Svět ruskýma očima 575

„Je to silná rána“: Pobalťané reagovali na běloruské plány odmítnout jejich přístavy

29. srpna 2020

Běloruský prezident oznámil, že Minsk hodlá přestat s užíváním přístavů pobaltských zemí a pohrozil sankcemi Litvě a Polsku. Promluvil o tom 28. srpna při návštěvě hlavního výrobce mléčných výrobků Savuškin produkt v Orše. Řekl: „No, my jim nyní ukážeme, co to jsou sankce! Jestliže Poláci a Litevci létali přes nás do Ruska a Číny, budou nyní létat za obchody přes Balt a Černé moře. Opili se a zapomněli, co je Bělorusko.“

Lukašenko připomenul, že 30 % rozpočtu Litvy závisí na nákladní dopravě vázané na Bělorusko. Příkladně do přístavu Klajpeda přichází ropa z USA, Saúdské Arábie, Norska a dalších zemí, což může Minsk jednoduše nahradit ruskou surovinou.

Politolog Alexej Dzermant z Institutu filosofie Běloruské národní akademie věd kladně zareagoval na prezidentova slova. Podle jeho mínění bude orientace Bělorusů na ruské přístavy po otevřeně nepřátelských akcích Vilniusu a Varšavy logická a správná. Řekl, že je to velmi důležité rozhodnutí. Je potřeba se orientovat na Usť-Lugu. Pobaltí je nepřátelské.

Bývalý zástupce samosprávy Klajpedy Vjačeslav Titov má obavy, že minské sankce tvrdě udeří na litevské hospodářství. Řekl, že pro Klajpedu má běloruský tranzit výjimečný význam. Je přesvědčen, že vedení jeho země udělalo chybu, když začalo Lukašenkovi vyhrožovat.

Titov je přesvědčený, že jde o silný úder. Pokud Bělorusko skončí s tranzitem přes Klajpedu, neutrpí jen jediný podnik. Přístav a litevské železnice se dostanou do velké krize a bude následovat vlna propouštění. Státní rozpočet přijde nejméně o 30 % daní z nákladní dopravy. Například litevská železnice přepravuje především běloruská draselná hnojiva. Kvůli nápadům vlády budou škodní obyčejní obyvatelé země. Jestli prezidentu Nausedovi záleží na blahu Litvy, musí rychle odletět do Minsku a smířit se s Lukašenkem.

Převzato z Topcor.ru

***

Polyglot Jeffrey Jook v Bělorusku

Jurij Zagoskin<

1. září 2020

Na Twitteru velvyslanectví USA v Bělorusku je informace o jmenování zmocněnce pro záležitosti USA, doktora historických a politických věd Jeffreye Jooka. Informace je obzvláště stručná – žádná čísla, žádná data, ani rok narození není.

Oficiální biografie nového diplomata je následující: „Kariérní diplomat, … do svého jmenování v Minsku sloužil v oddělení politického plánování amerického ministra zahraničí Pompea, kde odpovídal za analýzu a přípravu doporučení týkající se EU, západního Balkánu a zemí bývalého Sovětského svazu. Před tím pracoval jako diplomat na velvyslanectví USA v Chorvatsku, Nikaragui, Srbsku a Turkmenistánu. Ve Washingtonu pracoval při operativním centru ministerstva zahraničí v oddělení Izraele a Palestiny, dvakrát v oddělení EU a v oddělení regionálních vztahů. Má titul Bachelor of Arts v oboru historie a francouzského jazyka z univerzity v Utahu a titul Master of Arts a Doctor of Philosophy na univerzitě v Ohiu v oboru evropská historie a historie amerických mezinárodních vztahů. Přednášel mezinárodní vztahy a evropskou historii na univerzitě v Miami. Hovoří francouzsky, německy, chorvatsky, španělsky a rusky. Je ženatý a má dvě děti.“

Pro Bělorusy je určeno video, v němž řekl, že by pro něho bylo zajímavé seznámit se s běloruskými tradicemi, obyčeji a s obyvateli. Uvedl, že má rád cyklistiku a americký fotbal.

