ustanovení, která v současném lesním a mysliveckém zákoně ve vztahu ke zvěři jsou.
Je nezbytné, aby byl rychle vytvořen a schválen moderní lesní a myslivecký zákon a příslušné prováděcí vyhlášky. Státní správa i vlastníci lesů musí především dostat účinné nástroje k vynucení dosažení a udržení přiměřených stavů zvěře. Všechna dosavadní tzv. metodická doporučení ke snížení stavů zvěře byla neúčinná. Právní předpis, podle kterého vlastníci lesa musí vyčíslovat škody zvěří, nezohledňuje všechny škody, které zvěř působí, ačkoliv to byl jeden z úkolů NAP s termínem v r. 2017!
Vlastníci lesů musí dostat svobodu k rozhodování o hospodářských způsobech a metodě hospodářské úpravy lesa. Zákon koncipovaný jako pojistka proti nezodpovědným vlastníkům byl možná nutný na počátku 90. let. Dnes naprostá většina vlastníků hospodaří zodpovědně, přitom mnoho z nich chce hospodařit s výrazným využitím přírodních procesů a s větším důrazem na plnění mimoprodukčních funkcí, ale v některých situacích jsou za to státem v podstatě trestáni! Příkladem je nesmyslně krátká zákonná lhůta pro zalesnění holin, která neumožňuje plně využít možností přirozené obnovy, nebo rovnoměrné rozmístění cílových dřevin jako podmínka pro dotace na zajištěnou kulturu – rovnoměrnost rozmístění stromů je však přírodě zcela cizí!
Je mi smutno, když vidím tu neochotu a neschopnost uskutečnit odhodlané kroky ke zlepšení stavu našich lesů a krajiny. Dosavadní stesky jsou házením hrachu na neslyšící stěnu. Až vyschnou koryta potoků a postihne nás nedostatek pitné vody, bude pozdě.
Už před 23 lety jsem napsal otevřený dopis ministru zemědělství. K napsání dopisu mě vedly dlouho neřešené problémy našeho lesnictví, které bohužel velmi přispěly k současné fatální kalamitě. Těmi byly špatný stav lesních půd, opomíjení významu pionýrských dřevin při obnově lesa a zejména dlouhodobě vysoké stavy býložravé zvěře, která nepřiměřeně poškozuje lesní ekosystémy a brání smysluplné obnově zdravých, druhově pestrých lesních porostů.
Příčiny degradace půdy jako výrobního prostředku
Lesní půda je po imisních zátěžích, 100-200 letech pěstování monokultur a při snížené retenční schopnosti z důvodu úbytku organické hmoty degradovaná. Na základě zkušeností lze konstatovat, že vápněním se tento stav nenapraví. Použití těžkých strojů při těžbě a soustřeďování způsobuje hutnění půdy, zapříčiňuje erozi a tím umocňuje odtok vody, vodoteče vysychají. Smrkové a borové jehličí má pomalý rozklad, čímž přispívá k nedostatku humusu v půdě. Při holosečném způsobu hospodaření ničíme v půdě edafon, drasticky snižujeme biodiverzitu všech organizmů a tím i pestrost přírody.
Macešský přístup k přípravným dřevinám
Ozdravění lesní půdy na holinách lze dosáhnout jen pomocí přípravných dřevin. Přípravné dřeviny spolu s javorem, lípou a dalšími listnáči musíme využít k přirozeným regeneračním procesům – tyto dřeviny působí na půdu příznivě svým opadem, prokořeněním a zadržováním vláhy. Zlepšují tak strukturu půdy a přispívají k regeneraci edafonu. Přípravné porosty poskytují blahodárný stín pro nastupující přechodné a klimaxové dřeviny a během 50-60 let umožní postupnou obnovu nového lesa s mozaikovitou texturou.
