Filiálka mučíren USA v Polsku

Valerij Vrublevskij

24. Únor 2015

Evropský soud pro lidská práva (ESLP) zamítl odvolání polské vlády a s konečnou platností uznal, že umístěním tajných věznic CIA ve své zemi porušila konvenci o lidských právech. Je to první takto označený člen EU. Varšava musí vězňům polské věznice CIA vyplatit kompenzaci a musí prošetřit, kdo z Poláků nese za zřízení věznice osobní odpovědnost. ESLP vynesl svůj verdikt jen u dvou případů, ač CIA nezřídila v Polsku svoji věznici jen pro dva Araby, kteří jsou dnes v Guantánamu. S vyplacením odškodného dvěma osobám polská vláda urychleně souhlasila.

Ve stejnou dobu se Polsko snaží seč může ututlat nepříjemná fakta, přestože v září 2014 vyzval komisař  Rady Evropy pro lidská práva Nils Muzhnieks Polsko k rychlému ukončení vyšetřování, zveřejnění výsledků a předání viníků k odpovědnosti, i kdyby to byly vysoce postavené osoby.

Celou věc tajného centra CIA v Polsku, v němž se mučením z vězňů vytloukala svědectví, vyšetřovala polská prokuratura už od roku 2008. Obviněn by mohl být šéf polské zpravodajské služby z let 2002 až 2004 Sementkovsky, a to za zneužití pravomoci, porušení mezinárodního práva s „nezákonným zbavením svobody“ a užívání fyzických trestů u konkrétních vězňů. Polský tisk předpokládá, že by mohl být obviněn i náměstek Sementkovského a tehdejší prezident Kwaśniewski i tehdejší předseda vlády a šéf Svazu demokratických levicových sil Müller. Ten vždy úporně popíral, že by v Polsku byly věznice CIA. Nyní pod tlakem faktů říká, že pokud byly, on o tom nevěděl. Stejně mluví i Kwaśniewski.

Podle představitele právní komise Parlamentního shromáždění Rady Evropy (PACE) Richarda Marti věděli v Evropě o existenci tajných věznic CIA a o zacházení USA s předpokládanými teroristy minimálně od roku 2004.

Koncem roku 2014 byly zveřejněny části dokumentu výboru Senátu USA o činnosti zpravodajské služby a Kwaśniewski musel oficiálně přiznat: Na území Polska byla od roku 2000 na vojenské základně poblíž obce Staré Kiejkuty tajná věznice CIA. Do ní se tajně dopravovaly k mučení a výslechům osoby podezřelé z terorismu. Letadla přistávala na letišti Szymany.

Je těžké uvěřit tomu, co tvrdí Kwasniewski, že o tom tehdejší polské vedení nic nevědělo. Polská média píší o polské filiálce globálního „amerického Gulagu“ už desátý rok. Silně liberální Gazeta Wyborcza to napsala už v prosinci 2005 a prozradila, že právě v Polsku je „hlavní evropská tajná věznice CIA“

Z pódia polského Sejmu promluvil v roce 2001 i šéf strany Sebeobrana Lepper o „přistání Talibů v Polsku“. Když se jej rok před tím novináři ptali, co o záležitosti ví, odmítl odpovědět s tím, že se bojí o svůj život. V roce 2011 byl za podivných okolností nalezen mrtev ve své kanceláři. Polská prokuratura protáhla vyšetřování na 7 let. Do případu je namočeno mnoho lidí z polské věrchušky. Jde to těžko. Právníci žádali uzavřít dlouhodobě zasedání soudu bez účasti tisku. Ukázalo se, že Poláci aktivně spolupracovali při „zesílené technice výslechů“, jak metodu označuje CIA. Metoda zahrnuje promyšlené techniky mučení, urážky, umrtvování, podchlazení a imitaci nebezpečí smrti – pistole nebo spuštěná vrtačka na zátylku.

Zástupce CIA v rozhovoru pro Washington Post přiznal, že se na polském objektu Američanům podařilo zásluhou zesílených metod výslechu získat od vězňů „dramaticky důležitou informaci“. Americký tisk dokonce odhalil osobní data důstojníka CIA, který operaci v Polsku vedl. Objekt ve Starých Kiejkutach mu byl dán k dispozici k „výlučnému použití“.

