Retro: Představte si…

1. 9. 2013

Představte si ty miliony občanů, co věřily, že zlato v trezorech Republiky československé je jejich zlato a že je s ním hospodařeno v jejich zájmu a pro jejich prospěch…

Představte si, že všechno je jinak a zamyslete se nad tím, proč zlatá páteř české měny mizí z trezoru ČNB jak pára nad hrncem a na jejím místě spočívá halda papírových příslibů od profláknutých podvodníků, slibujících něco, co se nemůže stát, a jejichž hodnota je stále pofidernější a postupně se blížící k nule.

Představte si, že deficitní hospodaření ČNB je celosvětovou anomálií …o které se nemluví.

Představte si, že svět centrálních bankéřů žije v jiné, odpolitizované, globalistické dimenzi, na kterou nemají vliv ani světové války, a že tomu tak je už asi tři století. Myslí jinak, než normální lidé, a také tak jednají.

Představte si, že se na světlo boží právě nyní dostávají archivní materiály z globalistických institucí, které vládnou světu, a dávají možnost nahlédnout do dějů, které se týkají i naší, české historie, právě onoho zlata, které čeští vlastenci věnovali svému státu a které jim Hitlerovci zcizili po okupaci Československa. Vydávají svědectví o amorálnosti banksterství, rozdílnosti zájmů a cílů globálních bankéřů a představitelů národních států bojujících proti fašismu.

Oněmi globalistickými institucemi, nástroji Impéria mamonu, jsou v našem případě banka bank Bank for International Settlements (BIS) se sídlem v Basileji, CH a centrální banka Velké Británie Bank of England (BoE).

Existuje jen málo lidí na světě, kteří si dovolí šťourat se ve špinavém prádle vrcholku iluminátské pyramidy, publikovat odtajněné materiály odhalující odvrácenou stranu světové války prezentované vítězi jako válka dobra proti zlu, demokracie proti nacismu. Stejně malé množství lidí na světě zajímá příběh československého zlata ve 2. světové, motivy, osoby a obsazení této morálně pokleslé hry. Proto se informace zajímající Čechy a Slováky objevují vždy jako vedlejší efekt řešení jiných, aktuálnějších problémů nynějších ekonomických gigantů.

Před pár týdny tuto problematiku rychle a poměrně zdařile pokryly informačně Britské listy, překladem článku z Daily Telegraph. Přesto se nevyhnuly omylům vyplývajícím z politicky-korektní perspektivy náhledu na daný problém, jež vycházejí z předpokladu, že BIS je orgánem členských států BIS, a nikoli nadnárodních banksterských elit. Ono to totiž není, jak BL píší, o byrokratickém myšlení v BIS a celém kartelu centrálních bank – ono je to o managementu světové války, jejích pravých cílech a o profitování některých subjektů na obou stranách všech válek v posledních cca 300 letech.

Dle mého názoru lepší a objektivnější zpravodajství, včetně odkazů (a o těch to je), uveřejnil Financial Times. Ale bez důkladného prostudování deklasifikovaného dokumentu BoE a pochopení fungování finančního Olympu se dostaneme “jen” k následujícím lehce povrchním pravdám, které je možno shrnout následovně:

Nebýt Němců, kterým evidentně došla trpělivost z toho, co se děje na trhu se zlatem, z té míry podvodů, zpronevěr, dezinformací a vydírání, které před veřejností ukrývaná “zlatá globální válka” mezi euroasijským Východem a atlantických Západem dnes představuje, nedověděli bychom se o osudu československého monetárního zlata za 2. světové války NIC. Němci, poválečná ekonomická mašina Evropy, byli tak jako ostatní poddaní Impéria nejenom povinni sponzorovat americký sen na dluh, ale jako záruky na poválečné úvěry na rekonstrukci a později jako záruky měnové podřízenosti, držet v sejfech nominálních válečných vítězů svoje monetární zlato, 1/6 u BoE, 1/6 u Banque de France a necelé dvě třetiny v New Yorku, v sejfu Federal Reserve Bank of New York, asi 30 m pod úrovní chodníku na adrese Liberty Street 33.

