Ničení států a civilizací

Člověk prý žije proto, aby zemřel; a civilizace vznikají proto, aby zanikly? aneb Troška historie snad nikomu nebude vadit ba ani neublíží

Úvodem pár příběhů.

Osobně znám spoustu cikánů (dnes Romů) a nikdy jsem s nimi neměl sebemenší problémy. Dokonce taková Zuzanka, Valentinka a Jana byly ve třídě nad průměrem, takové dvojkařky a jsem si jist, že v životě se dobře uchytily. Kluci byli většinou v průměru, ale do zvláštní (pomocné) školy nebyl sebemenší důvod některého tam zařazovat. Když je občas náhodně potkám, tož se ke mně srdečně hlásí.

Dvě docela početné rodiny bydlely mimo obec asi tak půl kilometru vzdálené. Jeden čas měli kolem domů docela značný nepořádek, plno odpadků, no prostě bordel. Zašel tam starosta domluvit jim, aby si alespoň trošku uklidili okolí, jezdí kolem autobusy a nepůsobí to dobře na pohled. Slíbili, že si kolem baráků uklidí. Za týden tam šel starosta znova a oznámil jim, že úklid tedy zařídí obec a že účet za úklid bude stát tolik a tolik korun a že jim to bude strženo z příspěvků v nezaměstnanosti. No a příští den už bylo čistě uklizeno. (Kdyby věděli, že právně není možné strhnout účet z příspěvků, určitě by neuklízeli.)

A ještě jeden příběh až z roku 1966. Těsně před zahájením školního roku přivedli rodiče čtyři děti k zápisu do první třídy. Tak se dívám do rodných listů a zapisuji data narození. U tří kluků to sedělo, šest až osm roků, takže zápis do první třídy byl v pořádku. Ovšem děvče bylo vyspělé a mělo 14 let. Říkám jim, že naše škola je jednotřídka 1. až 4. postupný ročník, a že ji musí nahlásit ve městě na osmiletku, že patří do sedmé či spíše osmé třídy. Protestovali slovy, že ona nikdy do školy nechodila, takže patří do první třídy. No jo, co dělat? Chtěli také, abych jim napsal potvrzení, že chodí do školy, to kvůli dětským přídavkům. Tož jsem dal podpis a razítko s tím, že pokud by kluci do školy nechodili, že to hned oznámím na úřad. A tady jsem asi porušil zákon o povinné školní docházce, neboť jsem jim řekl, aby holku (dospělou ženskou) do školy neposílali, že by to stejně nemělo smysl. No a za necelé čtyři měsíce, těsně před vánočními svátky se z vesnice odstěhovali neznámo kam. Moje chyba byla, že jsem se nezeptal, zdali na tu dívčinu brali dětské přídavky. Kdyby totiž nechodila nikdy do školy, tak by přece přídavky nedostávali. Což je ovšem docela nepravděpodobné.

Takže moje zkušenosti s romskou komunitou nejsou nějak negativní, ba naopak, docela dobře jsme spolu vycházeli. Dokonce jsem byl několikrát pozván k nim do bytu, dostal jsem kafé i štamprličku, no prostě normálka. S Martinem M. jsme se bavili i o tom, jak se žilo v minulosti. Tož vyprávěl, že když šel kolem nějaký gardový Hlinkovec, museli pokleknout. Jako desetiletý se ocitl v Osvětimi-Auschwitz. Ráno jim dali chleba a vodu a potom už nic. No a když přišli sovětští vojáci, tak to už bylo dobře. Nějaké další podrobnosti jsem z něho ale už nevytáhl.

Ovšem o moje veskrze pozitivní zkušenosti s cikány ale nejde, je to pouze můj subjektivní individuální pohled. Pokud ale vezmu v úvahu celkový historicky doložený obraz, tak je od mého docela odlišný. Většinově totiž populace cikánů (Romové se nazývají až od roku 1971. Rom, roma, romani znamená muž nebo manžel, romni znamená žena či manželka) nikdy nesplynula s domácím obyvatelstvem. Pokusy o jejich přizpůsobení a „zcivilizování“ či dnes módní pojem „zdomestikování“ se nedařily. Ani církvi a ani feudálům se to nepodařilo. Kapitalisté to nezvládli ani tak jak feudálové, vždy to končilo fiaskem. Kupodivu komunistům se ale přece jenom trochu zadařilo. Chceš přídavky na děti? Do školy a do práce, jinak nic. Sice i tady našli Romové kličky a velká část jejich populace byla od mládí v invalidním důchodu, stačí porovnat statistiky invalidních důchodců u neromů a Romů – vysoce nadprůměrné počty. Samozřejmě že v rámci lidských práv se oficiální statistiky nesmí vést. Docela zajímavé by byly také statistiky, které by uváděly počty humanitně vzdělaných vysokoškoláků a maturantů živících se pustým žvaněním o ničem. Jsem přesvědčený o tom, že by jich bylo víc než všech těch obyvatel štítících se práce.

Populace Romů v Evropě se odhaduje až na 14 miliónů. Jazykovědci nalezli v romském jazyce prvky indické, a proto považují za jejich původní domovinu právě tu Indii. Je to obecně přijímaná teorie. Někde jsem četl, že jsou dokonce potomky obyvatel Harappy a Mohendžodára. Ovšem nikde jsem se nedočetl, co na to říkají genetikové. Z oné slavné civilizace, starší než Egypt!, se zachovalo docela dost lidských kosterních pozůstatků, tudíž je snadné určit DNA a porovnat s genetickou výbavou dnešních Romů. Sranda by byla, pokud by se shodovaly. Romové coby potomci nejstarší známé civilizace světa! Jsem moc zvědavý, co by na takové výsledky řekli naši rasisté. Byli by určitě šokovaní. Nebo výsledky už jsou známé a udržují se v tajnosti?

