Řeka Nezapomnění

Dnes jsem si vypůjčil titulní sousloví inspirovaného názvem sbírky českého básníka Františka Hrubína. Básníka, kterého 2. světová válka osobně zasáhla a ovlivnila do budoucna k napsání mnoha knížek, jejichž poselstvím zůstává právě ona nekonečná láska k životu a touha prožít jej v míru. 

Hrubínovy verše z doby 2. světové války ve mně cosi evokují. Náš život představuje alegorii řeky. Bez smyslu a cíle zůstává řeka prázdná a nikam nesměřuje. Všichni chceme žít v lásce a v míru svůj naplněný život.  Život bez naděje je stejně prázdný jako řeka bez vody. Takový život zůstává pustý, vyprahlý a nenaplněný. Člověk má přirozenou potřebu něčemu a v něco věřit. V Dobro, v sociální spravedlnost, v mírové soužití mezi národy. 

Říci ano míru znamená dnes říci ano okamžitému vystoupení ze zločinecké agresivní organizace zvané NATO. Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky! Odpusť naší zemi, národe srbský! 

Řeka však může také symbolizovat i zrádné proudy rozdělující lidstvo. Někdo se v té řece utopí, jiný se vyškrábe na protější břeh. A jak se moudře praví, naše vítězství nespočívá v tom, kolik lidí se v té řece utopí. Ani v tom, kolik se jich vyškrábe na druhý, opačný břeh. Naše vítězství tkví jen a jen v tom, kolik z těch tonoucích se k nám zase a znovu vrátí. Kolik jich zachráníme, někdy i před nimi samotnými. A naší povinností je podat jim pomocnou ruku.  

Rozbouřené vody přítomnosti však dávají tušit nová, četná nebezpečí. Postavme společně záchrannou lávku, jež nás převede přes tu válečnou propast mezi cíleně a úmyslně znesvářenými národy. Nenechme si namluvit, že stojíme na protějším břehu. Slovanství je nám vlastní a vrozené. Díky sovětským hrdinům jsme tenkrát neutonuli v té ničivé povodni fašismu, když nás západní pseudo-spojenci doslova „hodili přes palubu“.   

Jsme však opět svědky současných krvavých proudů a potoků krve. Znovu se, teď už symbolicky podruhé, ocitáme ve čtyřicátých letech dvacátého století. Jen ty formy války a variace nového holokaustu mají jinou podobu. Krutost, s jakou jsou vedeny, se však nezmírňuje, ba naopak! 

Před osmdesáti lety byl v těchto časech německou realizací plánu Barbarossa napaden Sovětský svaz. V Sovětském svazu tak vzápětí započala Velká vlastenecká válka za záchranu celé slovanské civilizace. 

Ruská duše dala do toho boje všechno, jako kdysi ve starověku Athéňané bránící svou svobodu před otroctvím, když se odvážně postavili útočným Peršanům. Athéňané tehdy porazili svým odhodláním daleko agresivnější a mocnější perské vojsko, protože svým statečným srdcem přeprali svou vlastní beznaděj. A protože šlo o boj mezi svobodou a otroctvím, o zápas mezi životem a smrtí. Jejich motivace pramenila z přirozené touhy zachovat svůj vlastní lid naživu a ve svobodné existenci. Není na světě nic cennějšího než svobodný život!     

Ruská duše, která by se s Vámi rozdělila o poslední krajíc chleba, musela obětovat ve 2. světové válce, při pomoci celému světu, mnoho svých hrdinných lidí. Tolik statečných hrdinů tenkrát položilo své životy za mír pro nás, budoucí generace, a za vítězství nad fašismem. 

A nakonec svým slovanským srdcem v boji za Dobro ona ruská duše spravedlivě zvítězila. Duší a srdcem zvítězil Sovětský svaz nad fašistickým zlem! 

Tuto dějinnou pravdu nemohou odstranit ani novodobí přepisovači dějin. Každá řeka se zákonitě v proudu historie vždy sama vrátí ke svému přirozenému toku, navzdory všem těm, kdo by jí chtěli diktovat, kudy má téct.  

Nebude zapomenut, kdo se, tak jako sama řeka, vrátí ke svému původnímu, přirozenému proudu. K dějinné Pravdě. Jen Pravda představuje Vyšší moc, hrdě odolávající dočasným a pomíjivým podplaceným velezrádcům. 

Slunce a s ním spjaté životadárné světlo začíná každé ráno svou pouť na Východě. A poráží svým jasem tmu a temnotu – kolem nás i v nás. Tento přírodní odvěký zákon nikdo nikdy nezmění!  Ani novodobí lháři… Pravda si vždycky nakonec prorazí cestu tmou a její podstata vyjde na očistné světlo.  

Ve Velké vlastenecké válce na straně sovětského lidu proteklo mnoho křišťálově čistých životů. Ani jedna kapka v tom oceánu slz a hrdinství nebyla marná či bezcenná. Každá oběť Velké vlastenecké války zaslouží si od nás upřímné uznání, a především – naše Nezapomnění

Byla to řeka plná krve, ale ta červená barva symbolizovala i revoluční boj sovětského lidu za další slovanské bratry. Aby i oni mohli žít v míru, v radosti, v pravdě budoucích dnů, v lásce a naději. 