Bohužel, lesnická veřejnost se většinou chová k přípravným dřevinám macešsky a tvrdošíjně obnovuje les přímou výsadbou na holiny, a to i stinných dřevin, jako je BK, JD i SM. V případě velkých holin po kalamitách tak opět vznikají velké plochy stejnověkých porostů. Pro plné využití všech pozitivních vlastností přípravných dřevin musíme využít celou dobu jejich obmýtí. Nesmíme být netrpěliví. Na rozsáhlých holinách, od velikosti přibližně půl hektaru, nelze bez přípravných porostů založit výškově, věkově a prostorově diferencovaný les. Důvodem je přímá jednorázová výsadba dřevin se stejnou délkou produkčního cyklu (obmýtí), jak často vidíme v lese. Samozřejmě, že takto vysazené sazenice, pokud neuhynou hned po výsadbě, porostou, ale bez potřebné fáze pomalého růstu pod přípravným porostem, tzn. přirozeného „pomalého“ vývoje, si do budoucna ponesou zvýšené riziko napadení různými patogeny i sníženou odolnost proti živelním událostem.
Jak naložit se smrkem?
Mezi přípravnými dřevinami je zcela nepochopitelně nově uveden i smrk. Dle mého soudu se jedná o nevhodnou úlitbu ve prospěch těch, kteří nevěří vědecky podloženým údajům a výsledkům z trvale udržitelně obhospodařovaných lesů. Je šokující, že podle ČSÚ v letech 2005-2015 tvořilo zalesnění smrkem 43,58% a v letech 2016-2018, tedy po extrémně suchém roce 2015, stále ještě 39,3%. Situaci zhoršuje nárůst monokulturního smrkového zmlazení na plochách po kůrovcových těžbách. Smrk musí být nahrazen alespoň částečně naší nejproduktivnější výnosovou dřevinou – jedlí bělokorou.
Řešení škod zvěří
Alarmující výsledky šetření VIJLHM, ÚHÚL a IFER o škodách zvěří nemůže vyřešit metodický pokyn Ministerstva zemědělství. Stejně tak jsou neúčinná opatření ke snížení stavů zvěře u státních lesů. Není důležité, jestli jsou škody zvěří vyčísleny v rozsahu 20 milionů nebo sedmi miliard korun, ale to, jaké by byly naše lesy, kdyby byly stavy býložravé zvěře přiměřené. Vlastník pozemku musí sám rozhodnout, jaké množství a druhy zvěře jako kulturního dědictví chce chovat. Pokud se nevyřeší problém škodící zvěře, je zbytečné jakékoliv úsilí o druhovou diverzitu naší přírody. Ani ochrana vlka, rysa či orla, stále pronásledovaného, nás nezachrání.
Co bude dál?
Stojí před námi velká výzva. Můžeme kalamitní holiny zalesnit ekonomickými, rychle rostoucími dřevinami, jakými jsou smrky, douglasky, topoly a podobné dřeviny podle vzoru plantáží palmy olejné, a pokračovat v duchu platného zákona o lesích a myslivosti do doby totálního zhroucení přírody, nebo se můžeme pokusit o změnu v duchu skutečně trvale udržitelného obhospodařování lesa. Musíme přestat pohlížet na les jako na továrnu na dříví. Musí být zajištěna trvalost lesa v duchu zásad přírodě blízkého hospodaření, jak je představují například principy hnutí Pro Silva Bohemica nebo standardy certifikace FSC. Je chybou označovat biologicky zaměřené lesníky jako „příliš zelené“, stejně tak je chybou držet se zatvrzele „Dřevěné knihy“ z roku 2012. Nová státní lesnická politika musí vycházet z již dříve přijatých dokumentů, zejména Národního lesnického programu II a Národního akčního plánu pro adaptaci na změnu klimatu.
Naše budoucí lesy by měly být druhově, věkově a výškově diferencované, trvale tvořivé a mozaikovitě uspořádané. Je prokázáno, že ekologické obhospodařování lesa je dlouhodobě ekonomicky přínosné. Položí se tak základ k vytvoření přirozených biocenóz s trvalým zastoupením jednotlivých vývojových stadií lesa pod sebou nebo na malých ploškách vedle sebe.
