Retro: Tři největší – druhý velikán v pořadí

29. 12. 2012

Když se v podvečer vracím z procházky, na protější stráni vidím rozsvícené tři haly, ve kterých na odpolední směně maká stovka otroků jenom proto, aby majitel F. mohl brázdit moře a oceány na své jachtě, jindy si zajet zastřílet na slony, koupit si mazanici od Picassa apod. – to je smysl práce oněch otroků. No a vlastně o tom je celý Marx a celý ten tzv. „marxismus“. Odpovídá na otázku – proč jsme tady na světě? Jsme tu pouze proto abychom sloužili těm nahoře, těm bohatým? Abychom byli otroky otrokářů? Jsme tu pouze k potěše a rozkoši mocných? (viz Saló aneb 120 dnů Sodomy).

Druhým v pořadí oné trojice je tedy Marx, který popsal principy, jimiž se řídila, řídí a bude řídit lidská společnost, a to fungování společnosti popsal tak dokonale (podobně jako Darwin popsal fungování přírody), že se k tomu vlastně nedá už nic moc dodat, pouze podrobněji a detailněji rozpracovávat (stejně jako u Darwina). Marx se ostatně nikdy ani v nejmenším nepokusil popsat, jak bude vypadat společnost postkapitalistická, akorát k tomu řekl – praxe ukáže, co je vhodné a co bude nevhodné. A kdo se v současném světě tímto Marxovým návodem řídí? No zajisté, je to KS Číny. (Darwin také nikdy nefantazíroval o tom, jak bude vypadat a kam dospěje evoluce za sto či za tisíc let.)

Karl Heinrich Marx (5. května 1818, Trevír, Prusko – 14. března 1883, Londýn, Spojené království) byl německý filosof, politický publicista, kritik klasické ekonomie, teoretik dělnického hnutí, socialismu a komunismu. Jeho dílo vyšlo u nás ve čtyřiceti obsáhlých svazcích, z nichž snad nejslavnější je Kapitál, který ostatně jen málokdo čte. Není to totiž nějaký ucelený text, nýbrž obsahuje všemožné hypotézy, časté odbočky, anekdotická vyprávění, příklady z praxe, výroční zprávy některých větších podniků, citace všemožných vládních usnesení (z tzv. Modrých sešitů, které jsou uloženy podnes v parlamentní knihovně), všelijaké citace z tehdejšího tisku, zaznamenává fakta o otřesných podmínkách dělníků či dětské práci, doplňuje to vše jízlivými a jedovatými výpady proti kapitalistickému podnikání (a sarkastický uměl být dokonale, vyrovná se klidně úrovni Marka Twaina).

A skutečně – Kapitál lze číst i jako strašidelný gotický román. Pro mne jsou nejšílenější, nejkrutější a nejbestiálnější dvě knihy – je to biblická Kniha Jozue („nenechali na živu nikoho, kdo močí proti zdi“, „nenechali na živu ani pacholíčka“) a Engelsova kniha Postavení dělnické třídy v Anglii z roku 1845, překládá se také jako Situace dělnické třídy v Anglii (krutost a sadismus nejhrubšího zrna, nikoli však Engelsovou zásluhou), a musím ještě přidat Černou knihu kapitalismu (lze stáhnout z internetu, zajisté lze stáhnout i Černou knihu komunismu a porovnat, jak se nakládá a manipuluje s fakty v té a oné knize). Ty tři knihy by měly být povinnou četbou, aby se vědělo, čeho všeho jsou lidi schopní.

No a můžeme začít s tím, co ten Marx vlastně říká. Nebudou to žádné učenosti a složitosti, neboť i polský kněz a filosof Tischner říká směrem k intelektuálům: Pokud naše psaní nebude srozumitelné i negramotnému horalovi kdesi v horách, je naše psaní, je naše věda a naše snažení k ničemu.

O čem jsou celé dějiny a celá historie lidstva? O kradení, loupení a vraždění, o ničem jiném. Co je oficiální historie? Snůška jednostranných nepravd. To, co se děti učí o historii, o hrdinech, o ušlechtilých císařích, kardinálech, podnikatelích, tak to se učí právě o těch nejúspěšnějších lupičích, zločincích, banditech a gangsterech. Celá historie se dle Marxe dá tedy popsat jako neustálé boje třídy, která produkuje, proti třídě, která si přivlastňuje. Je potřeba si uvědomit fakt, že doposud se v historii světa ještě nestalo, aby bohatí nezvítězili, aby bohatí byli poraženi, marně hledám v historii nějaký příklad, kdy byli poraženi, nenacházím, ale pokusit se aspoň o to, by přece stálo za to, no ne? V době života Marxe se přece jenom podařila jedna úspěšná revoluce, a tou byla Pařížská komuna. Trvala sice pouhých 72 dnů, ale pokus to byl úspěšný. Byla utopena v krvi, během sedmi dnů bylo povražděno na 35 tisíc lidí, 50 tisíc zajato a z nich bylo 10 tisíc odsouzeno k smrti, zbytek 40 tisíc poslán na galeje. Byli stříleni u hřbitovní zdi, dnes je to národní památník Francie. Buržoasie a aristokracie vzkázala světu: „Takto dopadne každý, kdo se pokusí odstavit nás od vlády a moci!“ A samozřejmě nebude váhat použít podobné či zmodernizované metody i dnes. Vládnoucí se z případu Komuny poučili a nedopustí, aby se takový případ ještě někdy opakoval. Dnes už není v módě posílat vojsko, stačí provádět všelijaké barevné a květinové revoluce, ono to vyjde nastejno.

Komuna vznikla legálně, bez násilí, bez jediného výstřelu. Ale protože volby nedopadly dle přestav vládnoucích, tak vláda poslala proti oficiálně zvoleným představitelům města Paříže vojsko, to však nezasáhlo, nýbrž se spojilo s Národními gardami a společně ovládly město a dne 28. března 1871, za stotisícové účasti, byla Komuna z balkónu Radnice ve jménu lidu oficiálně vyhlášena. Představme si, kdyby se dnes policajti, kteří mají za úkol rozehnat protestní shromáždění, manifestaci či generální stávku, přidali k protestujícím. Neskutečné, že? Přitom ti policajti pocházejí z obyčejných rodin a měli by se přidat ke stejným lidem, ale to ne, oni brání vládu. Ani v Řecku, ani v žádné evropské zemi se policie nepřipojila k protestujícím! A tak protestující demonstranti se tlučou s policajty a vládnoucí elita se dívá z oken svých paláců na bojující a má z toho stejný požitek jako aristokracie v antickém Římu při pohledu na gladiátory. Třeba v roce 183 př. n. l. – po smrti kněze Publia Crassa – stanulo na bojišti více než 200 gladiátorů. Při oslavě Traianova vítězství nad Dáky se utkalo na 10 tisíc gladiátorů a při podívané na ty tzv. naumachie (rekonstrukce námořních bitev) se navzájem povraždilo lidí ještě v mnohem větším počtu. To byla podívaná, co? Ta radost a to potěšení z mrtvol…

Některé dle mne nejdůležitější akce Komuny (uvádím je proto, aby měl Okamura radost): Zavedla desetihodinovou pracovní dobu (kdepak volné soboty!) a zakázala noční práci pekařům. Pořád se divím, proč ještě i dnes musí pekaři pracovat v noci, proto aby byly rohlíky a chleba ráno čerstvé? Nestačilo by, kdyby byly čerstvé k poledni? Provedla odluku církve od státu, vyvlastnila její majetek, zrušila všechny státní platy na náboženské účely. Továrny předala do rukou dělníků a ti si najali k řízení manažery. Zrušila pravidelnou armádu a nahradila ji ozbrojeným lidem, tedy něco podobného jako v minulém režimu Lidové milice. Vydala dekret o volitelnosti a odvolatelnosti všech státních úředníků, tedy šlo o veškerá místa správní, soudcovská a učitelská, zvolení mohli být kdykoliv rozhodnutím voličů odvoláni. Tento dekret Milan Valach ve svém Hnutí za přímou demokracii v podstatě přejal, já osobně nepředpokládám, že by jeho hnutí mohlo být úspěšné, to vládnoucí prostě nedovolí. Mnohem úspěšnější by mohl být, kdyby přejal i další dekret Komuny o tom, že platy ústavních činitelů a státních úředníků nesmí být vyšší než průměrný plat kvalifikovaného dělníka, to by bylo dle mne daleko účinnější než odvolatelnost, nikdo z dnešních politiků by se do takové funkce ani nehlásil, tím si jsem jistý, a tak by se naše politická scéna překrásně vyčistila. Dále určila nejvyšší ceny základních potravin. Zavedla bezplatné vyučování, ze škol byly odstraněny všechny náboženské symboly, obrazy, dogmata či modlitby. Vyhlásila rovnoprávnost žen. Vydala dekret o likvidaci nezaměstnanosti a řešila bytovou politiku, tak třeba opuštěné byty přidělovala dělníkům. V současnosti se vyčítá levici, že nemá nějaký ucelený program, co kdyby tak přebrala ten 150 let starý program Komuny? Vždyť to jsou pořád problémy i naší doby!

Marxův komentář: Komuna chce odstranit vlastnictví, základ veškeré civilizace. Ano, pánové, Komuna chtěla odstranit ono třídní vlastnictví, které přeměňuje práci mnoha lidí v bohatství několika málo lidí. Chtěla vyvlastnit vyvlastňovatele. Chtěla učinit individuální vlastnictví pravdou tím, že výrobní prostředky, půdu, a kapitál, které jsou dnes především prostředky zotročování a vykořisťování práce, měly být přeměněny v pouhé nástroje svobodné a sdružené práce. Družstevní práce, to je právě komunismus, ten „nemožný“ komunismus.

Marx uvádí i chybná rozhodnutí, že třeba v rukou vlády zůstaly banky, Komuna se nezmocnila například Francouzské banky, v níž ležely ohromné sumy peněz, a dokonce ani nedokázala zabránit správě banky v tom, aby dopravila peníze Thiersovi. Pokračuje: Druhé císařství bylo svátkem kosmopolitického podvodnictví; na jeho výzvu se seběhli hochštapleři ze všech zemí světa, aby se zúčastnili jeho orgií a drancování francouzského lidu. Jakoby to napsal o naší posametové kupónovce, že?

Jak v jednom krátkém odstavečku vyjádřit obsah všech čtyřiceti tlustých svazků Marxova díla? Asi takto: Po celou dobu trvání naší civilizace existovala a pořád ještě existuje mizivá hrstka parazitů, kteří si přivlastňovali a i nadále přivlastňují výsledky práce těch 99 % obyvatel. Tato miniaturní hrstka parazitů neuvěřitelně nesmyslně plýtvá a znehodnocuje námahu pracujících. Příslušníci této vrstvy, spíše pouhé nepatrné vrstvičky, nikdy nepracovali a přesto si žili nad poměry a považovali jakoukoliv práci za cosi velice ponižujícího, dokonce často ani neuměli spočítat své finance, i počítání, psaní či čtení považovali za nechutnou práci – to přenechali placeným nádeníkům. Věnují se akorát vyzývavé zahálce a okázalé spotřebě. K čemu jsou společnosti potřební burziáni, rentiéři, šlechta, kněží…, prostě zahálčivá třída, trubci, k ničemu užitečnému nejsou potřební, k ničemu a na nic se nehodí, jsou naprosto zbyteční. K optimálnímu chodu společnosti je další existence zahálčivé třídy škodlivá, není ji ani v nejmenším zapotřebí dokonce ani k reprezentaci- akorát škodí a brzdí rozvoj.

