Svět ruskýma očima 528

Výbuch iráckého vulkánu

Anton Veselov

7. října 2019

Nynější demonstranti v Iráku dávno požadují pracovní místa, zlepšení životních podmínek, boj s korupcí, avšak vláda proti nim použila sílu. Ukázalo se to jako chyba, protesty se nakonec rozšířily v ozbrojené formě po celé zemi. Během čtyř dnů protestů přišlo o život nejméně 105 osob, z toho 16 pracovníků bezpečnosti, na 4 tisíce lidí bylo zraněno. Byly zabrány a spáleny desítky vládních budov a kanceláře některých guvernérů a stran.

Dne 2. října byly z příkazu ministra obrany uvedeny ozbrojené síly země do pohotovosti. Od 3. října byl v Bagdádu stanoven zákaz vycházení a pohybu vozidel, s výjimkou služeb rychlé pomoci a dopravy na mezinárodní letiště, ale tu demonstranti znemožnili. Ze zahraniční cesty se vracel mluvčí parlamentu, ale do své rezidence se musel dopravit vrtulníkem. Došlo k raketovému útoku na centrum Bagdádu, jedna střela dopadla u tureckého velvyslanectví a druhá zasáhla most přes Tigris.

Úřady pozastavily činnost mobilních operátorů a zablokovaly přístup k internetu. V některých provinciích bylo také zakázáno vycházení a pohyb vozidel, Střety s policií pokračovaly. Protesty se rozšířily do provincií Basra, Wasit a Karbalá.

V průběhu celého protestu se ani jednou nevyjádřil prezident. Rovněž předseda vlády mlčel až do 4. října, kdy se obrátil k lidu. Řekl, že shledává jejich požadavky zákonné, opodstatněné a spravedlivé, ale jejich uspokojení vyžaduje čas. Přiznal, že zdědil korupční systém, který začal v roce 2003. Zloději ukradli ze státní pokladny stovky miliard dolarů. Válka s terorismem vyčerpala všechny zdroje země a donutila použít miliardy „na rekonstrukci bezpečnostních sil a dalších nezbytných věcí“. Irák je země nacházející se na čtvrtém místě ve světě, co se týká zásob ropy, přitom čtvrtina ze čtyřicetimilionové populace žije pod hranicí chudoby.

Situaci v zemi neopominul využít Muktada al-Sadr. Vyzval vládu k rezignaci a k uspořádání okamžitých mimořádných voleb. Ještě před tím byl al-Sadr vyzván, aby svým vlivem v parlamentu pomohl krizi vyřešit. Jenomže on své frakci zakázal účastnit se zasedání a paralyzoval práci zákonodárného orgánu. Bylo to důrazně  kritizováno v tom smyslu, že se snaží protesty vést, aniž by navrhl nějaké řešení. Může se to obrátit proti němu, v předčasných volbách by jeho hnutí mohlo dostat v parlamentu jen 15 namísto dosavadních 53 míst.

Vzrůstající nepokoj vyvolává  postoj iráckého šíitského duchovenstva. Mluví se o tom, že velký ajatolláh Sistání vydal kdysi fatvu a podnítil vytvoření šíitských „lidových milicí“ pro boj proti Islámskému státu, ale neučinil nic pro zlepšení životních podmínek nebo pro boj s korupcí. Podráždění společnosti vyvolalo prohlášení nejvyššího šíitského vůdce  al-Sáfího o potřebě zesílit boj s korupcí vytvořením dalšího nezávislého výboru.

Irácká vláda naznačuje, že „nynější události byly plánovány již před několika měsíci a některé země využily opodstatněné požadavky obyvatel k provedení vlastních akcí“. Teherán tuto verzi podpořil, dne 3. října oznámil zmaření „izraelsko-arabského spiknutí“, jehož cílem bylo zabít generála Sulejmaniho. Podle zástupců íránských revolučních gard  byl atentát plánován dávno a měl být realizován začátkem září.

Uvažuje se, že na organizování nepokojů měly účast USA. Jsou zprávy o ostřelovačích, kteří pálili na policisty i na protestující.

Washingtonu se mohlo zdát, že se irácký premiér málo angažuje v realizaci jím vytčeného směru. Snaha Mahdího distancovat se od podpory „dohody století“, výpady na adresu Izraele, podpora obchodních a hospodářských vztahů s Íránem bez ohledu na americké sankce a „nedostatek vůle“ k řešení dalších otázek, včetně záruky dlouhodobé přítomnosti vojska USA v zemi mohly inspirovat Američany hrát vabank.

Američané ničit dovedou, zvláště tam, kde protivník není schopen odporu. To, že se to může otočit do nového vzplanutí občanské války v Iráku, je nezajímá. Hlavní je předvést, že odmítnutí plnit jejich pokyny se nevyplácí.

