Kdo nenávidí svobodu? (13)

Pár slov o střední třídě

Když probíhaly u nás volební kampaně před podzimními volbami v loňském roce, samozřejmě se o nich psalo všude, prognózovalo se, tipovalo, pár lidí upřímně hledalo, co by bylo nejlepší. Mezi jinými komentáři, které jsem zahlédl náhodou a v první chvíli přešel bez nějakého zvláštního zájmu, byla asi takováto více méně „skrytá“ poznámka (zapomněl jsem kde to bylo, protože mne to „zaujalo a trklo“ až po pár dnech a pak jsem již přesné umístění nenašel, ale viděl jsem celou řadu podobných různými slovy ve stejném duchu) – překládám „do češtiny“:

„Jen mi proboha řekněte, koho mám volit, aby se to všechno zlepšilo nebo nezhoršilo, ale hlavně aby to nebyli komunisti (nebo někdo jiný dnešku „nevýhodný“)! Abych o všechno nepřišel!“

Tento človíček (a všichni jemu všude po světě podobní) ani netušil, co všechno na sebe prozradil. Nevadí mi, že by nechtěl volit komunisty, ať si volí přece koneckonců koho chce. Samozřejmě mi nevadí, že chce aby se všechno zlepšilo, to by rád asi každý normální člověk, ale vadí mi na tom něco jiného. Takovýto člověk se evidentně nesnažil sám analyzovat to, co by opravdu chtěl, nesnažil se sám najít řešení svého problému koho a proč volit, zcela očividně se JEN snažil zachovat svůj majetek, svůj status quo, který si myslí, že má. Samozřejmě první, co mne napadlo, bylo, že asi nezná onu „slavnou agendu“, která hlásí, že v roce 2030 budu šťastný tím, že nebudu nic vlastnit. Je také jasné, že tohoto „člobrda“ ani nenapadlo volit „nějakou“ pro něj nejlepší stranu. Prostě mohl – a vlastně měl a má povinnost, když už ne pro společnost, ale aspoň pro sebe – najít svoje vlastní co nejvíce svobodné řešení jako individualista. Nehledal je, snažil se JEN najít nějakou tu autoritu, která mu napoví a přímo řekne, jak má správně volit! Na kterou přehodí svoji vlastní zodpovědnost. Pro takového hlupáka je svoboda darem? Ne, on ji ani nepotřebuje a hlavně ji ani nevyžaduje! Bojí se jí!

Je pak jasné, že takovýto občánek se bojí všeho, co by mu mohlo působit potíže a především toho, co by mu mohlo jakoby eventuálně vzít jeho domnělý majetek. A je úplně jedno, jak jej získal. Svým postojem se zařadil tam, kde se „ocitá“ převážná, možná spíše drtivá většina střední třídy. Neustále pro sebe tato vrstva hledá nejsnazší řešení, ale hlavním je pro ně neprovokovat a neupozorňovat na sebe v „nežádoucím“ směru úřady, sousedy, zaměstnavatele nebo obchodní partnery, aby prostě a jednoduše nepřišli o svoje, domněle výsadní postavení. Protože právě tito lidé se cítí něčím více než to obyčejné „tupé stádo“, kterého však jsou ve skutečnosti věrnými, nerozlučnými, stálými a spolehlivými členy. Střední třída má, zejména dnes, to specifikum, že se do ní její členové „volí“ sami podle svých skutečných postojů, názorů a chování, a to bez ohledu na postavení ve společenské hierarchii a majetkové poměry.