Den za obnovu lesa
Obdivuji se těm tisícům spoluobčanů, kterým stav našich lesů není lhostejný a kteří se v dobré víře v jejich prospěch účastní zalesňování holin. Uvidíme za několik let, zda to nebyla zmařená práce a vyhozené peníze za sazenice.
Lesu zdar!
Jan Metzl
Emeritní lesní správce LCR, s.p.
LS Karlovice ve Slezsku
E-mail: metzlovi®seznam.cz
8 komentáře
https://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/tiskovezpravy/AOPK-CR-Pravidla-pro-kaceni-kurovcovych-smrku-na-Suchem-vrchu-potvrdilo-MZP-609807
Rok 2019 byl nejteplejším rokem v Evropě
http://casopisargument.cz/2020/01/11/rok-2019-byl-nejteplejsim-rokem-v-evrope/
To vede k nárůstu významu stínění povrchů FUNKČNÍ vegetací, roste význam krajiny SCHOPNÉ ZADRŽOVAT VODU.
Současné tzv. hospodářské lesy v ČR vesměs NEJSOU FUNKČNÍ.
Roste význam odparu vody v krajině, bez lesů a pruhů mezí hrozí velké ztráty, přímé působení tepla na povrchy a hmoty (mj. půdu) podporující jejich další funkční degradaci.
V současnosti brouk a václavka jen doráží nefunkční a destabilizované, neživotaschopné porosty s velkou převahou stanovištně nepůvodního smrku. Smrk ztepilý se dostal zcela mimo své ekologické optimum, jeho vesměs ryze uměle založené porosty se dostávají do totálního kolapsu, v polohách kolem 600mnm hrozí kolaps lesů jako vegetační formace vůbec.
Velká daň za neuposlechnutí varování podávaných před víc jak 20 lety hrozí skutečně rozpadem lesů na velkých plochách a místy i regionálně skutečně nastartováním primární sukcese.
Buďme rádi za každou osiku, lísku, olši, břízu či jeřabinu v lesích. Porosty bez nich ve skutečnosti nejsou lesy, ale pouhé porosty (skupiny) stromů s nejistou budoucností.
Rozpad smrk. porostů na velkých plochách bude dle mých zjištění z terénu v r. 2020 a v dalším nejrazantnější, bude se zrychlovat a čas k záchraně a skutečné obnově lesů nám nesmí „protéci mezi prsty“ jako se mnohde v posledních 20 letech stalo. Naději ve mně budí naopak ty porosty, kde zejm. díky tzv. podrostnímu hospodaření nedošlo k vytvoření holin. Odrůstají dobře i v těchto ztížených podmínkách, ovšem často je devastuje nadále přemnožená zvěř.
Chcete-li pomoci lesům sami pak na okrajích porostů a palouků rozhazujte semínka bříz a osik, lísek, jeřabiny, nažky javorů, „oříšky“ lip.
Malé jedličky překrývejte chvojím a větévkami.
Na Karlovicích to pravda není tak častý jev jako na ostatních jesenických správách.
Abych se nebavil imaginárně, tak tyto místně plošně rozsáhlá stanoviště jsou často bývalé erozní rýhy či sesuvy dodnes nezalesněné, často místa sutí, které nemusí být glaciálního původu, ale právě mohou být z nedávné minulosti v místech, kde došlo k obnažení minerální půdy či horninového podloží. Jsou místa, kde např. od 80. let dodnes nedošlo k zalesnění.
Stane. Tvůj dojem potvrdí i skutečnost, že kvůli narušení trhu se dřívím (malí vlastníci jsou nuceni jít s prodejem pod své výrobní náklady), a taky pokud někde nastala obří gradace kůrovce, zůstává mnoho nezpracovaného mrtvého dříví nastojato či na skládkách a zdánlivě paradoxně jinde se odváží dříví z rezervací a cenných přírodních lokalit bezdůvodně, protože už v době zpracování a odvozu dříví kůrovec vylétl a souše je inertní, nehrozí u ní žádné nebezpečí šíření kůrovce.
