Nová pravidla pro Ukrajinu

Dmitrij Medveděv nastínil buducnost vztahů RF s Kyjevem.

Jurij Politov

15. Prosinec 2014

Ministerský předseda Ruska připomíná, jaké byly vztahy Ruska a Ukrajiny po rozpadu Sovětského svazu. V roce 1991 měla Ukrajina jedny z nejlepších startovacích podmínek k samostatnosti ze všech postsovětských republik. Rusko na sebe vzalo veškeré závazky bývalého Sovětského svazu a v dalších letech investovalo do závodů na Ukrajině, včetně obranného průmyslu. Tak měly zajištěn odbyt. Jen Ukrajina dostávala výjimečné slevy v energetice. Až do roku 2006 dostávala plyn za velmi nízkou cenu, 40 až 50 USD za tisíc kubíků. Přitom odebírala více než Německo a Itálie dohromady. Tak Rusko po několik desetiletí subvencovalo ukrajinskou ekonomiku. Medveděv k tomu říká: „Pravda je taková, že ekonomika nezávislé Ukrajiny byla v mnohém formována díky podpoře Ruska. A součet ruských investic, slev a půjček a dodávek za zlevněných podmínek byl daleko vyšší než 100 miliard USD. Jen na plynu Ukrajina ušetřila přes 87,2 miliardy USD. Takto nebyla podporována žádná jiná země bývalého Sovětského svazu. My jsme nejen že pomáhali ukrajinské ekonomice, my jsme ji ve skutečnosti vydržovali“. Ukrajinským vedením to však nebylo odpovídajícím způsobem přijímáno.

Nyní po dohodě o asociaci Ukrajiny s EU se začínají v Kyjevě ozývat hlasy o ukončení spolupráce s Ruskem. Medveděv uvádí, že to úplně není možné, ale zasadit ránu jim možné je. Řekl k tomu: „Rusko přežije i ztráty. Ekonomicky je ustojí.“ Jenže jak se s tím vypořádá Ukrajina? Na jaře byl vyhodnocen plán ruských objednávek od ukrajinských závodů na 15 miliard USD, což je 8,2 % HDP Ukrajiny. „Nikdo z Ukrajiny neřekl ani nám, ani samotným Ukrajincům, jak se to nahradí.“ A to ve všech sférách, od kosmického strojírenství až po migraci za prací, ze které jsou živy celé ukrajinské rodiny.

Ukrajina si vybrala. Rusko to respektuje, ale bude v první řadě pomýšlet na svoje národní zájmy. Emoce a příbuzenské city nechá stranou a ukrajinskou ekonomiku nebude dále zaopatřovat. Je to nevýhodné a už se to i zprotivilo.

Převzato z RG.ru

***

Watergate Angely Merkelové

Vladimir Něstěrov

19. Prosinec 2014

Německý ministr financí Schäuble přirovnával před nedávným sjezdem křesťanských demokratů Merkelovou k Napoleonovi s tím, že kancléřka předvádí novou kvalitu vedení, která není tak útočná jako Napoleonova, ale zato mnohem úspěšnější.

Schäubleho lichotivý příměr kulhá na obě nohy. Napoleon byl nezávislý v názorech i v jednání. To je kancléřce velmi vzdálené, vždyť v její zemi se nachází 287 amerických základen. Nyní se ukazuje, že Merkelovou lze srovnávat spíše s Nixonem v době Watergate než s Napoleonem.

Hackeři ze skupiny Anonymous zajistili dopis, v němž podřízení kancléřky žádají americké tajné služby, aby odposlouchávaly jejich politické oponenty. Tedy Watergate v německé verzi. Hackeři objasnili, že kancléřka ve skutečnosti uzavřela úmluvu s Obamou, aby byly využity technické prostředky americké špionáže proti opozičním německým politikům. Ananymous dali na internet dopis vojenského atašé plukovníka Brokera, poradci Merkelové pro bezpečnost Hoysgenovi, v němž se uvádí, že USA splní svou část úmluvy kancléřky s viceprezidentem USA Bidenem.

Anonymous připomínají, že hned po tomto dopise ukončila prokuratura SRN záležitost s odposloucháváním kancléřky pracovníky NSA pro „nedostatek důkazů“. Americká špionáž má zřejmě na svědomí větší počet politiků SPD a Levice (Die Linken), o nichž dostává Merkelová nepřetržitě zprávy.

