Pozadí a důsledky dohody Putina s Erdoganem o příměří v Sýrii

Dmitrij Minin

7. března 2020

Mimořádná návštěva Erdogana v Moskvě 5. března přece jen přinesla dlouho očekávaný kompromis a alespoň dočasné příměří v syrském Idlíbu. Je možno odhadnout, pro koho je nyní situace užitečná. O nějaké stabilitě parametrů příměří zatím mluvit nelze.

Při nynější eskalaci v Idlíbu nasazoval Erdogan velmi důležité ozbrojené síly a Asadovým vojskům zasadil citelné škody, div že se už sám nepasoval na vítěze. Leckteré horké hlavy v Ankaře měly za to, že právě Turecko bude všem ostatním diktovat, co se bude v Sýrii dít. Na druhou stranu Erdogan dobře pochopil, že čím hlouběji se do syrského konfliktu vnoří, tím bude silnější odpor a četné vnější i vnitřní problémy.

Stalo se to, že se především nevzdala a neutekla Syrská arabská armáda (SAA) a předvedla, že se bude tvrdě bránit. Moskva nenechala Damašek na holičkách, jak si v „horlivosti“ představoval Erdogan, ale rychle a pro Syřany výhodně jim kompenzovala ztráty bojové techniky. Turkům dala jasně na srozuměnou, že i „ruská trpělivost má své meze“. Stačilo také předvést fregaty s novou zásobou Kalibrů u syrských břehů.

Írán vystoupil s ostrým ultimátem o masivním útoku proti tureckému vojsku. Nad Tureckem má převahu v počtu raket středního doletu a útočných bezpilotníků. Syrští Kurdové, mající padesátitisícovou armádu se postavili na stranu Sýrie. Turecká skupina bojuje i v Libyi, ale i tam má denně výrazné ztráty, které jí způsobuje armáda maršála Haftara. Před několika dny bylo zničeno centrum tureckého řízení pod Tripolisem. V těchto dnech byla podepsána dohoda mezi Sýrií a Libyí o vojenské spolupráci v boji s „tureckou agresí“.

Pro Erdogana byl vážným rozčarováním postoj spojenců z NATO, kteří v tom, co se kolem Turecka dělo, neviděli žádné ohrožení turecké svrchovanosti. Rada NATO dala veto na uplatnění článku 5 dohody o alianci ve věci solidarity spojenců s Tureckem. Žádná pomoc nebude. Jen USA se zachovaly specificky. Slíbily pomoc v případě, že se Ankara zřekne již zaplaceného a obdrženého ruského S-400.

Při možném vtažení syrských Kurdů podporovaných Washingtonem do konfliktu se může ztratit i tato skromná podpora, nebo může také přerůst v nátlak ze strany USA. Více než na upevnění vítězství musel Erdogan myslet na obyčejné „zachování tváře“, aby jej domácí opozice nerozsápala. K tomu se mu hodilo zničit předem mnoho lidí a velké materiální hodnoty.

V podepsané moskevské dohodě je hlavní zastavení boje na linii střetnutí, takže všechna území osvobozená SAA od útoků přecházejí pod kontrolu Damašku. Turecko ruší své ultimátum, podle něhož mělo zesílit své útoky, nevrátí-li se SAA na pozice z 15. prosince 2019. Pro Asada je to důležité, i když přechodné vítězství, výsledky jsou pro něho uspokojivé.

Stejně důležitá je dohoda o dvanáctikilometrovém koridoru podle trasy M4 (po šesti km k severu i k jihu), na kterém budou společně hlídkovat ruské i turecké hlídky. Jeho konečný status budou ještě projednávat diplomaté. Základní funkce koridoru vyplývají z dřívějších dohod. Hlídkování bude zahájeno 15. března. V celé označené zóně už nebudou Turci moci ignorovat teroristy, natož aby jim ještě pomáhali. Budou zde spolu s „ruskými partnery“. Budou se muset chtě nechtě utkat s nesmířenými militanty z teroristické skupiny Hayat Tahrir al-Šam (HTŠ). Kdyby nechtěli, musejí „v tichosti“ zmizet dále na sever. Dá se to očekávat.

