10. února 2010
Síly korporací již dlouho před rozhodnutím Nejvyššího soudu v kauze Citizens United v. Federal Election Commission provedly pomalý státní převrat. Převrat je hotov. Prohráli jsme. Rozhodnutí soudu je jen další snahou usnadnit korporacím mechanismus vládnutí. Zpochybňuje mýtus o fungující demokracii a je triumfem moci korporací. Ale nijak významně nemění politickou scénu. Korporativní stát je již dokonale upevněn.
Pohádka o demokracii je ale nadále užitečná nejen pro korporace, ale také pro naši zbankrotovanou liberální třídu. Pokud bude pohádka vážně zpochybněna, liberálové budou nuceni uvažovat o skutečném odporu, což nebude nic příjemného ani snadného. Dokud tu existuje demokratická fasáda, liberálové mohou provádět prázdná morální gesta, která vyžadují málo oběti či závazků. Mohou být třeba samozvanými kritiky Demokratické strany, předstírajícími, že se jedná o debatu a že případný nesouhlas jim dává za pravdu.
Mnoho rozhořčení ohledně soudního rozhodnutí je rozhořčením těch, kteří dávají přednost této nacvičené frašce. Dokud se fraška hraje, nemusí uvažovat, jak bojovat s tím, co politický filosof Sheldon Wolin nazývá systémem „inverzní totality“.
Inverzní totalita znamená „dobu příchodu korporativních sil na politickou scénu a politickou demobilizaci občanstva“, píše Wolins v „Democracy Incorporated”. Inverzní totalita se liší od klasických forem totality, které se točí kolem nějakého demagogického či charismatického vůdce, a projevuje se anonymitou korporativního státu. Korporativní síly, které jsou za inverzní totalitou, se nechlubí, jako klasická totalitní hnutí, že odstraní prohnilý systém novým, revolučním. Naopak prohlašují, že uznávají zvolené politiky, svobodu a ústavu. Ale tak zkorumpují a zmanipulují ty, co drží moc, že učiní demokracii nemožnou.
Inverzní totalita nemá svou podobu jako ideologie nebo konkrétní cíl ve veřejné politice. A napomáhají jí „držitelé moci a občané, kteří si často nejsou hlouběji vědomi následků své činnosti či nečinnosti“, píše Wolin. Ale je stejně nebezpečná jako klasické formy totality. V systému inverzní totality, jak ilustruje toto rozhodnutí soudu, není třeba přepisovat ústavu, jak činí fašistické a komunistické režimy. Stačí zneužít legitimní moci prostřednictvím soudních a legislativních interpretací. Toto zneužití zajistí, že obrovské dary od korporací na volební kampaň jsou hájeny jako svoboda slova podle Prvního dodatku. Zajistí, že mocně financovaný a organizovaný lobbismus velkých korporací je prohlášen za uplatnění práva lidí podat vládě petici. Soud opět potvrdil pojetí, že korporace jsou osoby, s výjimkou těch případů, kdy „osoby“ souhlasí s finanční náhradou. Ti v korporacích, kteří páchají zločiny, se mohou vyhnout uvěznění zaplacením částky peněz vládě, a podle překrouceného soudního argumentování „nelze připustit, že by na tom bylo něco špatného“. I když pro to i existuje slovo. A nazývá se korupce.
Korporace mají 35.000 lobbistů ve Washingtonu, a tisíce dalších v hlavních městech jednotlivých států, kteří rozdávají peníze korporací na změny a psaní nových zákonů. Používají svých politických akčních výborů, aby se dožadovali po zaměstnancích a akcionářích darů k financování ochotných kandidátů. Například finanční sektor vydal během posledního desetiletí víc než 5 miliard dolarů na politické kampaně, získávání vlivu a lobbismus, což vedlo k rozsáhlé deregulaci, odírání zákazníků, světovému zhroucení financí a následně vyplenění státní pokladny. Pharmaceutical Research a Manufacturers of America vydaly minulý rok 26 miliónů dolarů a farmaceutické firmy jako Pfizer, Amgen a Eli Lilly vrazily další desítky miliónů do toho, aby si koupily obě strany. Tyto korporace zajistily, aby nás zákon o takzvané zdravotní reformě přinutil kupovat jejich nebezpečné a vadné produkty. Ropný a plynárenský průmysl, uhelný průmysl, dodavatele armády a telekomunikační firmy zmařily úsilí o obnovitelné energie a připravily stálou erozi občanských svobod. Politici jednají na přání korporací a předvádějí prázdné akty politického divadla, aby udrželi při životě pohádku o demokratickém státu.
Neexistuje již žádná státní instituce, která by mohla být správně označena za demokratickou. Občanům, spíše než aby se podíleli na moci, je pouze dovoleno mít virtuální názory na předem určené otázky, jakýsi druh účastnického fašismu, který je stejně bezvýznamný jako volení nejlepšího zpěváka. Emoce mas jsou nasměrovány k televizním a bulvárním břečkám. To nám dovoluje zaujímat emotivní postoje pouze k tématům, která nejsou pro elitu mocných závažná.
