Retro: Přemrzlá réva

10. 3. 2013

Přemrzlá réva

Ale silně obnošené, ba až kurevsky

Víčka mi šediví
prach stáří se lepí
na obratle tóny zatloukaných hřebíků
Krev se zmateně prodírá
chrapotem cév
a dává ruce v bok
Ne v gestu furiantství
jenom v zadýchání
Už nejde o obzory
A slunce svítí jinak
skrz stíny hrůzně uklidňujících nicot
Na hraně leží čas
otočení jak starý pes
jehož neudrží ani čtyři nohy
Můj čas
Jediné mé
A stejně vypůjčené
No
hračky se musí vracet
A za opotřebování
platit
Vracet
Vracet
(únor 2003)

***

Prosinec

Vylezlo slunko
A půlka Strážnice je tím ožralá
Z ulice na balkón
Franta Cundrla volá na Jasnu
hlasem Romea
Chceš rohlík?
Co?
Chceš rohlík?
To je ta správná krabice!
Chceš rohlík?
Jo tu krabici vem
Když vyleze slunko
Můžeš chtít všechno!
I když máš v uchu nafoukáno
Co?
Strunami romance
profrčelo auto
Rohlík?
Zimu a čas bohy políbený

***

-x-x-x

Jemně ach jemně
vlezl jsem krokem
do černé uličky
a nadával na tmu
Hvězdy se seběhly
ale měly škrabošky
a světélkovaly
běžným životem
Co chceš víc?

***

-x-x-x

Tolik bordelu i na zápražích
která nejde přeskočit
Kde vlastně byly všecky ty kurvy
co teď vládnou
aniž by na něco sáhly
aniž by…
aniž by přemýšlely nad něčím takovým
Demokracie?
Do prdele stokrát vyšoustané
Co to je?
Hovada s tenisovými raketami
s kulovnicemi vše zabíjejícími
s myšlenkami kdesi opsanými
s hovnem za škraňama
Zvyjebanci kdekoli v dějinách
mající své sourozence
Ti nejméně věřící
Však přesto uvěřovaní
Neboť
Kde nějaký soud?
Ó
Buď jemnější!

***

-x-x-x

O moji lícní kost
si zlomila ručku
první sněhová vločka
Mráz leze do sklepa
aby se ohřál
Zima se rozhlíží
kam a jak
rozmístit nábytek
Každé stěhování
musí mít svůj řád
Tam kupky ledu
nehty křišťálové
Tu disketu s ikonami
sněhového pápěří
K severní stěně
pod otevřené okno
klece spalujících větrů
(Kvílivci kvíliví
Horlivci líbiví)
K východu mráz
Prokrustovo lože skřípavé
(Ještě je to jinoch
ale zesílí)
Šatník s chrochtavými mraky
na západ
(Svině sežerou všechno)
No a k jihu
(Studený pohled)
té protivné straně
rakvičky pro duše
co neuniknou…
O moji lícní kost
si zlomila nožku
druhá sněhová vločka
Tohle si nemohu dovolit
Stát se podezřelým !
A tak skrývám
až po oči
své tatarské prapředky
bůh ví
z kterého století
Choulím se choulím…
Na límec mi padla
třetí sněhová vločka
a mráz leze do sklepa
aby se ohřál
Zima začíná hledat duchy
skryté v teplé lidské
krvi
a vklusává za závěsy
mozků
po odvěsně dolů směřující
Už je to tady

***

-x-x-x

Pustil jsem
svého žlutého psa
A řekl mu
Aby nezdrhl
Okamžitě zmizel
Rukou jsem vtíral
teplo
do přemrzlé révy
Mrtvě mlčela
A v tom mně došlo
Že už i havrani odlétli
Byl jsem tak strašně
sám
Ještě teď se chvěji
Nikdy bych neřekl
Že prožiji
takovou hrůzu

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments