Přemrzlá réva

Ale silně obnošené, ba až kurevsky

 

Víčka mi šediví

prach stáří se lepí

na obratle tóny zatloukaných hřebíků

Krev se zmateně prodírá

chrapotem cév

a dává ruce v bok

Ne v gestu furiantství

jenom v zadýchání

Už nejde o obzory

A slunce svítí jinak

skrz stíny hrůzně uklidňujících nicot

Na hraně leží čas

otočení jak starý pes

jehož neudrží ani čtyři nohy

Můj čas

Jediné mé

A stejně vypůjčené

No

hračky se musí vracet

A za opotřebování

platit

Vracet

Vracet

(únor 2003)

 

***

 

Prosinec

 

Vylezlo slunko

A půlka Strážnice je tím ožralá

Z ulice na balkón

Franta Cundrla volá na Jasnu

hlasem Romea

Chceš rohlík?

Co?

Chceš rohlík?

To je ta správná krabice!

Chceš rohlík?

Jo tu krabici vem

Když vyleze slunko

Můžeš chtít všechno!

I když máš v uchu nafoukáno

Co?

Strunami romance

profrčelo auto

Rohlík?

Zimu a čas bohy políbený

 

***

 

-x-x-x

 

Jemně ach jemně

vlezl jsem krokem

do černé uličky

a nadával na tmu

Hvězdy se seběhly

ale měly škrabošky

a světélkovaly

běžným životem

Co chceš víc?

 

***

 

 

-x-x-x

 

Tolik bordelu i na zápražích

která nejde přeskočit

Kde vlastně byly všecky ty kurvy

co teď vládnou

aniž by na něco sáhly

aniž by…

aniž by přemýšlely nad něčím takovým

Demokracie?

Do prdele stokrát vyšoustané

Co to je?

Hovada s tenisovými raketami

s kulovnicemi vše zabíjejícími

s myšlenkami kdesi opsanými

s hovnem za škraňama

Zvyjebanci kdekoli v dějinách

mající své sourozence

Ti nejméně věřící

Však přesto uvěřovaní

Neboť

Kde nějaký soud?

Ó

Buď jemnější!

 

***

 

 

-x-x-x

 

O moji lícní kost

si zlomila ručku

první sněhová vločka

Mráz leze do sklepa

aby se ohřál

Zima se rozhlíží

kam a jak

rozmístit nábytek

Každé stěhování

musí mít svůj řád

Tam kupky ledu

nehty křišťálové

Tu disketu s ikonami

sněhového pápěří

K severní stěně

pod otevřené okno

klece spalujících větrů

(Kvílivci kvíliví

Horlivci líbiví)

K východu mráz

Prokrustovo lože skřípavé

(Ještě je to jinoch

ale zesílí)

Šatník s chrochtavými mraky

na západ

(Svině sežerou všechno)

No a k jihu

(Studený pohled)

té protivné straně

rakvičky pro duše

co neuniknou…

O moji lícní kost

si zlomila nožku

druhá sněhová vločka

Tohle si nemohu dovolit

Stát se podezřelým !

A tak skrývám

až po oči

své tatarské prapředky

bůh ví

z kterého století

Choulím se choulím…

Na límec mi padla

třetí sněhová vločka

a mráz leze do sklepa

aby se ohřál

Zima začíná hledat duchy

skryté v teplé lidské

krvi

a vklusává za závěsy

mozků

po odvěsně dolů směřující

Už je to tady

 

***

 

 

-x-x-x

 

Pustil jsem

svého žlutého psa

A řekl mu

Aby nezdrhl

Okamžitě zmizel

Rukou jsem vtíral

teplo

do přemrzlé révy

Mrtvě mlčela

A v tom mně došlo

Že už i havrani odlétli

Byl jsem tak strašně

sám

Ještě teď se chvěji

Nikdy bych neřekl

Že prožiji

takovou hrůzu

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments

Nejnovější příspěvky