Tato řeka čestného a udatného boje přinesla nový zázračný pramen životů pro miliony Slovanů, včetně nás Čechů. 

Každá kapka krvavé oběti prolitá v těch vodách rovným, upřímným a spravedlivým zápasem – za život, mír a svobodu – si tak plně zaslouží náš hluboký respekt, obdiv a úctu. 

Kdo však toto nepochopí, prožije si holokaust a světovou válku znovu. A právě ona krvavá voda nám podává varovné memento a poselství, že nesmíme nikdy zapomenout na tehdejší sovětské hrdinství.  

Smyj z povrchu zemského, dávná řeko Nezapomnění, smyj tu válečnou zlobu dnešních agresorů útočnické organizace zvané NATO!  Osvoboď nás z područí jakési „Čtvrté říše“, maskované nálepkou Evropská unie! Naplň tento svět novou radostí a přiveď do našich osudů znovu mír a naději v podobě své živé vody!  

V ruském jazyce představuje slovo Mír ekvivalent slova Svět

Skláním se, v úctě a vděčnosti, spolu s Vámi, přítomnými i vzdálenými, před odvážným sovětským lidem, personifikovaným například na našem táborském náměstí TGM sousoším nazvaným Vojna a mír

Z tohoto sousoší, zasvěceným táborským občanům známého jako „Rudoarmějec s dítětem“, bylo odstraněno datum 9. květen a byl odsekán srp s kladivem. 

Kdosi by dnes možná chtěl odstranit celé sousoší a nahradit jej falešnou modlou novodobé lži. A ten kdosi by úmyslně, ve své zlobě a nenávisti, zákeřně odsekal i historickou paměť národa…   

Uchováváme právě proto – v čisté a živé paměti – vzpomínku na lid, který před osmdesáti lety svou statečností a svým odhodláním zachránil Mír, tedy celý náš Svět. 

Drazí slovanští bratři, nikdy na Vaše hrdinství, ani ve zrychleném proudu aktuální neklidné doby, nezapomeneme! Nezapomnění nám dává naději na nezemření. 

Tím více zůstává naše vzpomínka na Vás dnes živá! 

 

A řeka dál plyne v proudu dějin a věrně zpívá svou píseň Pravdy…

5 32 hlasy
Hodnocení článku
Platby

Líbil se vám článek?
Přispějte, prosím, redakci OM na č. ú. 2900618307/2010, nebo přes následující QR kódy.

QR platba 50 Kč

QR platba 50 Kč

QR platba 100 Kč

QR platba 100 Kč

Odebírat
Upozornit na
14 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
idiotronic
idiotronic
15. 6. 2021 22:14

Pohled na dějiny je živá záležitost , proměnná v čase. Výměna generací může přinést mírný posun v pohledu na to, co je hlavní, kam je upřena největší pozornost, co nás inspiruje pro budoucnost a co zvolna mizí z naší paměti. Podívejte se , jaké památníky eviduje v Odrách spolek pro vojenská pietní místa. https://vets.cz/vpm/mista/obec/3154-odry/ Kromě uvedených pomníků existuje ještě jeden, jako upomínka na Ostravskou operaci, která se roztáhla do šířky a zasáhla město. Změny názvu a letopočet přejmenování jsou zřejmé, jediné, co jsem nenašel v mapách bylo zpětné přejmenování na Zámeckou zahradu .zámek totiž neexistuje, shořel asi před 60 léty… Číst vice »

pamětní deska 7. května 1985.jpg
idiotronic
idiotronic
Reply to  idiotronic
15. 6. 2021 22:23

dříve

7.května 1985 s deskou.jpg
idiotronic
idiotronic
Reply to  idiotronic
15. 6. 2021 22:24

…a nyní

sedmého května.jpg
Vlastenec15
Vlastenec15
16. 6. 2021 7:27

Přijďte společně s námi uctít památku sovětských hrdinů v Táboře dne 22. června v 16 hodin (náměstí TGM).
Proslov bude mít Dr. Josef Skála a další řečníci (z řad KČP, KSČM, Aliance národních sil, SPD, Český svaz bojovníků za svobodu).

Pozvánka na shromáždění občanů v Táboře – Aliance národních sil (aliancenarodnichsil.cz)

Aleš
Aleš
Reply to  Vlastenec15
18. 6. 2021 7:10

Za roky snahy již někdy podléhám skepsi, že vše se vždy ventiluje nějakou bouří ve sklenici vody. Ale jak praví moje oblíbená veršovánka. Jiné cesty tady není… Summit Biden-Putin tohle ukázal ve vší nahotě. Bez míru není budoucnost. A budoucnost nemá v tomto směru jistá teroristická organizace. Informační pole vymývající mozky evropské a severoamerické populaci, vedoucí k zombifikaci populace, je přeci nejvýznamnější překážkou k jakýmkoliv snahám i sebeúspěšnějších státníků. A informační pole jsou rukojmím jistých tajných služeb, a ty přeci podléhají generálnímu štábu oné teroristické organizace. A v tomto přeci pak ani nezáleží na občasném prohození vztahu podřízenosti-nadřízenosti, výsledek bývá… Číst vice »