Udržet se jižněji od M4 je pro HTŠ téměř nemožné. Na západě budou postavení SAA v řadě oblastí těsně přiléhat k šestikilometrové hlídkové zóně, která bude také přímo na jižním okraji stejnojmenného hlavního města provincie Idlíb.

Ankara v podstatě souhlasila s tím, co jí bylo nejednou navrhováno ještě před začátkem akcí SAA i v jejich průběhu. Odhadovalo se, že toto Erogan přijme ještě před jeho příjezdem do Moskvy, kdy vyhrožoval a zároveň vykládal o potřebě třicetikilometrové zóny míru kolem celé turecké hranice. K tomu došlo.

Je otázka, jak bude na dohody reagovat syrská ozbrojená opozice. OSN přiřadila HTŠ, dříve vládnoucí na neosvobozené části provincie Idlib, k teroristickým organizacím. Ta dohody zřejmě neuzná. Existují již takové předpoklady, že se ozbrojená opozice pokusí narušit moskevské dohody. V takovém případě bude mít v příštím kole SAA významnou výhodu oproti tomu, jak to bylo před nynějším útokem, a to i s přihlédnutím k pokračujícímu dozbrojování. Rychlost poražení „nesmířených“ bude zřejmě taková, že turecká armáda při veškeré snaze nedokáže nic podniknout.

Někteří turečtí vojenští odborníci nazývají chování na rusko-syrské linii „strategií odřezávání bochníku chleba“ pokaždé se odřízne nový velký kus.

Pravděpodobně zesílí nátlak na Erdogana od jeho politických oponentů uvnitř země, kteří jej dávno vyzývají, aby nechal Sýrii na pokoji. Seyit Torun, zástupce vedoucího Republikánské lidové strany (NPP) oznámil podporu dosažené dohodě ve smyslu, že „špatný mír je lepší než dobrý svár“. Za viníka negativního dopadu na Turecko označil Erdogana, který zemi nezodpovědně zavedl se svým avanturismem do bahna. Opozice má v úmyslu o tom jednat co nejdříve.

Noviny Cumhuriyet blízké k NPP psaly i dříve, že strategie založená na svržení syrského režimu je odsouzena ke krachu. Turecko našlapuje na stejné hrábě na jaké našlapovalo i dříve. Podle novin:

1. Turecko nesmí odporovat, ale naopak napomáhat úsilí syrské armády obnovit svrchovanost své země.
2. Trasy M4 a M5 musejí být zcela otevřeny pro automobilovou dopravu a musí se spolupracovat při sjednocování Damašku s Aleppem a Latákijí.
3. Turecká, ruská a syrská armáda musejí spolupracovat v boji s teroristy HTŠ.
4. Turecko musí přesunout svá pozorovací stanoviště z jihu Idlíbu na sever provincie a spolu s Ruskem a Sýrií je využít pro vytvoření nárazníků k zadržování migrace.

Převzato z Fondsk.ru

***

Forbes: Rusko v „ropné válce“ koná tvrdě a pragmaticky

11. března 2020

Ropný kolaps v tomto týdnu je výsledkem střetu dvou silných států těžících ropu, které se za globální krize poptávky řídily vlastními zájmy. Tak se na věc dívá analytička Forbesu Ellen Waldová. Říká, že během tří let vyjednávala Organizace zemí vyvážejících ropu s Ruskem i dalšími zeměmi, které ropu vyvážejí o snížení těžby. Rusko podporovalo snižování a přitom „si vydobylo právo veta“ při rozhodování ropného kartelu: OPEC nakonec dospěla k tomu, že „přijala nějaké rozhodnutí a celý den čekala, zda to Rusko podpoří.“ Nakonec Moskva při poklesu poptávky v důsledku koronaviru využila své veto a vystoupila proti následnému plánu OPEC na snížení těžby.