Převzato z Fondsk.ru

***

Nepotopitelná letadlová loď Ruska: Krym zbavil Spojené státy trumfu

Eva Lisovskaja

9. října 2019

Už i v generálním štábu ozbrojených sil Ukrajiny uznali, že návratem Krymu do RF se poloostrov stal nepotopitelnou letadlovou lodí, pevností. Právě na Krym USA a NATO spoléhaly se svými plány od chvíle, kdy jejich síly realizovaly státní převrat na Ukrajině.

Dnes se v médiích vehementně mudruje o zvyšování vojenské přítomnosti Ruska  v Černém moři. To je plánováno výhradně z důvodů bezpečnosti po prohlášení USA o nezbytnosti vytvořit „sanitární kordon“ proti činnosti Moskvy. Avšak Washington nemá s Černým mořem nic společného, to je zcela jasné.

Krym nyní nedá USA klidně spát, to proto, že před časem zamíchal Američanům a jejich zahraniční politice kartami.

Státní převrat byl organizován nejen barikádníky v Kyjevu. Měli zde své speciální zájmy Američané, a proto usilovně podporovali revolucionáře. Jejich hlavním cílem přitom bylo získat do své sféry zájmů Krym, aby tam mohli rozmístit své základny v těsné blízkosti ruské hranice. Nakonec všechno dopadlo jinak, než si původně plánovali. Postavení Ruska v oblasti Černého a Středozemního moře výrazně posílilo.

Pochopitelně, že to Washingtonu není po chuti, a proto dává na první místo plány na expanzi a posilování různých ozbrojených skupin. Samozřejmě, že USA těžko přejdou od řečí ke skutečným akcím, neboť riskují důraznou odpověď. Moskva nehodlá opustit ostražitost v tak citlivé věci, jako je územní bezpečnost. Kyjev si však dělá jako doposud velké naděje směrem k Washingtonu i přesto, že jeho domácí problémy nyní nechce nikdo řešit.

Dokud USA pokračují v jakékoliv formě v koketování s Ukrajinou, bude tato země pokračovat ve své sebedestruktivní činnosti. Ale své vlastní zničení nemůže nijak přemoci nepotopitelnou letadlovou loď – Krym.

Převzato z Rusvesna.su

Doplněk: Na Krymu zadrželi ukrajinského nacistu s ruským pasem, který plánoval teroristickou akci

10. října 2019

Zadržení nacisty provedla FSB Ruska.  Stalo se ve městě Saki na Krymu. Muž byl ruský občan, stoupenec nacistické ideologie, člen ukrajinské extrémistické organizace a plánoval výbuch v jedné z administrativních budov Republiky Krym. V jeho garáži se našlo doma vyrobené výbušné zařízení, komponenty a nástroje k jeho výrobě a lahve se zápalnou směsí.

Bylo zahájeno trestní řízení proti této osobě, která připravovala teroristický čin a vyráběla výbušné zařízení. Nejde o první pokus nacistů destabilizovat na Krymu situaci.

Převzato z Rusvesna.su

***

Ekvádor v plamenu lidového hněvu

Vladimir Prochvatilov

10. října 2019

Povstání proti mezinárodnímu měnovému fondu – Konfederace původních obyvatel Ekvádoru vyhlašuje velkou národní mobilizaci.

V Ekvádoru probíhají již celý týden masové protesty vyvolané nařízením prezidenta Lenina Morena č. 883, podle něhož se uvolňují ceny pohonných hmot a ruší se státní dotace na ně ve výši 1,3 miliardy USD za rok. Odhaduje se zvýšení cen nafty z 1,03 na 2,27 USD a benzinu z 1,85 na 2,30 USD.

Opatření nadiktoval MMF jako podmínku pro úvěr 10 miliard USD. Vláda také hodlá nasadit v průběhu tří let daň nejziskovějším společnostem a snížit maximální mzdu ve státním sektoru, což by mělo do rozpočtu přinést 148 milionů dolarů. Očekávaným masovým propouštěním získá stát ještě 160 milionů dolarů.

Národní federace osobní dopravy Ekvádoru oznamuje stávku na neurčitou dobu, která bude zemí paralyzovat. V historickém centru Quita nedaleko od vládních budov pochodovaly 9. října tisíce lidí – Indiáni, farmáři, studenti a odboráři. Demonstranti házeli zápalné láhve a dlažební kostky. Hlavní slovo zde měli Indiáni, kteří tvoří čtvrtinu ze čtyřicetimilionového obyvatelstva Ekvádoru. Důrazně se domáhají zrušení balíku opatření podle nařízení č. 883.

