Rusko si v Africe vrací vliv, který měl Sovětský svaz

Vladimir Malyšev

4. února 2022

Nedávno vyhostily úřady v Mali francouzského velvyslance. Vláda Mali vysvětlila, že takové rozhodnutí bylo vyvoláno „nepřátelskými a nehoráznými“ výroky francouzského ministra zahraničí Le Driana.

Zvláštní podrážděnost Paříže způsobilo rozhodnutí Mali spolupracovat s ruskými soukromými vojenskými společnostmi (SVS) na zajištění bezpečnosti v zemi a výcviku místních vojáků. Le Drian v interview francouzskému týdeníku Journal du Dimanche obvinil ruskou SVS (Vagnerova společnost) z rozkrádání zdrojů Mali.

Ruští vojenští specialisté pozvaní vládou Mali byli umístěni na základně v Timbuktu, kde před tím sídlili francouzští vojáci. To vyvolalo pozdvižení nejen ve Francii, ale i v patnácti evropských partnerských zemích Francie v protiteroristické akci v Sahelu, včetně Itálie, Estonska, České republiky, Rumunska, Švédska, Dánska, Belgie a Portugalska. Ti rozhodně odsoudili rozmístění bojovníků SVS Vagner s vazbou na Kreml v Mali. Francie se prý obává toho, že Vagnerovci dosáhnou úspěchu tam, kde francouzští vojáci za celých devět let neuspěli.

V evropském tisku se hlasitě ozvali: „Strašliví ruští žoldnéři proti čestným francouzským SVS v Africe.“ (Le Figaro), „Prapor skupiny Vagner vlaje nad Mali!“ (Le Monde), „Paříž riskuje ztrátu Sahelu.“ (Il Giornale) a další. Stálá zástupkyně USA v OSN Thomas Greenfilová oznámila, že ruští specialisté znamenají nebezpečí pro vojenský kontingent společné mise pro stabilizaci země (MINUSMA).

Mali je velká a chudá země, přestože je v Africe třetí v těžbě zlata, přibližně 30 tun za rok, a také těží uran, bauxit, rudy železných a barevných kovů. Během necelého roku došlo v zemi ke dvěma vojenským převratům. Celá severovýchodní část země je v rukou islamistů ze skupiny Ansar al-Dine, která vyhlásila nezávislý stát Azavád. V roce 2013 byla zřízena komplexní mise OSN,  MINUSMA (multidimenzionální integrovaná stabilizační mise OSN v Mali), pro stabilizaci v Mali. Francie prováděla výcvik malijské armády, avšak francouzské mírové síly dlely na základnách a vláda ztrácela kontrolu nad severními oblastmi. S takovým přístupem nebyla vláda země spokojená, což vedlo ke dvěma vojenským převratům v Bamaku. K vládě se dostal plukovník Assimi Goita.

Le Figaro znechuceně napsal: „Po osmi letech francouzské přítomnosti, kdy nedošlo k žádnému posílení bezpečnosti, se Mali stále častěji klonilo k Rusku. Někteří povstalci měli vzdělání v Sovětském svazu nebo v Rusku. Vůdce junty Assimi Goita je znám vazbami na Moskvu.“ Prezident Francie nakonec oznámil zastavení francouzské vojenské pomoci Mali a stažení francouzského kontingentu. Nato se úřady Mali obrátily s žádostí o pomoc na Rusko. V Evropě dostali strach. Paříž pohrozila zemi „mezinárodní izolací“ a Estonsko prý svých 50 vojáků odvolá, jakmile dorazí Rusové.

K tomu sdělila vláda Mali v nótě z prosince 2021, že ruští instruktoři budou v zemi „v souvislosti s upevněním operativních možností národních sil obrany a bezpečnosti“. Připomněla, že Mali už podporuje dvoustranné partnerské vztahy s Ruskem. Po nástupu prezidenta Goita a jeho příklonu k Rusku se zvýšila důvěra k němu na 72,5 %. Z toho 83 % dotázaných se vyslovilo proti přítomnosti francouzských vojáků.

Přestože ruští vojáci přišli do Mali bojovat proti ozbrojeným islamistům, Západ to zhodnotil jako nebezpečí pro vlastní zájmy. Mezi Ruskem a Mali je však dlouhé přátelství. Ještě v sovětských dobách a poté v Rusku prošlo výcvikem skoro 10 tisíc důstojníků armády Mali. Sovětský svaz pomáhal Mali s průmyslovými a infrastrukturními projekty, například s výstavbou letiště Gao. Koncem minulého roku dodalo Rusko do Mali čtyři dopravní vrtulníky.

Le Figaro píše: „Žoldnéři Vagnera jsou ve většině afrických zemí. Moskva podepsala dohodu o spolupráci s dvaceti africkými zeměmi. Ruští žoldnéři … připravují místní ozbrojené síly, zajišťují ochranu politických činitelů a ochranu nalezišť zlata, stříbra a uranu. Jako oplátku uzavírají dohody na využívání přírodních zdrojů. Rusko chce získat zpět vliv, který mělo v dobách Sovětského svazu.“

Jednou z nejvýznamnějších změn v zahraniční politice Ruska je v posledních letech „prohlášení o směřování k návratu do Afriky“. Tady hodně pomohl summit Rusko – Afrika v říjnu 2019 v Soči.

Ohledně SVS Vagner se ještě v roce 2018 vyjádřil Vladimir Putin v tom smyslu, že skupina Vagner má právo pracovat a prosazovat svůj byznys kdekoliv na světě, pokud neporušuje ruské zákony.

Převzato z Fondsk.ru

***

Kde je Scholz?

Marija Vasiljeva

7. února 2022

Olaf Scholz se jako německý kancléř jevil německým voličům přesvědčivější než Armin Lachett. Předvolební kampaň v Německu probíhala právě v době povodní. Scholz byl ministrem financí a sdělil postiženým rozhodnutí vlády vyčlenit 200 milionů EUR. Za svoji zdrženlivost v projevech a nepřetržitou práci byl nazván Scholzomat. Přes své slabé charisma zastínil svojí zkušeností i výraznou kandidátku na kancléřku od „Zelených“ Baerbockovou.

V parlamentních volbách v září 2021 sesadili sociální demokraté křesťanské demokraty a ukončili šestnáct let dlouhé období Merkelové. Vliv mělo i osobní přání dosavadní kancléřky odejít z politiky, ale přesto měly Scholzovy zásluhy význam. Ve volbách v roce 2017 sociální demokraté hluboko propadli, s nejnižším výsledkem 20,5 %. Namísto předsedy Martina Schulze stáli v čele strany Andrea Nahlesová a Olaf Scholz. V roce 2022 předstihli sociální demokraté CDU/CSU jen o 1,6 %, blok Merkelové měl nejnižší výsledek v historii – 24,1 %. Scholzovi se pak povedlo dojednat se „Zelenými“ a Svobodnými demokraty během deseti týdnů vytvoření koaliční vlády. Dne 8. prosince složil Scholz přísahu na funkci kancléře.

Scholz se připojil k SPD již v sedmnácti letech a prožil s ní jedno z hlavních období, kdy byl kancléřem Gerhard Schröder. V roce 2011 se stal starostou Hamburku a v roce 2018 ministrem financí a vicepremiérem. Ani po dvaceti letech v politice se nestal charismatickým úředníkem, ale byl spíš dobrým hospodářem, který dokázal zjednat pořádek i při pandemii. I za lockdownu rozdělil miliony eur do krizových fondů. Když se stal kancléřem, učinil chybu. Za dva měsíce v čele vlády neudělal ani jedno významné prohlášení či opatření a z Německa udělal outsidera na mezinárodní scéně, a to v době, kdy ve světě probíhala jedna z nejvážnějších krizí mezi Západem a Východem. V německých mediích se začaly objevovat titulky: „Německo hledá kancléře“.

Kancléř dosud vychází z toho, co mu zanechala Merkelová. Před odchodem do penze ještě stačila položit mosty mezi Německem a zaoceánským partnerem po etapě Trumpa. S Bidenem se ještě dohodla ohledně SP-2. Naposled ještě navštívila Moskvu, načrtla své cíle spolupráce a červené linie ve vztazích Ruska a Německa.

Na rozdíl od svých „zelených“ kolegů uznává Scholz ekonomickou hodnotu SP-2. Zpočátku žádal, aby se projekt nespojoval s eskalací kolem Ukrajiny. Jenže když se od Německa žádalo více rozhodnosti, zopakoval kancléř opatrně prohlášení ministryně zahraničí Baerbockové, že Berlín nevylučuje opatření proti SP-2 v případě ruské intervence na Ukrajině.

Celá EU aktivně pracuje na přípravě nových preventivních sankcí proti Rusku, ale Německo má snahu zůstat stranou. Podle Bloombergu se Berlín bojí následků pro vlastní hospodářství. I když Scholz při setkání s Macronem sdělil, že Západ bude tvrdě reagovat na narušování území Ukrajiny, byla SRN již označena za „nespolehlivého partnera“ Spojených států. Německá velvyslankyně v USA podle Spiegelu prý poslala na ministerstvo zahraničí Německa dopis s úvodními slovy: „Berlíne, máme problém.“

Pro Washington bylo vypovídajícím rozhodnutí Německa nedodat zbraně Kyjevu. Německo také zakázalo Estonsku dodat Ukrajině zbraně v Německu vyrobené. A zatímco Západ Ukrajinu militarizuje, daruje SRN Kyjevu 5 tisíc přileb, čímž budí u spojenců nelibost. Macron několikrát volal Vladimiru Putinovi, Johnson navštívil Kyjev a Scholz jenom vydal mlhavé a sotva slyšitelné prohlášení. Neočekává se od něj „nová východní politika“, jakou vedl Willy Brandt, ani přátelství s Vladimirem Putinem jako u Gerharda Schrödera. Avšak Němci už zřejmě teskní po vyloženě sebejistém kancléři. Kvůli obvinění z měkkosti vůči Moskvě se museli vedoucí politici SPD sejít, bylo to dne 31. ledna a vyznačit jasný postoj strany vzhledem k RF.