Ono by to totiž dokazovalo, že zničit do mrtě nějakou vyspělou civilizaci znamená vždy i její konec. Případně pokud si někteří zachránili život útěkem do džungle, tak během pár generací jim nezůstaly ani vzpomínky a zápas o holé přežití z nich učinil „barbary“. Nám dost bližší civilizace Inků a Aztéků je toho také zářným příkladem. Indiáni v obou Amerikách jsou docela podobní svým chováním a jednáním našim cikánům, taky se nějak moc „nezcivilizovali“. Mají určeny rezervace, kde si prý mohou dělat všechno podle svého – no prosím, problém v USA a Kanadě vyřešen. V jižní Americe ovšem žádné rezervace pro indiány neexistují.

A kolik takových skvělých civilizací bylo zničeno! A co když stejný osud čeká nás, Evropany?

Docela podobný osud měli i Židé, také se nikdy neasimilovali (nepřizpůsobili), ale přesto byli úspěšní. Ono psát o židech (či Židech) je docela ošemetná záležitost, ať napíšete cokoliv, můžete být ocejchován rasistou, fašistou, židofilem či židofobem apod. Ať se vyjádříte kladně či záporně, jde vždycky o hubu. Osobně znám pouze tři muže, kteří se otevřeně a hrdě hlásí k židovství. Dalších minimálně pět známých to vůbec nedává najevo. Často jsem se tomu podivoval – on je fakt žid? Takže moje zkušenost s židy je veskrze pozitivní, jsou naprosto normální, přátelští a k nerozeznání od nežidů, nijak nevybočují od běžné populace. Ovšem historicky doložená fakta také ukazují úplně něco jiného a totiž to, že též nikdy nikde nesplynuli s domorodým obyvatelstvem, vždy si udrželi svůj odlišný svéráz.

Židům (nebo spíše Izraelitům?) byl také zničen jejich stát solidně fungující po několik staletí. A Židé po dva tisíce let už svůj stát neměli. Po rozdrcení židovského povstání byli vzbouřenci prodáni do otroctví a tak se ocitli snad ve všech provinciích Římské říše. Ostatní obyvatelé Judeje museli svou vlast opustit a tak se dostali i do okrajových částí říše. Jelikož Židé byli docela schopnými obchodníky (ač nedosahovali úrovně Féničanů) a měli všelikde obchodní střediska, tak vyhnanci se měli kde uchytit. Obchodní centra měli ve městech západní Evropy, Blízkého východu, severní Afriky, ojediněle i v Indii, Číně a Japonsku. Zajímavé bylo, že v každé zemi odmítli splynutí a zařídili si ghetta, aby se nemuseli stýkat s gojimy. Obchodní vtahy ale s nimi udržovali bez problémů. Nastěhovat se do vesnic a zabývat se zemědělstvím jaksi neměli nikdy zájem. Stejné to bylo s prací v průmyslu. Žid dělníkem? Nonsens.

Vytvořit ve městech ghetta byla pro ně v podstatě nutnost, pouze tam mohli nejenom udržovat svou víru, nýbrž i svůj způsob života. Navíc důsledně vyžadovali po dětech umění číst, psát a počítat. V ghettech byla škola, lázně, lékař, pohřební služba, synagoga… I když byli důsledně odděleni, domorodci přesto občas provedli na ghetta nájezdy – tzv. pogromy. Ovšem za zničený majetek dostali vždy náhradu, vždyť měli smlouvu se svým pánem (králem, šlechtou či magistrátem) a právo bylo tehdy samozřejmě automaticky vymahatelné, městský správní úřad měl povinnost uhradit škody, byly dokonce i ceníky za případy zavraždění. Uzavřené smlouvy se plnily, porušení smlouvy bylo nejenom nepřijatelné, ale bylo by i nečestné.

Zato domorodci měli pouze kostel, o ostatním si mohli nechat pouze zdát v divokých snech. Je také faktem, že ve středověku jenom málokterý šlechtic byl gramotný, na čtení a psaní měl přece služebníky, No a prostý lid gramotnost postrádal úplně. Čtení a psaní udržovali pouze mnichové v klášterech. Židé měli navíc Talmud, kde je spousta naprosto protichůdných názorů na to či ono, studente, vyber si, tak se perfektně tříbilo myšlení, což v křesťanském kostele jaksi nešlo, tam se hlásala pouze neomylná pravda.

Musíme brát v potaz i počty obyvatel. Tak třeba v polovině 13. století žilo v pražské aglomeraci okolo 4 000 obyvatel, což ve své době odpovídalo velkému městu. Do počátku 14. století ale počet obyvatel Prahy stoupl až na 10 000 lidí. Za Karla IV. to už bylo 40 000 lidí (to už odpovídá dnešnímu maloměstu, že?). Za Jiříka z Poděbrad počet obyvatel klesl na 25 tisíc. Koncem 17. a začátkem 18. století už v Praze žilo na 80 000 lidí. V roce 1850 to bylo 118 405 lidí. Roku 1869 už 158 000 a v roce 1890 v tzv. vnitřní Praze (tj. bez dnešních čtvrtí jako Smíchov, Libeň, Karlín, které v té době byly samostatnými obcemi) to bylo 182 000 obyvatel. Ve velké Praze, tedy v dnešním území, už ale žilo 437 000 osob. No a kolem roku 1938 již počet obyvatel metropole přesahuje jeden milion. Pak že statistika je nudná a nezajímavá!

