Spojené státy přikázaly světu, aby Rusku připlatil

Administrativa Donalda Trumpa se rozhodla přivést světový ropný trh do bodu varu a nechtěně tím prokázat Rusku velkou finanční službu

Nikoli náhodou známý rusofob a exprezident Estonska Toomas Ilves, který, když sledoval reakci komoditních burz na Trumpovy kroky, napsal na twitteru: „Rusko je spokojeno. Velmi spokojeno.“

Křik duše pana Ilvese se ozval zároveň s informací o tom, že cena ropy značky „Brent“ s jistotou překonala hranici 73 dolarů za barel po zprávách o tom, že se USA chystají zpřísnit sankce proti Íránu a zrušit tzv. sankční výjimky, jež dříve umožňovaly hlavním odběratelům íránské ropy nakupovat bez obav z amerických sankcí.

Ve chvíli psaní tohoto článku cena barelu značky „Brent“ je kousek pod úrovní 74 dolarů – takže hráči na trzích vnímají perspektivu zrušení výjimky ze sankcí naprosto vážně a odpovídajícím způsobem na to reagují, což je pro ruské ropné společnosti a státní finance nanejvýš výhodné. *)

Naše země podle nejskromnějších odhadů na „ropné transakci OPEC+Rusko“ vydělala 5 bilionů rublů a dnes prezident Trump dělá všechno, co na něm závisí, aby ceny vyskočily ještě výš, dokonce aniž by se po OPEC a Rusku požadovalo zavedení dalšího omezení těžby. Pokud by neformální svazek OPEC a Ruska měl nějaká vlastní vyznamenání nebo čestné tituly, tak by se prezident Trump musel neprodleně stát jejich nositelem, protože nikdo pro zvýšení cen ropy neudělal tolik, co on. Nebýt jeho pokusů o sražení Venezuely a Íránu na kolena za každou cenu, bylo by zvýšení cen ropy podstatně složitější.

Americká média jako „Washington Post“ a „Bloomberg“ citují „vysoce postavené zdroje ve Státním departamentu a ministerstvu financí USA“. Ty tvrdí, že propočty Trumpovy administrativy vycházejí z toho, že země OPEC „vyrovnají deficit ropy“, který bude vytvořen na světovém ropném trhu v podmínkách masového zrušení „sankčních výjimek“.

Teď světoví hráči na ropném trhu „tráví“ zatím ještě konečně nepotvrzenou informaci, že takové garance už Spojené státy od Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů obdržely. Obdržení těchto garancí bylo oznámeno v tiskové zprávě Bílého domu, která je agenturou Bloomberg citována.

Nicméně, v tomto (nepochybně správném) schématu je několik velmi zranitelných elementů, které mohou snadno změnit elegantní plán nátlaku na Írán ve skutečnou ekonomickou past pro USA. Tisková zpráva Bílého domu hovoří jen o jakémsi přání zajistit „adekvátní nabídku“ na ropném trhu, ale to lze interpretovat jakkoli. Při ceně 80, 90 nebo 100 dolarů za barel nic nebrání exportérům ropy říkat, že na světovém trhu je množství ropy naprosto odpovídající.

První zranitelný faktor nové protiíránské strategie je pochybná spolehlivost a proměnlivá přesnost jakýchkoli slibů, které údajně Trumpova administrativa obdržela od důležitých představitelů členských zemí OPEC. Máme-li nazvat věci pravým jménem, tak loni se prezident USA zvysoka a veřejně na OPEC vykašlal v analogické situaci: Nejdřív slíbil tvrdé sankce proti Iránu, získal od OPEC zvýšení těžby, ale potom rozdal největším spotřebitelům íránské ropy „sankční výjimky“, což vedlo ke zhroucení kotací a k více než desetimiliardovým dolarovým ztrátám u členských zemí OPEC.

