Současníci o Stalinovi (1)

Role J. V. Stalina v ruské historii a i lidstva lze nejlépe pochopit, když vyjdeme z výroků jeho významných současníků.

Charles de Gaulle

Stalin měl kolosální autoritu a nejen v Rusku. Uměl „krotit“ své nepřátele, nepropadat panice při prohře a neužívat si neúměrně svých vítězství. A těch vítězství měl více, než porážek. Stalinské Rusko – to není to dřívější Rusko, které zahynulo spolu s monarchií. Ale stalinský stát je bez dědiců srovnatelných se Stalinem odsouzeno k úpadku …

… Stalin tam (v Teheránu – Red.) hovořil jako člověk, který má právo požadovat odpověď. Svým dvěma ostatním účastníkům neřekl nic o ruských plánech a přitom dosáhl toho, že mu předložili své plány a zanesli do nich korekce podle jeho požadavků. Roosevelt se k němu přidal a zamítnuli Churchillův nápad na širokou invazi západních ozbrojených sil přes Itálii, Jugoslávii, a Řecko na Vídeň, Prahu a Budapešť. Navíc Američané souhlasili se Sověty a zamítli, nehledě na požadavky Angličanů, návrh probírat na konferenci politické otázky, týkající se střední Evropy, speciálně otázku Polska, kde už každou chvíli měly vstoupit ruské armády.

Beneš mě informoval i svých jednáních v Moskvě. Popsal Stalina jako málomluvného člověka, který ví co chce a jde za tím, který má na každý evropský problém svůj názor, který sice nedává najevo, ale je zcela jasný.

Wendell Willkie mi naznačil, že Churchill a Harriman se vrátili z návštěvy Moskvy nespokojeni. Ocitli se před záhadným Stalinem s neproniknutelnou maskou v obličeji.

[Де Голль Шарль. Военные мемуары. Кн. II. М., 1960, с. 235—236, 239, 430]

Anthony Eden – ministr zahraničí Velké Británie

Stalin hned ze začátku na mě učinil dojem svým talentem a moje mínění se nezměnilo. Jeho osobnost mluvila sama za sebe a její hodnocení nepotřebovalo nějaké přehánění. Byly mu vlastní dobré přirozené způsoby. Vím, že byl nelítostný, ale respektuji jeho um a dokonce k němu cítím sympatie, a je mi jasné, z čeho plyne. Pravděpodobně je to následek Stalinova pragmatismu. Velmi rychle zapomenete, že mluvíte s partajním funkcionářem … Vždy jsem v něm viděl zajímavého partnera k rozhovoru, zamračeného a strohého, což často plynulo z témat, které jsme probírali. Nepoznal jsem člověka, který by se tak ovládal na poradách. Stalin byl velmi dobře informován o všech otázkách, které se ho týkaly, předvídavý a operativní … Za tím vším byla bezpochyby cítit síla.

Henry Kissinger

Už v současnosti jeden z architektů studené války a jaderné diplomacie, bývalý státní tajemník USA Henry Kissinger píše: „Ani jeden z vůdců demokratických zemí nebyl připraven kdykoli zaujmout detailním studiem poměru sil. A hlavně díky svému přesvědčení, že je nositelem historické pravdy, kterou odráží jeho ideologie, pevně a rázně obhajoval sovětské národní zájmy nezatěžujíce se břemenem licoměrné, jak si myslel, morálky nebo osobními zájmy.“

[Киссинджер Генри. Дипломатия. М., 1997, с. 287]

Arcibiskup Luka (Vojno-Jaseněcký)

„Stalin zachránil Rusko, ukázal, co znamená pro svět. A proto já, jako pravoslavný křesťan a ruský vlastenec se Stalinovi hluboce klaním.“

Allan Bulock (Velká Británie)

Stalin předvedl nečekanou pružnost v situacích, ve kterých nijak nemohl jakkoli využít svou moc, kde nic nehrozilo jeho postavení, kde byl bezpodmínečně přijat jako rovný s rovným se dvěma vůdci. Jako měl Stalingrad zásadní význam ve vojenské situaci, měl Teherán zásadní význam na diplomatickém poli. Ale byl tu rozdíl spočívající v tom, že úspěchy na frontě byly výsledkem společného úsilí hlavně Rudé armády, jejich velitelů a velitelů Generálního štábu. Ale využití vojenských úspěchů v diplomatické hře byla jen a jen Stalinova zásluha. Pokud se Stalin musel učit umění války, pak člověk, který uzavřel nacisticko-sovětský pakt, který byl tak výhodný pro Rusko, se nepotřeboval učit diplomacii. Co se týče pobaltských republik, Polska a Bessarábie, šel stejnou cestou se stejným výsledkem.

Jeho otázky mohly znít ostře a komentáře hrubě, ale hovořil rozhodným tónem, závěry byly rozumné a argumenty přesvědčivé. Přesně takovým způsobem nenechal kámen na kameni na Churchillových argumentech ve prospěch operací na Balkánu nebo východním Středomoří, které by mohly zdržet vylodění ve Francii.

Generál Brook, náčelník anglického Generálního štábu, který měl velkou zkušenost v práci s Churchillem, ze kterého si Stalin dělal legraci u oběda kvůli antiruským výrokům, byl ohromen tím, jak Stalin řešil problémy. Nehledě na to, že sovětského vůdce doprovázeli experti, Brook poznamenal: „Ani v jednom ze svých výroků se Stalin nedopustil strategické chyby, vždy rychle a bezchybně pochopil zvláštnosti situace.“

Zdroj: LiveJournal

Překlad: Sio