Rozvojová pomoc: Jistota pětinásobku

Skupina G7 popsala v komuniké evropskou migrační krizi jako „globální výzvu, která vyžaduje globální odpověď“ ve formě zvýšené pomoci od mezinárodních finančních institucí a donorských zemí. Tím se prohlášení G7 přidalo k řadě předchozích prohlášení a komuniké, které končí výzvou ke zvýšení pomoci zemím, z nichž vycházejí migrační proudy směřující do bohatších zemí. O jakou pomoc se však jedná? Nejedná se pouze o staronovou verzi pomoci chrakterizovanou jako „převod peněz od chudých lidí z bohatých zemí bohatým lidem z chudých zemí“ ?

Mezinárodní rozvojová pomoc rozvojovým zemím byla zahájena hned po pádu kolonialismu, zhruba v šedesátých letech minulého století. Celá akce, ani přes některé pozitivní výjimky, nepřinesla očekávané výsledky a rozvojové země se nepozvedly na vyšší úroveň. Neúspěchy rozvojové pomoci jsou často zneužívány k rasisticky a xenofobně laděným komentářům o neschopnosti, lenosti a případně i nižší inteligenci obyvatelů rozvojových zemí ve srovnání s „námi“.

Jaké byly skutečné příčiny neúspěchu pomoci rozvojovým zemím, trvající více než půl století?

Otázka volby technologie

Šedesátá a sedmdesátá léta minulého století byla rozhodujícími nejen pro další vývoj rozvojových zemí, ale i celé globální společnosti, Západu i Východu. Celá moderní společnost se ocitla na křižovatce, studentské bouře v západních zemích a „Pražské jaro“ roku 1968 byly jen částmi velké mozaiky hledání nových cest.

Jednou ze zásadních otázek doby bylo jakým směrem se má ubírat další vývoj technické společnosti v nejširším slova smyslu. Nešlo jen o čistě ekonomické otázky produktivity a zisku, včetně jeho případné distribuce, ale především o smysl výroby – co vyrábět, k jakému účelu a jakým způsobem.

E. F. Schumacher (Small is beautiful, 1973) nachází východisko v „technologii s lidskou tváří“ , která přizpůsobuje vývoj technologií lidským potřebám a ne naopak. Přizpůsobená technologie (appropriate technology) měla být energeticky nenáročná, ekologická a přizpůsobená místním poměrům a podmínkám, měla využívat místních zdrojů tak, aby se omezila zbytečná doprava a pracovní místa vznikala tam, kde je jich zapotřebí.

Vize budoucí globální společnosti, ovlivněná Shumacherovou ideou přizpůsobené technologie, kterou například v Dánsku formulovali význační vědci a politici té doby, směřovala k menším soběstačným a samosprávným společenským jednotkám. Soběstačnost a lokální samospráva však neměla vést do izolace, právě naopak, měla by vést k co možná nejširší spolupráci, a to jak na národní, evropské i mezinárodní úrovni. Tato vize vycházela z pozic střední třídy, a ne z krajní levice, v Dánsku byly hlavní myšlenky hnutí shrnuty v publikaci „Vzpoura ze středu“ (Oprør fra midten, 1978) a obdobná situace byla i jinde v západním světě.

Je zajímavé, že prof. Milan Zelený vyjadřuje ve své vizi budoucnosti obdobně transformaci ekonomiky do „lokální ekonomiky. Znamená to autonomizaci regionů, lokalit, lokální technologie, lokální výrobu, lokální samosprávu“.

Skutečný vývoj však probíhal naprosto opačným směrem. V průmyslových zemích Západu se naplno rozjel konzumerismus, který přehlušil jakékoli diskuse o změně směru vývoje, v normalizovaném Československu se pomalu rozjížděla místní verze konzumerismu – „gulášový socialismus“ – a o něco později nastupuje k moci neoliberalismus s heslem TINA (There Is No Alternative).

V rozvojových zemích namísto decentralizace, podpory místního podnikání a vývoje společných, energeticky a finančně méně náročných technologií byly místní ekonomiky plně propojeny s vysoce centralizovanými systémy průmyslových zemí a byly řízeny výlučně jejich zájmy, pravidly a normami byznysu. A nebyl to byznys špatný. Za každou korunu, investovanou bohatými zeměmi do hlasitě reklamované „rozvojové pomoci“, se domů do bohatých zemí vracel dle různých odhadů až pětinásobek. (např. Chomsky: World orders, old and new).

Část prostředků byla vynaložena na skutečně rozumné a prospěšné projekty, značná část však šla na drahé a zbytečné projekty, ze kterých měly užitek pouze firmy donorských zemí a mocenské elity rozvojových zemí, které tyto projekty povolovaly – za přiměřené úplatky. Příkladem může být velký komplex na sušení a uskladnění kukuřice v oblasti, kde se kukuřice na zrno nepěstuje, nebo mrazírny ryb bez ryb a podobné projekty. Základní tendencí byl ovšem obchod – mocenské elity chudých zemí výměnou za „dynamizační poplatky“, otevřely své země, respektive jejich nerostné bohatství, nadnárodním korporacím.

Nadnárodní korporace spolu se Světovou bankou, MMF a dalšími podobnými organizacemi vybudovaly složitou síť obchodních vztahů a penězovodů, z nichž nejviditelnější byly ty nejmenší, přinášející „rozvojovou pomoc“, a kde ty největší, odvádějící peníze zpět do bohatých zemí, byly téměř neviditelné.

V tomto vývoji nebylo zapomenuto na místní mocenské elity a oligarchii. Ti, kteří byli ochotni spolupracovat a stát se místními podsprávci globální sítě nadnárodních korporací, obdrželi podíl ze zisků, takže v nejchudší oblasti Země, v subsaharské Africe, je šest z deseti zemí světa s největšími rozdíly v příjmu.

Část rozvojových zemí, především subsaharská Afrika, tak zůstala, stejně jako dříve za kolonialismu, především dodavatelem levných surovin. Pokud tržní mechanismy, včetně korupce místních mocenských elit nestačily k akceptování nejnižšího stupně žebříčku mezinárodního obchodu, byly často použity i daleko drastičtější metody.

Jiné chudé země, například v jihovýchodní Asii, se během globalizace staly hlavními výrobci textilu, obuvi a podobných výrobků, zásobujících západní trhy. Pracovní podmínky jsou nepředstavitelné, mzda pouze na úrovni přežití, zneužívaní dětské práce je běžné….

Vlna migrace po rozpadu kolonialismu

Při rozpadu koloniálních imperií vzniká i první vlna masová migrace do západní Evropy.

Masová migrace byla v některých zemích prezentovaná i jako „pomoc“ chudým zemím v tom smyslu, že si migranti mohli vydělat daleko více v západních zemích než doma, velkou část peněz poslat domů a tím podpořit domácí ekonomiku. Tato představa o „pomoci“ souvisela s tehdy běžným pojetím migrantů, jakožto dočasných „nádeníků“, kteří budou posláni domů, až jich nebude potřeba.

Koloniální mocnosti si v poslední fázi kolonialismu zajišťovaly loajalitu svých nejbližších „domorodých“ pomocníků tím, že jim dávaly státní občanství mateřských zemí. Po rozpadu koloniálních imperií se tito lidé velmi rychle přesunuli do bezpečí mateřských zemí. Země bez kolonií ovšem nemohly připustit ekonomickou výhodu, plynoucí bývalým koloniálním mocnostem z přílivu levné a nenáročné pracovní síly a otevřely své hranice masové migraci z Turecka, Jugoslávie, Pákistánu atd.

První generace migrantů vykonávala především podřadné a špatně placené práce, o které místní obyvatelé neměli zájem. V té době nastával skutečný boom konzumerismu s rostoucí potřebou kvalifikovaných pracovních sil jak v průmyslu, tak i ve službách, takže „místní“ se mohli přesunovat do „lepšího“, a ty horší a méně prestižní práce vykonávali migrantní pracovníci.

Během zhruba dvou generací se situace podstatně změnila. Migranti se nevrátili do svých původních zemí, jejich rodiny přijely za nimi a nové generace se již narodily v západních zemích. Nicméně, jejich pracovní situace je stále obtížnější. Neustálý růst produktivity, automatizace a robotizace redukují podstatně počet pracovních míst, rozpadá se střední třída a společnost se stále více polarizuje. Migranti a jejich potomci jsou většinou tímto vývojem postiženi hůře, než „domorodci“ a jsou přereprezentovaní jak v počtu sociálně vyřazených, tak i v kriminalitě. Je typické, že s růstem negativních aspektů migrace mocenské elity ignorovaly skutečné příčiny problémů a místo toho se soustředily na akce typu pozitivní diskriminace, politické korektnosti a multikulturalismu.