Právě tam by mělo být, nyní zcela teoreticky, něco kolem 2600 metrických tun německého zlata, které však žádný Němec ani nikdo jiný neviděl, neauditoval přes 40 let. FED to nedovolil, jednak proto, že to zlato nepovažuje za majetek Němců, ale za majetek nadnárodních elit, jednak proto, že to zlato už v tom sejfu nejspíš vůbec není, důsledek de facto defraudace. Němci měli zkušenost s poctivostí US správců zlata globálního kartelu centrálních bank, když v dubnu 1968 obdrželi na svůj účet u BoE asi 200 tun monetárního zlata původem z USA. A Britové – BoE – patrně nedopatřením umožnili Němcům kontrolu kvality dodaných US zlatých cihel. Američané dodali substandardní šmejd, zřejmě roztavené zlato konfiskované Rooseveltem v roce 1933, vybavené certifikátem nejvyšší kvality US Assay Office, které se po přetavení váhově “smrsklo” o další nezlaté příměsi. Kontrolu prováděly nezávislé laboratoře. Spojené státy v tichosti dodaly “smrsklou váhu” a loajální německá vláda nenašla tehdy odvahu ani zaprotestovat, přestože šlo o skandální podvod, tehdy bez precedentu i v rámci fungování Rothschildova Gold Poolu.

V souvislosti se Strauss-Kahnovým skandálem a reakcí Federal Reserve na jeho odhalení, že US státní zlaté rezervy (Ft. Knox) jsou prázdné a statistické údaje o zlatých rezervách publikovaných BIS, FED a IMF jsou “vycucané z palce”, zareagovala první Venezuela, která z BoE stáhla domů 175 z celkových 200 tun zlata v sejfech BoE. Lidé kolem národních zlatých devizových rezerv se začali bát, že zvěsti o defraudaci jejich majetku nejsou jen konspiračními teoriemi a v kontextu zacházení Fedu se světovou měnou začali postupně žádat o repatriaci “svého” zlata. Němci mají, oficiálně, druhé největší zlaté rezervy na světě po USA a z cca 90 % je mají mimo Německo, takže mají hodně co ztratit, a bez toho zlata je zpětný přechod na marku nemyslitelný. Začali žádat o navrácení svého zlata – ve Francii a Británii částečně uspěli, v USA jim nejdříve odmítli všechny jejich požadavky, včetně požadavku na audit německého zlata. Když FED poznal, že jeho arogance je kontraproduktivní a pouze stimuluje další národní státy k požadavkům na repatriaci zlata – jinými slovy odliv měnového zlata ze stále méně důvěryhodných USA, přislíbil Německu repatriaci 300 tun, tedy cca 12 % německého zlata během následujících 7 let. Přeloženo do nebankovní češtiny: Spojené státy to zlato fyzicky nemají a odhadují, že jim bude trvat 7 let, než ho budou moci pro Německo sehnat, nebo také, že do 7 let dojde k něčemu, kvůli čemu už FED nebude muset dodat Německu vůbec nic.

Výše uvedené tak přineslo globální povědomost o těchto skutečnostech:

• Na skladech centrálních bank, zlatých burz COMEX & LBMA není dostatek fyzického zlata.
• Oficiální zlaté účty národních vlád jako je např. Německo, byly v souvislosti se “záchranou” US Dolaru, stávající světové měny, vypleněny, zcizeny bez vědomí jejich právoplatných vlastníků.
• Centrální banky Západu proleasovaly svoje fyzické zlato, to se jim ale do sejfů nevrací, ale mizí v Asii (a aby mohly pokračovat v manipulacích na zlatém trhu, “stahují” fyzické zlato už i ze sejfů nevýznamných vazalů a poskoků Impéria mamonu, jako je ČNB).
• Měnový systém Západu na principu vzájemně svázaných FIAT měn stojí na vratkých základech systému státních obligací – státního dluhu.
• Spojené státy jako stát žádné fyzické zlato dávno nemají, ve Ft. Knox se zřejmě skladují pouze zásoby amerických chemických a biologických zbraní, ale jinak nic ze zlata. Pouštějí-li se do globálního oběhu, a to i bez rafinace, i Rooseveltovy roztavené zabavené šmuky a zlaté cihly s wolframovým jádrem, je to o prázdných rukách, aroganci pána světa spojené s omezeností zloděje.