Alva
Alva
16. 6. 2021 9:11

K větě: „….když nás západní pseudo-spojenci doslova „hodili přes palubu“:
Porovnáme-li dnešní osobní zkušenosti s oficiálním hodnocením historiků a politologů (tehdejších i dnešních) naší situace z předválečné a válečné doby, řekla bych, že nás přes palubu nehodili. My jsme totiž na té palubě vůbec nebyli. Nás tam úmyslně nevzali.
A přes krásné řečičky a veškerou snahu jedněch a růžové brýle druhých, na ní nejsme ani dnes (ne, že by bylo o co stát).
Maximálně sloužíme jako záchranný kruh na potápějícím se západním Titaniku.
Dnes stejně jako tehdy.

Botičky od Diora
Botičky od Diora
20. 6. 2021 6:31

Přesně před 209 lety – ve stejný den, 22. června – francouzské císařství (a ve skutečnosti opět celá Evropa, sjednocená pod jeho žezlem) vyhlásilo válku Ruské říši. Tak začala První Vlastenecká válka v ruské historii, která skončila také úplnou porážkou zahraničních krvežíznivých agresorů.

Botičky od Diora
Botičky od Diora
Reply to  Botičky od Diora
20. 6. 2021 7:03

Francie kapitulovala před hitlerem … 22. června 1940.
Fakt divné datum.

orinoko
orinoko
Reply to  Botičky od Diora
20. 6. 2021 10:52

Datumy nějak nehlídám, ale s ohledem NATO starou jalovici v Germánii tipuji, že se nechala unést, tak asi Itle před mnoha lety vyrazil na Východ. Ani jsem nevěděl, že to bylo v takovém akordu. Žabožrouti to znají. To je velmi zprzněný národ. Od dob koloniálu se nějak nemůže najít.
Naše tenistka Plíšková se tím netají: Všude jinde obecenstvo i fandí třeba outsiderovi, ale ve Francii nikdy. Najdou vás všude a pořád bučí. I kdybyste hráli jako Bůh, tak TAM na vás budou bučet.

Dolmen
Dolmen
20. 6. 2021 6:41

V časopise Argument opět zaperlil pan Kužvart. Nejenže nezapomněl projevit svojí zažranou rusofobii, ale co je horší, pochválil amíky za atomové vyhlazení Hirošimy a Nagasagi. Prý to bylo humánní, protože se tak ušetřily drahocenné životy amíků.

Irena
Reply to  Dolmen
20. 6. 2021 6:55

Amíci si šetří životy vždy, na to nepotřebují atomovky, vždyť převážně všude jen bombardují… Měl ten píp připomenout ta japonská vybombardovaná města ještě před shozením atomových bomb.

Jak změnit vztah k Hirošimě za osm minut
https://rutube.ru/video/e4d218485fcdf8e5ffc5a065d5208249/

orinoko
orinoko
Reply to  Dolmen
20. 6. 2021 10:54

No nekecej. Už tam kvačím. Kužvart jako Chátra 77. Humanitární bombardér. Mně se na tom jeho ksichtu od první chvíle něco nelíbilo. Je to postižený člověk. Hlavně že má zelenou myslivnu. A pochopení pro Kladivo na čarodějnice.

orinoko
orinoko
Reply to  Dolmen
20. 6. 2021 11:27

Nečetl jsem to celé. Nemá to cenu. Kdyby totiž ten kretén Kužvart měl aspoň minimální snahu o jakousi objektivitu, tak by musel napsat, že emerický imperiální kripl potřeboval především svými dvěma atomovkami na Žaponce vyzkoušet svojí novou zbraň v praxi. Dále potřeboval poslat signál SSSR, že ji klidně hodí i na jeho území. Problém byl tehdy ovšem docela praktický. Emerický blb shodil dvě bomby, na SSSR by jich potřeboval daleko více, ale výroba v kapoemericke měla tehdy jen omezené možnosti – tak tři bomby za rok. Nebo snad mnohonásobně více? My tady se netajíme tím, že Rusko Sýrii pomohlo, ale… Číst vice »

Bety
Bety
Reply to  orinoko
20. 6. 2021 13:04

Myslím, že operaci Nemyslitelné nenastartovali také z toho důvodu, že informační pole té doby by nezvládli. SSSR byl spojenec (ale to by nebyla nepřekonatelná překážka), jenže všichni už měli války plné zuby a radovali se z míru. Takový veletoč oproti proklamovaným slibům v náladě té doby byl opravdu téměř nemyslitelný. Navíc jim Rusové v Berlínské operaci názorně předvedli, že mají pořád dost síly i bojového odhodlání. Co se týče pohrdání lidskými životy – zajímalo by mn, jak by pan Kužvart a jemu podobní obhajovali plán svrhnout atomovky na civilní obyvatelstvo všech velkých ruských měst? Ale nepochybně by nějaké ty humanitární… Číst vice »