Ani v domácí politice nemá Scholz autoritu jakožto schopný manažer. Bundestag neodhlasoval jeho loňskou snahu o zavedení povinného očkování. Německo mělo mezitím nárůst přes 100 tisíc případů denně. Situace je horší v tom, že není dost PCR testů. Podle průzkumů ohledně nejoblíbenějších politiků Německa stojí Scholz až za Merkelovou a ministrem zdravotnictví Lauterbachem.

Jenomže dosud neuplynula doba 100 dní pro posuzování. V příštích dnech projde Scholz nejdůležitější zkouškou a předvede, zda je schopen zajistit Německu, aby bylo v popředí světového dění. Dne 14. února navštíví Kyjev a den nato Moskvu. V Rusku bude jednat nejen o Ukrajině, ale také o skandálu mezi Moskvou a Berlínem ohledně vzájemného blokování RT DE a DW. Jestli se mlčenlivému politikovi povede vrátit novinářům možnost pracovat, spolu s tím i zachovat dialog, který byl nastaven při Merkelové a zároveň zůstat vlajkovou lodí EU, není dosud jasné.

Říká se, že v hamburské kanceláři Scholze dosud visí nápis: „Nikdy se nebudeme urážet, nikdy nebudeme jednat hystericky“. Možná by si měla SRN zvykat na nový typ vůdce vlády – ještě klidnějšího, než byla Merkelová. Avšak zdrženlivost kancléře nejsilnější ekonomiky Evropy nehraje dosud Německu do ruky. Svět neví, jak má Německo vlastně chápat.

Převzato z Iz.ru

***

Welt: Rusko má opět vážnost – do Moskvy putují západní představitelé

9. února 2022

Poprvé od jednání o sjednocení Německa se Rusko dostává do popředí pozornosti, kterou až dosud nemělo. Upozorňuje na to Jacques Schuster, vedoucí analytik německého listu Die Welt.

Den co den si prezidenti, ministři zahraničí a obrany předávají štafetu na cestě do Moskvy ve snaze zachovat s ní dialog. Do ruského hlavního města konali skutečné poutě. Schuster píše, že takto si to Vladimir Putn přál na mnichovské konferenci o bezpečnosti v roce 2007: Přál si, aby jeho země byla přijímána s úctou a aby byla považována za velmoc. Západ to Rusku odepřel. Prezident Obama situaci ještě ztížil, když nazval Rusko „regionální mocností“. Jeden z vedoucích analytiků deníku Die Welt tvrdí, že z hlediska reálné politiky měl pravdu. Jenže k reálné politice se pojí i duševní stav země, zvláště pokud jde o mocnost jadernou. V této věci určil Machiavelli jedno z nejdůležitějších pravidel: Neponižujte nikoho, koho nemůžete zničit.

Kdo ve vztahu ke Kremlu něco takového připomenul, setkal se s přezíráním a cílenou snahou odrovnat jej tím, že ho označil za „chápajícího Rusko“. Autor článku říká, že dnes je to jiné. Dnes musejí všichni uznat, a to ať Rusko chápou nebo kritizují, že neohrožená hra Putina na hranici s Ukrajinou vrátila jeho zemi na vrchol.

Putinovi se povedlo vytvořit téma k hodnocení v celém světě, a to bez jediného výstřelu. Výsledek je prostý: Je potřeba pokračovat v dialogu, v jednání a v návštěvách Ruska. Je potřeba pokračovat v jednání, jako tomu bylo v některých letech studené války. Podle názoru jednoho z vedoucích analytiků Die Welt by jedním z bodů takového uspořádání mohlo být prohlášení NATO, že nepřijmou do aliance Ukrajinu, pokud Rusko ze své strany zaručí na Ukrajině zachování státnosti. Nebyl by to ani nijak bolestný ústupek. Vždyť ani Washington nehodlá navrhnout Kyjevu členství v NATO. Kdyby USA měly na mysli něco jiného, byla by už Ukrajina v alianci dávno. Tak uzavírá svoji úvahu vedoucí analytik novin Die Welt.