Protože ale kopat do hlavy Impéria se nesmí, tak si kopá, zřejmě Bundesbanka (koho jiného staré archivy BoE dnes zajímají), nepřímo do kotníku britského poskoka Fedu a potažmo do kotníku onoho elitního banksterského klubu BIS, v kterém sice nominálně sedí zástupci nejvýznačnějších národních centrálních bank, ale prakticky ho ovládají reprezentanti nejvyšší finanční ligy třídy RR (Rothschild, Rockefeller), kteří moudře koučují celý (nejen bankovní) svět svými direktivami, analýzami, doporučeními a systémy jako Basel II, kterému, mimo jiné, vděčíme za “prosperitu” od kartelové popravy Lehmana v roce 2007.

A tak nám neznámý šťoural zprostředkoval následující základní infomace o jedné z nějšpinavějších kauz historie RR kartelu centrálních bank:

BoE (ovládaná od jejího založení Rothschildy) se na prahu již ve Versailles naprojektované 2. Pikovy velké války (za jednacími stoly seděli téměř výhradně banksteři vítězů i poražených) postavila proti zájmům národního státu Velké Británie a Spojenců jako celku, proti zemi a občanům země svého domicilu a umožnila Hitlerově centrální bance prodat na mezinárodních trzích část zlata ze státního pokladu ukradeného v Praze okupanty. Z pohledu oficiální historie a morálky plebsu odpudivé, není divu, že se tehdejší servisní elity Západu provozující válku Dobra proti Zlu (ve které až do bitvy u Stalingradu to západní Dobro de facto stálo na straně Zla), obávaly poškození tohoto správného černobílého vnímání nejkrvavějšího konfliktu dějin bojujícími masami.

Zpřístupněné dokumenty z archivů BoE prokazují dvojí morálku mamonu, prioritu zisků, finančních toků, banksterského byznysu nad politikou, mírem i plebsem a jeho zájmy. Můžeme říci, že nám ukazují, že již před 70 lety fungovalo to, čemu dnes říkáme globalismus, financializace, korporátní stát a paralelní struktury mamonu fungující nezávisle na demokracii, nacismu, komunismu, jakémkoli jiném ismu. Že svět mamonu a úžery nezajímá, kdo jaký konflikt vyhraje, ale jak je která válka profitabilní a naplňuje cíle nadnárodních elit – utvoření Nového světového pořádku. V tomto systému platí, že zájmy elit se prosazují zásadně na cizí účet, a to metodou “za každou cenu” (i desítek a stovek milionů mrtvých) a “jakýmikoli prostředky” (využití nacismu a bolševismu pro vzájemnou decimaci států, které jsou historicky v tvrdé opozici k NWO, které bylo poprvé v historii neúspěšně navrženo k realizaci Rothschildy ve Vídni na konci napoleonských válek). Ten systém funguje díky neprůhlednosti systému vazeb na vrcholu finančního Olympu, přísnému utajování vlastnických poměrů v centrálních bankách i BIS, a zejména díky korporacemi ovládanými médiím, které finanční Olymp a jeho počiny jaksi nereflektují. Též po cca 70 let.

Článek v BL správně poukazuje na to, že BIS byl po celou 2. Světovou válku ovládán pronacistickými členy jeho vedení, pod taktovkou Američana, tedy reprezentanta Federálních rezerv.

Tomuto člověku americká vláda bránila v návratu, v jednání s vládou i Fedem (plausible denial), neumožnila mu rezignovat – a on musel svoji smutnou roli dohrát až do hořkého konce. Stal se obětním beránkem cílů války v první etapě, kdy bylo nutno pomoci nacistům na cestě k Moskvě. Když nacistický experiment NWO prohrál “s generálem zimou”, stal se přítěží a v tichosti opustil RR ligu mistrů. Politika elit ignoruje a pohrdá etikou, morálkou, integritou i lidstvím, když jde o záchranu statu quo, nebo budování nového statu quo – známého nyní pod názvem Nový světový řád.

