Před dvěma sty lety, 16. srpna 1819, byla v Manchesteru na St Peter’s Field krvavě rozehnána šedesátitisícová demonstrace za volební reformu. Události dodnes patří mezi klíčové, byť mimo Velkou Británii pozapomenuté, milníky boje za sociální a politická práva v 19. století.
Jan Adamec, Lidové noviny, Od Waterloo k Peterloo (odkaz v textu OM)
Tehdy to ale nebylo šedesát tisíc studentů, úředníků či živnostníků, kteří tvoří gró demonstrací dnes, bylo to šedesát tisíc dělníků. A místní buržoazní elity samozřejmě náležitě zpanikařily, protože dělníci byli póvl, který neměl mít žádná práva. A poslali na demonstranty svoje milice i pravidelnou armádu. Výsledek: Několik mrtvých a stovky zraněných, které lékaři odmítali ošetřovat, protože buřiči a rouhači jen dostali, co jim patřilo. A to včetně žen, na které měli milicionáři obzvláště spadeno, protože je chtěli „vyléčit“ z blouznění o rovnosti, a dětí. Událost pak byla některými novináři pojmenována Peterloo v narážce na Waterloo, kde Británie na rozdíl od Peterloo slavně zvítězila.
Dnes se na naše dějiny díváme spíše očima vládců, intelektuálů, umělců a vědců. Bývalý režimu v nás vyvinul k milníkům “třídního boje” spolehlivou alergickou reakci, býť spíše než o boj za světlé zítřky šlo v těchto střetech o obyčejnou snahu řemeslníků, dělníků, tovaryšů a jejich rodin žít materiálně zabezpečený a důstojný život a cítit se jako rovnocenný člověk a občan.
Jan Adamec, Lidové noviny, Od Waterloo k Peterloo
Převzato z blogu Tribun
„Tatíček“ Masaryk též nechal střílet do demonstrujících dělníků.
Díky autorovi za veledůležité připomenutí. Paměť přece jen jaksi řídne…
Možná byla propagace milníků třídního boje neobratná, ale alergickou reakci
u mne nevyvolala.
A dívat se na dějiny očima dnešních vládců, intelektuálů a umělců nehodlám,
a co se týče vědců mám zvláště u některých silné pochyby o jejich fundovanosti.
Tolik k panu Adamcovi.
Jinak Tribunovi děkuji za příspěvek.
Stará dobrá Anglie – vzor a opora demokracie, tedy “ lidovlády“ – dnes bychom řekli “ vlády občanů „.
V každé demokracii, už od starých Atén, to má jeden malý ale zásadní háček: „Kdo je v té „demokracii “ považován za plnoprávného občana ??? !!!“
V Anglii v roce 1819 to zjevně dělníci nebyli – natož jejich ženy.