Poplašné zprávy narušují trávení

Američtí vědci zjistili, mimo jiné, že lidé věří všemu, co američtí vědci zjistili, totiž že poplašné zprávy narušují dobré trávení. Špatné trávení pak zase zhoršuje psychický stav, který byl již předtím povážlivě narušen právě onou poplašnou zprávou. Pacient je tak vystaven dvojímu tlaku, kterému nemůže odolat. Dostává do začarovaného kruhu, ze kterého není úniku: Špatné trávení zhoršuje ještě více jeho špatný psychický stav a špatný psychický stav zase ještě více zhoršuje jeho špatné trávení.

U každého živého organizmu jde pouze o životní prostor, potravu a požitek poutaný na rozmnožování, čili o rozklad kvality na bezcennou kvantitu, na nezpracovatelný a nevyužitelný toxický odpad, který předchází problematické ekologické likvidaci.

Rozesílání poplašných zpráv by mělo být rozhodně trestné. V tomto případě bych se klonil i k obnovení trestu smrti. Za svobodu a demokracii je rozhodně nutné pokládat život …toho druhého.

Když někdo deset let doma ve sklepě chová a pohlavně zneužívá mladou nezletilou dívenku, dvacet let odírá svoji hladovějící matku o důchod a sociální příspěvky, z jedné černé jízdy tramvají vytříská padesát tisíc kaček, prodá senilnímu důchodci stokrát předražený nefunkční krám nebo masově učí předškolní mládež brutálnímu násilí, pohlavní zvrhlosti a užívání drog, tak trest smrti jistě není na místě.

V takových případech je možná pouze výchova domluvou a kritika chválením. Jedině tak se s lidskými zdroji dobře pracuje. Jsme přece humanisté a demokraté. Každému přejeme svobodu. A svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého. Svobodou druhého je odpor, na který naráží náš ostrý nůž, když proniká do živého materiálu toho druhého.

Každý si snadno představí, že některé z výše uvedených jednání by nemuselo být po něho zase až tak příliš špatné. Chce to jen trochu představivosti, snění a pozitivního myšlení. Zvláště když z toho koukají nějaké libé požitky a nevšední pocity, a hlavně peníze a peníze, které by se daly využít na pěstování vlastní svobody, humanity a demokracie, tak aby se začátek svobody druhého posunul nově naostřenou špičkou našeho nože dál a dál do jeho organizmu.

Pryč s ohavným pokrytectvím! Na prosazování demokracie bychom měli dát všechny síly, prostředky i životy těch druhých. Zde žádné úspory, lakota, skrblictví, nízké úroky a půjčky vůbec nejsou na místě.

Žilo se mi před tím mnohem lépe, než mne začaly pronásledovat ty nešťastné poplašné zprávy. Byl jsem předtím spokojený, šťastný a normální. Výhledově byl náš život perspektivní, vzduch čistý, voda dobrá, jídlo zdravé, Temelín bezpečný, Rus zlý, Číňan špatný, traktorista dobrý, terorista nebezpečný, prezident vážený, demokracie dobrá, privatizace správná, občanská práva lidská, příroda zachovaná, svoboda skvělá, ekonomický růst trvale udržitelný a blahobyt předem zaručený (tedy aspoň pro naše děti).

Výhledově šlo předtím všechno k lepšímu. Sice zatím jen u některých, u těch pomyslných deseti tisíc, kteří to organizují, ale bylo mi naprosto zcela jasné, že jde jen o dočasné potíže růstu, a nikoliv trvalý růst potíží. Brzy se dostane na všechny, i na ty poctivě pracující a slušně se chovající občany, kteří nekradou, nelžou, nepodvádějí, ale ctí zákony a soukromé vlastnictví. Říkali to v televizi, a byla to jistojistotně pravda.

Pak začaly chodit po těch sociálních sítích ty poplašné zprávy. Najednou jsem zjistil, že jsem nemocný, že všichni jsou nemocní, že všechno je špatné, a že rychlý konec všeho, který by to utrpení zkrátil, je bohužel v nedohlednu. Člověk si zvykne i na šibenici.

Dobrým důkazem občanské adaptibility je například masivní vymírání zvířat, která si na naši šibenici nějak pořád zvyknout nemohou. Ale občan zavěšený na šibenici si jen mírně naříká, rychle zvyká a utěšuje se, že by mohlo být ještě hůře.

