Návrat vládkyně moří, aneb nahý v dešti

Dmitrij Sedov

10. října 2020

Británie se chtěla stavbou hrozivé letadlové lodě Queen Elizabeth (dále jen QE) posunout mezi námořní impéria. Naposledy se vzepjala v roce 1982, když se Argentina rozhodla vzít si od svých dřívějších kolonizátorů zpět Falklandy. Poslala do jižního Atlantiku svoji flotilu, která drzého agresora potrestala, ale i sama byla trochu načechrána. Je to již dlouho a velikost vládkyně moří je pryč. Proto ten úmysl vrátit se do světových moří s novou nepřekonatelnou flotilou. Letadlová loď QE byla stavěna dlouho. V roce 2017 byla vyzkoušena a uvedena do provozu. Ještě 3 roky trvalo, než byla uvedena do úplné bojové pohotovosti a ve světovém tisku se začala objevovat zpráva, že QE bude brzy ve výkonu služby.

QE je největší a nejdražší plavidlo postavené v Evropě. Výtlak 65 tisíc tun, délka 280 metrů, šířka 73 metrů, posádka 1600 lidí a 40 stíhacích bombardérů F-35B Lightning II. Maximální rychlost 25 uzlů. Cena této „železné obludy“ je asi 17 miliard EUR a cena amerických letadel po 110 miliardách EUR za jedno. Ještě tanker, bez něhož nejsou plavby „monstra“přes oceán možné. Britové se ptali, k čemu jim plavidlo je. Úřady nejčastěji odpovídaly, že bez QE britská ekonomika zdechne, protože se 50 % zboží a energetických surovin dováží po moři a námořní cesty je potřeba střežit. Dosud britské hospodářství nic takového nepotřebovalo a nezkolabovalo, ale nad tím se nikdo nepozastavil. Londýn má v plánu stavbu stejné námořní hračky jménem Prince of Wales.

Británie sní o dřívější imperiální velikosti. Ve 20. století bylo hlavním námořním vítězstvím Britů zničení flotily francouzských spojenců poté, co se Francie vzdala Němcům, aby se jejich lodě nacistům nedostaly do rukou nacistům. Přitom neztráceli čas přesvědčováním. Lodě kotvící v britských přístavech jednoduše zabrali a ty vzdálenější zlikvidovali. Operaci nazvali tajemně a hrdinsky – katapult. Francouzské lodě kotvící v Alexandrii odzbrojili a paralyzovali a skupiny z alžírských přístavů Oran a Mers el-Kebir poslali ke dnu, když je Francouzi nechtěli nechat odzbrojit . Eskadra admirála Sommerswilla francouzské lodě doslova rozstřílela. Zahynulo 1297 francouzských vojenských námořníků.

Poté byla zničena francouzská eskadra v Dakaru a eskadru na Martiniku ušetřili po zásahu prezidenta Roosevelta, jenom jí nepovolili rybolov. Po těchto hrdinských činech britské admirality přišlo dlouhé ticho. Dokonce i doprovod karavan do Murmansku byl bez zvláštního nadšení a stávalo se, že karavany byly před německými ponorkami a letectvem bezbranné.

Koho nyní v imperiální politice zničit? Francouzská letadlová loď Charles de Gaulle byla tak stará, že se mohla potopit i bez pomoci Angličanů. Pro námořní politiku není žádný předmět, ale politika je.

QE se chystá vyplout do Pacifiku kvůli odstrašování Číny. Budou ji doprovázet dva torpédoborce, dvě fregaty, dva tankery a vrtulníky. Jaké čínské pikle bude tato skupina odstrašovat, se neuvádí. Podle toho, co se o britských politicích ví, se dá říci, že pikle si vymyslí během plavby. Vládci moří snad vědí, že s existencí nadzvukových protilodních raket se letadlové lodě stávají zranitelné a nedokáží se bránit ani před útoky ze vzduchu, ani před podvodními prostředky útoku. Příkladem je situace, kdy se skupiny letadlových lodí USA stydí přiblížit se k břehům Íránu od doby, kdy Američané nedokázali odrazit íránský raketový útok v lednu 2020 na základny USA v Iráku. Čína spolu s Ruskem patří k mocnostem, které tyto prostředky mají a pracují na jejich vylepšování. Plavba QE se může změnit na nesmyslný výlet s lodí, což připomíná jednu z britských anekdot:

