Prezident a diktátor

MK: Pane Sarkozy, gratuluji Vám ke zvolení. Zasloužíte si důvěru francouzského lidu.

NS: Pane Kadhafi, jsem nadšen, že s Vámi mluvím. Nezapomněl jsem na naše setkání.*
Cením si vynikající kvality Vašich analýz. Plně si zasloužíte Váš titul Vůdce!

MK: Jsem ubezpečen, máme ve Vás přítele z Evropy, uděláme hodně věcí mezi našimi dvěma
zeměmi.

NS: Ano, pane Vůdce. doufám, že Vás brzy přivítám ve Francii nebo že přijedu já do Libye.

MK: Dá-li Bůh. Dá-li Bůh.

NS: Spoléhám na Vaši modlitbu, pane Vůdce.
Nemodlím se stejným způsobem jako Vy, ale modlím se ke stejnému Bohu jako Vy.

Mk: Díky ! Díky !

NS: Máte můj respekt a přátelství, pane Vůdce !

* Ministr vnitra a kandidát na prezidenta 2007 Sarkozy navštívil v Tripoli M. Kadhafiho, jak se později ukázalo, s cílem získat peníze na svou volební kampaň (potvrdil sám MK, podle jeho syna 50 milionů dolarů). Dále se jednalo o propuštění bulharských zdravotních sester z libyjské věznice (1999-2007) výměnou za atomový reaktor. O jejich osvobození se po léta marně snažili diplomati z celého světa, včetně 14 Nobelů.
MK po odjezdu prohlásil: „Zvolil jsem Sarkozyho“.

***
Akt I: Přišel jsem – viděl jsem – (byl jsem ponížen, ale) – zvítězil jsem!

V prosinci 2007 přijel Vůdce s doprovodem (200 lidi) do Paříže. Byl přivítán pompézně (jako ještě nikdo). Všechna jeho přání jsou rozkazem.
Chce navštívit s družinou Versailles, zavře se pro návštěvníky Versailles, totéž Louvre, chce lovit v Rambouillet, zorganizuje se největší hon, projet se lodí po Seině, odkloní se doprava…

Zkrátka: dokonalé líbánky. Kdyby….
…se neozvala, pod tlakem jejich ochránců, ministryně pro lidská práva (muslimka ze Senegalu) a s ní další rebelové z Parlamentu. Sarkozy je chtěl uchlácholit (nepovedlo se) ve smyslu:
„Kadhafiho jsem pozval proto, abych mu dal lekci a také v zájmu Francie – prodám mu za 10 miliard zbraně, letadla, atomový reaktor…“

Diplomatický libyjský doprovod zuří, jaké pokrytectví, faleš, podlost! Kadhafí (zatím) mlčí a pokračuje v návštěvě. Novinářům odpovídá: nečtu noviny, ve stanu nemám televizi, ale když se ho ptají, jestli s ním Sarkozy mluvil o lidských právech, neváhá udělat z prezidenta lháře: „Absolutně ne!“
Před odjezdem jsou s úsměvy na obou stranách podepsány všechny smlouvy.
Sarkozy triumfuje, ale jeho popularita prudce klesá.

***

Akt II: Jaký nevděk! Aneb „to neznáte Hadimršku“

Po příjezdu do Libye jsou všechny smlouvy vypovězeny, již existující omezeny. Navíc hrozí nebezpečí, že zrazený přítel bude mluvit. Sarko-Napoleon musí jednat, (zbrkle, jako obvykle). Chce si vychutnat pomstu a pomůže mu v tom arabské jaro 2011. Ihned svolává spojence, opatří si rezoluci OSN, pozve „demokratickou “ opozici a je to: Bombardování může začít!

***

Epilog: Diktátor je zabit, prezident jde od válu, v Libyi je chaos a islamisté…

MERCI, pane Sarkozy!

Převzato z ostrova Janiky