Neřešitelná situace?

Během zhruba půlstoletí po rozpadu koloniálních imperií a čtvrtstoletí po rozpadu východního bloku se postupně vybudoval nesmírně rigidní systém, který určuje pozici každé země v mezinárodní „dělbě práce“. Nejvýše v ekonomickém makrokosmu jsou nejvyspělejší země a nadnárodní korporace, které vlastní nejvyspělejší technologie, předivo patentů, licencí, certifikátů, firemních know-how a které také ovládají globální finanční toky. Poněkud níže jsou různá pomocná uskupení, například montovny, poskytující levnější pracovní sílu střední kvalifikace. Do této kategorie patří i Česko.

V nejnižší kategorii jsou země, které poskytují suroviny, energii a tu nejlevnější pracovní sílu. Přechod z nižší třídy do vyšší je téměř nemožný, o čemž svědčí i česká zkušenost. Po čtvrtstoletí „svobodného“ vývoje se Česko ani o píď nepřiblížilo k Německu a ostatním zemím Západu.

Stejně rigidní je systém i na úrovni osobní. Americký sen svobodné honby za štěstím z rovných výchozích pozic patří již dávno minulosti. Nejhůře postavení jsou občané těch nejchudších, či zbankrotovaných států. Do této kategorie patří i občané států, které byly vystaveny západním „demokratizačním“ invazím. Pouze o něco lépe jsou na tom miliony novodobých otroků pracujících do úmoru v moderních robotárnách zásobující bohaté země textilem, obuví a levnou elektronikou a  přežívajících na mzdě, která je až o dva řády nižší v poměru k západoevropské úrovni.

Ve vývoji  tohoto systému hraje jednu ze stěžejních rolí konzumerismus. Ten ovšem potřebuje ke své existenci stále se zvyšující množství energie a surovin. Během jeho vývoje se ustálil takový poměr rozdělení světových zdrojů surovin a energií, který zajišťoval jedné pětině obyvatel naší planety žijících v bohatých zemích zhruba čtyři pětiny všech světových zdrojů. Masivní nástup globalizace a převádění průmyslu do nízkonákladových zemí rozšířilo konzumerismus západního typu i do chudých zemí, především do jejich rychle rostoucích středních tříd.

Konzumerismus by byl pochopitelně atraktivní i pro velkou většinu chudých obyvatel Země, kteří díky moderní informační technologii a aktivním příkladům jejich vlastních elit vidí názorně pro ně nedostupné opulentní životní styly bohatých. Ovšem k tomu, aby celé lidstvo dosáhlo stejné úrovně spotřeby jako bohaté země, by zeměkoule musela být pětkrát větší.

I kdyby bylo možné použitím nových technologií, nebo rozšířením těžby do Arktidy a jiných hůře dostupných oblastí, podstatně zvýšit objem těžby surovin, je tu však další problém.

Znečištění vzduchu, vod i půdy dosahuje již nyní takových hodnot, že je ohrožena samotná existence lidstva. Klimatické změny, spolu s vyčerpáním dostupných zásob vody, odlesňováním a degradací zemědělské půdy jsou nyní pokládány za jednu z největších a nejakutnějších hrozeb.

Podstatné zvýšení globální výroby tak, aby se rozdíly mezi chudými a bohatými částmi světa poněkud zmírnily, je z těchto důvodů neproveditelné. Zrovna tak by bylo utopií očekávat, že bohaté země dobrovolně sníží svou spotřebu a „podělí se“ o zdroje se zbytkem světa. Občané bohatých zemí považují svou úroveň spotřeby téměř za své „nescizitelné“ lidské právo a pro politiky je nejhorší noční můrou právě pokles růstu spotřeby.

Při pokračování současného trendu je jen otázkou doby, kdy se dají miliony lidí ze zemí poničených válečnými konflikty, klimatickými změnami a politickými i ekonomickými bankroty na pochod směrem k těm, kteří se ještě mají o něco lépe.