Anglie. Chladné deštivé ráno. V bytě žena s milencem. Najednou klepání na dveře. Žena:
To je manžel. Skoč rychle z okna.
Muž nepřemýšlí, vyskakuje a nahý běží po ulici, po které běží sportovci. Srovnali s ním krok a jeden se ptá:
Promiňte, sire, vy vždycky ráno běháte nahý?
Ano.
Promiňte, sire, a vy vždycky běháte s prezervativem?
Ne, jen když prší.

Je možná netaktické porovnávat běh nahého s prezervativem s námořní vojenskou politikou Londýna, ale ať chceš nebo ne, srovnání se nabízí.

Převzato z Fondsk.ru

***

Jaké cíle sleduje Erdogan v konfliktu o Náhorní Karabach?

Marijeta Epremjanová

12. října 2020

Konflikt kolem Náhorního Karabachu pokračuje a dosud není jasné, kdy se strany rozhodnou spolu jednat. Nicméně vůdci USA, Ruska a Francie prohlásili, že žoldnéři ze Sýrie a Libye jsou přesouváni do místa konfliktu v Náhorním Karabachu.

Neudivují prohlášení bezpečnostní služby Ázerbájdžánu, že především Arménie využívá v bojích na linii střetu v Karabachu žoldnéře z Iráku a Sýrie. Zástupce syrské kurdské strany demokratického svazu Abdulsalam Ali řekl pro RIA Novosti, že podobná prohlášení neodpovídají skutečnosti.

Již v první karabašské válce bojovali v ázerbájdžánské armádě zahraniční žoldnéři, bojovníci teroristických skupin. Proti Arménům bojoval známý brutální terorista Basajev se svým oddílem. Historie se opakuje. Ázerbájdžán nevymyslel nic nového. Je to hrozivé. V Náhorním Karabachu opět bojují teroristé a žoldnéři.

Na nebezpečí vtažení militantů do konfliktu upozornil ředitel Služby zahraničního zpravodajství Sergej Naryškin: „Nemůže nás neznepokojovat, že Zakavkazsko je schopno stát se novým nástupním prostorem pro mezinárodní teroristické organizace, odkud mohou bojovníci následně pronikat do států sousedících s Ázerbádžánem a Arménií, včetně Ruska.“

Vzniká otázka, zda si sami Ázerbájdžánci uvědomují, o co jde. Chtějí mít na svém území tábory Islámského státu? Chtějí se v budoucnu setkávat s naverbovanými dětmi? Jsou ochotni se smířit s přeměnou svých dětí na zombie?

V době, kdy celý svět čelí extrémismu, rozhodli se ázerbájdžánští vůdci s požehnáním Erdogana spolupracovat přímo s ním.

Není těžké si všimnout úlohy Turecka, které v regionu není stabilizující, v nynějším konfliktu.

Vladimir Novikov z Institutu zemí SNS řekl o úloze Turecka v konfliktu v Náhorním Karabachu: „Turecko se dostalo před civilizační volbu když vyčerpalo potenciál odkazu Kemala Atatürka a vzniká otázka, co bude dále? Turecko má dvě civilizační volby: Za prvé panturkismus a za druhé návrat k neoosmanismu.“

Je velmi důležité obrátit pozornost k tomu, nakolik se střetávají zájmy Ruska a Turecka v karabašském konfliktu. Jak účinně plní své povinnosti minská skupina OBSE? Je to, že Bělorusko dodává vojenskou techniku Ázerbájdžánu, znakem nepřítomnosti vnitřní jednoty v CSTO?