V češtině se dříve takoví označovali jako maloměšťáci, slovem, které se stalo postupně „neznámým“, „pozapomenutým“, málo používaným, netolerantním, jakýmsi archaickým vyjádřením. Ve skutečnosti se však to, co se za tímto označením skrývá, stalo mnohem aktuálnější, nežli kdy dříve. Jejich hlavní starostí je dobře žrát, dobře pít, hladce … hmm … kakat, sladce spát a nějaké to „luxusní harampádí“. K tomu, podle nich, je zapotřebí věřit správné vládě a šéfovi a mít jen více peněz, a majetku, který ovšem musí pokud možno také „něco“ vynášet. Proč by je pak mělo zajímat třeba to, co se skrývá za rychlými tempy „vývoje“ „nečekaně“ potřebných vakcín? Za hadry na nose a ústech? Prudkým zvyšováním cen nejen na energie? Či nedostatkem vody? Nebo snad co je skutečná demokracie? Podle nich za všechno stejně můžou levičáci a komunisté a hotovo! Vždyť šéf, ta správná „vláda“ mu přece odpoví a napoví, co a jak! V Americe je to přece jeden komunista vedle druhého, stejně jako v Evropské unii. Zvláště mezi „globálními elitami“. Bože můj!

Oni prostě nechápou, že současné (a tím spíše dlouhodobé) snahy „těch elit“, kterým věří, pokud to jen jde, jsou zaměřeny od „nepaměti“ právě na ně, že jim (i všem „ostatním“) chtějí sebrat všechno, co střední třídy v každém státě ještě mají (tj. cca 20 – 30 % celkového majetku na světě), protože to je jediná cesta k rozmnožení majetku právě „těch elit“. Nechápou, že jim tím pádem nepomůže ani spoléhání se na to, že si doma odchovají třeba nějaké to prasátko, kozu, nějaké králíky, slepice nebo si něco vypěstují na „svém“ pozemku. Vždyť na stolech vedení EU již leží nejen „pouhé“ návrhy na likvidaci právě těchto možností, a to pod postupně do budoucna narůstajícími sazbami trestů! A navíc třeba v USA je to již delší dobu z různých důvodů značný problém.

Oni řeknou (a u nás to říkají takoví již přes třicet let), no tak si to koupíme! Nekoupí, protože když vypukne nějaká opravdová krize nebo válka, kdy ty státy, které budou (a již to dělají) dodávat na náš trh, si prostě řeknou, teď to potřebujeme především my sami a na ně tam (doplňte Česko, Slovensko, Ukrajina… atd.) kašleme. Pak jim nepomůže ani zachráněný majetek, protože nebude CO kupovat. Ve stejném duchu se zachovali „naši“ (bohužel) spoluobčané, kteří zhruba právě před rokem (nebo dvěma?) bojovali proti návrhu, aby bylo povinné procentuální zastoupení českých potravin v těch různých super a hypermarketech. Šli proti republice, proti nám všem a samozřejmě tím i nakonec proti sobě a svým vlastním dětem, aniž by se aspoň zastyděli, nebo to vůbec chápali. Jen viděli právě hned teď okamžitou „tučnou prémii“ za svoje lži, žvásty a viděli svoje teplé místečko.

Z takových podobných lidiček se pak formuje hlavní a drtivá část ještě dnes obslužného personálu těch „vládnoucích elit a podelit“ (Po eliminaci jejich současné „síly“ jich bude podstatně méně a má je nahradit především digitální kontrola a represivní – „pořádkové“ – síly). Jejich potomci, silně samozřejmě ovlivněni rodinou, zaplňují všechny typy škol, kde po absolvování je možné najít nějaké to „příjemné korýtko bez skutečné odpovědnosti a případného trestu za neschopnost“, často za pomoci rodičů. Tohle snad u nás není?

A teď, již krátce po volbách je jasně vidět, že v zájmu „zachování toho co mají“, takovéto střední vrstvy, nejen u nás, zvolily svoje největší hrobaře!

Takže kdo svobodu nenávidí, ale neustále o ní žvaní?

Možná si řeknete, že to budou ti různí diktátoři, autokratické režimy a někteří s nulovým IQ dodají i režimy jako socialistické státy. Ale kardinálně se pletete i pletou.

Z jednoduchých důvodů.