Ve statistickém přehledu jsou uváděny i počty obyvatel židovského vyznání. V tom neštěstí, tedy ve vyhnání z vlasti, měli vlastně i kus štěstí. Nebyli totiž vyhnání do džungle ani do pouště a ani nebyli zabíjeni na potkání, jak se to dělo s Harappany a Indiány. Římané vlastně byli docela lidští, no ne? Takže to vyhnání z vlasti přežili, aniž by se museli nějak moc obávat, že přijdou o život. Jak se jim to mohlo vůbec podařit? Jedno vysvětlení je, že jim pomáhal Bůh. A ono to není nějak moc nesmyslné, něco na tom přece jenom bude.

Držela je při sobě víra v Boha (Jahve), víra v to, že každým dnem může přijít Mesiáš, který se narodí z židovské ženy. Mesiáš, který pozvedne rozptýlený židovský národ na piedestal a učiní z nich vládce světa, kterým ostatní národy budou k dispozici jako služebníci. No, sjednocující idea je to přece překrásná, že? No a Mesiášem se může stát dnes i žena, přece není problém, aby se žena přetransformovala na muže, ostatně v Talmudu je psáno, že se ženy automaticky po příchodu do nebe stávají muži. Tedy žádný normální sex v nebi, jedině homosexuální, když tam přece nebudou ženy, tak je to jasné. Nebo že by tam ale byly k dispozici gojimky? O tom v Talmudu ale nepíší. No, a když se Mesiáš může narodit kdykoliv kterékoliv židovské ženě, tak každé čerstvě narozené dítě má šanci stát se Mesiášem. Proto v židovských rodinách jsou všechny děti pečlivě opečovávány a bedlivě opatrovány, co kdyby to byl budoucí Mesiáš?

No a tak čekají na příchod Mesiáše už dva tisíce let. Tak dlouhé čekání se nelíbilo Teodoru Herzlovi (1860 – 1904) a načrtl plán, jak vytvořit židovskou národní domovinu, tedy vlastní židovský stát. Prvním plánem bylo vytvořit svůj stát v neobydlené části Brazílie, Argentiny, Kypru či Ugandy. Ovšem Martin Buber tyto plány považoval za herezi, neboť dle Tóry může židovský stát založit pouze Mesiáš a pak to teprve bude Počátek Božího Kralování nad všemi národy světa.
No a protože v západní Evropě feudální vlády neustále vydávaly nějaká omezující nařízení pro židovské obyvatelstvo, tož se začali stěhovat na východ – do Polska a do carského Ruska, kde měli přece jenom větší svobodu. A tak začali požadovat zrovnoprávnění s domorodci. Odpovědní úředníci na tu jejich žádost odpověděli asi takto: Není problém, zítra vydá car příkaz o vaší rovnoprávnosti, ale víte, že v tom případě vaši synové budou muset nastupovat vojenskou službu? A tož raději rovnoprávnost nechtěli a svou žádost vzali zpět.

Při vzniku Sovětského svazu Lenin nejenže uznal rovnoprávnost mužů a žen, ale též zrovnoprávnil židovské a muslimské obyvatelstvo. Však také ze sto dvaceti členů ústředního výboru strany bylo skoro devadesát židů. To až Chruščov, pacholek jeden, pronesl, že „kolik židů pracuje v dolech a hutích, tolik židů může studovat na vysokých školách“, no, ještěže ho zavčasu odvolali z funkce.

V roce 1934 založil Josef Stalin pro sovětské židy Židovskou autonomní oblast, jejímž centrem je Birobidžan. Židovská autonomní oblast je velká zhruba stejně jako Tchaj-wan, ale má jen 185 000 obyvatel. Do značné míry žije z obchodu se sousední Čínou. Nějaké velké nadšení pro vytvoření židovské republiky na Dálném východu se ovšem nekonalo, proto padl návrh, aby autonomní republika vznikla na Krymu. Protože tam však panovaly antisemitské tendence, plán byl smeten ze stolu. Až v roce 1948 OSN (místo Mesiáše) odhlasovalo vznik státu Izrael na území Palestiny. Od té doby se ovšem také datují neustálé problémy mezi Židy a Araby. Že by přece jen měl pravdu Martin Buber?

Velice zajímavé byly osudy Židů ve středověkém Španělsku. Musím ovšem začít muslimským dobytím Pyrenejského poloostrova v letech 711 až 722 (to vznik českého království byl v té době v nedohlednu). Mohamed zemřel roku 632 a za necelé století se muslimové stali pány Středomoří a vytvořili chalífát od Pyrenejského poloostrova přes severní Afriku a Blízký Východ až k řece Indus. Ve vzniklém chalífátu nějaké státní hranice neexistovaly a hlavním městem byla Mekka. Ve Španělsku nadvláda muslimů způsobila masové přeběhlictví k novému náboženství. Kdo přistoupil k islámu, nemusel totiž platit daně a otroci tím získali svobodu. No, kdo by odolal, že? Katolické biskupství bylo tudíž k ničemu a většina biskupství proto zanikla. Zato začala vzkvétat kultura. Poznatky o medicíně, matematice, astronomii, farmakologii, filozofii a mnoha dalších oborech dopomohly k evropskému renesančnímu rozvoji. Evropané čerpali z muslimských prací, překládali je do latiny, a tak jsme se konečně dověděli i o antických písemnostech a též jsme se nechali inspirovat při organizaci vzdělávacích zařízení, nemocnic, správy měst a podobně. Vliv muslimského Španělska na Evropu byl nepopiratelně vysoce kladný a velice přínosný.

Židům ve Španělsku (tzv. Sefardům) byla garantována náboženská a hospodářská svoboda a bylo jich tam v 15. století na 200 tisíc. Byla to tehdy největší židovská komunita na světě. V otázkách víry měli židé i muslimové k sobě docela blízko, příčilo se jim uctívání Nejsvětější Trojice, Bůh je přece pouze jeden. Židé byli hospodářsky díky své obchodní a finanční činnosti nepostradatelní. Měli také významnou roli v dálkovém obchodu, dokázali navázat kontakt dokonce až s Indií a Čínou, odkud do Evropy dováželi koření, kadidlo a hedvábí. Velkou roli v ekonomice hrál také obchod s otroky a súdánským zlatem, který byl Židy ovládán – židovští obchodníci ve východní Evropě od křesťanů odkupovali zajaté pohanské Slovany (jedna z hlavních obchodních tras začínala v Praze) za které platili súdánským zlatem. Tento obchod měl výrazný dopad na evropské hospodářství, protože súdánské zlato mělo zásadní vliv na hodnotu evropských měn.
Ovšem všeho do času, tak i muslimové po osmi staletích úspěšného vládnutí byli vojensky poraženi a vyhnáni ze země. Roku 1492 de facto končí veškerá muslimská moc ve Španělsku. Dekret nařizující vyhnání byl odvolán teprve roku 1858. Vítězným katolickým vládcům (Ferdinandovi a Isabele) vyhnání muslimů bylo málo a tak vyhnali i 200 tisíc Židů. Jenomže následkem vyhnání se hospodářská situace v zemi rapidně zhoršila. Ještě že v tom samém roce Kolumbus „objevil“ Ameriku, kde se mohlo loupit a drancovat.

A ještě jednu perličku. Velký Inkvizitor Tomás de Torquemada (1420-1498) kontrolující, zdali jsou všichni řádnými katolíky (jeho obětí se stalo na 2 200 lidí), byl dle historika Hernando del Pulgara a také Thomase Hopa židovského původu.

Co ještě dodat k židovskému etniku? Snad úročené půjčky. Bez nich by totiž nešlo podnikat ve velkém, a tudíž by nemohla ani vzniknout průmyslová revoluce. Zajisté že půjčky na vysoký úrok (když třeba nějaký šlechtic potřeboval urychleně splatit prohru v kartách) se dají snadno zneužívat, ale přece ve světě se zneužívá všelicos. Prostě i úroky mají být přiměřené, ono nic se nemá přehánět – zlatá střední cesta, že? No a že se židovskému etniku přisuzuje finanční zručnost, je fakt. Ovšem třeba Číňané (a vůbec Asiaté) přece nejsou Židé a také umí být finančně zdatní, tak co. A my v křesťanské Evropě jsme zásadně odmítali půjčovat na úrok, což mělo dalekosáhlé důsledky, to si v té době samozřejmě křesťanští vládci a myslitelé vůbec neuvědomovali. Křesťané nesměli půjčovat na úrok, to byl prostě smrtelný hřích. Ale někdo to přece jen musel dělat. Kdo? No židé jako nekřesťané mohli, měli dovoleno úrok vyžadovat, jsou neznabozi, ti stejně půjdou do Pekla. Naší blbostí jsme jim umožnili uplatňovat nárok na úrok a lichvu, vlastně jsme je k tomu donutili. No a můžeme suše konstatovat, že židovské etnikum v Evropě je dnes až nadmíru přizpůsobené „přecivilizované“ a „předomestikované“. (Pojem domestikován znamená zdomácněn.)

Po cikánech a židech se podívejme na indický subkontinent. Ten původně obývali lidé snědé pleti Drávidové. Kolem roku 1 500 před naším letopočtem vtrhly do Indie kmeny Árjů původem z jižních stepí dnešního Ruska, Kazachstánu a z podhůří Kavkazu. Tyto kočovné kmeny, jejichž bohatství spočívalo pouze ve stádech dobytka, nepřinesly do povodí řeky Indus nějakou civilizaci, nýbrž zkázu. Prostě loupily a vraždily. Ve městech s dlážděnými ulicemi a s veřejnou kanalizací a s tekoucí vodou a splachovacími záchody v bytech se dobyvatelé neusadili, zůstali mimo měst ve svých přenosných stanech, neboť vše co se jim zdálo potřebné, uloupili a obyvatelstvo povraždili. Nalezené kostry s rozseknutými lebkami to dokladují. Árjové neměli totiž potuchy, k čemu je vybavená koupelna a domy z pálených cihel.

Ano, to byli ti proslavení Árijci, ta nadřazená árijská rasa. No a že tihle skuteční barbaři jsou jakási nadřazená árijská rasa, předurčená k tomu, aby ovládla ostatní méněcenné rasy a národy, to nedávno, před koncem 19. století n. l. vymysleli Angličané. Árijskou rasu Angličané účelově označili jako nordickou rasu. Přitom už tehdy bylo všeobecně známo, že Árjové pocházejí z jižního Ruska, dokonce i Peršané, dnešní Íránci, jsou původem Árjové a jsou na to sebevědomě hrdí. Angličané beze studu tvrdili, že Árjové pocházejí ze severu Evropy. Holt nedivme se tomu, Angláni byli vždycky podrazáci a jsou takoví i dnes. O něco málo později v nacistickém Německu se germánská árijská rasa stala dokonce součástí státní ideologie.

