Perspektivy posttraumatické ekonomiky

Ekonomika v epoše po koronavirové epidemii se buď dramaticky změní, nebo se utopí v po sobě jdoucích krizích. Budeme-li mít dobře našlápnuto, máme šanci nejdříve přežít a pak pomalu růst a blížit se za čas zlatým teenagerským létům jednadvacátého století. Ale v úplně jiném systému ekonomických vztahů. Jejich změna bude vynucena především globálním krachem poptávky po zboží (zde) a následujícím obdobím potravinového nedostatku.

Jakkoli doufáme, že epidemie zde v české kotlině rychle odezní, musíme počítat s tím, že do koronoavirového pekla má našlápnuto Ukrajina, na kterou se vrátilo velké množství pracovníků z evropských zemí, je tu velká neznámá Indie a také celá Afrika. Čína i bez remise koronaviru se nejspíš propadne do krize vyplývající z odříznutí jí vyživujících žil globálního exportu. Evropské státy se budou snažit uvolňovat epidemií vynucené karantény a omezení, ale ta budou časem zase zpřísňovaná a pak zase uvolňovaná. Ekonomické prostředí se stane mimořádně volatilní. Budou se tudíž zvyšovat daně a možná vypisovat nové.

Éra velkovýrobců napojených na subdodavatele z celého světa minimálně na čas skončí. Stejně tak éra přeshraničních transferů potravin. Každá země se bude v zájmu přežití snažit zajisti maximální množství základních produktů z domácích zdrojů. Stát, pokud se bude chovat rozumně, bude podporovat ekonomiku středních a malých podniků, ze kterých neodtéká kapitál do zahraničí.

Nové, bezpečnější ekonomické paradigma bude tedy založeno na lokální, (z větší části) soběstačné ekonomice. Na ní je v podstatě v digitální éře už vše připraveno (například zde a zde). Lokalizace ekonomiky zároveň přinese možnost změnit (částečně) strukturu vlastnictví výrobních prostředků v tomto státě ve prospěch domácích vlastníků. Ti jsou zodpovědnější a jejich zájmy více souznějí se zájmy nepodnikatelské většiny občanů.

Kdo to dřív pochopí, ten dřív uspěje. V pochopení imperativu doby je klíč k nastartování cesty k novému blahobytu. Bohužel nelze samozřejmě předpokládat, že vláda Andreje Babiše se do takové věci nadšeně a s plným zaujetím pustí. Musí proto být ke změně svých priorit donucena tlakem ulice. A je třeba aby ulice měla komunikovatelnou představu o tom, co a proč se má v ekonomice stát.

Stát bude v novém paradigmatu ekonomiky hrát nezastupitelnou úlohu coby investor poslední instance. Musí zajistit vytvoření nouzového investičního plánu, který bude založen na dvou premisách – co největší bezpečnosti (zdravotní a potravinové) obyvatelstva a co nejvyšší zaměstnanosti, a to i v profesích, o které dnes není zájem (podmínečně vyplácená podpora v nezaměstnanosti). Je nepochybně mnoho oblastí přímých investic (například výstavba sociálního bydlení) do kterých může stát investovat.

Základ nové ekonomické politiky státu ale musí tvořit investice nepřímé – investice do nových technologií a do inovativní lokální výroby. Může vyrůst mnoho malých projektů, ale mohou se zrodit také velká díla. V době levné elektrické energie je například čas myslet na českou automobilku vyrábějící levná „indická“ elektrická auta. Výzvou je i průmyslová výroba potravin a našly by se i další obory. I v postapokalyptické době bude nadále třeba starat se o minimalizaci emisí skleníkových plynů (jakkoli mnozí už jásají, že zelenému dealu je konec). Radikální břitvou ale musí být odříznuty nákladné aktivistické projekty snů ve prospěch ne tak ambiciózních, ale realizovatelných řešení. I ta musí být součástí nových státních investic (například komplexní síť fotovoltaických střešních panelů).

I v novém světě bude hrát významnou ekonomickou roli export. Bude to ale daleko více export hotových, lokálně vyrobených produktů. Stát se musí postarat především o to, aby firmy měly v tomto novém prostředí vytvořeny dobré podmínky k expanzi na vnější trhy. Boj o zákazníka bude totiž daleko tvrdší. Musíme proto skoncovat s nesmyslnou politikou protiruských a jiných politicky motivovaných sankcí. Musíme uvažovat o tom, jak proniknout skrze americkou bariéru do Íránu. Musíme zvýšit aktivitu na indickém trhu. A tak dále.

Kromě těchto „tradičních“ aktivit bychom měli zaměřit pozornost na novou formu plánování prostřednictvím umělé inteligence. Obrovská množství dat, která mají k dispozici dnešní „deep learning“ umělé mozky dovolují s velkou přesností (o které Státní plánovací komise jen snila) stanovit a naplánovat budoucí spotřebu obyvatelstva. Stát mající k dispozici takové plánování si může dovolit podpořit výrobu nebo dovoz řekněme určitého množství toaletního papíru svými zárukami při slibu dodržení nízké prodejní ceny. To nikterak neomezuje soukromé podnikání, ale pokud se taková technologie rozšíří do všech oblastí nezbytné spotřeby, přinese to značné úspory především méně majetným vrstvám.