Dokumenty dávají také představu o vztazích podřízenosti a nadřízenosti v RR kartelu centrálních bank a pozici BIS coby metodického střediska a jednotného hlasu pánů světa, které některé zdroje označují termínem “Majesty Twelve”. Dvanáctka jejich Výsostí, dvanácti Pánů světa. Některé možná zaskočí informace, že Čínu/Asii v ní údajně zastupuje rodina Li v dědičné rovině šéfa státní pokladnice posledního čínského císaře. Ale ověřte si to, že?

BoE upřednostnila zájmy BIS na posílení Hitlerovy vojenské moci nad zájmy vlády Jejího veličenstva, která si explicitně přála, aby Hitler a jeho Reichsbank neměla možnost použít české zlato k nákupům zbraní, strategického materiálu a surovin na Západě, hlavně přes USA a Švýcarsko, ale i přes Frankovo Španělsko, přes Portugalsko nebo Turecko. Vláda Velké Británie požadovala zmrazení účtů členů Osy u BIS a zabránění prodeje československého měnového zlata na Západě. Plakala ovšem tak, že ji nahoře neslyšeli. Britské listy argumentují politickou zradou, další po Mnichovské dohodě. Nutno dodat, že opět nikoli z popudu a na příkaz vlády Jejího veličenstva, zrazovaly Veličenstva mamonu a úžery, a to ve sladké Francii i gentlemanském Albionu.

To je, dle mého názoru, dost ploché, prvoplánové vidění. Má-li bankster vydělávat na utrpení válek na obou stranách fronty, a to co nejdéle, nejde mu ani tak o výhru ve válce, ale o její rozsah a trvání. Národní státy a jejich bojující občané se, kromě utrpení a nouze, zadlužují a tím posilují nejen bankovní cash-flow, ale i globální moc banksterů. Měla-li být tedy 2. Pikova válka tím nejlepším byznysem finanční Payramidy všech dob, bylo nutno vybudovat německou hospodářskou infrastrukturu, aby mohla bojovat téměř s celým světem a pak ji ještě umožnit přístup ke všemu, co jí k totální válce scházelo a co jí okupované teritorium nenabízelo.

Banksteři poskytli Hitlerovi technologie (např. syntetický benzín), technologickou převahu v první etapě války (zejména letectvo, tanky, vysokou mobilitu), klid na militarizaci (Němci porušili bez mrknutí Západu všechny bariéry pro militarizaci Německa z Versailles, dokonce anektovali území pod správou Spojenců) i nejmodernější vojenské know-how prostřednictvím výcviku důstojnického sboru vnikajícího Wehrmachtu v SSSR (kde vznikla koncepce výsadkových vojsk, tankových klínů, a taktického letectva spolupracujícího s útočnými klíny pozemní armády, apod.).

Mezitím byl na Západě finančními i politickými nástroji zdržován vývoj nových typů vojenských letadel a budovaly se opevnění (finančně tunely vojenských rozpočtů vyvolenými), jakoby španělská občanská válka se zkušeností Legie Kondor a ověřováním tankových klínů nic neznamenaly a jakoby Západ neměl informace o zbraních vyvíjených pro válku Hitlerem. Z pohledu pánů světa lze usuzovat, že balkanizace Rakousko-Uherska a v jejím rámci vytvoření Preissovy a Petschkovy RČS nebylo ani tak darem svobodných zednářů Čechům a Slovákům, jako předpokladem pro přechod rakouského kaprála do role Vůdce strany zla. Se svojí hladovou a hypomobilní armádou, která nebyla ničeho schopna bez totálního nezájmu Západu o zbrojnici Evropy a druhé Porůří, si s požehnáním Západu do Čech přišel kromě jiného i pro kvalitní výzbroj pro 1 milion vojáků a celou kapacitu československého zbrojního průmyslu. Kdyby se Francouzi a britský expediční sbor ještě za války s Polskem vydal na Východ, zastavil by se nejspíše až u Berlína, v cestě mu, za “Divné války”, jak ji historici pojmenovali, stály 2 německé záložní, mizerně vyzbrojené a nevycvičené divize, tedy cca 40 000 mužů.