Zpětnou analýzou je možno dospět k závěru, že spolupráce s Tureckem je sebevražedná pro ázerbájdžánský lid. Předky Ázerbájdžánců zmasakroval Selim Yavuz, devátý sultán Osmanské říše. V roce 1513 došlo ke genocidě šíitů. Současní Ázerbájdžánci na to zapomněli, anebo to nevědí. Dnes využívá Turecko v osobě Erdogana Ázerbájdžán k dosažení svých globalistických cílů. Dobrovolně se podřizuje. Co to je, když ne otroctví?

Turecká média vykreslují Nachičevan jako své území. V podstatě se Turecko zajímá o Ázerbájdžán jen jako o svoji kolonii, kterou získává postupně a de facto.

Převzato z Pravda.ru

***

O roli Izraele ve válce Arménie s Ázerbájdžánem

Dmitrij Minin

14. října 2020

Existuje představa, že hlavním motorem ázerbájdžánské válečné mašinerie je Turecko, což bylo při poslední válce v Náhorním Karabachu. Dnes je ve skutečnosti tím motorem kvalitativně i kvantitativně Izrael.

Jak došlo k tomu, že Baku vybudovalo hluboké vojenské strategické vztahy se zemí, která je nepřítelem Turecka. Proč to Jerevan přehlédl a beznadějně zpackal směr svojí zahraniční politiky s přihlédnutím k tomu, že izraelská vojenská technologie a metody měly zřetelně klíčový význam v průběhu současné války a asi i mít budou.

Dne 12. října zamítl izraelský nejvyšší soud návrh na zákaz prodeje zbraní Ázerbájdžánu. Nebyly prý důkazy, „že budou použity k páchání válečných zločinů proti Arménii“. Takže dodávky smrtících izraelských dronů do Baku budou pokračovat.

Při řízení nejvyššího soudu byly předloženy důkazy, že do Ázerbájdžánu jde z Izraele až 60 % všech zakoupených zbraní. Za ním následují Rusko a Bělorusko, a Turecko je až na čtvrtém místě. Ázerbájdžánský prezident Alijev navštívil Státní závod na výrobu bezpilotníků a přiznal, že jeho země nakoupila od majitelů celkově vojenskou techniku za 5 miliard dolarů. Na regionální poměry je ta suma gigantická. Zahrnuje široké spektrum dronů, od špionážních po útočné, vysoce přesné rakety různých druhů, od protitankových po protiletadlové a provozně technické, „chytrou“ samonaváděcí munici, radarové systémy, naváděcí systémy a prostředky radioelektronického boje.

Některé typy vyspělých izraelských zbraní nemá ani izraelská armáda, ale Ázerbájdžán je má. Je to například raketa typu země-země na tuhá paliva se středním dosahem (asi 430 km), osazená bojovou hlavicí o hmotnosti 560 kg LORA, vyráběnou izraelským koncernem Taasia Avrid. Pyšní se zvláštní přesností s pravděpodobnou kruhovou odchylkou do 10 metrů. Má sloužit k ničení velitelských stanovišť protivníka, systémů řízení, systémů PVO, elektráren a jiných důležitých objektů. Ve válce se uplatnila jen jednou a při prvním vypuštění zasáhla most na dálnici z Arménie do Náhorního Karabachu.

Předpokládá se, že do Ázerbájdžánu byly dodány prvky známého izraelského komplexu protiletadlové obrany Železná kopule. Prý jsou navrženy speciálně pro odpor ke zbraním v Arménii, ruským Iskanderům. Je potřeba doufat, že zde ke konfrontaci nedojde.

Největší izraelská soukromá společnost Elbit Systems modernizovala před pár lety množství ázerbájdžánských tanků T-72. Instalovala na ně nové systémy řízení palby a moderní pancéřování. Ázerbájdžánské ministerstvo obrany zvolilo izraelskou firmu po tendru, kterého se účastnila i turecká společnost Aselsan. Vybraný izraelský koncern dodal Ázerbájdžánu samohybné minomety CARDOM ráže 120 mm a dále přenosné systémy distančního odminování POMINS-2, schopné udělat v minových polích během půl minuty průchody dlouhé 50 metrů a široké 1,5 metru. Ázerbájdžánské vojsko je vybaveno izraelským granátometem B-300 pronikajícím do homogenního pancéřování až 400 mm hluboko. Podle britské ročenky Military Balance má Ázerbájdžán samohybné houfnice AMOS 2000 ráže 155 mm. Baku má k dispozici izraelské terénní vozidlo Sufa, izraelské malé samopaly Micro-Uzi, útočné pušky Tavor-21, pěchotní kulomet Negev a mnoho dalších zbraní.