Konfederace původních obyvatel Ekvádoru (CONAIE) byla založena v roce 1986 a se zápasem s vládou má bohaté zkušenosti. Protesty konfederace přivodily svržení 51. prezidenta Ekvádoru Mahuada v roce 2000 a 52. prezidenta Gutiérreze v roce 2005. V reakci na zavedení mimořádného stavu v zemi vyhlásila CONAIE velkou národní mobilizaci na posvátných indiánských místech v rezervacích a přerušení jednání s vládou. Protestující obklíčili Quito a prezident uprchl do dalšího velkého města Guayaquilu. I tam se demonstranti střetli s policií a rabovali obchody a státní zařízení. Vláda nemá situaci pod kontrolou.

Prezident se spolu s viceprezidentem a ministrem obrany obrátili prostřednictvím televize k lidu a obvinili z destabilizace v zemi „satrapu Madura“ a bývalého prezidenta země Rafaela Correu. Zajímavé na tom je, že Moreno byl viceprezidentem za Correy. Correa, který žije v Belgii, odmítl svoji účast na protestech a vyzval Ekvádorce k předčasným volbám.

Podle některých odborných úvah nesměřuje situace v Ekvádoru ke státnímu převratu, jak tvrdí Moreno. Existují struktury, která se snaží Morena od vlády rychle odstranit.

Podle oficiální zprávy  je zdrženo 510 protestujících. Počet raněných a mrtvých není znám, ale zabiti snad byli tři lidé. Vláda uvažuje o doporučení dopravním společnostem, aby stanovily tarify pro zmírnění nárůstu cen pohonných hmot. Za několik hodin oznámil šéf odborů dopravy ukončení stávky.

Dne 8. října obsadili protestující budovu národního shromáždění a skandovali: „Vypadni, Moreno!“ Rafael Correa v době svého prezidentství zavedl řadu sociálně demokratických reforem a nyní obvinil Morena ze zrady.

Correovy reformy byly podloženy ekonomickým růstem v důsledku zvyšování těžby ropy a dalšího přírodního bohatství. Zisky z ropy sloužily ke stimulaci většiny odvětví, především zemědělství, rybolovu a turistiky. Correa zavedl reformy v krátké době, jejich úspěch musela přiznat i globální finanční elita, která mu ale nikterak nepřála. Prezident si vzal za vzor Hugo Chaveze a ve prospěch sociální sféry  přerozdělil zisky z těžby ropy, zvýšil daně podnikatelům a rozpracoval ekvádorskou variantu „Bolívarské ústavy“. Vyhlásil zahájení procesu „občanské revoluce“, přičemž se opřel o základní struktury „demokratické participace“.

Jenomže klesly ceny ropy, to zastavilo hospodářský růst a vyvolalo sociální kvas ještě za Correy. V roce 2015 došlo k masovému vystoupení Indiánů a odborových i studentských organizací. Manifestace a stávky přibližně sta tisíc lidí trvaly přes týden.

Po nástupu do úřadu Correova spolupracovníka Morena už neumožňoval zisk z ropy zajistit vysoké sociální dotace. Moreno vystřídal politickou orientaci. Odešel z OPEC, aby mohl zvyšovat export ropy. Když ani to nestačilo, požádal o pomoc MMF, kde mu předložili standardní podmínky pro úvěr – tvrdé hospodaření a snížení státních výdajů.

Dnes je těžké odhadnout, jak protesty skončí. Velká část země je odtržena od Quita. Protestující zablokovali mnoho cest, místo hospodářských hesel došlo na politické požadavky k odchodu vlády a prezidenta. V Ekvádoru neexistuje závažná politická síla, která by mohla zemi sjednotit. Moreno může počítat s podporou USA. Correa uzavřel jedinou americkou základnu v zemi ve městě Manta, mezi oběma státy nastalo ochlazení. Moreno volil jinou cestu, v srpnu 2018 se Ekvádor a USA dohodly  na bezpečnostní spolupráci a otevřely v Ekvádoru  společnou kancelář, kde jsou na základě rotace přítomni američtí vojáci. Morenovi vyslovilo podporu sedm zemí Jižní Ameriky: Argentina, Brazílie, Guatemala, Kolumbie, Paraguay, Peru a Salvádor.

Násilí v Ekvádoru odsoudila Organizace amerických států. Vyzvala k dialogu a odmítnutí únosů policistů a vojáků, útoků na vozy rychlé pomoci a hasičů a rovněž ničení a vykrádání soukromého a státního majetku.

Východisko z nepřátelství mezi vládou a protestujícími by se mělo řešit jednáním mezi vedením CONAIE a prezidentem Morenem, ale k tomu zadali ekvádorští Indiáni podmínku zrušit balík liberálních opatření, která zemi stanovil MMF.

Převzato z Fondsk.ru

Přejít do diskuze k článku 18 komentářů