Ta válka nebyla, z pohledu architektů 2. světové války, vůbec divná. Hitlerovo otočení se na Západ a pád Francie byl též logický a předvídatelný. Bez přístavů pro dovoz strategických surovin a bez francouzské průmyslové kapacity se Hitler obrátit na bolševický Východ prostě nemohl. A francouzský kapitál válkou vskutku netrpěl. Ona, de facto ani Francie, s výjimkou válečných zajatců a hnutí odporu. Položila se tak rychle, že ji Hitler ani moc neponičil.

Velká válka naprojektovaná ve Versailles mohla začít. Velký nepřítel, velké Zlo bylo vytvořeno a mohlo začít realizovat největší bonanzu 20. století. Geopoliticky, jako důsledek války, zadlužení a ekonomické vyčerpání Evropy – likvidace statusu velmocí pro Francii, Velkou Británii a Německo, likvidace jejich koloniálních říší a dokončení transferu strojovny Impéria do Spojených států amerických, plných dynamických lidských zdrojů nezatížených legací sociálního boje pracujících, průmyslových zdrojů a bohatých na surovinové zdroje. S přirozeným apetitem dobývat svět a jeho zdroje, s profesionální armádou ochotnou intervenovat všude, kde to zájmy vojensko-průmyslového komplexu a finanční Payramidy budou vyžadovat. Skvělý nový, bohatý a neunavený klacek Impéria ve skvělém Novém světě starobylých, přes tři století vládnoucích struktur staré Evropy. Viz vlastníci Fedu.

Stačilo pár desítek let, a ten klacek je zralý na generálku nebo, jak už to bývá normou, na výměnu. A proudy fyzického zlata, toho “reliktu minulosti”, té zbytečnosti, co Rothschildové akumulují a ovládají po staletí, zatímco ti “moudří” se jí pod vlivem staleté propagandy zbavují, tečou do Asie. Inu je tam velký, neukojený, pracovitý koník, který čeká na pevnou ruku Pána a příležitost být centrem dalšího Impéria. Proč ne.

Ve světové válce se platí zlatem, viz za dodávky Spojenců do SSSR, platí se ceny vyšší než za míru (spojenec nespojenec, jde o kšeft), platí se za rizika spojená s válečnými operacemi, transferem reálných hodnot, platí se mnohonásobně víc za dodávky embargované. Pokud si někdo myslí, že těch pár lodí se strategickými surovinami, co prošlo spojeneckou blokádou na cestě z Asie či Latinské Ameriky mohlo saturovat gigantické potřeby Hitlerovy válečné mašiny, je blázen. Stejně tak i ten, co si myslí, že Hitler neplatil zlatem.

Amerika dodávala nacistům vše, co chtěli, až do konce roku 1942, kdy pár lidí, včetně Prescotta Bushe, obvinili s obchodování s nepřítelem. Jak se tedy megatuny surovin pro Wehrmach a Luftwaffe do Reichu dostaly? Jak mohly sloužit u Němců švýcarské kanony Oerlikon? Jak se mohlo stát, že německé podniky ve vlastnictví majitelů ze Západu nebyly skoro nikdy, minimálně do roku 1943, Spojenci bombardovány, a dle memoárů „bombardéra“ Harrise ani nesměly být na seznamu válečných cílů? A to včetně podniků, co vyráběly Cyklon B? Jak to, že první nálety na elektrárny v Říši přišly až v roce 1944? To nikdo na Západě netušil, že jakákoli výroba, a zvlášť zbrojní výroba bez dodávky energie není možná? Nejspíše věděl, ale to by byla válka krátká a pohádkové zisky v čudu. Spousta otázek bez rozumných odpovědí, bez jakýchkoli odpovědí. Naštěstí i bohužel, nikdo se neptá.