Nemylme se – zatímco my máme (oprávněně) plnou hlavu rozvíjející se epidemie, jinde ve světě už pracují lidské i nelidské mozky na plné pecky, aby z katastrofy vytěžily maximum. I oni a ony budou preferovat strategii lokální ekonomiky. Nebudou se zdráhat využít zaváhání českého státu. Výsledek bude takový, že budeme mít novou ekonomiku, ale vlastnit ji budou čínské nebo jiné banky. Ještě si můžeme vybrat.

Zdroj: Pro zítřek

0 0 hlasy
Hodnocení článku
Platby

Líbil se vám článek?
Přispějte, prosím, redakci OM na č. ú. 2900618307/2010, nebo přes následující QR kódy.

QR platba 50 Kč

QR platba 50 Kč

QR platba 100 Kč

QR platba 100 Kč

Odebírat
Upozornit na
5 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
orinoko
orinoko
30. 3. 2020 17:45

Jeden z prvnich odvaznych , ktery formuluje nove pristi.
Ja uz si nejakou dobu prohlizim, kdo vyrabi, co kupuji. Musi tam byt nejaky cesky prvek, nejlepe pak celek. Jsem ochoten koupit i slovenskou vyrobu, rakouskou, madarskou a nemeckou. Bacha , mam izraelsky krem na ruce se soli Mrtveho more. Polske produkty obchazim. Tedy krome rybich, ktere ovsem tvrde hlida cesky odberatel. A ruska vodka nebo jejich sampanske mi samozrejme nedela problem. Ale ja je moc nevytrhnu. Jo, a anglicky caj. Vetsinove ale caj kupuji od Jemci. Zlaty cerny je spickovy.
Elektronika je ovsem vyrazne cinska. Ta moje bez debat.

Gatta
Gatta
30. 3. 2020 21:16

K první polovině neni naprosto co dodat. Ve druhé autor sice správněpopisuje co by se mělo, ale jak to udělat je tak trochu „na vodě“ jak to udělat a tedy spíše takové „přáni otcem myšlenky“. Třetí oblastí po potravinách a lécích je nutnost zajištění bezpečnosti občanů i státu. Barbaři jsou nejen před branami, ale jedinci se vyskytují i mezi domorodým obyvatelstvem. Souhlasím s autorem, že buď se společnost změní, nebo se bude utápět v opakujících se krizích. Myslím, že těch krizí by zese tak moc nebylo … možná by to šlo rychleji, než si umíme představit. A než si uměl… Číst vice »

orinoko
orinoko
30. 3. 2020 21:54

Tady se toho zase moc neudeje. Autor napsal dobry clanek, ale ja osobne na nejake umele inteligence moc nejsem. Zazil jsem roboty ve vyrobe, a to mi stacilo. Kdyz se konecne vyladi na optimalni chod, tak jsou za zenitem a zacinaji schazet na ubyte. Ale pritom neni jiste, jestli uz na sebe vydelaly s ohledem na minule problemy. To bude problem pro cestinu. Umela inteligence bude zzivotnovat! Jake i y se bude psat? Cele reseni, jak ho autor nastinuje, pro me osobne trochu zavani socialnim inzenyrstvim. Ja nevim, nakolik to bude treba, ale kazdy, kdo se o to pokusi, bude… Číst vice »

racek
racek
30. 3. 2020 23:31

Vcelku souhlasím s p. Gattou. Článek jde hodně po povrchu a nenabízí reálná řešení. Ale nemylme se. Žádná šance nebude, to nám Velcí bratři a sestry prostě nedovolí. Nejprve většina pomoci hospodářství skončí v rukou neproduktivní, avšak vedo části společnosti a finančních ústavů. Dojde k dalšímu soustředění moci v rukou známé skupiny zvané Tisíc rodin. Dojde k utažení šroubů, přijetí silně restriktivních zákonů, seškrtání rozpočtů, omezení sociálních výdajů a současně k dalšímu naplňování Zeleného údělu (po něm asi všichni zezelenáme, až to vypukne). Ve sdělovacích prostředcích a kultuře se zavede přísná cenzura vč. internetu, trestní zákoníky se prohloubí o represivní… Číst vice »

PPK
PPK
31. 3. 2020 0:42

Co k tomu říci? Snad toto: Má-li mít ekonomický systém způsobilost ke kvalitně koordinované, hospodářsky soběstačné a nezávislé funkci, musí mít především na cizině nezávislý ekonomicky hmotný „hardware“ vlastních surovin, energie a kvalifikované pracovní síly, plus „software“ politické svrchovanosti. Přitom platí, že účelně vyvážet lze jen to, čeho lze snadno produkovat nadbytek a účelně dovážet jen to, na co má stát volné rozpočtové peníze k utrácení, volné kapacity v protislužbách a výhodné pohledávky za případnými dovozci z doby předchozí. A co má dnes? Prakticky i politicky už téměř nic. Bude-li dál hlavní hmotný „hardware“ české ekonomiky i nadále v cizím… Číst vice »