V tuto chvíli je Polsko jediná země, ve které může skandál skončit trestním stíháním bývalých předních osobností státu. Bohužel i přes nesporná fakta není vyloučeno, že Američané dosáhnou stejně jako v jiných zemích EU i v Polsku to, že vláda vyšetřování skandálu zbrzdí, aby na to veřejnost raději zapomněla. Polští spolustraníci a stejně smýšlející jako případní aktéři trestního stíhání se už všemožně snaží překroutit vše ve svůj prospěch a tvrdí veřejnosti, že skandál hraje do ruky nynější, pro ně opoziční vládě Tuska, která se tak snaží odvést pozornost občanů od ostrých sociálních problémů.

Převzato z Fondsk.ru

***

Sergej Šojgu: Rusko je připraveno bránit své národní zájmy v Arktidě zbraněmi

25. Únor 2015

Na zasedání kolegia ministrů RF věnoval ministr obrany zvláštní pozornost Arktidě. Připustil, že k obraně státních zájmů zde může být použito i prostředků ozbrojeného boje. Řekl: „Do Arktidy usilovně směřují rozvinuté země, které k polárním oblastem nemají bezprostřední přístup a které podnikají v tomto směru určité politické a vojensko-ekonomické kroky. Stálá vojenská přítomnost v Arktidě a možnost ochrany státních zájmů prostředky ozbrojeného boje se zvažuje jako stabilní součást jednotné politiky zajištění národní bezpečnosti.“

Šojgu zdůraznil, že jeho ministerstvo plánuje jako jeden z prioritních úkolů vybudování vojenské infrastruktury v Arktidě. „Nyní se v Arktidě formuje široké spektrum potenciálních výzev naší zemi. V souvislosti s tím je jedním z prvořadých směrů činnosti ministerstva obrany rozvoj vojenské infrastruktury v této zóně.“

K řízení činnosti vojsk a jejich koordinace bylo k ochraně ruských zájmů v prosinci 2014 vytvořeno spojené strategické velení všech druhů vojsk severního námořnictva. Ministr k tomu řekl: „Na jednotlivých ostrovech jsou trvale rozmístěny útvary a přikročili jsme k bojovému hlídkování úseku – kontrole zařízení a protivzdušné obraně. Ujistil jsem své ministerské kolegy, že v arktických podmínkách budou schopny hlídkovat nové ruské ponorky. … Pro zajištění bezpečnosti loďstva na Severní námořní  cestě a reagování na případná nebezpečí v Arktidě se posiluje skupina vojsk na Čukotském poloostrově.“

Ruský ministr obrany přijímá účinná opatření pro bezpečnost v Asijsko-pacifikém regionu, neboť je zde soustředěno 70 % světové průmyslové produkce, velké množství organických zdrojů a uhlovodíků a k tomu 40 % obyvatelstva planety. Uvedl: „Vojensko-politická situace je v ATR složitá a nestabilní. Ministerstvo obrany proto přijímá účinná opatření, aby se existující nebezpečí minimalizovala, a to jak pro přepravní magistrály, tak naše energetické magistrály a produktovody.“

O strategických velitelsko-štábních cvičeních Vostok-2014 řekl: „Ukázaly zvyšující se bojové možnosti a rozhodnost příslušníků armády hájit národní zájmy země. Pro zvýšení operativnosti při řízení vojsk je ve Sjednoceném strategickém velení vytvořeno regionální centrum pro řízení obrany.“

Převzato z RT.com

***

Politolog Stefan Meister o krizi na Ukrajině: se ztrátou Donbasu je nutno se smířit

Orchan Sattarov

26. Únor 2015

Stefan Meister je vedoucí výzkumu Východní Evropy, Ruska a Střední Asie v německé Společnosti zahraniční politiky. Je jedním z mála odborníků, kteří dobře znají postsovětský prostor. V Rusku s některými jeho hodnoceními tak zcela nesouhlasí, neztotožňují se s některými jeho interpretacemi událostí na Ukrajině, které jsou jiné na Západě než v Moskvě. Jeho přístupy a hodnocení však hrají značnou roli ve formování názorů německé politické a akademické elity na záležitosti Ukrajiny.