No a tihle barbarští Árjové si podrobili celou Indii. Ne ovšem, že by ráno přišli a večer už byla Indie jejich. Než se totiž kočovné kmeny usídlily a usadily, tož jim to trvalo celé tisíciletí, o kterém nevíme skoro nic. Archeologové to období charakterizují jako dvanáct století ticha. Archeologové sice nacházejí různé památky od původního obyvatelstva, ale od Árjů té doby vůbec nic. Archeologové nenašli u původní indické civilizace sebemenší náznaky existence armády a nenašli také nikde žádné zbraně. Města neměla žádné hradby. Harappa sice měla hradby, ale pouze z jedné strany směrem k řece, tedy byla to vlastně protipovodňová hráz. Z toho se usuzuje, že u původního obyvatelstva neexistovala nějaká jednotná vládnoucí vrstva, ale spíše roztroušená mírumilovná a rovnostářská kmenová společenství. A byla také ateistická, neboť nikde nebyly nalezeny nějaké pozůstatky chrámů či nějakých vznosných budov, ani nějaké umělecké sochy bohů. Prostě nemrhaly časem a prostředky na své vlastní památníky, tak jak tomu bylo třeba v Egyptě. Místo nich budovaly věci, které přinášely užitek všem. Města podle velikosti vykopávek pojala 30 až 100 tisíc obyvatel. Pro srovnání – slavné antické Athény měly o tisíciletí později pouhých 10 tisíc obyvatel.

No a když už se Árjové konečně po více než tisíciletím usídlili a upevnili svou nadvládu, tak ono vítězství vylíčili v eposu Rgvéd a dalších bájích. Teprve kolem roku 500 před n. l. vznikaly čtyři základní sbírky védských textů, tedy nejstarší indické literární památky v posvátném jazyce sanskrtu. Ale co bylo zásadní a nejdůležitější? To bylo zavedení náboženství formou instalace rasismu. Přece zavedené varny jsou čistým nefalšovaným rasismem. Varna znamená barva, tedy dělení obyvatel dle barvy kůže. Tři první varny byly árjovské, tedy bílé tváře – brahmáni (kněžská třída), kšatrijové (třída válečníků) a vaišjové (třída obchodníků a řemeslníků). Zbytek, tedy většina s tmavou kůží, byli neárjovský šúdrové (nevolníci a služebníci).

No a nejšílenější je náboženská víra v převtělování čili reinkarnace, což je po smrti znovuvtělování se do čerstvě narozeného dítěte. Vynálezci a ideologové převtělování ovšem nedomysleli, že může nastat situace, kdy se narodí méně dětí, než kolik lidí umře, což znamená, že někteří zemřelí se nebudou mít do koho vtělit. Nebo že by se dva zemřelí vtělili do jednoho narozeného? Situace může nastat i opačná, kdy se dětí narodí mnohem více než zemřelých, což ale zase znamená, že do některých dětí se nikdo nevtělí. Jak by potom mohli vzpomínat na minulý život? Prostě jednou může být duší pro reinkarnaci nadbytek a jindy nedostatek. Učení bráhmani ale určitě tento problém vyřeší.

Samozřejmě podrobitelé Indie nemohli (nestačili) vyvraždit všechny původní obyvatele a postupně se během 3000 let promísili. Ovšem Árjové vytvořili kastovní systém z důvodu snadnějšího vládnutí a zdařilo se jim to perfektně, to nemá chybičku, je to mnohem dokonalejší než křesťanské nebe. Kastovní systém v podstatě určuje místo každého člověka ve společnosti. V jaké kastě se člověk narodí, v takové zůstane až do své smrti. Kast je v současnosti na tři tisíce a jsou mezi sebou v různých podřazených a nadřazených vtazích. Tato odstupňovaná nerovnost je přímo geniální výmysl. Totiž ani ty podrobené skupiny nejsou na společné úrovni a proto se proti nadřazené vrstvě nikdy nevzbouří, protože by zase ztratili svou nadvládu nad skupinami níže pod nimi. Rivalita a žárlivost mezi nimi naprosto zabraňuje nějaké možnosti společné akce. Víra v reinkarnaci (v příštím životě se zrodím ve vyšší kastě) je v Indii pevně zakořeněna. Buddhismus je v rámci oficiálního hinduismu pouze taková okrajová kasta nemající lautr žádný politický vliv. Je to taková naprosto neškodná kasta lidí štítících se práce, něco jako u nás evangelíci, anglikáni, svědkové atp.

Naši kapitalisté také vytvořili kastovní systém k obrazu svému. Třeba rozbili odborové hnutí na jednotlivá odvětví – máme odbory učitelů, odbory strojvůdců, odbory řidičů autobusů, odbory divadelníků, odbory spisovatelů pro něco a odbory spisovatelů proti něčemu… Prostě to přímo detailně okopírovali dle vzoru indických Árjů. Společnost rozdělili na jednotlivé kasty: kasta mající příjem do 10 tisíc korun, kasta mající příjem do 20 tisíc, kasta do 50 tisíc, kasta nad sto tisíc atd. atd. No a můžeme i silně protestovat, neboť kastovní systém je ze své podstaty se základními hodnotami demokracie neslučitelný, ale dostaneme odpověď, že přece odboráři se tak demokraticky rozhodli sami, a že každý má takový příjem, jaký si svou prací zaslouží. No a aby ta nápodoba byla úplná, tak i u nás je spousta obyvatel mimo kast, jsou to nezaměstnaní a nezaměstnatelní.

