Pro ty, kteří nerozumí, nevědí, ale věří

Ačkoliv témat s důvodem k podobnému nadpisu bychom v našem státě našli hodně, zastavím se ve stručnosti u hospodaření ČT a především u způsobu jeho prezentace a posuzování příslušnými radními ve sněmovně.

Především chci zdůraznit, že nikomu jeho víru nehodlám brát, víra ale musí být podložena vědomostmi, znalostí podstaty věci a jejím průběžným ověřováním. Víra plynoucí pouze z blahé nevědomosti, leč např. z určitého ideového přesvědčení (předpojatosti) byla šířena církví ve středověku a nikam svět dopředu neposunula, naopak bránila pokroku a poznání. To platí pro všechny, členy sněmovní Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), jakož i poslance nevyjímaje. A nyní ve stručnosti k činnosti ČT, jejím hospodářským výsledkům, formě jejich předkládání, zdůvodňování a schvalování.

Docilované hospodářské výsledky ČT, forma jejich předkládání a zdůvodňování

  • Především je třeba říci, že jestliže někdo předkládá více let po sobě zcela vyrovnané hospodaření, je to nápadné. V podvojném účetnictví, kde navíc existuje časové rozlišení výnosů a nákladů, to není tak snadné docílit. To měl být již dávno první signál pro členy Rady ČT a volebního výboru PSP, pokud v ní sedí alespoň jeden ekonom. A pokud ne, je to chyba v jejím složení (bez ohledu na stranickou příslušnost).
  • Dále je absolutní nesmysl, aby používání rezerv k látání děr v hospodaření ČT bylo dáváno na stejnou roveň jako užití běžných zdrojů ČT v daném období. V podvojném účetnictví platí jisté zásady, krom toho musí odpovídat i mezinárodním účetním standardům, které jsme převzali v souvislosti s přístupem do EU. (Tyto účetní zásady jsme ale samozřejmě znali a ve své podstatě řídili se jimi již dávno předtím).
  • Třetím momentem, který stojí za zamyšlení, je způsob prezentace výsledků hospodaření jejím ředitelem (nyní bez ohledu na jméno a období) volebnímu výboru, resp. sněmovně ke schválení. Pokud je předkládáno v podobě účetních výkazů povinných podle zákona k předkládání finančnímu úřadu, tj. především na předepsaných formulářích rozvahy, výsledovky, cash-flow atd. a průvodní zprávy, jsou výsledky hospodaření ČT za celé předchozí roky zjevné. (Tedy pokud jim alespoň někdo v příslušném sněmovním výboru rozumí). Pak jsou jakékoliv pohádky ředitele ČT neúčelné. Pokud je ovšem jejich forma v podobě jakýchsi účelově sestavených tabulek, pak lze laika oklamat. Profesionála nikoliv.
  • Lze důvodně předpokládat, že alespoň někteří z členů tohoto sněmovního výboru sami podnikají. Měli by tedy rozumět alespoň v základních rysech ekonomice a výkazům, které podepisují (či které za ně dnes s jejich souhlasem podepisují jejich rodinní příslušníci). Hospodářský výsledek totiž končí buď ziskem, ze kterého se platí daň či ztrátou. (Bez různých švindlů lze ten ziskově neutrální, tj. nulový výsledek prakticky vyloučit). A ačkoliv u organizace, jako je ČT, existují určité odlišnosti (nepodniká, kvůli zisku), tak i tam musí platit, že ztráta se buď vyrovnává z rezerv z minulých období, nebo v tomto případě z přebytku hospodaření (namísto zisku) v příštím období. A o tom obvykle rozhodují akcionáři či představitelé majitele nebo zřizovatele apod. Nikde ale není možné to, aby se rezerva rovnou používala jako část příjmů organizace v průběhu roku a tím se kamuflovala ztráta hospodaření v příslušném roce. Mimochodem, kdo o způsobu vyrovnání ztráty rozhodoval v případě ČT? Jak a kdo vlastně průběžně kontroluje a v případech podle zákona rozhoduje v ČT?

Programová náplň neodpovídá výši poskytovaného financování

  • Sportovní programy jsou chudé, na přenosy fotbalové ligy či na přenosy utkání např. Slávie v evropských pohárech není dost peněz, zatímco ruku v ruce s prohlubujícím se propadem výkonů našich biatlonistů rostl donedávna raketově počet různých komentátorů, kteří objíždějí spolu s biatlonisty jednotlivé závody světového poháru. Na to peníze jsou. Přitom namísto toho, aby v průběhu přenosu komentovali to, co divák mimo obrazovku nevidí, a dodávali relevantní informace, tak si na komentátorském stanovišti v průběhu přenosu vyprávějí, co dělali minulou neděli či ruší přenos jinými nepodstatnými či nesouvisejícími věcmi. Podobně je tomu často např. u sjezdového lyžování, odbornou úroveň komentování např. vítězné jízdy naší sjezdařky Ledecké na poslední olympiádě netřeba snad ani vzpomínat. Krom toho roste snaha „zaplácnout“ sportovní přenosy těmi lacinějšími z méně atraktivních a tedy i lacinějších sportů, což se týká i ceny jejich televizních přenosů. (Je to tedy o struktuře a odborném komentování sportu).
  • Rozbor propagandistické činnosti ČT namísto objektivního zpravodajství a předpojatosti redaktorů by vydal sám o sobě na celou sérii článků.
  • Původní televizní tvorba ČT u hraných pořadů je s ohledem na její úroveň naštěstí slabá.

