Rozruch kolem cestovního ruchu

Současná krize by měla být výzvou k zamyšlení a radikální změně chování. Podnikatelů, spotřebitelů i vlády. Zatímco o podnikatele a spotřebitele a jejich schopnost přizpůsobení a změny chování nemám žádnou starost, dosavadní reakce vlád po celém světě příliš optimismu nenabízejí.

V cestovním ruchu pracuje každý 22. Čech a toto odvětví se podílí na HDP naší země téměř třemi procenty. Josef Středula, šéf Českomoravské konfederace odborových svazů, zveřejnil na svém twitterovém účtu pěknou infografiku (viz obrázek) a volá o pomoc pro odvětví ohrožené pandemií. Když jsem mu namítl, že zachraňovat obor, v němž chybí a ještě nějaké dva roky bude chybět poptávka, je ekonomický nesmysl, bez dalšího dokazování napsal, že on to za nesmysl nepovažuje.

Na rozdíl od spousty svých kolegů z mainstreamu i z alternativy nemám k odborům negativní vztah, dokonce jsem sám odborově organizován. Velmi si cením ekonomů, které ČMKOS zaměstnává. Jejich analýzy a prognózy se totiž vždy ukazovaly mnohem přesnější než ty, které poskytovali vládní a mainstreamoví ekonomové. Současně jsem však velkým odpůrcem státních intervencí, tedy přímých zásahů do ekonomiky, ke kterým zdánlivě vybízí současná krizová situace.

Zkusme si totiž hypoteticky představit, že stát za předpokladu, že daňová výtěžnost cestovního ruchu je stejná jako u ostatních odvětví, přijde o tři procenta svých příjmů a navíc bude muset udržovat odvětví při životě, tedy financovat minimálně jeho fixní a mzdové náklady. Můj odhad jsou další přibližně 2 % procenta státního rozpočtu. Celková díra v rozpočtu tak bude činit cca 5 %, což je něco kolem 75 mld. Kč za rok. V případě, že krize cestovního ruchu bude trvat dva roky, je to krásných kulatých 150 mld. Kč. Taky vám jako daňovým poplatníkům nepřipadá jako úplně nejlepší nápad posílat desítky miliard na záchranu amerických, britských a francouzských hotelových řetězců, amerických a německých cestovních kanceláří, nočních klubů, kasin, směnáren, barů či prodejců ušanek a matrjošek na Karlově mostě? A dokážete si představit ten dopad, až se stejnými požadavky přijdou další odvětví zasažená pandemií?

V té souvislosti mě napadá ještě jedna myšlenka. Kdo zachraňoval české zemědělství, cukrovarnictví, mlékárenství, textilní a kožedělný průmysl v 90. letech? Kdo zachraňoval těžké strojírenství, zbrojní průmysl, letecký průmysl, výrobu nákladních automobilů a motocyklů? Minulé vlády pod heslem „kreativní destrukce“  v lepším případě nedělaly nic, v tom horším svými opatřeními posílaly velké české firmy a celá odvětví našeho národního hospodářství na smetiště dějin.

Obor cestovní ruch čeká velká restrukturalizace a vláda by měla vynakládat peníze daňových poplatníků velmi uvážlivě. Konzervovat celé odvětví a těšit se na to, že se po koronavirové krizi vrátí do starých kolejí masové globální turistiky, mi nepřijde ani jako moudré, ani jako invenční řešení. Vláda by v současném ekonomickém systému neměla zachraňovat firmy ani odvětví s nejistou budoucností, ale ty své občany, kteří se z vážných důvodů nemohou zachránit sami.

Co potřebujeme od státu?

Současná krize by měla být výzvou k zamyšlení a radikální změně chování. Podnikatelů, spotřebitelů i vlády. Zatímco o podnikatele a spotřebitele a jejich schopnost přizpůsobení a změny chování nemám žádnou starost, dosavadní reakce vlád po celém světě příliš optimismu nenabízejí.

Naše vláda patřila k těm, jež v krizi pracovaly velmi dobře a ve srovnání s ostatními si zaslouží naše ocenění. Pokud však chceme jako národ přežít v bouřlivém období, jež nás čeká, musí vláda a ostatní státní orgány okamžitě začít pracovat na komplexním programu skutečných společenských a ekonomických reforem v těch oblastech, kde vláda má důležité kompetence a může působit, aniž by prováděla přímé intervence do jednotlivých podniků a odvětví.

Zde je několik námětů, o nichž si myslím, že by je vláda měla vzít v potaz, až bude takový program zpracovávat.

V sociální oblasti:

• Znova oživit, promyslet a pokusit se zrealizovat myšlenku základního nepodmíněného příjmu;
• připravit velké státní projekty, které nabídnou pracovní příležitosti lidem z krizí ohrožených nebo zlikvidovaných oborů;
• zvyšováním minimálních mezd a mezd ve státní sféře zabránit „tržním“ tendencím na snižování mezd, které lze očekávat po odeznění koronakrize.

V daňové oblasti:

• Danit v místě, kde se vytvářejí hodnoty;
• obnovit systém progresivního zdanění;
• snížit příliš vysoké DPH a naopak zavést spotřební daně na luxusní a neekologicky vyráběné zboží;
• zavést vysoké majetkové daně pro majetky jednotlivců či rodin přesahující stanovené procento ročního HDP.

V ekologické oblasti:

• Přestat mluvit o „zelených údělech“ a začít je realizovat, například formou solárních panelů na střechách všech veřejných budov, postupným vytvářením energeticky soběstačných „ostrovů“;
• definitivně odpískat dostavbu jaderných elektráren a uvolněné prostředky investovat do úspor energií ve všech myslitelných i dnes nemyslitelných podobách.

V bezpečnostní oblasti:

• Promyslet a v podmínkách malé otevřené ekonomiky realizovat myšlenku potravinové a energetické soběstačnosti;
• vrátit vodohospodářství pod stoprocentní kontrolu státu, měst a obcí;
• využít nízkých cen surovin na světových trzích a obnovit jejich strategické státní rezervy;
• zvýšit strategické státní rezervy potravin a zdravotnického materiálu;
• ukončit nedůstojné zahraniční armádní mise a budovat armádu především jako nástroj na obranu českých občanů a českého území před bezpečnostními hrozbami.

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!