Dr. Jook je autorem dost charakteristické historické práce, jejímž základem je jeho disertační práce Velké vzory a vize jednoty: Atlantické mocnosti a reorganizace západní Evropy. Vyšla v roce 2002. Je to historie poválečné „evropské integrace“, což znamená postupné a nenávratné transformace západní Evropy na kolektivního vazala USA. Dr. Jook to říká takto: „Společné demokratické hodnoty, zájem v hospodářském rozvoji a nezbytnost silné politické a vojenské fronty proti sovětskému bloku spojily atlantické státy a napomohly rozvoji nového chápání spolupráce.“ Taková spolupráce je nyní pro „kolektivní Západ“ jediná možná.

V roce 2011 byli Srbové informováni, že Dr. Jook je zástupcem politického poradce velvyslanectví USA v Bělehradu. V dubnu 2012 je na seznamu pracovníků amerického velvyslanectví v Bělehradu veden jako první tajemník. Pokud se nejedná o překlep, je tu postup na služebním žebříčku. Svoji diplomatickou kariéru začal v roce 2001 na skromné pozici zástupce konzula USA v Záhřebu a od té doby se vyšvihl vysoko.

V řadě zdrojů uvádějí jeho hlavní práci: Bývalý pracovník zpravodajské kanceláře ministra zahraničí. Asi je to tak, jen slovo bývalý vyvolává pochybnost.

Příchod polyglota Jooka do Minsku a začátek toho, co se dnes v Minsku odehrává, začíná na podzim roku 2004. Dne 23. října podepsal prezident Bush „zákon o demokracii v Bělorusku“, navržený republikánským kongresmanem Smithem. „Zákon“ poskytl opozičním skupinám v Bělorusku miliony dolarů  prostřednictvím Národního fondu podpory demokracie (NED) vytvořeného v osmdesátých letech s cílem zavést některé aspekty tajné činnosti CIA do praxe. Bush k tomu řekl: „USA budou pracovat s našimi spojenci a partnery na pomoci těm, kteří usilují vrátit Bělorusko na jeho zákonné místo v euroatlantickém společenství demokracií“. NED vyčlenil granty na vyškolování mladých aktivistů, vytvoření rozhlasových stanic a TV kanálů, platí protivládní nevládní organizace, atd. Lukašenko celkem dobře přestál jednu z tehdejších barevných revolucí v roce 2006, kdy jej Bushova administrativa nazvala „posledním diktátorem Evropy“ a účastníkem „osy zla“.

V té době byli do Běloruska vysláni specialisté se zkušenostmi s rozvracením, s tehdy hlavně známým Peterem Ackermanem, pokračovatelem činnosti Gene Sharpa. Časopis Nová republika psal o jeho práci s nadšením s tím, že se stal něčím jako intelektuálním kmotrem blízkovýchodních protestů. Jeho skupina Mezinárodní centrum nenásilných konfliktů vydala výuková videa pro vůdce nenásilných revolucí.

Stejně nenásilná, mírumilovná a barevná je revoluce připravená Ackermanovými společníky pro Bělorusko.

V prosinci 2011 přijal americký Senát „Zákon o demokracii a lidských právech v Bělorusku“ – doplňuje zákon z roku 2004 a je v něm vyjádřen názor, že „by president měl nadále podporovat rozhlas, TV a internetové vysílání pro obyvatele Běloruska v jeho jazycích za zprostředkování radiem Svobodná Evropa/Radio Svoboda, Hlasem Ameriky, Evropským radiem pro Bělorusko a Belsatem“.

V letech 2018 až 2019 vynaložil NED v Bělorusku ještě skoro tři miliony dolarů. Spustil nejméně 34 projektů. Velká část prostředků byla dána  na výuku mládežnických aktivistů, upevnění nevládních organizací a financování medií proti Lukašenkovi.

