Spojené státy: Sponzoři terorismu                                          

Výtah z besedy Rusa židovského původu a Izraelce ruského původu na celosvětové téma…                             

(Výběr podstatného z jednoho ze série rozhovorů Jevgenie Satanovského^*) s  Jakovem Kedmim^**),

Satanovskij: Ať je to jak chce, Spojené státy nás docela překvapují… V 90. letech nebyla na světě země věřící v perspektivu dobrých vztahů s USA víc než Rusko. My jsme tomu rozuměli tak, že jsme skutečně odešli z fronty studené války. Konec, pryč, byla ta prokletá doba, kdy bylo třeba odjet navždy, protože zatelefonovat nebylo možné, napsat dopis… – čertví, zda dojde, džíny byly nedostatkové, a vůbec – k čemu nám to bylo, SSSR skončil, sám sebe rozpustil, členové politbyra se rozešli, aby si rozparcelovali zemi, tiskli vlastní peníze – všichni byli spokojeni. Teď se ale ukazuje, že jsme z fronty studené války odešli sami. Jiný výraz mě nenapadá, protože všechno, co se pak dělo a děje – sankce, ukrajinská krize, ze zámoří slyšíme, že teďka zbankrotují Rusko a svrhnou jeho režim. Je to dost humorné – protože ti mládenci nechápou, že svým jednáním prostě zvěčnili vládu Vladimíra Vladimiroviče, protože země nemá ráda, když jí přikazují, co má a nemá dělat. To ji rozčiluje – inu, taková je to země, zřejmě nesprávná. Proto se celá Evropa vzdala Hitlerovi a jen dvě blbé země, Velká Británie a Rusko v podobě SSSR, se šprajcly. Ovšem to, že se šprajcovaly pokaždé, bylo možné předpokládat. Ale přesvědčovat je tam za vodou je zbytečné. K čemu může vést ta americko-čínsko-ruská a v jistém smyslu i ukrajinská bramboračka, se bojím i pomyslet, protože to vše ničí víru ve všecko dobré a světlé. Svoboda byznysu? Nic podobného – když ti jdou do Moskvy peníze odněkud z Hongkongu přes nějakou americkou banku, tak ta je nepřepošle, dokud jí Číňané nepotvrdí, že to nejsou peníze pro Krym – co ten s tím má společnýho, proč je Moskva Krym… tak je nepošlou a vrátí zpátky (já jsem toho právě živým příkladem). A myšlenka na téma, že jsou přece podepsány nějaké dohody.. – nic podobného! Čína je, jak tomu rozumím, hlavním partnerem USA, hlavním jejich věřitelem a my v tomto smyslu nejsme daleko za nimi. Proto nechápu, kvůli čemu začíná nová studená válka a těžká krize, která bude trvat snad několik desetiletí – iránskou jsme spočítali na 25 let, než jim došlo, že se jim vedení svrhnout nepovede. Na Kubě to trvá přes půl století. Takže my budeme taky čekat čtvrtstoletí, a oni se stále budou pokoušet hovořit s námi tak jako teď – a co bude mezi tím?

Kedmi: Spojené státy jsou zajímavá země. Zpočátku mnohoslibná. Alexandr I. snil o tom, že se vzdá trůnu, pojede si koupit ranč v USA a tam si bude klidně žít. Největším přítelem USA po Francii bylo Rusko. Pomáhalo jim. Ani ne tak z lásky k USA jako spíš kvůli tradičním vtahům s Velkou Británií. Známý křižník Aurora byl postaven v USA, stejně jako většina lodí ruské flotily, které se pak úspěšně potopily v rusko-japonské válce. Spojené státy jsou nejbohatší zemí světa, ale nejsou Evropa, takže pochopení hluboké evropské mysli jim není vlastní. Pak se objevuje bájný drak  Henry Kisssinger, který přijel do Ameriky na výchovu, ale myšlení má evropské. Před 1. světovou válkou USA dlužily, na koho se podívaly, zejména Velké Británii. Po této válce se dostaly do stavu přesně opačného. Po 2. světové válce dosáhly hospodářského skoku, protože Evropa válčila, zatímco ony pracovaly… a vyšly z izolace, do které se samy postavily, a začaly opatrně hrát na světové scéně. Hlavní evropské země byly zničené, ale také Čína, Japonsko, SSSR, zatímco USA prožívaly hospodářský zázrak, protože zásobovaly všechny ostatní, takže celý svět na nich závisel – kromě těch, které nechtěly. Marshallův plán, který postavil na nohy Evropu, ale také vytvořil pro USA trh, takže hlavním motivem plánu nebyla Evropa, ale americký průmysl. Ale chápání toho, co se děje „za vodou“, se v USA nerozvinulo společně s jejich bohatstvím, silou a významem. Zato se u nich vyvinul pocit, který by se dal vyjádřit: jsi chytrý, tak proč jsi tak chudý? Já jsem bohatý, což znamená, že jsem chytřejší… čí víc mám peněz, tím jsem chytřejší. Protože tam měřítkem všeho jsou peníze, tak ten, kdo má víc peněz, ten se dostane k moci, což v nejdemokratičtějším státě světa nikomu nepřipadá divné. Nedáš-li dohromady aspoň miliardu dolarů, tak se ani nepokoušej kandidovat na prezidenta.