Problém je opravdu neřešitelný – zde je ovšem nutno dodat, že v současném ekonomicko-společenském řádu. Ten však přes všechno ujišťování neolibaralistů od doby M. Thacherové, že žádná jiná alternativa neexistuje (TINA), není věčný. Historie nekončí liberálním kapitalismem, jak tvrdil F. Fukuyama. Vývoj pokračuje a bude pokračovat a tím nejsou myšleny kosmetické úpravy stávajícího řádu, nebo náhrada jednoho světového hegemona jiným. Pokud lidstvo neprovede dobrovolně potřebné změny, vedoucí k udržitelnému vývoji globální společnosti, je tu velké nebezpečí, že tyto změny budou provedeny jinou formou a případně i jinými silami.

0 0 hlas
Hodnocení článku
Platby

Líbil se vám článek?
Přispějte, prosím, redakci OM na č. ú. 2900618307/2010, nebo přes následující QR kódy.

QR platba 50 Kč

QR platba 50 Kč

QR platba 100 Kč

QR platba 100 Kč

Odebírat
Upozornit na
19 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
lomikel
lomikel
27. 5. 2016 7:32

„Pokud lidstvo neprovede dobrovolně potřebné změny, vedoucí k udržitelnému vývoji globální společnosti, je tu velké nebezpečí, že tyto změny budou provedeny jinou formou a případně i jinými silami.“

tajemne, ja to agitka na svetovou revoluci nebo depopulaci ?

lidstvo dobrovolne neprovede nic, natoz Neco nevysloveneho, doporucuji prodelat nejaky kurs projektoveho rizeni a zapojit se do nejakeho projektu, pak se projasni.

hudryper
hudryper
27. 5. 2016 8:05

Klidné a zdánlivě naprosto pravdivé čtení o koloniálním a postkoloniálním systému a přirozených následcích vracejících se jako bumerang do své výchozí pozice. Ani slovo o ideologiích a vírách , které tyto procesy doprovázely či lépe řečeno umožňovaly . A ani slovo o zneužití potencionálních emigrantů,kteří pod mediální palbou zainteresovaných NWO kruhů vytvořili milionové invazní armády a pod tlakem uměle a záměrně vyvolaných a provozovaných válek uvedli tyto masy do pohybu. V autorově pojetí jde pouze o přirozený historický pohyb . Stěhování národů přece není nic,co bychom z historie neznali. Včetně plánovaného přestěhování Čechů do Patagonie,aby tam na obrovkých zdrojích kůží… Číst vice »

Gatta
Gatta
27. 5. 2016 8:29

Známý jezdí občas na takovou „rozvojovou pomoc“ a tak občas povídá … – Často nachází stav, kde se od dob Sovětského svazu na nic nesáhlo – ani údržbou, a jen díky „ruské festovnosti“ tam vůbec ještě něco funguje. – Následují přehnané technické požadavky místních mocných – vždyť je to přeci zadarmo od EU – tak „nám jen to nejlepší“. Je to i otázka místní osobní prestiže. – Provedení – prý Češi, co spí v levných hotelech a práce jen, odborně řídí, tak tam za ty peníze prý odvádějí opravdu hodně práce – oproti firmám třeba z Německa či Francie. Ty… Číst vice »

fajt
fajt
27. 5. 2016 8:35

kdysi za starých dobrých časů ( které byly samozřejmě horší předchozích) se říkalo – kdo neokrádá stát, okrádá rodinu – dnes se to evolučně vylepšilo do hesla – kdo masově nevraždí, morduje sebe a svůj klan – nechci ani předjímat, jaké heslo si zvolí generace po nás, kteří jsme tak moc selhali a nechali si vzít i to, co bylo před léty naprosto nezcizitelné. ..)

Alena
Alena
27. 5. 2016 10:47

proč nemigrují chudí Indové?

Béda
27. 5. 2016 11:01

Alena napsal

proč nemigrují chudí Indové?

Protože nevědí, že je Makrela pozvala.

Alena
Alena
27. 5. 2016 11:03

Béda napsal
Protože nevědí, že je Makrela pozvala.

obávám se , že to má i jinou příčinu. Jejich náboženství nemá touho ovládnout celý svět, není militantní

Béda
27. 5. 2016 11:04

(to byl vtip) A nemají bohaté sponzory (Soroše)

lomikel
lomikel
27. 5. 2016 11:11

Hinduiste a Sikhove jsou prirozenou protivahou muslimu (jako ze se rezou jak kone), to nelze trpet, mohlo by se to rozredit v tavicim kotliku a ro zvraceni Zelenych ro zvracecu by nemuselo fungovat.