Zamýšlel se již vůbec někdo, kam a na co všechny ty peníze od našich občanů (údajně 6 z celkem 7 mld. Kč ročně) jdou? Pouhé vysvětlení, že pracovníci ČT jsou nadstandardně placeni, samo o sobě nestačí. Někteří jistě ano, ale to nedává uspokojivou odpověď na tuto otázku. Ačkoliv lze za dané situace předpokládat plýtvavé hospodaření v ČT (jde o předpoklad, nikoliv o tvrzení, neboť podklady o hospodaření by měl obstarat a vyhodnotit Nejvyšší kontrolní úřad, a to již třeba proto, aby takový předpoklad vyvrátil), nelze se pouze ani s tímto dalším vysvětlením spokojit.

Co a proč ČT v rozporu se zákonem skrývá

O co tedy může případně dále jít? Začerněné smlouvy ČT přímo vybízejí k úvahám ohledně některé z následujících dvou možnosti či dokonce o jejich kombinaci, a to o prováděných nadfakturacích či fiktivních fakturacích (zdaleka nikoliv ojedinělých v polistopadové hospodářské praxi u nás) ze strany spřátelených firem, které po oddělení svého podílu na přetržku inkasované ceny převádějí zbývající část z nadfakturovaných peněz na důvěrná konta, z nichž plánuje management ČT privatizovat tuto televizi poté, až ji přivede řádně „zu grunt“ a sníží tak co nejvíce její kupní cenu. To by pak znamenalo, že občané zaplatí ze svých poplatků nákup této TV jejímu managementu (či nastrčeným osobám). Management by tak mohl nabýt ČT zdarma (tomu by mohl odpovídat i tlak ČT na navýšení koncesionářských poplatků s cílem celý proces urychlit), nebo podpoře politických neziskovek v jejich rozvratné činnosti z peněz koncesionářů (opět zřejmě nepřímo přes spolupracující třetí subjekty).

Proč v případě ČT není okatě respektován sněmovnou zákon, který sama sněmovna schvalovala? V začerněných smlouvách chybějí jak názvy smluvních subjektů, tak i částky. Taková transparentnost žádnou transparentností není a být nemůže. ČT tedy musí mít vážný důvod k takovému kroku. A jaký důvod vede sněmovnu k tomu, že nevymáhá zjednání pořádku, když ČT podléhá právě sněmovní komisi? Jaké je mimochodem stanovisko příslušného finančního úřadu? Nebo výkazy ČT blíže nezkoumá a na kontrole hospodaření v ČT nikdy finanční úřad nebyl, ač signálů k tomu má více než dost a obrat této organizace je více než dostačující?

V tuto chvíli nejde o tvrzení, ale jen o úvahu vyvolanou dosavadní praxí ČT, která je dosti podobná hospodářské praxi 90. let v naší zemi. Jsou to nicméně náměty, kterými by se měl volební výbor PSP zabývat. Z důvodu objektivnosti pak nejlépe ve spolupráci s Nejvyšším kontrolním úřadem. Otázky, které svým jednáním ČT vzbuzuje, jsou ale zcela konkrétní.

Schvalování výročních zpráv ČT

S tím souvisí okruh hlavních otázek, na které by měli námi volení zastupitelé odpovědět:

  • Co vlastně dělali dosud členové uvedeného sněmovního výboru v průběhu roku? Kontrolovali vůbec něco, rozhodovali a rozhodují vůbec v ČT o něčem, nebo se scházejí jen jednou ročně na chlebíček, kdy formálně odkývají cokoliv, co jim ředitel ČT podstrčí a navypráví? (Poslední projednávání předložených zpráv o hospodaření ČT je zjevně výjimkou.)
  • Kdy vedení sněmovny požádá členy výboru, aby vrátili příplatky za členství v tomto výboru za předchozí období, kdy fakticky žádnou činnost nevykonával?
  • Kde fakticky začíná celá šňůra pochybení, která způsobuje tento žalostný výsledek a ještě žalostnější rozhodování o něm? Co je příčinou? Diletantství, šlendrián, či záměr?
  • Co vedlo sněmovnu, že nakonec odsouhlasila výroční zprávy ČT o jejím hospodaření, a to již se znalostí výborem konstatovaných rozporů a nedostatků v hospodaření, ač to zdaleka nebylo vše? Má vůbec zájem o nápravu? A pokud ne, tak proč?
  • Co vede většinu poslanců napříč sněmovnou k tomu, aby dále fakticky podporovala dosavadní činnost ČT, nikoliv náhodou často označovanou jako ČT09, a živila tak podezření související s jejím hospodařením?
  • Proč sněmovna již nepřistoupila k detailnímu zjištění skutečného stavu hospodaření ČT a k provedení nápravných opatření, která by zabránila recidivě tohoto stavu? Zatím se všichni tváří, že je vše v pořádku. Přesně podle hesla: „Vyšetřování skončilo, zapomeňte.“

A co my, koncesionáři? Ponecháme to vše bez reakce? A budeme i nadále volit tak, aby „nepropadly hlasy“ těm, kteří jsou za tento stav ve sněmovně a potažmo i v ČT fakticky odpovědní a nechtějí přistoupit k nápravě zjištěného stavu a rozkrýt i zbytek praktik v ČT?

Přejít do diskuze k článku 2 komentáře