Spojené státy mají dva problémy, které vznikaly posledních 30-50 let. Podle většiny amerických ideologů je stát zbytečný, protože celý svět mají řídit nadstátní hospodářské koncerny – pokud jsou americké, nebo Američanům patří! Pokud snad jiné státy chtějí vládu – prosím, ale bude sloužit těm koncernům. Nikdy nezapomenu, když jsem byl náhodným svědkem, jak ministr zahraničí USA odvolal ministerského předsedu Litvy… M. Albrightová mu v noci zavolala a s křikem požadovala, aby ho ani nenapadlo pustit do soutěže o místní ropnou rafinerii ruskou společnost, ale aby to prodal přímo firmě americké. Když jí namítl, že Američané šli proti pravidlům soutěže, do které nejsou připuštěny společnosti, které sídlí v ofšórech, ona mu řekla, že se jich to netýká – a za dva dny náhle začala vládní krize a předsedu vlády uklidili… Přitom Litva v té době byla skoro tak proamerická jako Polsko.

Druhým problémem je, že ty politické a ekonomické podmínky studené války, které vedly k tomu, že velmi značná součást hospodářské moci USA je výsledkem jejich politické převahy ve světě. Takže převaze USA oni naprosto upřímně věří – jako biblickým přikázáním. Tedy tomu, že pokus o omezení politické, hospodářské, vojenské převahy USA na kterémkoli místě zeměkoule ohrožuje bezpečnost USA. A proto naprosto upřímně náčelník genštábu amerických ozbrojených sil tvrdí, že ruská vojska na hranicích s Litvou ohrožují bezpečnost USA, protože se tam nachází americká rota… A netřeba se mu smát – on tomu věří! A proto, když proběhly demokratické volby na „obrovském“ ostrově Grenada a vznikla tam vláda, která údajně (z doslechu) sympatizovala s Kubou a se socializmem, bylo to ohrožení bezpečnosti USA a americká armáda velkým hrdinstvím, po těžkých bojích, ovládla ostrov a svrhla tu nenávistnou vládu, která mohla způsobit – nedejbůh – velké škody americkému bezpečnostnímu systému…

A co to je? Paranoia, bláznovství…?

Příčiny lze najít, nicméně je to tak. A proto když se Čína začala stavět na nohy, způsobovalo to stále větší znepokojení USA. Už v 90. letech říkali jistí lidé v Pentagonu byznysmenům, aby nelezli do Číny, ale ekonomika dělá svoje… Rostoucí síla Číny dělá Američanům starosti – je to hrozba bezpečnosti USA…, protože pak může být konec hegemonii USA v Tichém oceánu. Mají spočítáno, že při dnešním tempu se Čína do roku 2030 pro USA stane vážnou hrozbou – ne proto, že jsou tam komunisti, ale protože je to Čína. Nikdo na světě nemá právo ohrožovat hegemonii USA.

V  50. letech byly USA jedním z nejaktivnějších bojovníků proti čemu? – proti kolonialismu  – francouzskému a britskému. Takže vážně vytlačovaly jedny i druhé, protože kolonialismus ve starém pojetí 19. století byl nepřijatelný. Nelze řídit jiný stát politickou mocí, ale mocí ekonomickou – tedy prostřednictvím korporací, které – zcela náhodou – jsou kontrolovány USA! Proto bojovaly proti kolonialismu. A teď cítí v zádech, že to bude Čína, kdo se stane hospodářsky nejsilnější světovou mocností a oni se budou muset o své zisky dělit… Takže zase…?