V Indii je mimo systém kast kolem 200 miliónů obyvatel. Procentuálně to málem odpovídá naší evropské společnosti. Jsou to tzv. Nedotknutelní (daliti, páriové, kúliové či čandalové). Jsou považováni za nečisté a žijí pod hranicí chudoby. Kastovní systém zcela degradoval postavení původních obyvatel Drávidů. Ádi-drávida znamená rozdrcený, rozmačkaný, utlačený. Platil pro ně tento zákon: „Šúdra nesmí číst védy, nejposvátnější náboženské knihy. Přestoupí-li tento zákon, je mu vyříznut jazyk a do uší nalito rozpuštěné olovo. Napadne-li bráhmana, je oběšen. Jestliže však bráhman zabije šúdru, je tento přečin roven zabití kočky, ptáka, žáby, psa, ještěrky, sovy nebo vrány.“ Museli dokonce nosit na krku zvonky, aby ostatní věděli, že se jedná o nečistého. Žili v naprosto nelidských podmínkách, nemohli si stavět obydlí ze dřeva ani z kamene, neměli právo vlastnit půdu a tím byla zajištěna jejich závislost na vyšších kastách.

Tři roky po získání nezávislosti od Anglie, tedy v roce 1950 (to jsem měl sedm roků), byl zákonem kastovní systém zrušen. A v roce 1997 byl na pětileté období zvolen presidentem K. R. Nárájanan, příslušník nejnižší kasty dalitů, který pronesl tato slova: Pokud nebude vymýcen fenomén nedotknutelnosti a diskriminace žen, chrám naší demokracie bude jako palác stojící na hromadě hnoje. Ovšem zrušit kastovní systém je něco podobného, jako kdyby chtěl někdo v Evropě zrušit zákonem křesťanství.

Přesto se to to části Indů podařilo v době vzniku islámu. Obyvatelé jižních části Indie s ulehčením a neskrývanou radostí přijali islám, kde nějaké kasty jsou absolutně nepřijatelné a nedotknutelní jsou pouze prase a pes. Muslimové jsou vůči sobě bratři a sestry, ať už pochází odkudkoliv. No a když konečně Britové z Indie odešli, poté, co za své vlády přeměnili Indii v chudou zemi s periodicky se opakujícími hladomory, v nichž zemřely miliony lidí, muslimové se od Indie odtrhli a vytvořili svůj islámský stát Pákistán (205 miliónů) a později i Bangladéš (160 miliónů).

Čím uzavřít odstavečky o Indii? Árijské dobytí Indie si chtěli zopakovat „germánští Árijci“ s Evropou, no a kapitalismus se inspiroval kastovnictvím, které přebral málem úplně detailně.

A v historii Číny všechno bylo naopak. Byla a je to i dnes naprosto originální nejstarší civilizace našeho světa. Je pro ně nepochopitelné, jak může evropská civilizace myslet v protikladných kategoriích jako např. dobro a zlo, světlo a tma, vysoké a nízké, chytrý a blbý…, přece ve světě (i celém vesmíru) funguje princip jing a jang, protiklady jsou na sobě naprosto závislé, nemůže existovat pouze jing (třeba dobro), ani samostatně nemůže existovat jang (třeba zlo). Ve všem, co existuje, působí dva protikladné principy – princip mužský, aktivní a světlý (jang) a princip ženský, pasivní a tmavý (jin). Základním rysem konfuciánského filosofického (a politického) myšlení je morálka a návody ke správnému chování a konání. Konfuciovo optimistické pojetí člověka a povinnosti státníka svým důrazem na rozum připomíná evropské osvícenství, které je ale o víc než dvě tisíciletí mladší.

Ve společnosti nelze dopustit anarchii (chaos a zmatek), nýbrž musí převládat harmonické soužití. Stát, aby vůbec mohl existovat a fungovat, musí být řízen a spravován odborníky. Proto byl od pradávna zřízen systém státních zkoušek. Na každé místo státního úředníka (i pro guvernéra či šéfa jednotlivých provincií) byl vyhlášen konkurz. Každý uchazeč, třeba i naprosto nemajetný chudák, musel absolvovat ony odborné zkoušky. Pokud je úspěšně zvládl, nesměl úřad vykonávat v místě svého bydliště či v rodném kraji, vždy byl „odvelen“ dle losu do většinou dosti vzdálené provincie. Pokud vykazoval při občasných kontrolách dobré výsledky, mohl mu být úřad prodloužen, pokud výsledky neodpovídaly, byl suspendován, odvolán okamžitě po vykonané kontrole.

Funkce nemohla být dědičná, pokud chtěl syn následovat otce, musel složit zase zkoušky jako kterýkoliv jiný uchazeč. Neexistovaly žádné dědičné funkce, jako je u nás měla například šlechta a duchovenstvo. Tito odborníci (tzv. mandaríni) byli vážení a byla jim prokazována úcta. Tedy v podstatě to byla společnost hierarchizovaná, ale nikoliv dle evropského způsobu. Samozřejmě to nebyla žádná demokracie. Demokratické na tom bylo akorát to, že státních zkoušek se mohl zúčastnit kdokoliv z obyvatel. Ono také když měl nějaký guvernér provincie řídit třeba regulaci řek a stavbu kanálů, tak to nemohl být nějaký demokraticky zvolený neználek. Zavedení evropské demokracie Sunjatsenem přineslo Číně utrpení, zkázu ba až úplnou anarchii. I veliký Mao nás napodobil tím, že do státních funkcí byli jmenováni zasloužilí bojovníci za nezávislost při tzv. Velkém pochodu, což ale většinou odborníci na ekonomické řízení nebývali. Systém státních zkoušek ovšem v jiné formě funguje podnes, existují státní univerzity a z absolventů si lze vybrat ty nejschopnější. Proto dnes formou naší demokracie opovrhují, prostě se ukázala škodlivou. I kulturní úroveň čínské civilizace byla na tak vysoké úrovni právě díky vynikající organizaci společnosti a státu.