Vypadalo to, že všechno je připravené. Tehdy přišel polyglot. Jeremy Kuzmarov v časopise Covert Action uvedl: „Dva týdny před volbami byl jmenován nový zmocněnec amerického velvyslanectví v Minsku. Stává se zástupcem šéfa mise, což je tradiční funkce rezidenta CIA. Jook dříve sloužil v Turkmenistánu, když se USA snažily obnovit ropovod obcházející Rusko a navázat těsné vztahy s Berdymuhamedovem, jedním z nejdespotičtějších vůdců v současném světě. Byl vyslán i do Chorvatska a Srbska, když se USA snažily upevnit tam pořádek, který byl zaveden po odstranění Slobodana Miloševiče.“

Podle povahy svých povinností měl Dr. Jook, na rozdíl od Ackermana, zajistit stabilitu výsledků dosažených Washingtonem, rozvíjet je a upevňovat. Ackerman byl určen k organizování nenásilných revolučních vítězství. Lze připustit, že do odpovědnosti polyglota patří všestranná kontrola průběhu věcí v Bělorusku po Lukašenkovi. Jenže výsledky mnoholetého úsilí v Bělorusku zmocněnce a jeho šéfy očividně netěší.

Pepe Escobar, autor úžasné knihy Globalistan, kategoricky prohlásil, že v Minsku žádný majdan nebude. Asi se nemýlí. To ovšem neznamená, že bude běloruská operace zrušena. Aby bylo možno se přiblížit tomu, co probíhá v Bělorusku, je potřeba nazývat věci pravými jmény. Nenásilná revoluce je druhá viditelná etapa státního převratu inspirovaná zvenčí. Při ní je málo obětí, ale revoluce trvá dlouho. Toho se dosáhne jen potud, pokud je úspěšné v první etapě revoluce uplacení a naverbování elity, civilních úředníků, vojenských velitelů, pracovníků policie a středních a vyšších složek zvláštních služeb. Potom dosáhnou svého cíle klidné demonstrace, podle chuti přikořeněné molotovovými koktejly a dalšími delikatesami.

Avšak ve slabém Bělorusku vydržel státní systém vytvořený „autoritativním kolchozníkem“, kterého dnes jen lenoch necvičí ve správné politické metodice. Ještě se drží.  Hlavní je, aby se Alexandr Grigorjevič nenechal přemluvit.

Převzato z Fondsk.ru

***

Příznivá světla Arktidy

Vladimir Kudrjavcov

3. září 2020

Arktida se pro svůj strategický význam změnila na arénu soupeření velmocí. Je přítomna v dokumentech NATO a při praktické přípravě aliance k bojům v podmínkách vysokého Severu.

Amerika má Arktidu mezi zónami svého vlivu. Americký ministr zahraničí Pompeo v roce 2019 předložil tento fakt členským zemím Arktické rady se slibem, že nedopustí, aby se Rusko a Čína chovaly v regionu „tak, jak si usmyslí“.

Čína je od Arktidy daleko, ale Moskva dala jasně najevo svá práva na region. Symbolem bylo umístění ruské titanové vlajky na dno Severního ledového oceánu. Představitel USA se tehdy ušklíbl: „Nevím jakou vlajku na dno upevnili – kovovou, gumovou, nebo to bylo jenom prostěradlo. Pro nás to samozřejmě neznamená nějaký jejich oprávněný nárok.“ Byl to však jen pokus zachránit si tvář se slabými kartami v rukou a bez trumfů.

Americký tisk je skeptický a dává najevo, že Američané bitvu o Arktidu s Ruskem prohráli. Boj o ni má dvě hlavní příčiny: hospodářskou (Severní mořská cesta  a energetické suroviny regionu) a vojenskou. V obou  Rusko předstihuje USA.

Ruská flotila ledoborců má klíčový význam pro úspěšnou komercionalizaci Severní mořské cesty  a je nyní jednou z nejmocnějších (ne-li skutečně nejmocnější) ve světě. Přitom se Moskva nechce zastavit u dosaženého a letos bylo oznámeno, že loděnice Zvězda na Dálném východě začala v projektu Lídr stavět Rossiji, největší atomový ledoborec na světě, který bude hotov v roce 2027. V rámci tohoto projektu se plánuje stavba tří atomových ledoborců, poslední má být předán v roce 2033.