Americká neznalost podmínek ve světě je vede od neúspěchu k neúspěchu. Nejdřív nepochopily Střední východ a přesvědčili Izrael, aby se stáhl z Golanských výšin… Nebyl to sovětský šéf Bulganin, ale americký Eisenhower, kdo Izrael přesvědčil. Pak po osmi letech přiznali svoji chybu. Dalším jejich průšvihem byla válka ve Vietnamu, která začala čistě americky…

Náhodou…

Hůř. CIA prováděla operaci pomocí rozvědky námořnictva a nevím, zda z opilosti, nebo proč, začali pálit na moře na nějaké neznámé lodě. Když se vrátili na základnu, tak hlásili, že jen opětovali palbu vietnamských lodí. A pak začaly události v Tonkinském zálivu, načež vyšetřování Pentagonu prokázalo, že lidé ze CIA a námořní rozvědky obelhali velení válečného námořnictva USA, protože v udaném místě vůbec žádné vietnamské lodi nebyly. Bylo ale už pozdě – co bylo ale horší – že tehdejší ministr obrany McNamara s prezidentem, přestože věděli, k čemu ve skutečnosti došlo, uvedli v omyl Kongres svým požadavkem na povolení účasti amerických vojsk – a začala válka. Výsledkem té lži bylo 8 let války, 55 tisíc padlých Američanů, 2 miliony jihovietnamských civilistů, půl milionů severovietnamských vojáků a Vietkongu, použití chemických zbraní ne ke zničení lidí, ale rostlin. Vypálili polovinu vietnamského území a obyvatele odsoudili ke hladové smrti a dál pak ke genetickým ztrátám.

A stejně prohráli…

Válku prohráli. Když jsem se poprvé dostal na hranice Vietnamu, Kambodže, Laosu a Barmy, viděl jsem, jak tam v Laosu lidé žijí – v místě, kde jsem byl – přibližně jako počátkem 1. tisíciletí před naším letopočtem… Tenkrát mě napadly dvě myšlenky: – za prvé – co tu vůbec Američani pohledávali? Copak tihle maličcí lidičkové s luky a šípy ohrožovali USA?  A ta druhá myšlenka byla  – daleko krutější: – a tihleti porazili Američany? Nejsilnější a největší a nejbohatší armádu světa? Když se americký generál Westmoreland setkal na pařížských mírových jednáních s vietnamským generálem Giappem, byl velmi rozčilen, když mu říkal: – vy jste přece nevyhráli ani jednu bitvu! Vietnamec mu odpověděl: – ano, ale my jsme vyhráli válku…

Závěr z toho je asi takový, že oni neumějí správně vyhodnotit situaci, jsou neschopni přijmout účinná opatření. Ve Vietnamu udělali všechny chyby, jaké jen mohli. To se opakovalo i ve druhé válce v Iráku – nepochopení situace, nesprávné vyhodnocení, nesprávná hodnocení rozvědky, klamání jak vlády, tak vládou nejen sebe a svého lidu, ale všech. Ministr obrany USA se zkumavkou v OSN – to mají zabudováno ve své psychologii.

A když dnes 40 vedoucích pracovníků amerických rozvědek píše, že výzvědná hlášení a zprávy se falšují v zájmu výhodnější představy těch ve vládě, pro které je to výhodné – to je dnešní Amerika. Nikoli náhodou bývalý předseda Bezpečnostní rady USA letos prohlásil: „My ničemu nerozumíme v mnoha zemích světa, a proto bychom tam neměli lézt a pokoušet se tam zavést pořádek, protože tomu nerozumíme.“

Kam jel Castro poté, co svrhli Batistu? Do Spojených států! Chtěl se setkat s prezidentem, ale řekli mu, aby šel za Nixonem (tehdy viceprezident), on za ním šel a řekl mu, že svrhli diktaturu a chtějí budovat demokracii, aby jim tedy Američané pomohli. Ten mu odpověděl, že se nad tím zamyslí. Pohovořil se CIA, a ta mu řekla to, co řekla mafie plus náš velký přítel Meyer Lansky – protože to bylo jeho hájemství. Che Guevarra se setkal s americkou agenturou v Latinské Americe, ale spolupráci mu odmítli. Nakonec se přece jen skoro dohodli – ale problém byl v odškodnění ztrát americkým společnostem za jejich majetek na Kubě. Kubánci byli ochotni vše vyplatit, ale Americké společnosti jim předložily nadhodnocené účty, které se i od oficiálních ocenění výrazně lišily. A tak se nedohodli. Poté, co se avantýra CIA provalila, požádal Raúl Fidela o povolení jednat s Chruščovem. Oni předtím komunisty nebyli – z nich vlastně udělali komunisty Američani svou naprostou tupostí. Kubánci se na ně přece obrátili jako na první. Svrhli Batistovu diktaturu, která z Kuby udělala největší veřejný dům na světě, kde bylo 90 % obyvatelstva negramotných a černého plných sto. No a Američani vyhlásili proti téhle zemi embargo… a Kuba má dnes nejvzdělanější obyvatelstvo v Latinské Americe, s velkolepou kvalitou lékařů, učitelů…

