Proč Západ tak zoufale nenávidí Rusko?

Tento článek byl napsán v roce 2018.

Pohádky se mísí s realitou a fikce se mistrovsky zavádí do podvědomí miliard lidí po celém světě.

Rusko je obrovská země, vlastně co do území největší země na Zemi. Je osídlena řídce. A jak napsal jeden klasik: „Rozumem Rusko nelze pochopit. V Rusko je možné jen věřit.“

Západní vědomí obvykle nepřijímá nic neznámého, duchovního a složitého. Od „starých dobrých časů“, zejména od dob křižáckých výprav a monstrózních koloniálních výprav do všech koutů světa, vyprávěl Západ bajky o „ušlechtilých činech“, které vykonali v vypleněných zemích. Všechno muselo být jasné a jednoduché: „Ctnostní Evropané civilizovali divochy a šířili křesťanství, to znamená, že vlastně zachránili tyto temné ubohé primitivní duše“.

Samozřejmě, že při tom zemřely desítky milionů lidí, zatímco miliony dalších byly spoutáni a přivedeni jako otroci do ‚nových světů‘. Zlato, stříbro a další trofeje, stejně jako práce otroků platila (a stále platí) všechny evropské paláce, železnice, univerzity a divadla, ale to nikdy nevadilo, protože masakr byl většinou něco abstraktního a navíc daleko od přecitlivělých očí západního publika.

Lidé ze Západu milují jednoduchost, zejména pokud jde o definování pojmů „dobro a zlo“. Nezáleží na tom, že pravda je systematicky překrucována nebo dokonce zcela vymyšlená. Důležitá je nepřítomnost viny a introspekce. Západní vůdci a jejich tvůrci mínění velmi dobře znají své lidi – své „poddané“ – a většinou jim dají, oč žádají. Vládci a ti, kterým vládnou, většinou žijí v symbióze. Neustále si na sebe navzájem stěžují, ale v zásadě mají společné cíle: Žít dobře, žít velmi dobře, zatímco ostatní jsou nuceni za to platit bohatstvím, prací a často krví.

Většina občanů Evropy a Severní Ameriky nenávidí placení účtů za svou vysokou životní úroveň; neradi dokonce přiznávají, že jejich životní úroveň je extrémně „vysoká“. Rádi se cítí jako oběti. Rádi si myslí, že jsou „využíváni“. Rádi si představují, že se obětují pro zbytek světa. Ale nejvíce ze všeho nenávidí skutečné oběti: ty, které sami zabíjejí, znásilňují, okrádají a zneužívají po desetiletí a staletí.

Nedávné „uprchlické krize“ odhalily nelibost Evropanů ke své kořisti. Lidé, kteří je obohatili a přišli přitom o vše, jsou ponižováni, opovrhováni a uráženi. Ať už jsou to Afghánci nebo Afričané, z Blízkého východu nebo jižní Asie. Nebo Rusové, i když Rusové spadají do zvláštní kategorie.

***

Většina Rusů je bílá. Jedí nožem a vidličkou, pijí alkohol a mají talent na klasickou hudbu, poezii, literaturu, vědu a filozofii. Pro západní oči vypadají „normálně“, ale ve skutečnosti nejsou. Rusové vždy chtějí „něco jiného“, odmítají hrát podle západních pravidel.

Tvrdošíjně tvrdí, že jsou jiní, a žádají, aby je nechali na pokoji. Když jsou vyzváni, napadeni, pak bojují. Málokdy zaútočí jako první, téměř nikdy nenapadnou nikoho sami od sebe. Ale když jsou ohroženi, napadeni, bojují s velkým odhodláním a neuvěřitelnou silou a nikdy neprohrají. Města a vesnice se mění na hřbitovy pro útočníky. Umírají po milionech bránících svou vlast, ale země pokaždé přežije. A to se opakuje znovu a znovu, jak západní hordy po staletí útočily a vypalovaly ruské země, nikdy se z toho nepoučily a nikdy se nevzdaly svého zlověstného snu dobýt a ovládat tento hrdý a statečný kolos.

Západ nemá rád ty, kteří se mu brání, bojují proti němu, a hlavně ty, kteří vítězí.

***

Všechno je ještě horší.

Rusko má hrozný zvyk… bránit nejen sebe a svůj lid, ale také bojovat za druhé, bránit kolonizované a vykořisťované národy i ty, kteří jsou nespravedlivě napadáni. Zachránilo svět před nacismem. Udělalo to za strašnou cenu obětí 25 milionů mužů, žen a dětí, ale dokázalo to; s odvahou, hrdostí a altruismem. Však Západ také Sovětskému svazu toto epické vítězství nikdy neodpustil, protože vše, co je velkorysé a vyžaduje oběti, je vždy v přímém rozporu s jeho principy a je tedy „extrémně nebezpečné“.

