Pohádky o kapitalismu (2)

Mýtus číslo 3: Kapitalismus je věčný, protože nic lepšího ještě nevymysleli

„Nic není věčné pod lunou …“ (William Shakespeare)

Pokud se podíváme do minulosti, tak například v dobách otroctví mnozí přední představitelé lidstva tenkrát považovali za přirozené, že ve společnosti existuje taková kategorie lidí jako otroci. Později, za feudalismu, po dlouhou dobu neviděli ni progresivnějšího, než jsou feudální vztahy. Avšak s rozvojem výrobních sil společnosti se mantinely společenských vztahů staly moc úzké a společnost chtě-nechtě musí uvést formu do souladu s obsahem. Následkem toho se jedna společenská formace mění za druhou. Netřeba být vědcem, aby člověk pochopil tak jednoduchý princip, že v průběhu celé historie lidstva šel pokrok zákonitě od útlaku ke svobodě, od nižšího k vyššímu. Pokud se vývoj zastaví nebo otočí, dochází k degradaci – procesu opačnému, než je pokrok.

Můžeme si snad myslet, že v kapitalismu úplně zmizel například takový jev, jako je vykořisťování člověka člověkem? Samozřejmě, že ne. A to znamení, že lidstvo má ještě cíle, kam jít.

A teď něco o tom, že nic lepšího nebylo vymyšleno … Samozřejmě, že bylo. A teď nemluvím o komunismu, teorie kterého se ještě musí vyzkoušet v praxi, ale o socialismu. Dokonce i socialismus, který je jen přechodným stavem na cestě ke komunismu, je ale mnohem lepší podle jakýchkoli, ať už ekonomických, sociálních nebo vědeckých kritérií, než kapitalismus. Samozřejmě, kapitalistům a dalším parazitům na těle národa se za socialismu žije hůře (anebo ideálně nedá se žít vůbec). Ale tuto oběť menšiny pro lepší život většiny je možné a potřebné přežít.

Mýtus číslo 4: Kapitalisté jsou donuceni vylepšovat sociální sféru, aby se vyhnuli hněvu národa a revolucím

Určitě se ještě nenarodili takoví kapitalisté, kteří by si přáli dobrovolně se rozloučit se svými kapitály. A neříkejme si tu, že jsou všichni, jako skupina, mecenáši a filantropové. Zaprvé, to, že jsou lidé, kteří se z nějaké příčiny nedokáží uživit, a o ně se dokonce stará stát, je zásluha kapitalistů, zadruhé dokonce z těch, jakoby kladných činů buržoazie zcela určitě získá výhodu typu uklidnění společnosti, reklamy a PR tím, že zveličí neúměrně vlastní velkodušnost.

Jakékoli skutečné ústupky, které mění život pracujících ne nominálně, ale reálně k lepšímu, se musí dobývat potem a krví, se zbraní v ruce. Nejde to bez obětí vlastních a obětí ostatních. Pokud vyostření třídního boje nevede k revoluci a výměně společensko-ekonomické formace, všechny ústupky udělané kapitalisty ze strachu, že „ztratí všechno“, postupně vyšumí, když nastoupí reakce. Časem se tento cyklus opakuje znovu a jen bezprecedentní úsilí buržoazie k oblbování lidí a odvedení pracujících od třídního boje udržují její privilegované postavení majitelů výrobních prostředků ve společnosti.

Velmi výrazným příkladem v Rusku je období let 1905 – 1917, kdy car, který se vyděsil svobod, jež udělil vlastním manifestem, začal potichu utahovat matice zpět. Nakonec se mu dostalo toho, co se mu dostalo.

V současné době, více než 25 let po rozpadu SSSR, vidíme obraz plynulého ořezávání výhod a „sociálky“ pod rouškou všemožných „monetizací“ a „optimalizací“. Výsledkem toho je, že lidé už pociťují na vlastní kůži, že musí platit dokonce za to, co bylo dříve bezplatné nebo téměř bezplatné, pracujícím zbývá méně peněz a tendence ke zlepšení jsou v nedohlednu. K tomu ještě nenasytnost kapitalistů je ponouká zasunout jejich špinavou pracku ještě hlouběji do kapsy zaměstnanců a vycucnout odtamtud ještě více. Beztrestnost je zdrojem sebevědomí a sebevědomí zdrojem iluze, že situaci ve společnosti mají pod kontrolou. Iluze proto, že bezpečnost buržujů a jejich kapitálů zabezpečují také zaměstnanci, na kterých parazitují. A bez ohledu na to, že buržoazní stát utahuje matice stále víc, vztek lidí a revoluci není takto možné odvrátit.

Zdroj: http://aloban75.livejournal.com/2150156.html

Překlad: Sio