Izrael se netrápí tím, že vlastníma rukama vyzbrojuje tureckého spojence a svého nepřítele Ázerbájdžán. Upozorňuje, že na počátku boje o svoji nezávislost jej svými zbraněmi zachránil Sovětský svaz. Potom se „Ben Gurionovi povedlo elegantně a úspěšně vyklouznout z pevného objetí soudruha Stalina“. Něco Izraelcům úzce spolupracujícím s Ázerbájdžánci říká (nebo to vědí), že se ve stejné situaci může ocitnout i „soudruh“ Erdogan.

Podle Izraele je strategické partnerství s Ázerbájdžánem v zájmu země. Nespočívá to jen v ziscích z prodeje bezpilotní techniky a dodávkách ázerbájdžánské ropy, které tvoří až polovinu izraelské spotřeby. Pokračuje totiž arabské embargo. Ázerbájdžán je rovněž prostor pro aktivní práci Izraele proti Íránu, do čehož patří i utajování kolem íránských jaderných objektů a možnost útoků na ně z ázerbájdžánských letišť. Prezident Jeruzalémského institutu pro strategii a bezpečnost uvedl: „Vždycky se snažíme být dobrým dodavatelem, dokonce i ve chvílích napětí. … jsme povinni plnit kontrakty i takové, které máme s Ázerbájdžánem. Neneseme žádnou odpovědnost za to co dělají. Mohou se prát s noži, mohou házet kameny. Lidé bojují různými zbraněmi.“

Arménie se na Izrael nemůže dostat, stejně jako na jiné mocnosti, výčitkami a bědováním. Izraelci říkají, že Jerevanu nikdo nebránil použít analogickou techniku. Jiná věc je, že Arméni na to neměli peníze. V roce 2019 byl obchodní obrat mezi Izraelem a Arménií jen 60 milionů dolarů. Mezi Izraelem a Ázerbájdžánem byl přibližně stonásobný – 5 miliard dolarů. Jerevan doufal v „historickou solidaritu“ dvou národů přeživších genocidu, ale to je nejistý základ pro židovskou podporu. Izrael žárlí na jiné země, které by si z holokaustu také chtěly něco přivlastnit. Arménskou genocidu oficiálně neuznává. Izrael je v této věci cynický: „Svět není škola šlechtičen. Manýry studentek takových ústavů jsou špatný nástroj pro přežití v blízkovýchodních džunglích, stejně jako i jinde na planetě. Dávat jiným podmínky si může dovolit jen ten, kdo je silný.“ Naznačuje se také, že arménská komunita v Sýrii je vlivná na Blízkém východě, podporuje izraelského nepřítele Asada a v Libanonu je blízká protiizraelskému Hizballáhu. Nejdůležitější pro Izrael je, že Jerevan se snaží o strategické vztahy s prokletým nepřítelem Izraele Íránem.

Izrael má určité oprávněné obavy z důsledků konfliktu Ázerbájdžánu s Arménií, protože by do něho mohl být zatažen Írán, Rusko a Turecko. Podle některých znalců se dříve Izrael obával rostoucího vlivu Íránu v Arménii, dnes naopak prohloubení vlivu Turecka v Ázerbájdžánu. Podle rozhodnutí nejvyššího soudu země o pokračování dodávek zbraní do Ázerbájdžánu si Izrael udržuje dosavadní směr.

Nyní je jen potřeba zjistit, jestli odejde „koblížek Baku“ od „tureckého dědečka a babičky“ jak věří Izraelci, nebo naopak spolu s Ankarou nastanou Izraeli takové problémy, že vzhledem k tomu veškeré zisky z prodeje zbraní Ázerbájdžánu vyblednou.

Převzato z Fondsk.ru