Ruský lid vyhrál revoluci v roce 1917; událost, která vyděsila Západ víc než cokoli jiného v historii, protože se pokusilo vytvořit zcela rovnoprávnou, beztřídní a rasovou společnost. Zrodil se také internacionalismus, událost, kterou jsem nedávno popsal ve své knize Velká říjnová socialistická revoluce: Dopad na svět a zrození internacionalismu. Sovětský internacionalismus bezprostředně po vítězství ve 2. světové válce pomohl mnoha, přímo či nepřímo, desítkám zemí z celého světa povstat a vzdorovat evropskému kolonialismu a severoamerickému imperialismu. Západ a zvláště Evropa nikdy neodpustily sovětskému lidu obecně a Rusům zvlášť, že pomohli osvobodit jejich otroky (ne nadarmo je znám po válce slavnostní přípitek Stalina na ruský národ – pp).

Právě v tomto okamžiku se převalila největší vlna propagandy v dějinách lidstva. Od Londýna po New York, od Paříže po Toronto se s obludnou ničivou silou rozpoutala složitá protisovětská a protiruská hysterie. Zapojeny byly desetitisíce „novinářů“, zpravodajských důstojníků, psychologů, historiků a vědců. Nic, co bylo sovětské, nic ruského (kromě velebených a často „vymyšlených“ ruských disidentů) nebylo ušetřeno. Nedostatky Velké říjnové socialistické revoluce a období před druhou světovou válkou byly systematicky vymýšleny, zveličovány a následně vyryty do západních historických knih a médií. V těchto příbězích nebylo nic o invazích a brutálních útocích Západu, zaměřených na zničení mladého bolševického státu. Přirozeně nebylo kde zmínit monstrózní krutost Britů, Francouzů, Američanů, Čechů, Poláků, Japonců, Němců a dalších během období intervencí po vzniku sovětské republiky. Pro sovětské a ruské názory bylo téměř nemožné proniknout do monolitního a jednostranného vyprávění západní propagandy.

Západní veřejnost jako stádo poslušných oveček souhlasila s dezinformacemi, kterými byla krmena. V důsledku toho mnoho lidí žijících v koloniích a „klientských státech“ Západu udělalo totéž. Mnoho kolonizovaných národů se naučilo vinit se samo za své neštěstí. A nakonec se stala nejabsurdnější, ale obecně logická událost: Mnoho mužů, žen a dokonce i dětí žijících v SSSR podlehlo západní propagandě. Místo toho, aby se pokusili svou nedokonalou, ale stále velmi pokrokovou a progresivní zemi reformovat, vzdali se, stali se cynickými, agresivně „frustrovanými“, zkorumpovanými a naivními, ale vždy rozhodně prozápadními. Bylo to poprvé a s největší pravděpodobností naposledy v historii, kdy Rusko podporovalo Západ. Stalo se tak prostřednictvím podvodu, nečestných lží, západní propagandy. To, co následovalo, by se dalo snadno charakterizovat jako genocida.

Sovětský svaz byl nejprve smrtelně zraněn válkou v Afghánistánu, závody ve zbrojení s USA a poslední fází byla propaganda, která se jako láva valila z různých nepřátelských rozhlasových vysílání financovaných západními státy. Nemalou roli samozřejmě sehráli i místní „disidenti“. Za Gorbačova, „užitečného idiota“ Západu, se věci staly extrémně podivnými. Nemyslím si, že byl přímo placen za zničení vlastní země, ale udělal téměř vše, aby ji zničil; přesně to, co po něm Washington chtěl, aby udělal. Pak před očima celého světa mocný a hrdý Svaz sovětských socialistických republik náhle začal prožívat agónii, potom vydal ze sebe mocný řev a zhroutil se. Zemřel bolestivě, ale rychle.

Zrodilo se nové turbokapitalistické prozápadní Rusko, Rusko banditů a oligarchů. Rusku vládne alkoholik Boris Jelcin; oblíbenec Washingtonu, Londýna a dalších západních mocenských center.
Bylo to naprosto umělé, nemocné, cynické a nemilosrdné Rusko, postavené na myšlenkách někoho jiného – Ruského Rádia Svoboda a Hlasu Ameriky, BBC, černého trhu, oligarchů a nadnárodních korporací. A Západ si teď troufá tvrdit, že Rusové ve Washingtonu do něčeho „zasahují“? (Na mysli události související především s D.  Trampem – pozn. překl.)