Oskar Krejčí v článku Čínské geopolitické silokřivky píše: „Čínské písmo je nejstarší na světě. Chanové s počtem 1,3 miliardy lidí je největší etnickou skupinou na světě, mnohonásobně větší, než kterýkoliv evropský národ či evropská etnická skupina. V současné Číně ovšem žije 56 etnických skupin, přičemž Chanové tam tvoří 91,5 %. Velký čínský kanál pro historii chanského etnika i jeho státu je snad ještě důležitější než Velká čínská zeď. Dnes měří téměř 1800 kilometrů, což představuje přibližně vzdálenost z Prahy do Moskvy. Na přelomu 7. a 6. století před n. l. byl v Šao-pchi (provincie An-chuej) postaven umělý rybník s plochou přibližně 780 kilometrů čtverečních – podle UNESCO nejstarší v Číně a největší na světě -, přičemž jeho vodu dnes využívá přibližně pět miliónů lidí. Čína byla během sta let přinucena podepsat pět set až tisíc nerovnoprávných smluv, dohod či konvencí. Námořní celní úřad tehdy měla pod palcem Velká Británie. A ta spousta německých a západních obchodních koncesí učinila z Číny nesvéprávnou kolonií. President Si prohlásil, že bychom měli svůj úsudek striktně opírat o fakta, jinak se staneme obětí šeptandy, paranoie a narcisismu.“

Proslavili se vynálezem porcelánu, střelného prachu, kompasu a třeba ještě i papírových peněz. Knihtisk používali o mnoho staletí dřív než my. Byli také vynikajícími zemědělci, uměli zavlažovat i výše polohované políčka, zvládali regulovat toky řek a stavby průplavů mezi nimi. Vytvořily pozoruhodnou a tolerantní kulturu, která dokáže konkurovat svou starobylostí, uměním, moudrostí i politikou celému západnímu světu.

To když se vrátil cestovatel Marko Polo z Číny a sepsal v knize Milion všechno, co tam viděl, nikdo v Evropě tomu nevěřil a všichni to považovali za výbornou fantastickou literaturu a výmysly barona Prášila. Autor měl dokonce přezdívku Milionový pan Marco, protože příjmy a bohatství východních zemí, které navštívil, udával vždy v miliónech. Cestopis sepsal v roce 1298 až 1299, kdy byl ve vězení, spíše nadiktoval svému spoluvězni. Původní název knihy zněl: O zvycích a poměrech ve východních krajích. A skutečně měl co diktovat, neboť v Číně pobýval celých sedmnáct roků, byl také přijat do císařských služeb a po tři roky byl správcem okresu a města Jang-čou v jižní Číně. A to tam byl v době úpadkové, neboť vládl císař cizinec – mongolský velký chán Kublaj. Přátelé Marco Pola prosili, aby z knihy odstranil smyšlené události a on jim odvětil: Nenapsal jsem ani polovinu z toho, co jsem viděl. Čingischánovi vojáci roku 1279 komplexně dobyli Čínu a vládli málem sto let, až do roku 1368, kdy čínští povstalci mongolskou nadvládu svrhli a nastolili dynastii Ming. Předpokládá se, že během mongolské nadvlády klesla čínská populace na polovinu, jenom v severní Číně se snížil počet obyvatel z 50 na 8 miliónů.

Čím to bylo, že Čína po celou dobu své historie tak prosperovala? Osobně to přikládám tomu, že vždy byla ateistická, nikdy nepotřebovala nějaké božské nadpřirozeno a jakési transcendence a spirituality. Čínská civilizace je výjimečná tím, že nikdy nebyla nábožensky zblbnutá. Přece nějaký Bůh či nějaký Vyšší Princip a Nadsmyslná Inteligence má řídit svět a vesmír? Vždyť to je proti rozumu! Byli realisty a pragmatiky. Nějaký výřečný mluvka chrlící abstraktní bláboly neměl a nemá ani dnes žádnou šanci zastávat nějakou státní funkci.

Mým oblíbeným filosofem je Wang Čchung z prvního století našeho letopočtu. Jednou popíjel s přáteli rýžové vínko a najednou přišla silná bouřka, přímo průtrž mračen. Jeden z nich pronesl, že to Nebesa se zlobí. A Wang se zeptal: „A viděli jste někdy Nebesa se smát?“ No a bylo po nadpřirozenu a transcendentnu. Ať se na to dívám z jakékoliv stránky, vždy mi vychází, že náboženství bylo v každé době zápornou a velice temnou negativní škodlivou ideologií bránící lidskému rozvoji, víra byla vždy brzdou pokroku. Samé nesmyslné báchorky, lži, podvody, pohrdání pracujícími lidmi, což sice vládnoucím vyhovovalo, ač sami třeba byli atheisty. No a těchto volovin byla Čína ušetřena, proto mohla také prosperovat.

Antickou římskou říši nezničili nějaké barbarské kmeny, nýbrž ten úpadek a pád říše zařídili křesťané. Začátek konce byl rok 313, kdy Konstantin uzákonil církev katolickou jako státní náboženství (viz Gibbon). Že křesťanství později sjednotilo Evropu, je historický fakt. Kdo nepřijme křesťanství, bude vyloučen mimo společenství a bude barbarem. Platilo i pro státní útvary, království, které by nepřijalo víru svatou, by bylo vyobcován ze společenství evropských států. Sjednocení, ale za jakou cenu? Ze všech obyvatel nadělali naprosté idioty.