V Německu si to dali do souvislosti situaci před volbami v roce 2013, kdy se v mediích objevily materiály o rodinných problémech Petera Steinbrücka, kandidáta na křeslo kancléře za SPD. Ten volby nevyhrál a musel odejít i z velké politiky. Podivně vypadala i prohra sociálního demokrata F.-W. Steinmeiera v roce 2009. Byl považován za příznivce upevnění vztahů s Moskvou.

Podle vůdce parlamentní frakce Die Linken Gregora Gysiho musí levice pracovat v podmínkách stálého ostrakizování. Předpovídá brzký konec velké koalice. Podle Spiegelu je Merkelová sledována od roku 2002. Je možné, že po odhalení Snowdena v The Guardian dostala kancléřka od Američanů nabídku: Budeme vám poskytovat zprávy o opozici a vy nás budete poslouchat.

Poslušnost kancléřky je až neuvěřitelná. Některá její protiruská vystoupení jdou až za meze chápání. Kdysi se hovořilo o Tony Blairovi jako o pudlíkovi. Uslyšíme dnes o německém ovčáku?

V politickém životě Německa je spolupráce s cizí tajnou službou ve smyslu odposlechů svých politických oponentů (dokonce koaličních) něčím úplně novým, anebo alespoň zapomenutým, pokud bereme v úvahu ještě éru Konráda Adenauera. V žádném případě to není v národním zájmu Německa. Nixon v podobném případě pod tlakem nezvratných fakt rezignoval. Vyvrcholení této smutné historie – to není jen otázka osobního údělu Merkelové, ale otázka zralosti německé demokracie.

Převzato z Fondsk.ru

***

Rafael Correa, politický následovník Huga Chaveze

Nil Nikandrov

17. Prosinec 2014

Mnozí účastníci summitu Svazu jihoamerických národů (UNASUR) v Ekvádoru ve dnech 4. až 5. prosince hovořili o tom, že smrt venezuelského vůdce se projevila na dynamice integračních procesů. O přípravu uvedeného fóra se účinně zasloužil ekvádorský prezident Rafael Correa. Nijak nezatajoval potíže UNASUR, poklesy světové ekonomické konjunktury, snižování cen ropy, finanční problémy ve Venezuele, Kolumbii a Ekvádoru. Avšak region má velké přírodní zdroje, je průmyslový, má zemědělství i lidský potenciál. Společný přístup při jednání dvanácti zemí UNASUR dává naději, že se ve světě objeví v dohledné době co do velikosti čtvrtý ekonomický subjekt.

Ekvádor udělal hodně pro vytvoření takových mechanismů integrace jako je Jihoamerická banka, Jihoamerická škola obrany, trestní soud a volební technická skupina. V popředí je formování Centra jihoamerické arbitráže, což umožní regionu osvobodit se od vlivu nadnárodního kapitálu. Correa o tom říká: „Spojíme-li se, budeme sami diktovat podmínky mezinárodnímu kapitálu.“ Důležitým výsledkem summitu je koncepce jihoamerického občanství, která dá lidem právo na přesuny v rámci regionu, získání práce a vzdělání na kterémkoliv místě kontinentu. Tento „jihoamerický pas“ dostane 500 milionů osob.

Correovy vůdčí schopnosti, ekonomická zdatnost (je ekonomem mezinárodní třídy) a jeho houževnatost při hájení vlastního postoje jsou vlastnosti hodné úcty. V Ekvádoru se v roce 2005 stal ministrem ekonomiky a financí. Kritizoval MMF a Světovou banku, pročež jej vláda z místa uvolnila. Po nástupu do prezidentské funkce, ihned ve svém prvním prezidentském období odmítl vyplatit zahraniční závazky. Do mezinárodních finančních organizací vyslal ekvádorské experty a po revizi všech dluhových závazků se ukázala jejich nezákonnost. Kontroloval všechny kontrakty s velkými zahraničními společnostmi a u všech dosáhl spravedlivé odpočty na těžbu ropy. Nato bylo možno navýšit sociální výdaje. K nějakému významnému odporu kvůli odmítnutí zaplatit zahraniční dluh a kvůli kontrole privatizačních kontraktů nedošlo. Kdopak by chtěl poutat pozornost ke svým pochybným transakcím?