OPEC plánovala snížit těžbu na 1 milion barelů denně a žádala partnery, kteří v OPEC nejsou, včetně Ruska, aby snížili produkci na 500 tisíc barelů za den s tím, že pokud to neučiní, nebude snižovat výrobu nikdo. Vladimir Putin ještě začátkem minulého týdne informoval, že Moskva nepřistoupí k dalšímu snižování těžby, v pátek pak ruská vláda oficiálně OPEC odmítla.

Poté Saúdská Arábie snížila cenu ropy pro zvýšení vlastního vývozu a také aby „ztrestala Rusko“. Krom toho podle médií zvýší Rijád v dubnu těžbu ropy nejméně do deseti milionů barelů denně, což ještě nepřevýší kvóty OPEC. Cena ropy po otevření trhů padla v neděli večer průměrně o 30 %, uvádí Waldová.

Waldová říká, že Rusko v OPEC nikdy nebylo a tvrdí, že „nikdy nepracovalo pro obecné blaho“. Podle ní Moskva bezpochyby pochopila, že objem dodávek ropy ze Saúdské Arábie utrpí kvůli koronaviru a „usoudila, že sama snižovat svoji celkem slušnou těžbu i dodávky nemusí krátit k tomu, aby stabilizovala trh pro všechny ostatní“.

Waldová si myslí, že i kdyby Rusko snížilo výrobu, stejně by trh nezaznamenal žádný výrazný růst. Saúdská Arábie začlenila Rusko do procesu přijímání rozhodnutí v rámci OPEC+ a na rozhodnutí Moskvy zareagovala tím, že využila jedinou pro ni dostupnou strategii – zvýšila výrobu a snížila ceny, aby si zajistila kupce.

Waldová předpokládá, že takový krok se „nedá nazvat neuváženým“. Hlavní ropná společnost v zemi Saudi Aramco má největší zásobu z těžby a může ji zvyšovat více než kdo jiný a navíc těží ropu za nejnižší výrobní cenu a tak může mít zisk i při nižších cenách. Rijád učinil „chybu“, že prozradil taktiku v reakci na jednání Moskvy. Proto trh považuje poslední události za „katastrofu“, říká Waldová a tuto interpretaci považuje za problematickou: Rusko a Saúdská Arábie jsou považováni za oponenty a „nakonec se bude zdát vítězem Rusko“. Objasňuje: „Za prvé Putin a ruský ministr energetiky Novak jsou tvrdí a zkušení při přijímání složitých rozhodnutí ohledně ropy, ale o monarchovi Saúdské Arábie Salmanovi, jeho synu Mohammedovi a dalším potomkům, ani o ministru Abdulazizovi se to říci nedá. Za druhé má Rusko možnost vydržet do konce, ale Saúdská Arábie má motivy stáhnout se zpět a přimět OPEC snažit se stabilizovat trh.“

Saúdská Arábie přikládá OPEC velký význam, protože má velké výhody ze svého postavení nejvýznamnějšího člena kartelu a „bude cítit potřebu“ podnítit OPEC k dalšímu kroku ke snížení těžby, aby byl vyvážený trh, může k tomu dojít na dalším summitu kartelu v červnu a možná i na mimořádném setkání dříve.

Autorka dále píše, že Saúdská Arábie prožívá rozpočtové obtíže ve spojitosti s realizací rozsáhlých projektů vlády k upevnění ekonomiky a nízké ceny ropy mohou na království silně udeřit. Saudi Aramco provedla v prosinci první veřejnou nabídku akcií a téměř 20 % si jich zakoupili občané země. Mnozí si na to vzali úvěr. Nyní cena akcií klesá a Rijád bude muset stabilizovat trh ropy a vrátit své ropné společnosti důvěru, jinak by se pětina obyvatel bouřila.