Další atomové ledoborce se začaly stavět v rámci projektu 22220 Jakutia. Jedná se o tři lodě, které mají být dokončeny v polovině dvacátých let a o další speciální lodě ledové třídy – tankery a lodě pro dopravu plynu. Vladimir Putin loni oznámil, že arktická flotila země bude mít k roku 2035 třináct těžkých ledoborců, z nich devět bude atomových. Dnes Rusko jako jediná země provozuje atomové ledoborce.

Vojenská stránka regionu Arktida je zastoupena hlídkovou lodí ledové třídy Ivan Papanin. Dokáže lámat led do tloušťky 1,7 m, bude vyzbrojena dělostřeleckým zařízením AK-162MA (76,2 mm) a ponese proti-lodní vrtulník Ka-27. Stejně jako na ledoborcích Lídr i na něm mají být kontejnery s řízenými střelami Kalibr nebo Uran. V roce 2024 má být hotova druhá loď tohoto typu Nikolaj Zubov.

Američané se ošili. Velitel amerického námořnictva v Evropě a v Africe admirál Foggo řekl: „Rusko se k Arktidě přibližuje agresívně. Nedávno předvedlo nový ledoborec Ivan Papanin, který může nést řízená střely Kalibr. Několikrát jsem se ptal a ptám se znovu, kdo umisťuje rakety na ledoborce? Některé země dávají na ledoborce obranné zbraně, ale Kalibr obranný není.“ Jinak řečeno: Když nemůžeme my, ani vy nemůžete.

Klid americkým vojákům nedopřeje Arktický trojlístek – ruská vojenská základna v Arktidě.

Nedávno se v mediích objevila zpráva, která může USA rozhodit ještě víc. Americký The Drive napsal o prodloužení vzletové a přistávací dráhy  na ruské arktické základně Nagurskoe, takže bude moci přijímat kterékoliv ruské letadlo.

Dále: Ruští vědci vytvořili technologii, která umožní měnit (zpevňovat) strukturu ledu a takto vybudovat v Arktidě plošiny pro vzlety a přistání.

Podle velitele NORAD (Severoamerické velitelství protivzdušné obrany) ponechaly USA a Kanada vojenské panování v Arktidě Rusku. Musí se něco udělat a Amerika se snaží. V červnu podepsal Trump memorandum O záchraně národních zdrojů USA v regionech Arktidy a Antarktidy. Především se má do roku 2029 plně rozvinout bojeschopná (v zájmu námořnictva) flotila ledoborců, sestávající ze tří těžkých a tří středních  a mají se v Arktidě vybudovat čtyři základny USA, dvě zahraniční a dvě na území USA.

Existuje názor, že Spojené státy mají v regionu jiné úkoly (zablokování severní námořní cesty). Ale za prvé je rok 2029 daleko a Rusko má v Arktidě již důležitý náskok. I kdyby USA zrealizovaly své plány v termínu, pracuje strategický faktor čas pro Rusko. Za druhé prorazit možnou blokádu může Rusko nejen s pomocí námořnictva (konkrétně rozvíjející se ponorkové flotily), ale i asymetrickou odpovědí, jako je ledoborec vybavený řízenými střelami.

Krátce řečeno, Rusko předstihuje Ameriku v ovládnutí Arktidy a upevňování tamních pozic. Zatím nejsou vidět žádné praktické známky toho, že se Washingtonu podaří v dohledné době zvrátit situaci. Ovšem bitva o Arktidu není u konce.