Vláda prezidenta Ekvádoru má značné příjmy z ropy, vysokého výběru daní a stabilní ekonomický růst, takže mohla zlepšit zdravotnictví, poskytnout více peněz na vzdělávání, mohla modernizovat dopravní infrastrukturu. Referendem byla přijata nová ústava státu, která upevnila kurs země na „socialismus s ekvádorskou tváří“. Pro ni hlasovalo 60 % Ekvádorců, proti bylo 20 %. Correa nazývá ekvádorské reformy „občanskou revolucí“. Ta má samostatný charakter, nekopíruje socialistické vzory jiných zemí.

Podle OSN je sociálně-ekonomický pokrok Ekvádoru takový, že se země vyšvihla na desátou příčku, co se týče rozvoje osobnosti, tempo hospodářského rozvoje převýšilo průměr v Latinské Americe, nezaměstnanost se snížila ke 4,3 %, podíl střední třídy se zvýšil ze 14 % na 35 %, vytvořily se statisíce nových pracovních míst. Milion pracujících dostal pojištění. Závěr Komise OSN pro Latinskou Ameriku EKLAK zní: V zemi probíhá úspěšný boj s chudobou a sociální nerovností.

Prezidentovi se podařilo vybojovat zákon o mediích, přestože na něj útočily proamerické ekvádorské mediální kliky. Dnes se jde za pomluvy a účast na podvratných kampaních k soudu. Opozice se snažila označit zákon za útok na svobodu slova, ale Mezinárodním svazem novinářů (SIP) byl uznán.

Nyní u mnohých v Jižní Americe panuje názor, že je Rafael Correa po smrti Huga Chaveze hlavním terčem USA. Uzavřel americkou leteckou základnu Manta, jejíž smlouva končila v roce 2009. Kontrakt neobnovil, protože USA odmítly reciproční vybudování vojenské základny na jejich území.

Americké tajné služby zorganizovaly proti Ekvádoru sérii akcí a prezident začal jednat. Spolupracovníky podvratných organizací vyhodil ze země. V dubnu muselo odejít na desítky amerických vojáků zdržujících se Quitu pod hlavičkou amerického velvyslanectví. Taktéž ukončil v zemi v prosinci 2013 činnost USAID, která platila ekvádorskou opozici. Byl vypoklonkován i personál Úřadu pro boj s drogami, neboť se opakovaně vyskytoval na akcích ohrožujících úsilí Ekvádoru v této oblasti. V roce 2014 několikrát varoval Ekvádorce před přípravou převratu v zemi. V říjnu obvinil některá media ze spolupráce ve spiknutí, jehož cílem byla destabilizace vlády. Šlo o tytéž metody, které USA používají proti prezidentu Madurovi ve Venezuele. Řekl k tomu: „Nebudeme si nic nalhávat, občanská revoluce je v ohrožení. Pravičáci používají připravené schéma – měkký převrat“.

Prezident dobře ví, že jsou možná i jiná – tvrdá schémata. V září 2010 se sám jen zázrakem zachránil, když došlo při součinnosti tajných služeb USA k pokusu o jeho fyzickou likvidaci. Nevelká Correova ochranka odolávala celých 9 hodin zuřivým útokům spiklenců. To, že nepřítel naspí, pověděl jasně: „Pravicové síly se vymanily ze strnulosti, jejich strategií je převzetí moci, zkoncentrovali se v národním i mezinárodním projektu tak, že je to možno nazvat neinvazivní odplatou.“

V listopadu byla v Ekvádoru zdvořile přijata Roberta Jacobsonová, náměstkyně ministra zahraničí USA, která zde ničeho nedosáhla. Prezident k tomu řekl, že zahraniční politika Ekvádoru nesouzní se zahraniční politikou USA, v níž se nacházejí prvky kolonialismu.

Rafael Correa nehodlá měnit směřování své země orientované na latinskoamerickou integraci, rozvíjení mnohopolárního světa a podporu vztahů s takovými zeměmi jako je Čína a Rusko. Celý rok ohlašovaná návštěva Kerryho v Ekvádoru nebude.

Převzato z Fondsk.ru