Washington a další západní metropole nejenže „zasáhly“, ale otevřeně rozervaly Sovětský svaz na kusy a následně začaly kopat do Ruska, které bylo v té době prakticky polomrtvé a bezmocné. To vše je zapomenuto, nebo je západní publikum opět zcela „v bezvědomí“ o tom, co se stalo v těch temných dnech? Západ dál plival a kašlal na zbídačenou a zraněnou zemi, odmítal dodržovat mezinárodní dohody a smlouvy. Nenabídl žádnou pomoc. Nadnárodní korporace řádily a začaly „privatizovat“ ruské státní podniky, v podstatě kradly vše, co bylo během mnoha desetiletí vybudováno potem a krví sovětských dělníků. Vměšování? Dovolte mi zopakovat: toto bylo přímé vměšování, invaze, uchvácení zdrojů, nestoudná krádež! Oni nám o tom tady na Západě neříkají, že ne? Nyní nám říkají, že Rusko je paranoidní, že jeho prezident je paranoidní! Západ bez mrknutí oka lže a předstírá, že se nepokusil Rusko zabít.

Ty roky… ty prozápadní roky, kdy se Rusko proměnilo v poloklientský stát Západu, nebo spíše v polokolonii! Žádné slitování, žádný soucit nepřišel z ciziny. Mnoho z těchto idiotů – moskevští a provinční kuchyňští intelektuálové – se náhle probudilo, ale bylo příliš pozdě. Mnoho z nich najednou nemělo co jíst. Dostali to, co jim bylo řečeno, aby požadovali: „svou západní svobodu a demokracii“ a kapitalismus západního typu. Nebo stručně řečeno: totální kolaps. Dobře si pamatuji, jak to bylo „tenkrát“. Začal jsem jezdit do Ruska, pracoval jsem v Moskvě, Tomsku, Novosibirsku, Leningradu, s hrůzou jsem sledoval, jak akademici z akademického městečka mimo Novosibirsk prodávají své knihovny v ledovém mrazu, v temných podchodech novosibirského metra … davy v bankách … důchodci umírající hlady a zimou za těžkými betonovými vraty … nevyplacené mzdy, hladoví horníci a učitelé …
Rusko ve smrtícím objetí Západu, poprvé a doufejme, že naposledy!

Rusko, v němž délka života náhle klesla na úroveň subsaharské Afriky. Rusko je ponížené, zběsilé a zažívá monstrózní bolest.

***

Tato noční můra však netrvala dlouho.

A to, co se stalo – ty krátké, ale hrozné roky za Gorbačova a Jelcina, ale především pod západním diktátem – nebude nikdy zapomenuto ani odpuštěno. Rusové moc dobře vědí, co už nechtějí! Rusko opět povstalo. Obrovské, rozhořčené a ochotné žít svůj vlastní život, jít svou vlastní cestou. Ze zbídačeného, ponižovaného a vydrancovaného národa, podřízeného Západu, se země během pár let proměnila ve svobodné a nezávislé Rusko a znovu se zařadila mezi nejvyspělejší a nejmocnější země planety.
A stejně jako před Gorbačovem je Rusko opět schopno pomoci zemím, které trpí nespravedlivými a brutálními útoky Západního impéria.

Muž, který stál v čele tohoto oživení, prezident Vladimir Putin, je tvrdý, ale Rusko je ve velkém ohrožení a svět je také ohrožen – teď není čas na to být slabý. Prezident Putin není dokonalý (a kdo vůbec je dokonalý?), ale je skutečným vlastencem a troufám si říct, že internacionalistou. Nyní Západ opět nenávidí jak Rusko, tak jeho vůdce. Není divu: neporazitelné, silné a svobodné Rusko je nejhorším imaginárním nepřítelem Washingtonu a jeho poručníků.

Tak to cítí Západ, ale ne Rusko. Navzdory všemu, co se s ním dělo, navzdory desítkám milionů mrtvých a zničených životů, bylo Rusko vždy připraveno ke kompromisu, a dokonce odpustit, ne-li zapomenout.

***

V psychice Západu je něco hluboce patologického. Nemůže přijmout nic jiného než úplné a bezpodmínečné podrobení. Musí ovládat, být majitelem a velet, rozkazovat; musí se cítit výjimečně. I když zabíjí a ničí celou planetu, trvá na tom, aby se cítil a byl nadřazený zbytku světa. Tato víra ve vlastní jedinečnost je tím pravým západním náboženstvím „zlata“, mnohem více než samotné křesťanství, které v něm po desetiletí nehrálo skutečně žádnou důležitou roli. Výjimečnost je fanatická, zásadní a nepopiratelná. Trvá také na tom, že jeho vyprávění je jediné, které by mělo být dostupné světu. Že Západ je dirigentem morálky, majákem pokroku a jediným kompetentním soudcem a guru. Jedna lež překrývá druhou. Jako u všech náboženství platí, že čím absurdnější je pseudorealita, tím brutálnější a extrémnější jsou metody používané k její obraně. Čím směšnější je fikce, tím silnější jsou metody používané k potlačení pravdy.