Převzato z Fondsk.ru

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
7 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
orinoko
orinoko
7. 9. 2020 10:21

Tak nám umřel Jiří Menzel… Ta kondolenční sterilita českých rolníků /chápat ve smyslu herectví/ a podobné sametově normalizační zvěře je skoro neuvěřitelná. Jiří Menzel byl dost složitá persona. Od kdekoho dostává srdíčko včetně těch, kteří ho kádrovali a odvolávali z funkci. Jen někteří mají koule o tom veřejně napsat. https://www.super.cz/719459-hvezdy-filmoveho-nebe-truchli-pro-jiriho-menzela-reziser-jiri-strach-pouzil-ve-vzpomince-necekane-drsna-a-vulgarni-slova.html#seq_no=1&source=hp&dop_ab_variant=425000&dop_req_id=B8qwm3Q0jNk-202009070929&dop_source_zone_name=super.sznhp.box&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz Rusy Menzel nemusel , ale pro ocenění za Vojína Čonkina si do Ruska dojel. Snažil se o diplomacii, ale moc mu to nešlo. Vlastního augusta nepřekročil ani náhodou. Před mnoha lety s Menzelem souložívala jedna moje velmi hezká kolegyně z práce, ale jen do doby , než se provdala. Ze… Číst vice »

Irena
7. 9. 2020 11:49

Tady je podrobný komentář v ruštině toho, co vyjednal srbský prezident Vučič ve Washingtonu. Prosím povšimněte si prvního obrázku. Než bych si sedla do takové židle, tak bych mu ji napřed omlátila o ten jeho výstavní stůl. A to je prosím Vučič prezident státu, který ty k…y bombardovali ochuzeným uranem, že ho hanba nefackuje.

https://rusvesna.su/news/1599397256

orinoko
orinoko
Reply to  Irena
7. 9. 2020 12:13

Ireno, já se snažím běžně vytěžovat nejméně 12 ruských zdrojů, ale s ruštinou mám dneska dost šílené problémy. A to jsem druhou maturitu v ruštině zvládl lépe než v češtině. Tu rychlost Ti můžu jen závidět. Stejný odkaz jsem dal pod Pjakina. Někde jsem četl první rozbor, že situace není až tak tragická, protože tam je spousta zádrhelů, které samy o sobě dokumenty zpochybňují – klasická Kačerova lajna – ale i tak je to tragédie. A sem by chtěli dostat Babiše. Vučič byl údajně přinucen podepsat biancocetle sám, aniž u toho druhá strana byla. Klidně by podepsal i vlastní rozsudek… Číst vice »

Irena
Reply to  orinoko
7. 9. 2020 12:33

Stačí se chvíli dívat na něco v ruštině a ono to naskočí samo, já takhle svého času naposlouchala polštinu, i když už je to dávno, ale asi bych se do toho zase dostat dokázala.

Tady je takový nenároční komediální seriál, který se k tomu hodí
https://www.youtube.com/watch?v=jkiX7mz99g0&list=PL82y0Hvo7bZySy1iZ5oYy6_KCT0tKN7Q0

orinoko
orinoko
7. 9. 2020 13:54

Radosti emerické demošky. Kdesi jsem četl , že emerika prochází ukázkovou fází gerontokratické politické krize, srovnatelné s onou sovětskou , kdy se rychle umíralo. Ale spíše by se mělo říci – ROZPADALO. A to se netýká jen postu prezidentisty. Celkově jde v emerice o stav přešlechtěných politických imbecilů, jimž stačí dvě tři hesla do kampaně a ta pak omílají, až do své smrti. Ten mladý kluk z Česka , co dává videa z emeriky na YT, prorokuje emerice toto: USA míří k rozpadu na dvě formy – liberální a konzervativní, což je ovšem dělení povýtce velmi povrchní. Myslí tím ovšem… Číst vice »

Bety
Bety
7. 9. 2020 15:20

Co se týče Litvy a litevské ekonomiky nemyslím že si z toho jejich prezident dělá vrásky. On je jistě osobně co se týče financí za vodou stejně jako lídři dalších postsovětských zemí a svému postiženému obyvatelstvu to nanese jako nutnost nehrbit se před Ruskem a Běloruskem.
Že přitom líže boty někomu jinému ani zastírat nemusí, vždyť jde o prosazování demokracie, lásky a svobody.