Před 70 lety ani dnes. Neexistuje-li reálná historie, neexistuje poučení – a historie se opakuje se vším všudy.

Pro český národ, který slouží Impériu a jeho různým podobám snad už od Bitvy u Lipan, buď jak jeho poddaný, nástroj, mnohdy i jako potrava pro predátory, mající ve znaku tu orly i orlice, tu lvy, či medvědy, vyzdobené různými symboly ďábla v podobě bílých, žlutých či zlatých hvězd, takových či jiných křížů, měsíců a půlměsíců, je jedinou cestou k přežití jeho vlastní nekonfliktnost a snaha o kompromis, toleranci, snaha nezapojovat se ve větší, než vynucené míře, do hrátek Pánů světa, při kterých teče krev pro cizí zisk. Zároveň, že cestou k přežití v našem prostoru není rozpuštění se národa na atomizované, internacionalizované poddané Impéria, ale zachování vlastního jazyka, kultury, způsobu života, osobní a národní integrity. Pro mamon a jeho vlčáky nemáme valnou cenu (to naše území má), musíme ji však mít sami pro sebe, musíme si vážit sami sebe, nelézt velkým bratrům do zadele (neb bratři přicházejí a odcházejí, jak se jim zachce, nebo jak jsou přinuceni) a o to víc dbát o naši vlast, bránit ji a budovat k maximální soběstačnosti, nezávislosti i pro následující generace, v rámci možností daných epochou, prostředím a možnostmi, které nám nabízí reálný časoprostor. Naši předci nedělali nic jiného, a proto tu osídlujeme krásnou křižovatku evropských cest tak dlouho. Hledejme svoji naději a budoucnost sami v sobě, tady a teď.

V cizí kleci ji jako otroci nenajdeme.

P.S.

http://www.ft.com/intl/cms/s/0/43fa3cdc-f934-11e2-86e1-00144feabdc0.html

http://www.bankofengland.co.uk/archive/Documents/archivedocs/wwh/2/p3c9p1292-1301.pdf

In March 1939, gold valued at the time at Lstg. 5.6 million was transferred from the National Bank of Czechoslovakia’s account at the Bank for International Settlements, the so-called central bankers‘ bank, to an account managed on behalf of the Reichsbank. (V březnu 1939 bylo zlato oceněné tehdy na 5,6 milionu GBP, které měla Čsl. Státní banka uloženo na svém účtu u BIS (Banky pro mezinárodní vyrovnání) v Basileji, zvané bankou bank, převedeno BIS na účet vedený pro Říšskou banku u té samé BIS.)

The history, written by BoE officials and completed in 1950 but never published, also records that the UK central bank sold gold after this date on behalf of the Nazis — and without waiting for the consent of the British government — on the back of pressure from the BIS. (V oficiální historii napsané vedoucími pracovníky BoE v roce 1950 (ale nikdy nezveřejněné) stojí, že i po tomto datu (březen 1939) prováděla BoE prodeje čsl. zlata jménem a na účet nacistů, a to na základě popudu a tlaku ze strany BIS, a to bez souhlasu britské vlády.)

“There was a further gold transaction on the 1st June [1939] when there were sales of gold (Lstg. 440,000) and gold shipments to New York (Lstg. 420,000) from the No.19 account of the BIS. This represented gold which had been shipped to London by the Reichsbank,“ the history said. (Uskutečnila se i další transakce s původně čsl. zlatem, kdy 1. června 1939 BIS prodala a dodala zlato oceněné na 440 tisíc GBP do New Yorku a další dodávku oceněnou na 420 tisíc GBP do Londýna, vše z účtu č. 19 u BIS, ke kterému držela titul Říšská banka.

Další informace z jiných zdrojů naznačují, že menší část čsl. Zlatého pokladu (v řádu do 200 tisíc GBP) zúřadovali pro Říšskou banku i Holanďané.

No, představte si to… Relikt minulosti, mrtvý kapitál, tichý nájemník trezorů – a jak je ukecaný.