A tak se tedy USA  cítí nyní ohroženy růstem Číny, která řekla, že Tichý oceán není americkým jezerem, že tam bude  hospodařit ona a země, které se na jeho pobřeží nacházejí. Proto Američané přikládají veškeré úsilí snaze o zbrzdění Číny. Číňané naprosto jasně chtějí odklidit USA z Dálného Východu, protože ti tam nemají co pohledávat. Vše, na čem je založena dnešní zahraniční politika Číny je vyléčit si trauma opiové války. Počátkem 19. století bylo čínské hospodářství silnější a bohatší než anglické, většina vědeckých a technologických úspěchů ve světě, které dodnes využíváme, nevznikla v Evropě, ale v Číně. Oni řekli, že nikdy nedopustí, aby tito s nimi znovu udělali to, co s nimi provedli v opiové válce. Proto Američané hystericky navazují románek s jinou komunistickou zemí – s Vietnamem, protože ho potřebují proti komunistické Číně.

To jsou ale podle mnohých parametrů nesrovnatelné země.

To oni nechápou. Ale největší problém je, že velký Henry Kissinger udělal pro Státy geniální věc tím, že se vklínil mezi SSSR a USA a sblížil Čínu a USA. To byla jedna z příčin politického úspěchu USA ve studené válce. A co udělali následující prezidenti? Všechny jeho úspěchy roztrhali a dokázali opět spojit Rusko s Čínou jako nikdy předtím. Čína cítí zcela jasné ohrožení své celistvosti se strany USA a chápe proč je najednou tak vzrušuje svoboda slova a proč se tak starají o události v Tibetu. Ovšem v Tibetu to byl pogrom se strany Tibeťanů vůči Číňanům – tedy opak toho, co je nám oficiálně vykládáno! A proč Američani podporují ujgurské muslimy a jejich islámský teror? Ze stejného důvodu. Proto v prvním týdnu po převzetí moci Si Ťin-pching letěl do Moskvy za Putinem – a to nebylo v Číně zvykem. Ale Čína se rychle rozvíjí – a ty hysterické výkřiky západních, ale i ruských ekonomů na téma propadu pekingské burzy? Čína otevřela vnitřní burzu s jediným cílem: – aby mohla z rostoucí a bohatnoucí buržoazie dostat peníze. Takže tam vkládají peníze ti, kteří zbohatli v Číně, ale ty nejsou určeny pro investice v Číně. Hospodářství financuje stát, zatímco tato burza má zajistit odtok kapitálu do investic venku. Základním problémem Číny je, že se jim podařilo 50 % venkovského obyvatelstva přivést do měst a dalších asi 15 % tam je nelegálně a cílem Číny je přivést do měst 90 % venkovského obyvatelstva – pak se bohatnoucí městské obyvatelstvo změní v základní trh pro čínskou produkci a omezí závislost  jejího hospodářství na exportu, jako tomu je dnes. Došlo k tomu, že se díky přílivu venkovanů obrovsky urychlil vývoj ve stavebnictví a začaly prudce spekulativně stoupat ceny bytů – a ty se staly nedostupnými pro ty, které chtěli přestěhovat z venkova do měst. Čínská vláda si dala za úkolu snížit tyto ceny a vypustit onu bublinu. Ta bublina ale není věcí čínské vlády. To nejsou její peníze. To jsou spekulativní peníze občanů nalité do čínské ekonomiky. Druhým problémem je, že tempo růstu 12-13 % ročně je těžké udržet i třetí dekádu. Ale země se rozvíjí. Dnes se v zemi připravuje víc inženýrů, než ve zbytku světa. Anglicky se učí více lidí než úhrnem ve všech anglojazyčných státech. Rozvíjí se čínská věda. V Číně je nejváženějším člověkem učitel a vědec.

Američané si správně spočítali, že většinu ropy kupuje Čína na Blízkém Východě, a proto tam byl potřeba „Pax Americana“. Tomu ovšem překážel Írán, který se Američanům nepodřídil, a jedním z hlavních problémů tam byla Čína.  Pak se ovšem ukázalo, že Číně prudce roste podíl dodávek ropy z Ruska – a Írán už nebyl tak ostrým problémem. Tak roste význam rusko-čínského partnerství. Rusko jí dodává suroviny mimo kontrolu USA a navíc má strategické zbraně a je jediné, kdo se může Američanům postavit. Proto hlavní ostří směřuje k Rusku.

