Proč je kapitalismus špatný společenský systém

Základní systémové vady kapitalismu

1. Přesouvá postupně veškeré společenské bohatství – včetně surovinových zdrojů, vody, půdy, lesů, peněz do rukou nepočetné skupiny největších soukromých kapitálových vlastníků (oligarchů).
2. Zdánlivý blahobyt je Potěmkinova vesnice vybudovaná na nesplatitelných exponenciálně rostoucích dluzích, které reálná ekonomika tvořící skutečné a nikoliv virtuální hodnoty nemá v cyklicky se rozvíjejícím hospodářství  šanci kopírovat.
3. Z disproporce mezi exponenciálně rostoucími dluhy a stále víc zaostávající reálnou ekonomikou narůstá potřeba neustále dodávat do ekonomiky oběživo. Masivní nárůst oběživa při „konstantní“ (cyklicky kolísající) tvorbě reálných hodnot vede k setrvale narůstající inflaci (viz „inflační cíle“ tzv. nezávislé centrální banky(, která je součástí mezinárodního finančního bratrstva soukromých lichvářů), která v určitém momentu hrozí přerůst v hyperinflaci.
4. Jde o silně parazitický systém. Po celou dobu jeho existence tzv. „vyspělé civilizované“ západní státy vykrádají, vykořisťují a vysávají své kolonie a periferii, krom toho soukromé kapitálové elity, které skrytě vládnou v systému  stále víc na různý způsob parazitují na společenském produktu – viz kupř. dotace, daňové odpustky, ráje, pobídky, prázdniny, rentiérství, lichva…
5. Je to nejplýtvavější společenský systém ze všech, který kvůli vzdalování rostoucího dluhu musí neustále zvyšovat RŮST, tedy spotřebu (zboží, služeb a tím i vyčerpávání nerostných surovin, odtud plyne stále větší znečišťování vod, půdy, odlesňování, ničení půdního fondu, fauny a flory, znečišťování ovzduší… Je to vývoj způsobem: Hlavně, že se momentálně my máme elativně dobře a po nás potopa.
6. Kapitalismus vždycky na konci delšího ekonomického cyklu končí v systémové krizi (ekonomické, hodnotově – morální, politické), ze které nedokáží nalézt kapitálové elity ani jejich ekonomické a politické služební elity nenásilné řešení. Tato krize končí nakonec vždycky  seriálem  státních bankrotů, násilí, válek a fašismem. (viz aktuální dění)

Proč to píši a připomínám. Za prvé proto, že uvedené jevy nejsou nové – stále se opakují a jsou typické pro všechny kapitalistické státy bez rozdílu (včetně Číny a Ruska). Za druhé proto, že všechny současné události je nutno nahlížet prizmatem sekundárních důsledků kapitalistického vývoje. Včetně aktuálního soupeření kapitalistických velmocí o dominanci v systému, (sankce, kumulace vojenské síly, zástupné války) boje o sféry vlivu, blokové polarizace „starých“ proti expandujícím „novým“ velmocenským centrům, včetně sankcí, migrace, lokálních válek… Tyto přicházejí a narůstají postupně podle toho ve které fázi cyklického vývoje se kapitalismus právě nachází. Extrémní nárůst konfliktů přichází v období, kdy se cyklický vývoj kapitalismu dostává do fáze systémové permanentní krize.

Jaká východiska se nabízejí?

1. Je evidentní, že udržovat tento systém v nezměněném stavu není dlouhodobě možné.
2. Tzv. umírněně liberální varianta vychází z předpokladu, že systém je možné zevnitř reformovat při zachování jeho nezměněné soukromě vlastnické podstaty,především různými daňovými reformami (zejména progresivní daní), volebními mechanismy, případně regulacemi a omezeními kapitálu a pod.. Historie opakovaně prokazuje, že toto je iluze. Při zachování posvátnosti soukromého vlastnictví, dominantní kapitáloví vlastníci, kteří koncentrují největší majetek nakonec vždycky zkorumpují politiky a prolomí regulace a začnou v systému otevřeně vládnout (viz ustavení FEDu, viz zrušení Glass Steagallova zákona, viz aktuálně situace kolem globalizace, NWO a jeho dílčích fází – TTIP, TISA, …).
3. Třetí varianta pracuje s hypotézou že je nutno systém od základu změnit, zejména navrátit klíčové ekonomické komodity (jako jsou voda, půda, lesy, nerostné bohatství, finanční systém) do rukou lidu (národa, státu). K tomuto závěru ostatně již kdysi dospěli také Masaryk s Benešem. V této variantě je základním sporným momentem otázka, jestli zrušit a transformovat veškeré soukromé vlastnictví kapitálu (tj. majetku který lze použít pro podnikání a hromadění zisku), anebo se pokusit zachovat malé podnikání a nastavit mu regulace. Historie prokázala, že původně malý a nevýznamný soukromý kapitál má tendenci koncentrovat se u nejflexibilnějších a nejpodnikavějších jedinců a úměrně své narůstající ekonomické síle vždycky opakovaně usiluje o překonání nastavených omezení . A nakonec vždy v tomto úsilí uspěje a ovládne veškerou politickou moc.