Rok boje s covidem. Výsledky – a co dál?

Jaké závěry lze vyvodit z letošního boje s covidem?

Za prvé je zřejmé, že boj s ním se institucionalizoval. Už to není nemoc ani epidemie, ale už je z toho sociální instituce a jako taková se snaží prodloužit svoji existenci. Proč je například třeba bojovat s terorismem? Na jedné straně je to třeba, ale na straně druhé každý takový boj terorismus posiluje. To proto, že je to celý průmysl, který je k tomu boji potřeba – příslušné zákony, terminály, technika, již je nutné kupovat i lidé … Je to ohromná sociální instituce. A ta samozřejmě nemá sklon k tomu, aby jednoho dne řekla, že protože teroristé kamsi zmizeli, tak se rozpouští. To se v žádném případě nestane. No a s covidem je to stejná situace – můžeme s jistotou říci, že protože se stal sociální institucí, tak jí bude nadlouho.

Přesně tak se institucionalizoval boj státu s covid-disidenty a jejich boj se státem. Přitom je zajímavé, že pokud loni docházelo k rozsáhlým přesunům po celé široké frontě a aktivní bojové akce, tak letos obě strany přešly na poziční válku. A tato poziční válka se v podstatě stabilizovala. Každá ze stran už ví, že tu druhou nepřesvědčí, a obě strany se snaží především zajistit své přežití a teprve pak myslí na nějaký tlak na protivníka, jako v každé poziční válce. Co se komu podařilo?

Především se státům, nejen ruskému, ale západním také, podařilo přesně vyřešit svůj základní úkol: Donutit lidi k očkování. Ten úkol je v podstatě vyřešen. Vyhánějí lidi z práce, prakticky je stěhují do ghett, lidé prakticky přicházejí o možnost přesouvat se z jedné země do druhé, pravděpodobně ani nepříliš vzdáleně z města do města. V důsledku toho je podstatná část obyvatelstva k přijetí QR kódu donucena. Nemohu nepoznamenat, že obdržení QR kódu není vždycky ekvivalentní obdržení očkování, ale z hlediska významu slov „ohnout se před státem“ je to totéž. Z tohoto hlediska se státu – přinejmenším Rusku – do značné míry podařilo dosáhnout svých cílů.

Podařilo se ke konci roku prudce zpřísnit rouškový režim. O rukavicích sice stále ještě píší, ale nikdo už je nenavléká, a pokud jde o roušky, tak lze zaznamenat, že sotva se lidé dostanou mimo podmínky tvrdého přímého tlaku, masky okamžitě snímají. A pokud ne, tak to je zpravidla tím, že po odchodu z místa, kde je jejich nošení povinné, je zapomenou sundat. Procento těch, kteří je svědomitě nosí, pokleslo na nějaká 3 %. Z toho plyne, že masky nenosíme proto, že nás pomáhají chránit před pandemií, ale proto, že je to součást politického programu působení na lidi. Někde tady prochází hranice mezi disidenty a elitou. Elity mají za to, že masky, očkování a rukavice chrání před onemocněním, zatímco disidenti to považují za zónu vzájemné kontroly lidí, která s biologií/virem nemá nic společného.

To, o čem hovořím, se nazývá poziční válkou: O kousek se podařilo postoupit jedné straně, o kousek ta druhá ustoupila. Konkrétně u nás v Petrohradě dochází až k anekdotické situaci, kdy „pitěrská“ duma požaduje zákaz návštěv restaurací bez QR kódu od 27. prosince. Restauratéři křičí: „Copak jste se zbláznili? To zůstaneme bez peněz!“ No, a poté státní duma posunula tento zákaz na 2. ledna. To je klasická ofenzíva v poziční válce – za cenu ohromného úsilí o kousek posunuli frontovou linii.

Nicméně je třeba říci, že na rozdíl od prvního roku státy včetně Ruska v boji s disidenty svých cílů dosáhly. Jinou věcí ale je, že cena tohoto výsledku spočívá v tom, že stále víc jde o čistě formální nátlak. Co mám na mysli? Přece jen „projekt coronavirus“ (nemluvím o tom, kdo virus vytvořil, ale kdo ho využívá pro své zájmy a nebudeme ukazovat prstem na inkluzivisty, ačkoli máme na mysli především je) měl na mysli vtažení širokých mas do tohoto boje. U nás se dnes říká, že je nutné, aby lidé na sebe navzájem donášeli, dokonce i běží reklama vyzývající k nulové toleranci k těm, kteří nenosí masky, atd. Reakce na to ale není vůbec žádná. Takže obyvatelstvo naprosto jasně říká: „Tam, kde na nás tlačíte, tam to plníme, ale jakmile tlak zrušíte nebo jen trochu snížíte, tak na to okamžitě zapomínáme.“

Znám lidi, kteří jsou stoupenci očkování, ale nikoli QR kódů.

Samozřejmě – nejspíš jde o zkoušku fungování nové technologie kontroly, kterou je třeba otestovat. Nutno konstatovat, že druhá strana konfliktu se dopustila celého souboru velkých chyb. Odhalení nového kmene právě v den zahájení zasedání WHO – to tedy skutečně nemuseli (mohli to klidně udělat dřív nebo později – lépe by bylo později). Už ale byla natolik zřejmá stopa těch událostí, že tomu nešťastnému kmeni Omicron už prakticky nikdo nevěří – ačkoli jsem slyšel, že už docestoval i do Petrohradu… A zase už na to není žádná podstatná reakce, žádná pozornost.

Letos se znovu hovořilo o tom, že coronavirus je uměle vytvořený. Já stále silně pochybuji, že taková možnost je, ale fakt, že se o tom mluvilo dokonce i mezi virology, je také velmi zajímavý. Je to další kousek poziční fronty. Nerad o tom hovořím jako o prognóze, ale v této poziční frontě se budeme nacházet ještě velmi dlouho. Ačkoli chci upozornit na to, že druhá silná podzimní ofenzíva v podstatě nepřinesla inkluzivcům kýžené výsledky a pomalu a jistě se dusí. Před následující agresí bude nutná jistá pauza.

Ale hlavní věc, udělat z coronaviru instituci, to dokázali!

Překlad: st.hroch 20211231

PS: Rozhovor by zřejmě natolik zajímavý, že ho YT hned druhý den, tj. 31.12., smáznul…