Jeho poslední analytická stať „Eskalace je vítána: proč nebude Minsk-2 fungovat?“ Meister uvádí, že se ruské vedení s novými minskými dohodami významně přiblížilo ke svému cíli – zachovat si Ukrajinu ve sféře svého vlivu. Napsal: „Německá kancléřka a francouzský prezident využili veškerou svou politickou autoritu, aby přivedli Rusko a separatisty na východě Ukrajiny k zastavení palby a aby se předešlo další eskalaci konfliktu. Přitom se ukázalo, jak malé jsou možnosti ovlivnit Rusko a situaci na východě Ukrajiny a jak silně závisí stabilizace tohoto regionu na vůli Moskvy.“

Politolog má zato, že pro Putina „je triumfem to, že nejsilnější politik Evropy (Merkelová) odjela do Moskvy, aby se s ním dohodla o příměří.“ Dále Meister píše, že ruský prezident dosáhl úspěchu v řadě stěžejních bodů, aniž by přitom přistoupil na závažné kompromisy. „Vůdci separatistů svou přítomností v Minsku se de facto stali součástí jednání a získali nepřímé uznání. V separatistických regionech proběhnou volby, které zlegalizují jejich vůdce. Kyjev bude odpovědný za sociální závazky plateb v obou regionech a zároveň budou zachovány rozsáhlé pravomoci v rámci decentralizace.“

Meister se domnívá, že Rusko ještě nedosáhlo to, co chtělo, a Minsk-2 je pro něj přechodným řešením. „Válka na východě Ukrajiny oslabuje možnost reformování u ukrajinského vedení a v zemi zhoršuje sociálně-ekonomickou situaci. K tomu se odkládá integrace Ukrajiny do EU a přechod na evropské standardy a roste znechucení místního obyvatelstva. Avšak Rusko dosud nezískalo jednoznačné odmítnutí integrace Ukrajiny do EU a do NATO.“ Totéž platí i o uznání separatistů jako legitimních partnerů a o decentralizaci země pod ruským vlivem.

Ministr je přesvědčen, že se Ukrajina i EU musí smířit se ztrátou obou separatistických regionů a Krymu. „Bude to nezbytné proto, aby se zachránila zbylá Ukrajina a odvrátila další destabilizace země. Kyjev zcela závisí na jednacím umění EU, nátlaku Evropanů na Rusko a platební schopnosti Západu. Ani silnější sankce, ani dodávky zbraní Ukrajině nemohou zadržet ruské řízení.“

Dále píše: „Tíhu hospodářských sankcí ponese Putin a v určitém momentě zajistí vojenskou rovnováhu, anebo převahu separatistů. To, že EU neposkytuje Ukrajině Marshallův plán k obnově, dává Moskvě možnost dále oslabovat Kyjev a možná dokonce vrátit Ukrajinu do své sféry vlivu. Evropští politici se takového vývoje bojí, což opět posiluje jednací pozici Ruska. Jednací pozici EU by mohlo zlepšit jedině rozhodnutí o integraci Ukrajiny se vším, co s tím souvisí, s finančními a politickými aspekty.“

Nebude-li podle politologa takové rozhodnutí přijato, bude Moskva diktovat kroky i kompromisy. V bezprostřední blízkosti EU vzniká slabý nebo rozkládající se stát se všemi hospodářskými a vojensko-politickými následky.

Převzato z Vestikavkaza.ru

***

Zastřelení Němcova: „CIA uklízí svoje agenty“

Moti Nissani

28. Únor 2015

Pár hodin po zavraždění Němcova začaly Pravdě docházet komentáře odborníků i čtenářů ohledně tohoto zločinu. Doktor Moti Nissani z univerzity v Detroitu, čestný profesor katedry biologie Wayne State University, zaslal redakci svůj pohled na věc. Věří, že Němcov se stal běžnou ovcí k porážce ve jménu cílů CIA.

Proč podle autora není za vraždou Vladimir Putin

Politik s osmdesáti pěti procentní oblíbeností, která je vyšší než u kteréhokoliv politika planety, nemůže mít potřebu zabíjet své oponenty. I přes velebení Kasparova a Němcova byl Němcov jen drobným pěšákem a nepředstavoval naprosto žádné nebezpečí pro velmi populárního Putina. Vždyť ve volbách 2003 jejich Svaz pravicových sil získal jen 4 % hlasů a neprošel do parlamentu. Němcov nezvítězil ani při volbě starosty Soči. Byl velmi nepopulární a takového se zbavit by nemělo žádný smysl. Vraždit chybujícího, podplaceného a nepopulárního oponenta? Je zcela nepravděpodobné, že by byl prezident Putin natolik hloupý a bezcitný, aby toto učinil.

