Svoboda Konvičkova slova

K následující úvaze mne inspiroval post Všichni jsme Konvička ve kterém Tomáš Pecina odmítá trestní stíhání entomologa Konvičky za podněcování nenávisti proti muslimům. Základ měl být původně komentář k němu, který se mi ovšem z nějakého důvodu (pravděpodobně něco mezi klávesnicí, židlí a strýčkem Googlem) nepodařilo na Paragraphos vložit.  Nějakou dobu ležel v počítači, ale pořád jsem na něj myslel, tak jsem se rozhodl domyslet a dopsat.

Předně považuji za nutné zdůraznit, že Tomáš Pecina je dlouhodobým kritikem existence tzv. verbálních trestných činů a jeho nesouhlas s trestním stíháním Martina Konvičky nijak nesouvisí s tím, že jde právě o Konvičku. Já sám jsem sice také zastáncem široké svobody slova – ale jen široké, nikoliv neomezené.

Proč tedy se stíháním Konvičky podle § o šíření nenávistí v zásadě souhlasím? Protože by to měl být soud, a ne aktivisté na internetu, kdo rozhodne o tom, kde ty hranice svobody slova leží.

A proč by vůbec měla mít svoboda slova hranice? Protože vedle svobody toho, kdo mluví, je tu i svoboda toho, kdo poslouchá, a to včetně svobody od strachu z toho, co ten druhý říká. Kromě svobody slova je zde totiž i svoboda nebýt urážen, ponižován a zastrašován. Protože pokud stíháme agresi fyzickou, měli bychom stíhat i agresi verbální.

Pokud by svoboda slova neměla mít hranice, jak bychom potom stíhali a trestali pomluvy, vyhrožování, vydírání, šíření poplašných zpráv či podvody, které se také dějí většinou či výhradně verbálně? Trestný by měl být mnohem spíše úmysl, než forma.

To ale samozřejmě neznamená, že nutně musí existovat explicitní § zakládající trestnost šíření nenávisti,  §§ o pomluvě či vyhrožování by pro stíhání nenávistných výroků mohly – a možná i měly – stačit. Stejně tak není nutné, aby přestupníci typu Konvičky byli zavíráni do vězení, zcela postačující může být projednání jejich projevu a jasná deklarace, že už jsou přes čáru, či zákaz přístupu do veřejnoprávních médií atd. atp. Možností, jak reagovat, je spousta, jen bychom neměli dělat, jako že se nic neděje.

Tomáš Pecina ve svém postu mj. píše:

Mnohokrát jsem poukazoval na to, že v oblasti verbálních trestných činů a represe tzv. extremistických názorů funguje koncept slippery slope: když projde trestní stíhání za jeden výrok, nepotrvá dlouho a bude se stíhat výrok o stupeň méně intensivní.

A já s ním v zásadě souhlasím, zároveň ale tvrdím, že ten slippery slope funguje i na druhou stranu: pokud nebudeme dnes stíhat Konvičku, nebudeme zítra stíhat výroky mnohem intenzivnější. Svoboda, která nemá hranice, není svobodou, ale zvůlí, a to platí i o svobodě slova.

Jak ostatně kdosi napsal, tyhle paragrafy nechrání jen muslimy před Konvičkou, ale i Konvičku před islamisty.

Převzato z blogu Tribun

Stanův komentář: Mé pojetí se blíží spíše tomu americkému, tedy nestíhat verbální činy kromě těch, na jejichž konci je násilný trestní čin.  Tedy například pokud by se někdo rozhodl podle Konvičkova receptu namlet nějakého muslima do masokostní moučky, měl by mít pan Konvička velký problém s paragrafem o navádění k trestnému činu. Stejně tam by měli mít velký problém se zákonem například duchovní, kteří v mešitách, kostelích či synagogách vyzývají k terorismu, pokud by se prokázalo, že se jejich výzvu pokusil kdokoliv realizovat. Na vše ostatní by mělo stačit společenské odsouzení a vyhoštění autora takových výroků ze „společenských salonů“. To se však bohužel neděje.