A oni skutečně věří tomu, že je možné Rusko vyřadit ze hry, aby se následně mohli vypořádat s Čínou?

Oni skutečně věří tomu, že je možné Rusko omezit, dovést je k hospodářskému kolapsu, ke změně režimu. Proto, embargo – nebo sankce na dovoz technologií ruskému odvětví ropy a plynu a tím omezení hospodářského rozvoje Ruska,  je zájmem USA a Ukrajina s tím nesouvisí – ta je jen záminka. Takže vytvořili hrozbu jak pro Rusko, tak pro Čínu.

Poslechni, nás ale nikdo nenutil k rozpuštění SSSR a postavit si do čela ty, které jsme tam postavili. Kdy pochopíme, že nás nerozvrátili Američani, že jsme to udělali my sami.

Problém je v tom, že Američani dělali, co považovali za potřebné oni, ale Rusko se opozdilo. Teď nemluvím o 90. letech, ale o době po roce 2000. Teprve k roku 2005 v Rusku pochopili, že něco je jinak, a že smlouvy ukončení vývoje raket středního doletu, které podepsal geniální Gorbačov, který zřejmě nevěděl, co podepisuje. V celé té smlouvě jsou na konci dvě slova: „…na souši“. No a Američani, přesně v souladu se smlouvou vyvíjeli a umísťovaly rakety v námořní variantě (zatímco SSSR svoji variantu těchto zbraní sešrotoval) – a když se jednoho dne někdy v roce 2005-2006 na ruském generálním štábu probudili, zjistili, že Američani se blíží k možnosti během jediné hodiny poslat 5000 raket s plochou dráhou letu proti Rusku, schopných zničit 90 % raketových vojsk Ruska – jak strategických, tak i protiraketových systémů. Ruské vedení se probudilo v poslední chvíli a od roku 2008 začalo horečně napravovat, co se dalo – látat díry. S chybami a draho. Ještě dobře, že byly peníze, protože byla vysoká cena ropy.

Proto Rusko staví námořní základnu ve Středozemním moři, aby její eskadra mohla parírovat americkou 6.flotilu.

Svého času americký prezident Nixon pochopil, že SSSR vojensky neporazí – jedině za cenu úplného zničení USA a že se jim ani pomocí disidentů a všech rozhlasových stanic nedaří SSSR rozložit, teprve tehdy přistoupily USA k politice uvolňování napětí. Sotva ale v 90. letech přestal existovat jak SSSR, tak jeho ozbrojená moc, okamžitě přitvrdili a domnívali se, že to mají v kapse. Neměli. A zase, pokud američtí politici nepochopí to, co pochopil Nixon – že strategická opozice proti Rusku, a zejména vzhledem k jeho spojení s Čínou, je beznadějná. A že vyměnit vládu není možné ani pomocí Ukrajiny ani čehokoli z venku, – tehdy teprve začnou politiku uvolňování. Je tu ale problém. Mají ale problém s Čínou, která se rozvíjí a do roku 2030 může být hospodářství Číny 2,5 – 3krát větší než americké, a že budou mít 10 letadlových lodí. Toho se Američani velmi bojí. Uvolnění se SSSR je neohrožovalo, protože Chruščovova slova o tom, že Ameriku zničí, brali jako opilecké blábolení, protože věděli, že Sověti na to tenkrát neměli. Čína ale nevyhrožuje a trpělivě pracuje…

Proto je dnešní situace odlišná – uvolnění současně znamená čas pro posilování Číny a největší hrozbu bezpečnosti USA. Jak tuto rovnici budou řešit, je jejich problém, ale pod vlivem toho se bude vyvíjet v příštích 5-20 letech celý svět. Divoké závody ve zbrojení, nepřátelství, pokusy všemi silami omezit rozvoj Číny, a všemi silami dosáhnout změny režimu v Rusku a zhroucení ruského hospodářství.

Na tomto optimizmu můžeme leccos postavit, ano. Ale co naplat, ne všechno v životě probíhá podle naší vůle.

Druhá studená válka teprve začíná a ještě nám ukáže svoje kouzlo. Je třeba střízlivě hledět skutečnosti do očí a chápat…

*) Jevgenij Satanovskij (1959) – v Rusku též přezdívaný Jevgenij Armagedonovič… Někdejší předseda Ruského židovského kongresu, ředitel Ústavu blízkého východu (od r.1993), vysokoškolský profesor, populární komentátor.

**) Jakov Kedmi (pův. Kazakov-nar.1947 v Moskvě) – diplomat, někdejší ředitel izraelské tajné služby „Nativ“

 Překlad: st.hroch 171101