Stejně tak je na hlavu, že v době, kdy na lesní správě je čistě kalamitní dříví v průběhu roku důvodem naplnění či dokonce překročením etátu (celoroční maximální možné výše těžby), se někde odhodlávají k úmyslným těžbám v jiných dřevinách. Nejhloupější je v dnešní situaci tzv. výchovný zásah v lese, kdy smrková mlazina, tyčkovina či tyčovina je pilou v době, kdy provoz nestíhá honbu za kůrovcem, ochuzena o veškeré další dřeviny krom smrku, včetně přípravných i včetně melioračních a zpevňujících. Tohle je skutečná povaha ekoterorismu, nikoliv to, co je jako ekoterorismus mylně nálepkováno. Z hlediska hospodářské úpravy lesa a provozních prostředků je to sice standartní hospodaření v rámci lesního zákona, nicméně nevýhodné, protože mladý smrkový les, který ve 20 – 40 letech předčasně odumře, je ekonomicky vysoce ztrátový, pro půdu i samotný ekosystém a následné ekosystémy absolutně nevhodný. Navíc hrozí rozvrat i dříve, kdy už může být ohrožena samotná existence lesního ekosystému, nemusí dojít ke zpomalenější opožděné druhotné sukcesi, ale k sukcesi primární, jejíž výsledek ve změněných podmínkách nemusí být les. Pan Metzl při možnosti prodloužení doby potřebné k zalesnění zapomíná na tohle riziko. Zajímavé je, že právě v Jeseníkách, kde pan Metzl působil, se to v minulosti na mnohých místech stalo.
Můj osobní dojem jako častého návštěvníka lesa ve všech n. v. je, že za posledních cca 5 let byly české lesy vydrancovány neskutečným způsobem bez ohledu na to, jaká v nich byla dominantní dřevina. Nakolik se na tom podílel kůrovec, nakolik hamižnost restituentů a nakolik obyčejná zlodějina, nevím, ale je to hrůza horší než po kyselých emisích v 70. a 80. letech.
Hloupost „odborné veřejnosti“ spočívá i v dokazování, že podobná změna není možná, protože zpracovatelský průmysl není připraven a nechce jiné dřeviny.
Proč. Protože teď se bude pěstovat les, který se bude těžit někdy za 100 let. Zpracovatelské kapacity budou mít dostatek času se nachystat.
Druhý důvod je ten, že nikdo soudný nechce, aby se přestal úplně pěstovat smrk a nikdo nechce zakázat nebo omezit hospodaření všude.
A tak by se dalo pokračovat.
Koncepcí a strategií bylo napsáno již dost, některé zdařilejší, některé méně. Nicméně hlavní problém je v samotné realizaci. Nesmí to být jen potěmkiniáda, natírání lesa a lesnictví nazeleno. Jak říkám vítězství formy nad obsahem. Ani není řešením před problémem zavírat oči nebo s drzostí ještě osočovat někoho či něco, co rozhodně nemůže být z principu viníkem a ještě začít dané nějakým způsobem nálepkovat kvůli tomu, aby argumenty dotčených nebyly vyslyšeny a zanalyzovány.
Standartní postupy a standartní dodržování lesního zákona nakonec vedly ve výsledku k dané situaci. Odkazování se na ně je sice standartní, ale zároveň nesmírně hloupé. Ze situace se nevylže ani vedení resortu ani vedení institucí.
Docentu Petrovi Zahradníkovi z VÚLHM jsem v dubnu na konferenci v Průhonicích položil dotaz: „Je pořád na místě situaci v lesních ekosystémech nazývat kůrovcovou kalamitou?“ Nedočkal jsem se jasné odpovědi, ale odpověděl něco ve smyslu, že kůrovec je společný jmenovatel u více než poloviny odumřelých stromů. Jaký faktor však byl primární, jaký sekundární a jaký rozhodující, se již neodvážil hodnotit. Větších odborných kapacit moc není. Nový kolega, který k nám přišel ze státního provozu, přiznal skutečnou hromadnou strategii, kterou se momentálně někteří řídí. POKUS/OMYL.
Restituenti mají jinou, lepší… Urvi a orvi.