Ano, Islam s Hunduismem opravdu srovnavat nelze.

bergpora
bergpora
27. 5. 2016 11:23

Pokud Zapad vyluxuje ze 3. sveta ty nejchytrejsi a jeste se tim chlubi, pak je logicke, ze mu nezbyva nic jineho, nezli tam cpat jiz „vyrobene“ prachy.
To same postihuje i evropsky venkov: chytri jdou do mesta a ve vesnici nezbyva nikdo, kdo by ji sefoval…ted jsem nekde cetl, ze volebni ucast do mistnich zastupitelstvi je na nejnizsi urovni jaka kdy byla…a to pred par lety se jeste tvrdilo, ze narodni vybory jsou zdrojem nasi demokracie a ze jedina dobra politika se dela jenom tam :-)

lomikel
lomikel
27. 5. 2016 11:27

bergpora napsal Pokud Zapad vyluxuje ze 3. sveta ty nejchytrejsi a jeste se tim chlubi, pak je logicke, ze mu nezbyva nic jineho, nezli tam cpat jiz „vyrobene“ prachy. To same postihuje i evropsky venkov: chytri jdou do mesta a ve vesnici nezbyva nikdo, kdo by ji sefoval…ted jsem nekde cetl, ze volebni ucast do mistnich zastupitelstvi je na nejnizsi urovni jaka kdy byla…a to pred par lety se jeste tvrdilo, ze narodni vybory jsou zdrojem nasi demokracie a ze jedina dobra politika se dela jenom tam dokazte jak se v konkretni africke zemi, necham na vas, projevil odliv mozku… Číst vice »

bergpora
bergpora
27. 5. 2016 11:56

Ba co hure, kdyz je Zapad nevyluxuje (jako ostatni zdroje) a zemi se zacne darit, tak ji rovnou rozvrati- viz Perkinsuv Lovec ekonomik. Proste imperialismus jak z ucebnice.

lomikel
lomikel
27. 5. 2016 12:03

bergpora – to uz dava smysl, ekonomicky destruuje Zapad i CR. Proto zadne migranty do post. soc zemi, zajistit ochranu hranic v jiho zapadnim perimetru a
pozorovat jak to tam na Zapade hnije s tou revoluci.

lomikel
lomikel
27. 5. 2016 12:04
bergpora
bergpora
27. 5. 2016 13:01

mate to tam, lomikeli :-)

Vaska
Vaska
27. 5. 2016 19:20

tohle je ta jejich pomoc – našel jsem to v jedny diskuzi : Direktiva Allana Dullese, ředitele CIA a šéfa politické rozvědky USA, takzvaná „DOKTRÍNA BOJE PROTI RUSKU A JEHO SATELITŮM“, vypracovaná už po roce 1945 pro studenou válku. 1 V literatuře, divadle a ve filmu budeme zobrazovat a velebit ty nejnižší lidské pudy. Budeme všemožně podporovat všechny, kteří budou do lidského vědomí vštěpovat kult sexu, násilí, sadismu a zrady, zkrátka veškerou mravní zpustlost. Ve státní správě vyvoláme chaos a zmatek. Nenápadně, ale aktivně a ustavičně budeme podporovat panovačnost a aroganci úředníků, korupci a bezzásadovost. Poctivost a smysl pro pořádek… Číst vice »

hudryper
hudryper
28. 5. 2016 8:38

A toto evangelium zosobněného ZLA je plněno i po 75 létech následovníky ZLA současného.
Bohužel ničit dobré normy společnosti je snažší,než je zavádět a vyžadovat.

peter.
28. 5. 2016 9:27

Isté je,že taký plán existuje.Mne je jedno,či ho predniesol A.Dulles vo svojom prejave,alebo ho napísal niekto iný.Dôležité a nespochybniteľné je to,že sa dôsledne plní.Je to podobné ako s „Protokolmi“.
http://www.zvedavec.org/komentare/2010/06/3790-existoval-dullesuv-plan.htm

hudryper
hudryper
28. 5. 2016 10:20

Také mne to napadlo,Peter. Velmi podobné,skoro by člověk řekl ,že ze stejné pekelné kuchyně.