Bylo to dvojnásob bolestivé pro mnohé exportující země proto, že skoro všechny z nich mohou mít vyrovnaný rozpočet (Rusko mezi ně naštěstí nepatří) jen při cenách 80 dolarů za barel, a někdy i víc. Proto by bylo naivní předpokládat, že klíčoví hráči OPEC na tento podraz zapomněli a že Trumpovi umožní opakování. Parafrázuji známé rčení a řeknu, že pro účastnické země transakce OPEC+Rusko je „bližší vlastní rozpočet, než Trumpovy sliby“.

Navíc se ropný kartel už „vyprostil z rukou“ Washingtonu a mnohokrát odmítal snížit cenu ropy, bez ohledu na zlostné tvíty amerického prezidenta, pro které je snížení cen ropy (a zprostředkovaně snížení cen benzinu v USA) už dávno jakousi fixní ideou a důležitým indikátorem jeho zahraničně-politického vlivu.

Nedá se vyloučit, že nakonec samotná OPEC, či spíše účastníci transakce OPEC+Rusko se skutečně rozhodnou úplně nebo částečně kompenzovat sankční výpadek iránské ropy, ale spíš to bude uděláno až poté, až bude vidět efektivita přitvrzení americké sankční strategie. Trumpův problém je v tom, že v momentě, kdy se projeví tato viditelnost, se ceny ropy mohou nacházet už daleko za psychologicky důležitou hranicí 80 dolarů za barel.

Kromě zranitelností spojených s pozicí zemí vyvážejících ropu, má nová protiíránská strategie Washingtonu ještě problém konfliktu s tak důležitými spotřebiteli íránské ropy, jako jsou Turecko, Indie a Čína. Předpokládá se, že „sankční výjimky“ budou odebrány Číně, Indii, Itálii, Řecku, Japonsku, Jižní Koreji, Taiwanu a Turecku, nicméně už teď s těmito plány vznikl problém.

Podle zprávy agentury „Reuters“, Indie trvá na jednáních a na tom, aby USA „dovolily svým spojencům kupovat určité množství íránské ropy“.

S čínským dovozem ropy z Íránu to bude ještě složitější: Peking nevystoupil z „jaderné transakce“, a odmítnutí íránských dodávek levné ropy kvůli tlaku USA (se kterým je Čína nucena vést nanejvýš tvrdou obrannou hospodářskou válku) bude vnímáno mnohými jako „ztráta tváře“, což významně snižuje pravděpodobnost čínské účasti na plnění protiiránských opatření.

Dalším problémem pro USA je, že Turecko jako dovozce íránské ropy už je v ostrém konfliktu s Trumpovou administrativou kvůli dodávce ruských systémů protivzdušné obrany a americké podpoře struktur turecké opozice. Turecko dnes není v nejlepší hospodářské situaci a vzdát se levné íránské ropy kvůli americkému nátlaku je rovněž nejméně pravděpodobný krok Ankary, která nejspíš dá přednost stupňování konfrontace s Washingtonem.

Dokonce i pokud Američany ohlášeného cíle, tedy „anulovat íránský export ropy“, nebude úplně dosaženo, posílení sankčního nátlaku na Írán se stane důležitým faktorem, který bude pozitivně ovlivňovat ceny ropy. V takových podmínkách, nutno přiznat, že krajně riskantní a nezodpovědná politika nynější washingtonské administrativy může přinést Rusku naprosto zřejmé ekonomické výhody.

Trump je v jistém smyslu „věčným sankčním motorem“, ale v ruských zájmech je nutné pokaždé nalézt správný způsob využití jeho kypící energie a touhy po velikosti.

*) Pozn.překl.: Sám tak docela nesdílím optimizmus pisatele, mj. proto, že předpokládáné finanční výhody růstu cen ropy, dokáže (jak se stalo nejednou v minulosti), eliminovat politika ruské centrální banky a finančního sektoru ruské vlády jako celku.

Zdroj: RIA

Překlad: st.hroch 190424

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments