11. srpen 1973, jehož 43. výročí si dnes bývalí sovětští diváci připomínají, vstoupil do televizních dějin. Ač v létě, tehdejší sovětská televize se rozhodla vysílat premiéru dvanáctidílného televizního filmu, Sedmnáct zastavení jara. Hlavní roli ztvárnil herec Vjačeslav Tichonov, kterého v onen horký letní den vidělo na obrazovce několik desítek milionů televizních diváků. Plukovník Maxim Isajev, kterého Tichonov hrál, představoval sovětského dubla, kterému se podařilo proniknout do gestapa (kódově die Apotheke) a mařit plány hitlerovců, zejména na separátní mír, o němž ve švýcarském závětří jednali na jaře 1945 generál SS Karl Wolf a Američan Allan Dulles.
Seriál kopíroval skutečné osudy sovětského zpravodajce, člena tzv. Rote Kapelle, Rudého orchestru, který byl po návratu do SSSR potrestán dvaceti lety nucených prací. Film vznikl pod patronací KGB a jeho předseda, Jurij Andropov, určil jako odborného poradce generála Cviguna, Brežněvova přítele a člena tzv. moldavského gangu (Brežněv, Černěnko, Cvigun). Zlé jazyky říkaly, že manželka pana generála byla velmi blízká L. I. Brežněvovi, kterého tehdy frivolnější západní tabloidy označovaly slovem „womanizer“, neboli, dívkař, jak říkával doktor Plzák.
Generál Cvigun, náčelník třetí správy KGB-VKR (a páté) se v roce 1982 zastřelil. Nicméně jeho syn Michail, diplomat, nepřízeň pocítil snad jen okrajově, když vykonával důležité funkce ruského velvyslance v Džibuti na konci let devadesátých , a poté ambasadora v neméně interesantní Kinshase, v Demokratickém Kongu.
Na rozdíl od sukničkářů ze sovětské věrchušky, byl plukovník Maxim Isajev, tento romantičtější James Bond našeho mládí, gentleman a asketa. V několika minutách, kdy si hledí s ženou, propašovanou na tajnou schůzku do očí, je řečeno vše. Co vše, posuďte sami, neboť i ono „vše“ hodlala původně KGB zatrhnout. Leč nezatrhla. Isajev je oslavou všech lidí, kteří i dnes pracují, abychom my mohli klidně spát. Tak to říká dobový titulek.
Slovy obyčejného Rusa, pracovat v Rusku pro načalstvo, je jako vléci „čemodan bez ručki“ neboli kufr bez držadla.
Stanův (zde ukradený) komentář: Potká Müller Stierlitze: „Mám pro vás dvě zprávy – špatnou a velmi špatnou. Kterou mám začít?“ – „Co se dá dělat, začněte špatnou.“ – „Ruská radistka všechno přiznala!“ – „A ta velmi špatná?“ – „Nepřiznala to nám, ale vaší ženě!“
Ať to bylo s Isajevem jak chtělo, nepracoval pro věrchušku, ale pro svou vlast.
Kdyby se všichni snažili jen pro vidinu následného ocenění a slávy, tak by se sovětští vojáci těžko dostali až do Berlína, protože mrtvým už je obojí houby platné.
ruští lidé vyhráli navzdory svému vedení. Snad proto mne ten kufr bez držadla napadl. Nebo si opravdu myslíte, že k vítězství motivoval soudruh generál s hustým obočím, který se na Malé zemi válel s pracovnicemi svého politoddělu?Nic proti Brežněvovi, ostatně, bez něj by v SSSR zavedli cigarety s filtrem bůh ví kdy…..
Naozaj si myslím,že sovietski ľudia vyhrali VVV vďaka Stalinovi,slávnym maršalom a vlastenectvu.Presne tak,ako vyhrali nad Napoleonom vďaka vojvodcovským schopnostiam Kutuzovova a znovu vlastenectvu.
Bety, já s Vámi souhlasím, abych se vzápětí přidal k mm. Lidé, kteří nasazovali (a taky obětovali!) život v týlu nepřítele, to opravdu nedělali proto, aby se zalíbili věrchušce. A souhlas s mm? Věrchuška spoustu informací poté prostě neposkytla dál, na nižší patra vedení a velení. Používali je k upevnění své moci, vylepšení postavení, místo snížení ztrát a zlepšení frontových výsledků. Ne úplně vždy a ve všem, samozřejmě. Někdy je „divné“ hodně slabé slovo. A nebyla to rozvědka, která info nezískala, nebo zablokovala použití informací. Ani lidé “ v poli“ —— mm, Geniální politický pracovník s velkou budoucností ani neměl… Číst vice »
Viky, podle mne je ten článek silně tendenční. V podtextu jasně zní: nesnažte se o nic, vykašlete se na všechno, být vlastencem a hrdinou se nevyplácí.
Co se týče věrchušky nevím, kolik procent z ní sabotovalo válečné a poválečné úsilí, ale v konečném důsledku – Rusko přese všechno válku vyhrálo, jaderný program uskutečnilo. Že pak lidé poněkud usnuli na vavřínech a pustili do vedení Chruščova a spol. to byla ta zásadní chyba. Čestní lidé mají bohužel jednu velikou vadu – předpokládají u všech ostatních dobré úmysly a než se jim otevřou oči bývá často pozdě.
„Všichni můžete jít“ řekl Müller “ jen Stierlitz tady ještě zůstane“.
Müller Přistoupil k Stierlitzovi, díval se mu přímo do očí a píchl ho prstem do prsou. „Stierlitzi“ pomlka „vy jste Žid!“ Stierlitz začal měnit barvy v tváři, ale zkušenost zpravodajce ho opět nepodvedla. „Jak jste na to přišel gruppenfürere!“ odpověděl rozhořčeně „já jsem přece Rus!“
Bety, cítím, že to myslíte dobře. Tak moje slova neberte jako osobní útok. „“Rusko přese všechno válku vyhrálo““ Bety, náš jazyk má spoustu zákoutí. ProsímVás, nepoužívejte tuto formulaci. (týká se samozřejmě i všech ostatních!) Rusko válku nevyhrálo, ono v ní ZVÍTĚZILO! To není slovíčkaření. Výhra může být spojována s kartami, sudou a lichou v ruletě, kombinatorikou… Vyhráli ti, kteří seděli v teple za pecí, skoro nic je to vlastně nestálo. Ti, kteří padali na hubu z hladu a přepracování v zázemí, ti kteří krváceli a umírali na frontě – tak ti zvítězili. Bety, tendenční… To je i ten seriál. Jsou… Číst vice »
Viky, souhlasím, že je to smutné. Ale jsou vůbec ta fakta v článku pravdivá, nebo je to pravda jen napůl, nebo vůbec ne… Prostě z něj na mne nějak zavanula faleš. Já vůbec nepopírám, že docházelo k nespravedlnostem a křivdám, už jenom proto, že v ani poměrně klidném a bezproblémovém životě se jim nevyhneme, natož v takových těžkých dobách, kdy navíc i ve vedení státu jeden táhne čehý a druzí hot. A nejvíc smutné je to, že po všech těch obětech a vítězstvích stačilo tak málo, aby to lidé zahodili a nechali se přesvědčit, že to pravé ořechové je kapitalismus.… Číst vice »
Viky napsal Bety, cítím, že to myslíte dobře. Tak moje slova neberte jako osobní útok. „“Rusko přese všechno válku vyhrálo““ Bety,náš jazyk má spoustu zákoutí. ProsímVás, nepoužívejte tuto formulaci. (týká se samozřejmě i všech ostatních!) Rusko válku nevyhrálo, ono v ní ZVÍTĚZILO! To není slovíčkaření. Výhra může být spojována s kartami, sudou a lichou v ruletě, kombinatorikou… Vyhráli ti, kteří seděli v teple za pecí, skoro nic je to vlastně nestálo. Ti, kteří padali na hubu z hladu a přepracování v zázemí, ti kteří krváceli a umírali na frontě – tak ti zvítězili. Bety, tendenční… To je i ten seriál.… Číst vice »
„“Ale jsou vůbec ta fakta v článku pravdivá, nebo je to pravda jen napůl, nebo vůbec ne…““ Nyní nevím, jak Vám Bety ve své mnohoslovnosti odpovědět. (a hlavně Vás ještě při tom víc nezmást) Víte, sama „Rote Kapelle“ je označení pro celou síť zpravodajsko-odbojových skupin v Západní Evropě. Jednotlivé skupiny byly navzájem původně téměř nepropojeny a tvořeny byly téměř výhradně místními antifašisty prosovětského ladění, s radiovým spojením do Moskvy. Kádrových sovětských rozvědčíků mezi nimi by se mnoho nenasbíralo. Nikdy se je nepodařilo zlikvidovat úplně, ale akceschopnost ke konci války nebyla zvlášť velká. Přes všechno tohle poskytli SSSR množství cenných informací.… Číst vice »
Sio, „“Spíš ty vtípky vymýšlí někdo, komu obsah nejde pod nos.““ No, film je natolik fenomén a „kultovní“ záležitost, že se hraje stále. A nejen v RF. V Azerbajdžánu, v Kazachstánu, … A vtípky na Stierlitze? ty si můžou vykládat klidně lidé za stolem a dívat se na některý z dílů filmu. Ani jednoho se viditelně nechtějí vzdát.
Viky napsal Sio, „“Spíš ty vtípky vymýšlí někdo, komu obsah nejde pod nos.““No, film je natolik fenomén a „kultovní“ záležitost, že se hraje stále. A nejen v RF. V Azerbajdžánu, v Kazachstánu, … A vtípky na Stierlitze? ty si můžou vykládat klidně lidé za stolem a dívat se na některý z dílů filmu. Ani jednoho se viditelně nechtějí vzdát. To je pravda, klidně to mohu jako vtip někde vykládat i já a nebudu to jednoduše brát vážně. Ale jde o to, kdo to vymyslel. Je tu nějaký princip fórku, který lze narazit nejen na Stierlitze, možná by se analogy našly.… Číst vice »
Sio, „“Narazit to zrovna na Stierlitze by mě nenapadlo.““ Vidíte, odpověď mi připadá až absurdně jednoduchá. Racionálně, vědomostí, ale i částečnou zkušeností tamní prostředí můžete vnímat bez problému. Problém je s emocionální stránkou věci. Nejste součástí tamního emočního prostředí. Budete reagovat na stejné věci jinak. Já Vám to převedu do prostředí vtipu – a rázem by mělo být zcela jasno. **sejdou se Čech, Američan a Rus, a shlédnou „Sedmnáct zastavení jara“ Čech říká…** Klidně můžete formulář fftipu doplnit sám. Jistěže by Vás nenapadlo narazit to zrovna na Stierlitze, protože pro Vás a pro ně je seriál čímsi jiným. Víte Sio,… Číst vice »