-Smrk bude nadále vysazován především v oblastech svého optima, mimo oblasti postižené jeho chřadnutím a dále jako pomocná nebo přípravná dřevina.
-Obnova porostů náhradních dřevin a porostů mimo kalamitní oblasti se bude řídit konkrétními projekty, resp. Standardními postupy trvale udržitelného hospodaření v lesích.
Smrk pokud bude používán i jako pomocná a přípravná dřevina, budou se kupit problémy. Nejsou již oblasti nepostižené chřadnutím, jen oblasti téměř bez smrku, pak oblasti bez dospělých smrků, pak oblasti s aktuálně největšími kalamitními holinami, pak oblasti s menšími kalamitními holinami a oblasti chřadnutí smrku, kde smrk jeví sice známky chřadnutí, ale vážená odborná obec a provoz to zatím nevzaly na vědomí. Nejsem proto, aby smrk vymizel jak z našich hospodářských lesů, tak i přírodně bližších ekosystémů. Ale dělat si v této situaci naděje, že se situace zvládne v rámci Standartních postupů trvale udržitelného hospodaření v lesích je fikce. Ani si dělat naděje, že se všechno spraví tím, že se do toho někde použije trochu přípravných dřevin. Už vůbec není reálné smrk v tomto měřítku nahradit exoty. Bylo by chybou úplně zakázat dnes cizí dřeviny, ale zároveň není řešení, aby se nějak výrazně měnila druhová struktura v jejich prospěch, především i proto, že by byla snaha tohle doprovázet nezměněnými způsoby, formami a tvary hospodaření, což by mohlo mít do budoucna ještě horší následky než dnešní situace. A o to jde hlavně.
Řešením problémů totiž není ani přeměna smrkových monokultur na borové, dubové, bukové, jasanové stejnověké monokultury nebo jiné porosty, blížící se plantážnímu pěstování kukuřice či cukrové třtiny. Přípravné dřeviny a porostní směsi budou nezbytnou součástí hospodářské úpravy lesa.
Kdy to vezme na vědomí odborná i ostatní veřejnost?
https://lesycr.cz/wp-content/uploads/2020/01/Strategie-rozvoje-stav-06-01-2020.pdf
Schválně se koukněte na dva grafy výše a struktury těžeb v posledním desetiletí.
Něco důležité na něm chybí. Na jednom grafu chybí rok 2019, což spatřuju jako zásadní pro další koncepci a v grafu tzv. nahodilé těžby, kde je vidět vývoj podle měsíců, chybí jarní, letní a podzimní měsíce (doba gradace kůrovce), což hluboce ovlivňuje vyznění celého grafu, který při takové prezentaci vypadá mnohem méně dramaticky, jakoby se situace už začínala uklidňovat, protože v grafu chybí ty největší hodnoty.
Pravda je však taková, že se na nás řítí problémy systémového charakteru se vší parádou, že alfou a omegou problémů navíc není druh Ips typhographus. Ve svém textu věnovaném výročí 30 let od listopadu roku 89 jsem zmínil, že jedním z výsledků vývoje od roku 89 je právě situace v resortu zemědělství – problémů v lesnictví a stavu lesních ekosystémů. Důkladnější analýzu jsem přenechal jiným, zkušenějším. Musím přiznat, že v textu pana Metzla, který byl uveřejněn i v Lesnické práci (oborová tiskovina, v jejíž redakční radě sedí i několik takových, kterých se kritika může týkat i osobně), jsem našel mnoho toho, co bych pravděpodobně svými slovy použil také, kdybych si troufnul psát ministrovi a kdyby mě měla zájem publikovat Lesnická práce a nebo nebyl zájem některých dotčených lidí o ukončení mého pracovního poměru. Přiznání si pravdy, že hospodaření za posledních 30 let je na horší úrovni, než bylo za normalizace, vyvolává vášně a, ten kdo to tvrdí, může být objektem obrovské nenávisti…
Ve strategii rozvoje LČR se objevují mnohá problematická ujednání, která na první pohled vypadají nevinně, již některá zmíním v dalším komentáři.