V kterýchkoliv tzv. náboženských válkách, kdy umírali a umírají tisíce a tisíce lidí (jsou sprostě vražděni) nikdy nešlo o nějakou spiritualitu či duchovno, vždycky šlo o prachy. Bohy, bůžky, nadsmyslno, transcendentní světy…, tím se podstata pouze zakrývala, kamuflovala, šlo pouze o zlaťáčky do vlastní kapsy. Duchovno či víra se dá přece krásně zpeněžit. A používají se docela zákeřné a podvodné způsoby kryté humanitou, pravdou a láskou. Jenže to se vědělo i dříve, a ne že nevědělo, to není nic nového. Slovy Koukolíka – vládnou nám skuteční reální deprivianti zneužívající dobrosrdečnou naivitu lidí.

Předpokládám, že Pjakin pronese, že požár chrámu Notre Dame je symbolické upozornění Globálního Prediktora, že nastává konec křesťanství a konec křesťanské evropské civilizace, podobně jako pád Dvojiček (které byly tři), veledůležitého obchodního střediska, znamená symbolicky konec finanční nadvlády USA. Konec křesťanství kvituji s povděkem, ale chrámu Notre Dame je škoda, památky na minulost mají být zachovány. No a konec finanční nadvlády Západu nad světem vítám s nadšením.

Přímo ukázkovou křesťanskou víru, spiritualitu a morálku předvedli křesťané za čtvrté křižácké výpravy k osvobození Božího hrobu. Místo Jeruzaléma dobyli roku 1204 Konstantinopol a brutálním způsobem město vyplenili. Vydrancování Konstantinopole bývá historiky označováno za jedno z nejvýnosnějších a zároveň nejostudnějších dobytí města v dějinách. Enrico Dandalo pronesl k šikujícím se křižákům: Pánové, vy jste vytvořili společenství z nejlepších lidí na celém světě, ve jménu nejvyššího úkolu, který jste na sebe vzali. Byzantský kronikář Niketas Choniatos zase napsal: I muslimové by byli milosrdnější, než muži ze západu, kteří si říkali křesťané. V chrámu Hagia Sophia (čili chrám Boží Moudrosti) posadili křižáci na trůn konstantinopolského patriarchy prostitutku a chrám jim posloužil i jako stáj pro koně. Všechny kostely a kláštery naprosto „vybílili“, toho zlata a stříbra ukořistili ohromné množství, ruku k dílu neváhali přidat ani katoličtí kněží. Ale i povražděných pravoslavných obyvatel bylo ohromné množství. Geoffroy de Villehardouin přiznává: „Všichni se radovali a děkovali našemu Pánu za čest a vítězství, jimiž je obdařil, takže ti, kdo byli chudí, nyní žili v blahobytu a přepychu.“ No a papež Wojtyla se kál a jakoby omluvil: „Je tragické, že útočníci, vyslaní zabezpečit přístup křesťanům do Svaté země, se obrátili proti svým bratrům ve víře. Fakt, že to byli latinští křesťané, naplňuje katolíky zármutkem.“ Lze vůbec po tom všem ještě jakousi křesťanskou Evropu zachránit?

No a co závěrem mého povídání? Můžeme si pouze malinko zaspekulovat, co by bylo, kdyby bílí dobyvatelé nezničili Aztéky a Inky. Mírumilovní Inkové z jihu a militarističtí Aztékové ze severu by se při rozvoji a rozšiřování svých civilizací určitě někde ve střední Americe střetli – a převládli by válečničtí Aztékové či by měli navrch mírumilovní Inkové? Nebo že by v místě dnešního Panamského průplavu postavili nějaký plot či nějakou zeď?

Podobně kdyby bílí Árjové nechali na pokoji Drávidy, jakápak by se potom rozvinula civilizace?

Kdyby Féničané porazili Řím, kdyby Hannibal vstoupil do Města (už byl přece před hradbami, Hanibaj ante pojtas, křičely děti) a srovnal Řím se zemí, Evropa by se vyvíjela jinak, byla by obchodnická a neválčila by neustále. Féničané prosazovali asi toto: Hledejte si duchovno kdekoliv, jak je vám libo, my jsme obchodníci, nám je to lhostejné, my jenom víme, že potřebujete jídlo, oblečení, obutí, teplo a střechu nad hlavou, to vám jsme schopni zajistit, duchovno ovšem neprodáváme.
Nebo kdyby muslimové ve Španělsku nebyli poraženi křesťany? Stala by se Evropa už tehdy muslimskou a vysoce kulturní?

Kdyby se koloniální mocnosti jako Anglie a Francie chovaly civilizovaně? No jo, kdyby, kdyby, kdyby – spekulacím se meze nekladou.

Samozřejmě můžeme do úvahy o zániku civilizací zaplést i Darwina, můžeme jednotlivé civilizace připodobnit k živočišným druhům, kde přežívá pouze ten nejvíce adaptabilní, takže některé civilizace dostaly do vínku adaptabilitu a přežily, jiné, méně adaptabilní holt měly smůlu v boji o přežití, boj o místo na slunci prohrály. Přitom to mohly být civilizace z našeho dnešního hlediska vysoce lidské, antimilitaristické, ale evoluce je zavrhla jako neperspektivní. Zde námitka – lidský druh přece může evoluci alespoň částečně přece jenom usměrňovat. Nebo se mýlím? Ovlivňovat slepé evoluční přírodní síly nelze? Jediná pravda je: Sežer svého souseda hned dnes, aby nesežral zítra on tebe?

Přejít do diskuze k článku 8 komentářů