Moc hezky, podrobně a s humorem to popsal Thorstein Veblen, nazývaný americkým Marxem, ve své knize Teorie zahálčivé třídy (SLON, Praha 1999). Knihu lze přeložit také jako Teorie nepracující třídy, Teorie líné třídy, či Teorie parazitní vládnoucí třídy, kniha vyšla už v roce 1899, tedy jen o pár desetiletí později než Marxův Kapitál. Veblen ostatně jinými slovy říká totéž co Marx. Svět průmyslu se diametrálně odlišuje od světa podnikání, od byznysu. V byznysu jde pouze o vydělávání peněz, průmyslu nejde o peníze, nýbrž o výrobu a technologické postupy, kapitál v průmyslu má naprosto jinou funkci než v byznysu. Zahálčivá třída, parazitní vládnoucí třída, líná třída je naprosto zbytečná, protože neplní žádné rozumné, ba ani žádné sociální funkce, je třídou neproduktivní, je svázána s kapitálem jako vlastnictvím, ze společnosti by měla zmizet.

Původem zla a špatností je tedy bezesporu soukromé vlastnictví, ale sluší se přidat, že Marx tím myslel, soukromé vlastnictví výrobních prostředků. V době Marxe jediná možnost zisku bylo vlastnictví výrobních prostředků (plus renta z vlastnictví půdy), možnosti zisků se dnes rozšířily i na další oblasti, dnes jsou zisky z vlastnění výrobních prostředků docela mizivé oproti bezpracným ziskům bankéřů a jejich bankovních operací, dluhových bublin, lichvy, úroků, heren, prostituce, drog, kasin, zábavního průmyslu, reklamy… Co například bankovní průmysl – co vyrábí? Akorát tak chudáky, žebráky a bezdomovce, prostě „vyrábí“ všeobecné zbídačování.

Naši pravicoví intoši straší obyvatelstvo tím, že komunisté chtějí zedníkovi znárodnit zednickou lžíci, intošovi klávesnici a taxikářovi auto, takové primitivnosti ukazují na jejich duševní a vzdělanostní úroveň. Přece vůbec nejde o osobní vlastnictví, nýbrž o znárodnění vlastnictví výrobních prostředků a všeho toho, co slouží k vykořisťování. Socialisté (potažmo komunisté) prý chtějí přerozdělovat a to prý všem stejně přerozdělovat bídu a nouzi. Vždyť to je blbost, vždyť je tomu naopak! Socialisté (a komunisté) chtějí naopak zakázat přerozdělování. Přerozděluje se dnes totiž šíleným způsobem, spíše by se to přerozdělování dalo nazvat krádeží a loupeží – bohatí si totiž vše přerozdělují pouze pro sebe!

Když už se tedy sdělovacím prostředkům, respektive presstitutkám, podařilo dokonale zdiskreditovat pojmy socialismus a komunismus, nezbývá než vymyslet pojmy nové – např. občanská společnost, společnost přímé demokracie, společnost práva, samosprávná společnost, společnost bez parazitů apod. Sice pojmy jako socialismus a komunismus jsou v opovržení pouze u nás, v postkomunistických zemích, jinde ve světě tyto pojmy vůbec nejsou pejorativní, třeba Komunistická strana Indie vládne po dlouhá léta v mnoha částech Indie (a docela úspěšně), a v jižní Americe bez problémů používají pojem socialismus 21. století, a to není ani potřeba zmiňovat KS Číny. Můžeme porovnat s pojmem imperialismus – kdy jsme to slovo slýchávali? Kdysi dávno, dnes jakoby to slovo zmizelo, neexistuje, nahradil ho pojem globalizace, přitom je to jedno a totéž. V rámci globalizace současná neoliberální forma kapitalismu nejenže drancuje bývalé kolonie stejně jako dříve, tedy ještě v dobách „imperialismu“, což nám ovšem nějak moc nevadilo, vždyť ty země byly přece vzdálené, ale začala „vyjídat“ a „vyprazdňovat“ své vlastní společnosti. Kapitálu je přece naprosto lhostejné, kterou zemi vydrancuje, dnes Řecko, a zítra? Kdo bude další na řadě? Je se čemu divit? Horší to bude, až se pustí do Němec. A tuto ekonomickou genocidu zdůvodňuje dodržováním lidských práv, svobodou a demokracií.