Západní Impérium v současnosti zaměstnává statisíce „vědců“, učitelů, novinářů, umělců, psychologů a dalších dobře placených odborníků ve všech částech světa, a to pouze pro dva účely: Oslavovat západní vyprávění o tom, co se děje, a zdiskreditovat každého, kdo překáží, myslí jinak, kdo se odváží tohle zpochybnit. Rusko je nejnenáviděnějším protivníkem Západu, spolu s Čínou, a tento blízký spojenec bedlivě vše sleduje.

Propagandistická válka rozpoutaná Západem je tak šílená, tak intenzivní, že i někteří evropští a severoameričtí občané začínají pochybovat o příbězích Washingtonu, Londýna a dalších zemí. Všude, kam se podíváte, je obrovská směs lží, pololží, polopravd; složitá, neprostupná bažina konspiračních teorií. Rusko je napadáno za to, že se vměšuje do vnitřních záležitostí USA, za obranu Sýrie, za podporu bezbranných zemí a je obětí šikany, za to, že má vlastní mocná média, za dopování svých sportovců, za to, že je stále komunistické, že není více socialistické. Zkrátka na vše myslitelné i nepředstavitelné.

***

V očích Západu jsou Rusové – „zrádci“.

Místo toho, aby se přidali k lupičům, a byli vedle „zatracených na zemi“, a to jak v minulosti, tak i dnes. Odmítli prodat svou vlast a dát lid do otroctví. Jejich vláda dělá vše pro to, aby bylo Rusko soběstačné, plně nezávislé, prosperující, hrdé a svobodné.

Nezapomínejte, že „svoboda“, „demokracie“ a mnoho dalších pojmů má v určitých částech světa zcela odlišný význam. To, co se děje na Západě, nelze nikdy nazvat „svobodou“ v Rusku nebo Číně a naopak. Rozčarované, hroutící se, atomizované a sobecké společnosti Evropy a Severní Ameriky již neinspirují ani jejich vlastní národy. Každý rok miliony lidí prchají do Asie, Latinské Ameriky a dokonce do Afriky, aby unikli prázdnotě, nesmyslnosti existence a emočnímu chladu. Ale Rusko nebo Čína jim neříkají, jak žít nebo nežít!

Velké kultury jako Rusko a Čína zase nepotřebují a nechtějí, aby jim Západ říkal, co je svoboda a co je demokracie. Neútočí na Západ a totéž očekávají na oplátku. Je velmi trapné, když se země zodpovědné za stovky genocid, vraždy stovek milionů lidí na všech kontinentech odvažují dát ostatním lidem lekci. Mnoho obětí se příliš bojí o tom mluvit.

Ale ne Rusko.

Je zdvořilé, ale odhodlané chránit sebe a v případě potřeby i ostatní lidi, kteří žijí na této úžasné, ale hluboce zjizvené planetě. Ruská kultura je obrovská: Od poezie a literatury k hudbě, od baletu k filozofii… Ruská srdce se snadno otevřou, pokud s nimi zacházíte s láskou a laskavostí. Ale když jsou ohroženy miliony nevinných životů, ruská srdce a svaly se rychle promění v kámen a ocel. V takových chvílích, kdy jedině vítězství může zachránit svět, jsou ruské pěsti tvrdé, totéž platí o ruském brnění. Naopak naděje a budoucnost se přesouvají na východ.

A proto Západ tak zoufale nenávidí Rusko.

Zdroj: Investig‘action

Překlad z anglické verze: Bedřich Vinopalník

Andre Vltchek (* 1963 Leningrad, † 2020 Istanbul) byl syn českého jaderného fyzika a ruské matky.  V roce 1968 se rodina přestěhovala do Československa, vlasti otce. Rodina později emigrovala do Spojených států. Filozof, spisovatel, režisér a novinář s americkým pasem, který pokrýval války a konflikty v desítkách zemí. Tři z jeho posledních knih jsou pocta „Velké říjnové socialistické revoluci“, revolučnímu románu „Aurora“ a bestselleru politického dokumentu: „Odhalte lži impéria“. Jeho další knihy jsou Rwanda Gambit, revoluční dokument o Rwandě a DR Kongo. Žil v Latinské Americe, Africe a Oceánii.

Komentáře jen na vlastní nebezpečí, Stříž má oči ostříží…