Naše přeměna v impérium, podobně jako ve starých Aténách a Římě, vedla k tomu, že tyranie, kterou jsme praktikovali za hranicemi, se stala tyranií, kterou praktikujeme doma. Stejně jako všechna impéria jsme byli oslabeni svou vlastní expanzí. Užíváme zbraně strašné ničivé síly, dotujeme jejich vývoj miliardami dolarů od daňových poplatníků, a jsme největší světový dealer se zbraněmi. A Ústava, jak Wolin poznamenává, slouží moci spíše jako její učeň než jako její svědomí.
„Inverzní totalita obrací vše naruby“, píše Wolin. Je to po všech stránkách politika, ale politika, která povětšině není mírněna politiky. Veřejnosti je občas předkládáno stranické handrkování, jsou tu neustálé frenetické hádky mezi stranickými frakcemi, zájmovými skupinami, konkurujícími si korporacemi a soupeřícími médii. A samozřejmě tu je ten kulminující okamžik státních voleb, kdy je vyžadována pozornost celého národa k tomu, aby volili spíše mezi různými osobami než mezi různými alternativami. Co chybí, je skutečná politika, snaha nalézt, kde spočívá společné dobro, uprostřed té změti dobře financovaných, vysoce organizovaných a jednostranných zájmů, zuřivě se dožadujících vládní podpory a válcujících činnost státních a veřejných orgánů mořem peněz.
Hollywood, novinový průmysl a televize, všechny ovládány korporacemi, se staly nástroji inverzní totality. Cenzurují nebo zesměšňují ty, kteří kritizují nebo zpochybňují korporativní struktury a jejich převzetí moci. Naplňují éter umělými spory, ať už se jedná o Tigera Woodse nebo hádku mezi Jayem Leno a Conanem O’Brienem. Manipulují s představami a matou nás ohledně toho, co si máme myslet o tom, jak se Barack Obama stal presidentem. A drakonická vnitřní kontrola jakékoli formy občanského disentu, prováděná bezpečnostními službami, vojskem a policií, spolu s cenzurou korporativních médií, dělá pro inverzní totalitu přesně to, co dělají vrazi a paliči knih v klasických totalitních režimech.
„Vypadá to jako opakování historické zkušenosti, že je zaujatost, která je předváděna dnešními médii, stále zaměřena na rozcupované zbytky liberalismu“, píše Wolin. „Připomeňme si, že společným prvkem většiny totalit 20. století, ať fašistických nebo stalinistických, bylo nepřátelství k levici. Ve Spojených státech se má za to, že levice sestává pouze z liberálů, případně levého křídla Demokratické strany, ale ne demokratů.“
Liberálové, socialisté, odboráři, nezávislí novináři a intelektuálové, kteří kdysi v naší společnosti představovali důležitý hlas, byli v korporacemi ovládaných akademických kruzích, médiích a ve vládě umlčeni a eliminováni. Wolin, který učil na Berkeley a později na Princetonu, je pravděpodobně nejpřednějším politickým filosofem země. A přesto je jeho kniha prakticky ignorována. Proto se také Ralph Nader, Dennis Kucinich a Cynthia McKinney, spolu s intelektuály jako Noam Chomsky, nedostávají ke slovu v celostátním měřítku.
Uniformnost názorů je posilována obratně vyvolávanými masovými emocemi nacionalismu a patriotismu, které líčí všechny disidenty jako „měkké“ nebo jako „špatné vlastence“. Občan „vlastenec“, trápící se strachem ze ztráty zaměstnání a možnými teroristickými útoky, neochvějně podporuje všudypřítomný dohled nad občany a militarizovaný stát. To znamená žádné otázky o jednom biliónu dolarů, vynaloženém na vojenské výdaje. To znamená, že armáda a zpravodajské služby jsou považovány za něco víc, než je vláda, jako kdyby součástí vlády ani nebyly. Nejmocnější nástroje státní moci a kontroly byly bezpečně odstraněny z veřejné diskuse. My, jakožto občané impéria, jsme učeni opovrhovat státní byrokracií, ale před agenty Bezpečnosti vlasti na letišti stojíme jako ovce, a jsme jako němí, když Kongres dovolí, aby naše soukromá korespondence a hovory byly sledovány a archivovány. Snášíme víc státní kontroly, než v kteroukoli dobu americké historie.
Občanská, vlastenecká a politická mluva, kterou používáme, když chceme sami sebe popsat, zůstává stejná. Jsme věrni stejným státním symbolům a ikonografii. Svou kolektivní identitu nacházíme ve stejných národních mýtech. Stále zbožňujeme Otce zakladatele. Ale Amerika, kterou oslavujeme, je jen iluzí. Neexistuje. Naše vláda a soudní systém nemají skutečnou suverenitu. Náš tisk poskytuje rozptýlení, ne informace. Naše orgány bezpečnosti a moci nás drží stejně ochočené a vystrašené jako je většina Iráčanů. Kapitalismus, jak pochopil Marx, se stává, když oslabí vládu, revoluční silou. A tato revoluční síla, nejlépe popsaná jako invertní totalita, nás teď vrhá do stavu neo-feudalismu, nepřetržité války a těžké represe. Rozhodnutí Nejvyššího soudu je součástí přeměny občanů korporativním státem na vězně.
Chris Hedges, dopisovatel, držitel Pulitzerovy ceny, píše články do rubriky publikované každé pondělí na Truthdig. Jeho poslední kniha je “Empire of Illusion: The End of Literacy and the Triumph of Spectacle.”
Převzato z Truthdig
Překlad: Jan Kristek
Velmi výstižné…