Perlička o lidských právech. Při oné první proslavené návštěvě amerického presidenta v Číně se prý udál tento rozhovor: Nixon začal Maovi blekotat cosi o lidských právech, že obyvatelé Číny nemohou svobodně cestovat. A Mao odpověděl: „Dobře, a kolik Číňanů vám mám poslat? Bude stačit pro začátek dvacet miliónů žen?“ A bylo po diskuzi o lidských právech.

Určitě neoliberálové začnou privatizovat i prostor nad zemí, ano, i ten prostor nad našimi hlavami bude určitě zprivatizován. Už se na to těším, bude to podobné středověku, kdy se „vznešení“ bavili hádkami, komu že patří vítr – šlechtě či církvi? Které instituci mají mlynáři platit daň za používání větru? Nakonec se dohodli na placení půl na půl, půlku šlechtě a půlku církvi. A komu budeme platit my?

Logicky přicházíme k volné ruce trhu. Je to podobný mýtus jakým bylo budování komunismu – žádná volná ruka ani žádné volné ruky trhů neexistují. Už Marx se jízlivě vysmíval řečem o blahodárnosti volné ruky trhu – vždyť na nějakém mejdanu honorace se sejdou podnikatelé a ústně se domluví nejen na cenách a postupech, ale i na dalších záležitostech, přece nebudou tak padlí na hlavičku, aby si navzájem konkurovali. Tam toho zlikvidujeme, ale tam toho můžeme k sobě přibrat…, tak se domlouvají u skleniček drinku.

Marx ovšem ve své době neměl ani tušení o dnešních korporacích, monopolech a nadnárodních společnostech. Skutečná reálná volná ruka trhu funguje dokonale pouze ve spodních patrech společnosti, třeba na trhu práce, kde se zaměstnanci podbízejí nižší mzdou a snad ještě i mezi drobnými živnostníky. Copak VRT funguje třeba v nadnárodních společnostech? Vždyť to jsou právě ony monopoly a korporace, které jsou volnou rukou trhu naprosto neposkvrněny! Neví, co to vůbec je! Diktují a rozhodují se dle svého rozmaru a ne pod tlakem VRTu! Takže ve spodních (a snad někdy i ve středních) patrech ekonomiky VRT funguje až přespříliš dokonale, ale tam kdesi nahoře, tam vliv nemá absolutně žádný!

Kapitalismus s jeho „volnou rukou trhu“ splnil svůj cíl a záměr, totiž vytvořit úzkou skupinku nepředstavitelně bohatých lidí (tak bohaté lidi v historii světa nenajdeme!). Musíme tedy suše konstatovat, že cíle se podařilo beze zbytku naplnit – kapitalismus se svou volnou rukou trhu byl velice velmi úspěšný. Této úzké skupince abnormálně bohatých lidí či spíše nadlidí, jde teď pouze o to, udržet stávající poměry a lautr nic neměnit, maximálně nějaké kosmetické úpravy. Konečně se dočkali, konečně dosáhli milovaného cíle – všechno bohatství světa patří jim, mohou to tedy ukončit – záblesk… No a který živočišný druh přežije, to už nám může být naprosto lhostejné.

Marxistickým postulátem je provést systémovou změnu tohoto nefunkčního systému, změnit fungování společnosti. Lze ovšem takovou změnu provést třeba „demokratickými“ volbami? K tomu se vyjádřil B. Engels takto: Všeobecné hlasovací právo je nástrojem panství buržoazie, obyvatelům je dovoleno jednou za několik let rozhodovat, kdo z panující třídy bude parlamentě potlačovat a deptat lid. Utiskovaným je dovoleno jednou za několik let rozhodovat, kdo z představitelů utiskující třídy je bude v parlamentě zastupovat a potlačovat je! Skutečná „státní“ činnost se dělá za kulisami, v parlamentech se pouze žvaní, a to jen proto, aby se „prostý lid“ vodil za nos.

Někde jsem četl takovou pěknou větu, nevím už kde, tož tou bych zakončil toto povídání. „Jsme teď svědky hlubokých proměn, které navždy změní osud Evropy a odešlou celý kontinent do, slovy Ronalda Reagana, tisíciletého temna.“.