Nejpravděpodobnější je, že vrahem je stínová vláda Ameriky. Ta buď na vraždě přijala bezprostřední účast, nebo někoho ze svých důvěrníků k realizaci vraždy využila. Důvěrníků je mnoho, mezi nimi jsou MI-6, Mossad, saúdská diktatura, ukrajinští nacisti, muslimští přisluhovači, jako al-Kájda a IS. Ti všichni existují se sponzoringem CIA.

Kdo by mohl mít prospěch z vraždy Němcova?

Jednoznačně ti, kteří potřebovali uškodit Vladimiru Putinovi. Světu vládnou bankéři a generálové, pro ně je Rusko nepřítel. To pod vedením Putina pracuje rozhodně a směle. V poslední době překazilo zotročení Sýrie a přeměnu Krymu na vojenskou základnu USA. Potřebují Putina odstranit. Pokud nic nebude účinkovat, dříve nebo později jej zavraždí. Bude to však spojeno s rizikem. Rusko má totiž na rozdíl od dříve takto zavražděných vůdců (Allende v Chile, Aldo Moro v Itálii, P. Lumumba v Kongu, Hugo Chavez ve Venezuele, Sukarno v Indonésii a šest členů klanu Kennedyů), jaderný arzenál.

Vrazi Němcova byli profesionálové. I pokud by byli odhaleni (málo pravděpodobné), mohou být lehce zlikvidováni. Americká vláda je schopna vraždit své přátele, agenty a služebníky, pokud jí jde o dlouhodobější cíl. V historii takových bylo mnoho a poslední z nich jsou z nedávné doby.

Rusko bylo obviněno ze sestřelení malajsijského letadla nad Novoruskem. Byla to však práce CIA, která také přikázala západním sdělovacím prostředkům „zapomenout“ na incident. Když si mohla u ukrajinských loutek objednat vraždu 298 nevinných lidí s perspektivou dobývání světa, mohla zabít i svého agenta Němcova. Drobnost.

Další úspěch CIA je majdan. Dnes je všeobecně známo, čí to byla záležitost. Stála 5 miliard USD (v roce 1953 stálo svržení íránské demokracie jen 100 tisíc USD). Na Ukrajině zabíjeli rukami svých ukrajinských ostřelovačů vlastní, svými penězi placené, demonstranty.

Dalším příkladem je opět snaha zavraždit své agenty proto, aby se očernil nepřítel. Násilí a diktatury v mnoha zemích Jižní Ameriky v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století dusily tyto národy. Argentinci už toho měli tak akorát. Prezident Nestor Kirchner odejmul vesla lokajům, oligarchům a zrádcům a podivně v šedesáti letech zemřel. Po jeho smrti se stala prezidentkou jeho žena Cristina. Argentina si vydobyla určitý stupeň nezávislosti. Když prezidentka odmítla splnit rozsudek amerického soudce k zaplacení neskutečného dluhu americkým lichvářským fondům a když opět znárodnila ropnou společnost YPF, stala se kandidátkou na zavraždění. Aby tuto možnost znesnadnila, vystoupila koncem roku 2014 před národem s projevem, ve kterém upozornila, že jí její kroky mohou stát život. CIA začala řešit věc argentinské prezidentky zavražděním jednoho ze svých spolupracovníků, prokurátora Nismana. V důsledku toho se proti Cristině, kterou Západ označil jako spoluúčastnici vraždy, zvedla opozice ve sdělovacích prostředcích a na demonstracích v Buenos Aires.

Americká vláda nechala pro své cíle zabít 2,5 milionu Iráčanů a je ochotna pro ně zavraždit bez mrknutí oka i sto milionů Němcovů.

Podle autora je pravděpodobnost viny ruské vlády na vraždě Němcova blízká nule. Západní sdělovadla potřebují démonizovat Putina. CIA bude nyní organizovat protiruské akce po celém světě. Bude to další důkaz toho, že za vraždou stojí ona.

Převzato z Pravda.ru