Poplašné zprávy mi sebraly všechno pozitivní myšlení, dějinný optimizmus, víru v příští lepší, naději ve světlé zítřky, a také důvěru, hlavně v televizi, politiku, spojence, připojence, pojištěnce, připojištěnce, svobodu, sobotu, demokracii, ekonomiku, blahobyt a hlavně mi šlohly to nevýslovné pohlavní štěstí, alespoň to posmrtné (a alespoň pro naše děti). A co je nejhorší, sebraly mi vzrušení z fotbalu, vepřového bůčku, sázení a rybaření, a hlavně to dobré trávení. Užírám se každou obavou, každým Obamou a trampotami.

Dříve mi bylo lépe, než začaly chodit ty poplašné zprávy. Předtím jsem byl pohledný, zdravý, mladý, chytrý a pohlavně neodolatelný. Pak jsem zjistil, že jsem pohledný vůbec nikdy nebyl, ale že jsem krátce po dospělosti plešatý, vrásčitý, přitloustlý, křivý, kulhavý a odpudivý. Rovněž zdraví se někam náhle a rychle vytratilo.

Vzpomněl jsem si, že mám odjakživa spoustu chronických potíží, jako například alergii na mléko a lepek, plíseň na nohou, nevyléčitelnou vyrážku, bolesti hlavy, nespavost, pískání v uších, bolestivé klouby, vadu páteře, ploché nohy, potíže v konečníku, zkažené zbylé zuby, chronický zánět nosohltanu, katar průdušek, slintavku, žaludeční potíže, vyměšovací nesnáze a mnohé jiné problémy.

Při návštěvě psychiatra jsem zjistil, že mám maniodepresivní stavy, auto a heterodestruktivní sklony, deviantní stihomam, paranoidní schizofrenii, halucinace, tunelové vnímání, příznaky pokročilé demence, nesouvislé myšlení, špatnou chuť k jídlu a impotenci.

Invalidní důchod mi však dva roky před odchodem do normálního důchodu nedali. Není to prý ještě tak zlé. Jiní jsou na tom hůře a pořád makají. Asi měli pravdu, neboť mi připadalo, že psychiatr, který mne vyšetřoval, je na tom ještě hůře než já. Možná to byl úplný idiot. U úplných idiotů se totiž těžko pozná, že jsou úplní idioty. Těm neúplným idiotům často připadají jako inteligentní, vzdělaní, slušní a profesionální odborníci, jako Němcům Hitler.

Ten psychiatrický odborník mi tvrdil, že každý občan má svobodnou vůli. Prý svobodou vůli má nejen notorický alkoholik před každou sklenicí piva, ale dokonce i rozpíchaný narkoman, který se před každou dávkou perníku může svobodně rozhodnout, zda si jej šlehne.

Trochu mne to udivilo, neboť jako bývalý notorický alkoholik jsem si nikdy mezi sklenicí vody, mléka a piva nijak vybírat nemusel.  Nu což, uznal jsem sílu vědy a odborného vzdělání teoretika a připustil jsem, že mimo mne všichni notorici, feťáci, občané, voliči a lakomci si mohou svobodně vybírat, co jim libo. Ovšem mimo povinného očkování, základního školního vzdělání, placení zdravotního pojištění a daní a odsuzování odsunu.

Při odchodu z ordinace jsem panu doktorovi se slzami v očích poděkoval a vsunul mu do ruky dvě tisícovky. Budete se divit, ale vzal si je vzdor svému odbornému vzdělání a přesvědčení zcela svobodně. A očička mu při té svobodné volbě jen zasvítila radostí jako růžovému prasátku nad kýblem pomyjí.

Konečně jsem to všechno pochopil, tupě sedě po dávce předepsaných silných sedativ. Napřed je nutné všechno, a to hlavně lidi a přírodu, zblbnout, zkazit, umořit, zdevastovat, zničit, a pak se může konečně tvořit, poctivě pracovat, napravovat škody, dobré zlepšovat, zdravé léčit a hlavně budovat trvale udržitelný růst ekonomiky, svobody, demokracie a blahobytu. Přináší to dvojí, trojí, desaterý… až nekonečný zisk a blahobyt.

Revolta nám rozhodně žádná nehrozí. Všichni jsme tím neskonalým štěstím tak umoření, unavení, utahaní, vyčerpaní, sešlí, choří, zchátralí a nesnášenliví, že sotva lezeme, sedíme, ležíme, dýcháme a žijeme, jak za živa mrtvoly hnijeme.

Ale nebojme se moji milí, věda a technika nás jen tak na holičkách nedají. Pokrok nelze zastavit. Již velmi brzy za nás budou vnímat, myslet, jednat, pracovat, dýchat a žít samé chytré digitální technologie. Život nebude o nás, ale bez nás. Již si nebudeme lámat hlavu, zda koukáme na tenisový peníz či ženský tenis nebo penis.