Převzato z Rusvesna.su

***

Proč jeli vůdci pěti zemí Střední Asie do Pekingu

9. února 2022

V Pekingu běží 24. olympijské hry. Někteří západní představitelé hry „diplomaticky“ bojkotují, jiní se vymlouvají na pandemii, aby nemuseli přijet, ale prezidenti všech republik Střední Asie na zahájení olympiády přijeli.

Střední Asie se nachází v těžkém období, má dost krizí: Pandemie, problémy s regionální elektrickou sítí, napětí na hranici Kyrgyzie a Tádžikistánu a ještě následky lednových událostí v Kazachstánu. Střední Asie vyslala na olympiádu málo sportovců: Uzbekistán a Kyrgyzie po několika soutěžících, Kazachstán o něco maličko více a Tádžikistán a Turkmenie olympiádu soutěžícími neobeslaly. Tak proč se vůdci těchto zemí do Pekingu vypravili?

Cesta nebyla nezbytná, protože se všichni koncem ledna účastnili on line summitu, aby si připomenuli 30 let od vzniku diplomatických vazeb s Čínou. V souvislosti se vznikem formátu 5+1 se Čína se Střední Asií dohodla na poskytnutí 500 milionů USD na granty pro pomoc regionu a na zvýšení obchodu na 70 miliard USD do roku 2030.

Luca Anschi, profesor eurasijských studií na univerzitě v Glasgow říká, že „účast na ceremoniálu při zahájení olympiády v Pekingu zdůrazňuje, že vůdci zemí Střední Asie nejsou spokojeni s tím, že je region považován za součást mezinárodního systému, který formuje světový řád tak, aby se změnil“. Přítomnost vůdců zemí Střední Asie v Pekingu ukazuje ochotu účastnit se jeho prestižního programu. Pekingská olympiáda je nejvíce zpolitizovaná olympiáda od doby studené války. Proto vyjadřuje návštěva pěti prezidentů chápání globálních důsledků her. Vedoucí výzkumná pracovnice Akademie Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) v Biškeku Nina Yau vidí hlavní problém v Sin-ťiangu: „Pozornost mezinárodní společnosti je soustředěna na ujgurskou otázku. Proto je pro Peking velmi důležitá podpora ze Střední Asie.“

USA zavedly pojem „diplomatický bojkot“ ve snaze projevit nespokojenost s politikou Číny, ale svým sportovcům nezakázaly účastnit se her. Bílý dům sdělil, že americká administrativa neposílá na olympijské hry oficiální delegaci „kvůli pokračující genocidě a zločinům ČLR vůči občanům v Sin-ťiangu a kvůli dalšímu porušování lidských práv“.

Nina Yau má zato, že „přítomnost vůdců Středoasijských republik při otevření her je výrazem podpory regionální čínské politiky v Sin-ťiangu. Nejlepší způsob vyřešení ujgurského problému je v rámci regionu. Tak se lze vyhnout zasahování zvenku.“ Nemá smysl, aby Střední Asie protestovala proti politice Číny ohledně Ujgurů. Podpora Číny je výhodná jak pro ni samotnou (prodej ropy, plynu a podobně), tak pro regionální země, jimž to umožňuje získávat zdroje pro své fungování.

Kazachstán soutěžil s Pekingem o uspořádání olympiády, ale v lednu se Alma-Atou prohnala bouře protestů. Nyní svědčí Tokajevova přítomnost o tom, že problémy mezi Čínou a Kazachstánem jsou minulostí a že má podporu Číny i vůdců dalších zemí Eurasie. Přítomní čelní představitelé mohli vést dvoustranná jednání. Si Ťin-phing Tokajeva podpořil a přijal nabídku k letošní návštěvě Kazachstánu. Když se vezme v úvahu, že od pandemie covidu neopustil čínský prezident zemi, je tato informace zajímavá. S kyrgyzským prezidentem Džaparovem podepsala Čína několik dokumentů. S tádžickým prezidentem Rachmonem prezident Si jednal o ekologických technologiích a bezpečnostních otázkách. S turkmenským Berdymuhamedovem o plynovodech a s uzbeckým Mirzijojevem o upevnění strategického partnerství.

Na lednovém summitu se vcelku probíralo totéž co na dvoustranných jednáních. Si klade důraz na dobré sousedství s cílem zabránit cizím silám vyvolávat barevné revoluce a pod záminkou ochrany lidských práv zasahovat do politiky zemí regionu.

Návštěvy všech pěti prezidentů zemí Střední Asie v Číně jsou důležité pro jejich vztahy. Dohody podepsané v Pekingu potvrzují, že je nejdůležitější hospodářská stránka věcí a v tomto konkrétním případě je přítomnost vůdců jasným signálem politickým, který překračuje rámec návštěvy zahajovacího ceremoniálu olympiády.

Převzato z Vestikavkaza.ru