Před 30 lety skončila doba reálného socialismu. Nastoupila demokracie a s ní související navrácení majetků jejich původním vlastníkům. Třicetileté snahy státu o řízení lesního a mysliveckého hospodaření a podpora vlastníků lesů v jejich povinnosti – zachování lesa jako národního bohatství – se minuly účinkem. Výsledky tohoto řízení není třeba komentovat, to každý vidí v přírodě. Mnozí zaměstnanci Ministerstva zemědělství a jeho spřízněných institucí, od státního podniku přes lesnické školství až po výzkumné ústavy, ustrnuli na úrovni totalitního lesnictví zahájeného normalizátory.

Otevřený dopis ministru zemědělství

Pane ministře,

po povodni v roce 1997 jsem napsal otevřený dopis adresovaný ministrům zemědělství a životního prostředí, který byl mj. otištěn na stránkách Lesnické práce. Upozorňoval jsem například na nevhodnou druhovou a prostorovou skladbu lesů v Jeseníkách, nevhodné myslivecké hospodaření se zvěří nebo na prodej biomasy k energetickým účelům a navrhoval jsem opatření, které by bylo vhodné přijmout ke zlepšení situace. Dostalo se mi odpovědí od ministrů Josefa Luxe a Jiřího Skalického, že se vše řeší a do dvou let bude vše napraveno. Samozřejmě se nic podstatného neuskutečnilo.

Na internetu jsem se dočetl, že 9. října 2019 ministři zemí Visegrádské skupiny a další sousedé podepsali v Praze společné prohlášení o trvale udržitelném hospodaření s lesy a adaptaci na změnu klimatu. Ovšem to, co dnes vidíme v Česku, o udržitelném hospodaření rozhodně nesvědčí. Až nebudou peníze v rozpočtu, tak jistě leckoho napadne státní lesy rozprodat. Moderně se tomu říká „tunelování“. Toto bude asi to trvalé. Dosavadní politické proklamace byly jen prázdné projevy a sliby bez adekvátních kroků. Vládním usnesením přijatý Národní lesnický program II (NLP) a Národní akční plán adaptace na změnu klimatu (NAP] jsou realizovány pomalu a jen částečně nebo vůbec. Stále mají největší váhu krátkodobé ekonomické zájmy bez ohledu na přírodu a klimatické změny.

Jednoznačně nejzávažnějším problémem naprosté většiny vlastníků lesa jsou nepřiměřeně vysoké stavy býložravé zvěře jako důsledek špatného zákona o myslivosti a neschopnosti státní správy vynutit alespoň to málo pozitivních ustanovení, která v současném lesním a mysliveckém zákoně ve vztahu ke zvěři jsou.

Je nezbytné, aby byl rychle vytvořen a schválen moderní lesní a myslivecký zákon a příslušné prováděcí vyhlášky. Státní správa i vlastníci lesů musí především dostat účinné nástroje k vynucení dosažení a udržení přiměřených stavů zvěře. Všechna dosavadní tzv. metodická doporučení ke snížení stavů zvěře byla neúčinná. Právní předpis, podle kterého vlastníci lesa musí vyčíslovat škody zvěří, nezohledňuje všechny škody, které zvěř působí, ačkoliv to byl jeden z úkolů NAP s termínem v r. 2017!

Vlastníci lesů musí dostat svobodu k rozhodování o hospodářských způsobech a metodě hospodářské úpravy lesa. Zákon koncipovaný jako pojistka proti nezodpovědným vlastníkům byl možná nutný na počátku 90. let. Dnes naprostá většina vlastníků hospodaří zodpovědně, přitom mnoho z nich chce hospodařit s výrazným využitím přírodních procesů a s větším důrazem na plnění mimoprodukčních funkcí, ale v některých situacích jsou za to státem v podstatě trestáni! Příkladem je nesmyslně krátká zákonná lhůta pro zalesnění holin, která neumožňuje plně využít možností přirozené obnovy, nebo rovnoměrné rozmístění cílových dřevin jako podmínka pro dotace na zajištěnou kulturu – rovnoměrnost rozmístění stromů je však přírodě zcela cizí!

Je mi smutno, když vidím tu neochotu a neschopnost uskutečnit odhodlané kroky ke zlepšení stavu našich lesů a krajiny. Dosavadní stesky jsou házením hrachu na neslyšící stěnu. Až vyschnou koryta potoků a postihne nás nedostatek pitné vody, bude pozdě.

Už před 23 lety jsem napsal otevřený dopis ministru zemědělství. K napsání dopisu mě vedly dlouho neřešené problémy našeho lesnictví, které bohužel velmi přispěly k současné fatální kalamitě. Těmi byly špatný stav lesních půd, opomíjení významu pionýrských dřevin při obnově lesa a zejména dlouhodobě vysoké stavy býložravé zvěře, která nepřiměřeně poškozuje lesní ekosystémy a brání smysluplné obnově zdravých, druhově pestrých lesních porostů.

Příčiny degradace půdy jako výrobního prostředku

Lesní půda je po imisních zátěžích, 100-200 letech pěstování monokultur a při snížené retenční schopnosti z důvodu úbytku organické hmoty degradovaná. Na základě zkušeností lze konstatovat, že vápněním se tento stav nenapraví. Použití těžkých strojů při těžbě a soustřeďování způsobuje hutnění půdy, zapříčiňuje erozi a tím umocňuje odtok vody, vodoteče vysychají. Smrkové a borové jehličí má pomalý rozklad, čímž přispívá k nedostatku humusu v půdě. Při holosečném způsobu hospodaření ničíme v půdě edafon, drasticky snižujeme biodiverzitu všech organizmů a tím i pestrost přírody.