Waldová shrnuje: „V tuto chvíli to vypadá, že Saúdská Arábie v nějakém okamžiku pocítí nutnost přijmout opatření ke stabilizaci trhu. Hlavní otázka tkví v tom, jak budou vůdci země při přijímání podobných kroků zachraňovat svoji prestiž.“

Převzat z Eadaily.com

***

Proč není v Rusku panika kvůli epidemii koronaviru

Ljubov Stěpušova

13. března 2020

Panika kvůli koronaviru je v celém světě. Proč není v Rusku?

Ve světě je pandemie, ale Rusové jsou klidní

Koronavirus útočí, WHO vyhlásila pandemii a v Rusku nikdo nevykupuje potraviny nebo masky a neběží do směnárny, i když rubl padá. Světové sdělovací prostředky jsou plné hrůzostrašných zpráv, že ruská vláda tají skutečný rozsah neštěstí, ale dvě třetiny Rusů se nákazy koronavirem nebojí, jak dotvrzuje průzkum Levada Centrum.

Příslušné organizace informují, že ruské banky nezaznamenávají zvýšený zájem o nákup dolarů. Žádnou paniku nezaznamenaly Sberbank, VTB, Rosbank a další. I dříve se jak sovětský člověk, tak Rus zásoboval na složité situace a na špatný den. Lidé, kteří chápali význam slov v prohlášeních oficiálních činitelů, se mírně vybudili a šli koupit sůl, sirky a cukr.

Pět důvodů proč v Rusku panika není

1. Klinický psycholog Chors uvedl, že naše společnost je životaschopnější než ta na Západě. Je to důsledek zkušeností. „Západní země žily v posledních padesáti letech bez těžkostí, byly ovlivněny tiskem. Blahobyt vedl k tomu, že jakýkoliv skutečný, nebo jen možný diskomfort byl přijímán bolestněji než u nás. Pošli jsme vážnými zkouškami. Mnozí lidé si ještě živě pamatují devadesátá léta, výpadky a prázdné regály. Dnes se mládeže vše více dotýká než dospělých s vlastní zkušeností.“ Podle psychologa přináší zkušenost emocionální stabilitu. Tu rovněž přináší názor, že pro výchovu člověka není špatná bolest.
2. Ač je obyvatelstvo Ruska zadlužené, nemá problémy s cennými papíry jako na Západě. Tam se nyní akcie znehodnocují a američtí penzisté, u nichž výše penze závisí na cenách akcií, mají starosti.
3. Rusové nemají nadbytečné peníze. Jednoduše se dá říci: proč si dělat starosti, když je kapsa prázdná. Jednodenní život přišel do našeho života napevno.
4. Rusové jsou pravoslavní a nikdy se o tělo nestarají více než o duši. Vždycky věřili v Boha, a to i v sovětských dobách, zvláště za druhé světové války. Není náhodou, že víra v Boha, jakožto dědictví po předcích, je zahrnuta do projektu obnovené ústavy.
5. To, že se nepanikaří je také zásluhou adekvátního jednání státu. Už se nemluví, tak jako kdysi, že je u nás všechno výborné. Rusko bylo jednou z prvních zemí ve světě, která zakázala pravidelné lety do Číny a první odtud evakuovala své občany. Dnes je počet letů do Číny, Jižní Koree, Íránu, Německa, Itálie, Španělska a Francie silně snížen a zajišťuje je jen jedna společnost a jen přes terminál jediného letiště. I ruská železnice pozastavila jízdy vlaků do problémových míst. Hranice s Čínou je uzavřena.

Kvůli koronaviru jsou zrušeny některé velké akce, například každoroční Petrohradské ekonomické fórum. Moskva zakazuje akce, na kterých může být přítomno víc než 5 tisíc osob.

Opatření nejsou nepřiměřená, nebyla zavedena obecná karanténa pro celou zemi, školy, univerzity a mateřské školky jsou otevřené a fungují jako obvykle.

Oficiální data ke 12. březnu uvádějí 34 případů koronaviru, polovina z toho je v Moskvě. Ruský premiér Michail Mišustin dne 12. března uvedl, že „hrozba rozšíření infekce v naší zemi je minimalizována“ zásluhou včas přijatých opatření.

Převzato z Pravda.ru