Rodina je základ státu

Jestliže rodina má být základem státu, pak by zde měla existovat – přinejmenším a alespoň – nějaká základní podobnost ve znacích, jež charakterizují a definují národ, tvořený normálními manželskými rodinami a jejich společným státem. Je to dnes přesně tak? Není. Také by tu měla existovat podobnost a vztahově funkční propojení mezi rodinami a státem v podmínkách a podpoře organizace života jich obou. Rovněž by zde měl být soulad ve vlastnostech těchto entit. V náležitostech, jež rodiny i stát nejen nenarušují a nerozbíjí, ale naopak rodiny, národy a jejich státy sjednocují. Je tomu tak ještě dnes? Už ani zdaleka.

Kým je vytvořena správná a normální rodina? Je tvořena otcem, matkou a dětmi, pokud to příroda dovolí. Kým a čím je vytvořen stát? Je tvořen pevně stanovenou demokratickou strukturou a společným úředním jazykem. Dále je ustaven zejména těmi občany, kteří pro svůj stát v produktivním věku aktivně pracují. Pracují fyzicky, pracují duševně, pracují smysluplně a cílevědomě. Těmi, kteří pro svůj stát – podobně jako i pro své rodiny – nové hodnoty tvoří a těmi, kteří to tvoření poctivě organizují.

Bude to ještě civilizačně normální rodina, pakliže bude „vytvořena“ buď jenom muži anebo jen ženami a nějakým zvrhlým právem pak bude navíc taková pseudo-rodina i „obdařena“ úředně adoptivními dětmi? Bude to ještě funkčně normální rodina s dětmi, prožívajícími svůj normální psychický vývoj, který ke každému šťastnému dětství nedílně patří? Může existovat ještě nějak normálně funkční stát, jestliže se jeho národ bude lidsky a sociálně skládat z „rodin hrdě elitního druhu“ homosexuální „sexuální specializace“?

Co to bude, jestliže tradice manželských rodin bude rozbíjena ideologiemi typu homosexualismu a děti vzdělávány v prostředí nenormální mentální školské inkluze? K čemu bude budoucnost zdegenerovaného národa, jenž nebude schopen obnovovat svou nejzákladnější zcela přirozenou životní existenci v dalších generacích? K čemu bude atrapa „národa“ a jeho státu, pokud jeho občané nebudou jednotni v tom základním, v definici a smyslu své původní jednotné národní lidské, rodinné, životní a vzdělávací kultury, jednoho jazyka a nezfalšovaných dějin a rodinných tradic?

Jakou budoucnost mohou mít národy, občansky rozdělované zločinností hamižnosti, lakoty, elitářské přetvářky a pokrytectví, zlodějen a úpadkových ideologií nenormálního homo-sexu či militantně vražedného a civilizačně nesnášenlivého kultu náboženských řezačů hlav žen bez nikábu či hlav bezvěrců a jinověrců? Co může čekat národ, zákeřně ideologicky vykrmovaný importovanými a mediálně prosazovanými zlozvyky, návyky a světonázorově úpadkovými ideo-výmysly, falešně vydávanými za nejvyspělejší civilizační lidská a občanská práva?

Jak skončí dosud civilizované evropské národy, zfanatizované mediálními morálně zvrácenými legislativními paskvily propagandistů budoucnosti vlády NWO? Paskvily, které už dnes nejsou ničím jiným, než záměrně vymyšlenými tržně ideologickými, sexuálními a náboženskými novo-konstrukty euroatlantických militantně homosexuálních a pedofilních elit, satanisticky rozbíjejících tradiční manželské rodiny a jejich státy?

Stanův komentář: Omlouvám se autorovi za redakční úpravy v předposledním odstavci, ale za obsah jsem jako vydavatel odpovědný. S postavením svazků homosexuálních osob na roveň manželství a možností adopce dětí homosexuálními páry nesouhlasím, i když to na rozdíl od autora nepovažuji za hlavní důvod současné krize rodiny. Ta tu byla už dávno předtím, než se o nějakém registrovaném partnerství vůbec začalo uvažovat. Stejně tak se mi při vší úctě k autorovi zdá nefér spojovat v jedné větě „ideology homo-sexu“ a náboženské řezače hlav. Lidé s menšinovou sexuální orientací mají právo demokratickými prostředky hájit to, co považují za svá práva. Na moudrosti a toleranci většiny by pak ve skutečné demokracii mělo záležet, jaké mantinely ve vztazích, především s ohledem na ochranu dětí a jejich práv, vymezí. To, že si současné euroatlantické elity počínají nemoudře, je zřejmé, a že to u nich může souviset s vysokým výskytem přiznané či latentní promiskuity, homosexuality, pedofilie a vyznavačství různých obskurních kultů, může být jedním z vysvětlení jejich už na první pohled nelogického a škodlivého rozhodování. Házet je takto šmahem do jednoho pytle bych si však netroufal.