Macešský přístup k přípravným dřevinám

Ozdravění lesní půdy na holinách lze dosáhnout jen pomocí přípravných dřevin. Přípravné dřeviny spolu s javorem, lípou a dalšími listnáči musíme využít k přirozeným regeneračním procesům – tyto dřeviny působí na půdu příznivě svým opadem, prokořeněním a zadržováním vláhy. Zlepšují tak strukturu půdy a přispívají k regeneraci edafonu. Přípravné porosty poskytují blahodárný stín pro nastupující přechodné a klimaxové dřeviny a během 50-60 let umožní postupnou obnovu nového lesa s mozaikovitou texturou.

Bohužel, lesnická veřejnost se většinou chová k přípravným dřevinám macešsky a tvrdošíjně obnovuje les přímou výsadbou na holiny, a to i stinných dřevin, jako je BK, JD i SM. V případě velkých holin po kalamitách tak opět vznikají velké plochy stejnověkých porostů. Pro plné využití všech pozitivních vlastností přípravných dřevin musíme využít celou dobu jejich obmýtí. Nesmíme být netrpěliví. Na rozsáhlých holinách, od velikosti přibližně půl hektaru, nelze bez přípravných porostů založit výškově, věkově a prostorově diferencovaný les. Důvodem je přímá jednorázová výsadba dřevin se stejnou délkou produkčního cyklu (obmýtí), jak často vidíme v lese. Samozřejmě, že takto vysazené sazenice, pokud neuhynou hned po výsadbě, porostou, ale bez potřebné fáze pomalého růstu pod přípravným porostem, tzn. přirozeného „pomalého“ vývoje, si do budoucna ponesou zvýšené riziko napadení různými patogeny i sníženou odolnost proti živelním událostem.

Jak naložit se smrkem?

Mezi přípravnými dřevinami je zcela nepochopitelně nově uveden i smrk. Dle mého soudu se jedná o nevhodnou úlitbu ve prospěch těch, kteří nevěří vědecky podloženým údajům a výsledkům z trvale udržitelně obhospodařovaných lesů. Je šokující, že podle ČSÚ v letech 2005-2015 tvořilo zalesnění smrkem 43,58% a v letech 2016-2018, tedy po extrémně suchém roce 2015, stále ještě 39,3%. Situaci zhoršuje nárůst monokulturního smrkového zmlazení na plochách po kůrovcových těžbách. Smrk musí být nahrazen alespoň částečně naší nejproduktivnější výnosovou dřevinou – jedlí bělokorou.

Řešení škod zvěří

Alarmující výsledky šetření VIJLHM, ÚHÚL a IFER o škodách zvěří nemůže vyřešit metodický pokyn Ministerstva zemědělství. Stejně tak jsou neúčinná opatření ke snížení stavů zvěře u státních lesů. Není důležité, jestli jsou škody zvěří vyčísleny v rozsahu 20 milionů nebo sedmi miliard korun, ale to, jaké by byly naše lesy, kdyby byly stavy býložravé zvěře přiměřené. Vlastník pozemku musí sám rozhodnout, jaké množství a druhy zvěře jako kulturního dědictví chce chovat. Pokud se nevyřeší problém škodící zvěře, je zbytečné jakékoliv úsilí o druhovou diverzitu naší přírody. Ani ochrana vlka, rysa či orla, stále pronásledovaného, nás nezachrání.

Co bude dál?

Stojí před námi velká výzva. Můžeme kalamitní holiny zalesnit ekonomickými, rychle rostoucími dřevinami, jakými jsou smrky, douglasky, topoly a podobné dřeviny podle vzoru plantáží palmy olejné, a pokračovat v duchu platného zákona o lesích a myslivosti do doby totálního zhroucení přírody, nebo se můžeme pokusit o změnu v duchu skutečně trvale udržitelného obhospodařování lesa. Musíme přestat pohlížet na les jako na továrnu na dříví. Musí být zajištěna trvalost lesa v duchu zásad přírodě blízkého hospodaření, jak je představují například principy hnutí Pro Silva Bohemica nebo standardy certifikace FSC. Je chybou označovat biologicky zaměřené lesníky jako „příliš zelené“, stejně tak je chybou držet se zatvrzele „Dřevěné knihy“ z roku 2012. Nová státní lesnická politika musí vycházet z již dříve přijatých dokumentů, zejména Národního lesnického programu II a Národního akčního plánu pro adaptaci na změnu klimatu.

Naše budoucí lesy by měly být druhově, věkově a výškově diferencované, trvale tvořivé a mozaikovitě uspořádané. Je prokázáno, že ekologické obhospodařování lesa je dlouhodobě ekonomicky přínosné. Položí se tak základ k vytvoření přirozených biocenóz s trvalým zastoupením jednotlivých vývojových stadií lesa pod sebou nebo na malých ploškách vedle sebe.

Den za obnovu lesa

Obdivuji se těm tisícům spoluobčanů, kterým stav našich lesů není lhostejný a kteří se v dobré víře v jejich prospěch účastní zalesňování holin. Uvidíme za několik let, zda to nebyla zmařená práce a vyhozené peníze za sazenice.

Lesu zdar!

Jan Metzl
Emeritní lesní správce LCR, s.p.
LS Karlovice ve Slezsku
E-mail: metzlovi®seznam.cz