Za prvé elity, při jakýchkoli dnešních podmínkách a způsobech „vyplňování“ svých „povinností“ nemají svobodu volby (a to zvláště ty „euroatlantické“). Vždy jsou ve vleku událostí, které navíc samy dlouhodobě (po generace) rozpoutávají na základě svého dřívějšího postupu. Jejich cíl je ale stále stejný. Za druhé svými privilegii, které získávají prostřednictvím „odměny od společnosti“, si kupují, stejně jako ti „jen“ bohatí lidé, ve své podstatě jen a pouze volný prostor kolem sebe. A oni to velmi dobře chápou. Ale jejich snem je moc. Totální moc bez jakékoliv odpovědnosti. Tak si představují svoji svobodu.

Nejméně jsou pak schopni skutečné svobody potomkové těchto elit, protože již od dětství je jim vštěpováno jako axiom, že oni jsou něco víc, než to zbylé stádo, které je dobré jen na to, aby jim sloužilo. Jestliže si vezmeme dnešní „globální elity“, pak je vidět, že ani nejdražší vzdělání (ale stejně i jeho absence!) nezaručuje nic, vůbec nic, a zvláště dobře je to vidět na elitách amerických a eurounijních. Je totiž nutné mít pochopení toho, co je to svoboda a hlavně chápání toho, v jaké společnosti žijeme a co společnost doopravdy potřebuje.

Zároveň takové elity nemohou pro uskutečňování své politiky i nadále jen tak dovolit, aby existovalo příliš mnoho obyvatel, kteří by byli schopni uvažovat samostatně a podle svědomí (lidského/humánního typu), což je jedna z důležitých morálněvolních vlastností předpokladu skutečné svobody. Nejsou navíc ani schopny řídit skutečný reálný „obyčejný“ klidný život. To, v čem se vyznají, by se dalo popsat asi nejlépe dvěma slovy – ničivé intrikánství (jako třeba Chruščov apod. A vůbec většina těch dnes „nejvyšších“ státních a globálních elit např. v Evropě – Johnson, Macron, Merkelová, ti ze Slovenska co jsou nyní u moci houfně … atd. … „ty naše“ nevyjímaje). Viz také třeba chování Velké Británie, země „džentlmanů“, která kromě neuvěřitelného množství cizích obětí v zájmu zachování postavení svých elit ve světě nepřinesla světu po celá staletí nic moc pozitivního, co by ty oběti „vynahradilo“.

Střední vrstva (Připomenu, že dnes je v této třídě převážně ten, kdo se k ní sám počítá, i když by reálně neměl, protože jiná hodnocení v této době pokulhávají a dělí ji jen podle výše majetku, ale ne podle jejich chování) si svým podporováním toho, co je, kupuje především zachování podmínek toho, co jim přineslo jejich – velmi často jen domnělé – „štěstí“, rozuměj majetek (nakonec jen pouze spoustu harampádí), postavení a „jako vliv“. A také (marně) doufají v možnost povýšení do elitních, či „podelitních“ řad (Tam už je všude dávno málo místa).

Elity si myslí, že mohou díky svému bohatství a moci mít vše a vše mohou dělat, jak se jim zachce. Zapomínají, že například jakékoliv změny v genech (i v podstatě „neškodné“), vypouštění nemocí mezi „jen lidi“ se může dotknout také jich samotných osobně. Prostě se pouze stane „něco“, s čím „jen“ nepočítaly. A nebude ani pro ně žádná záchrana ani v bunkru hermeticky uzavřeném hluboko v podzemí, ani pomoc, protože to sami vše zlikvidují a vlastně se sami teď snaží likvidovat. Je jen naše smůla, že na jejich sobectví, egoismus a lhostejnost, či pohrdání všemi ostatními doplatíme nebo můžeme doplatit, právě my sami. A naši potomci ještě více.

Skutečná svoboda je nepohodlná. Je u ní nutnost přemýšlet a odpovídat za svá rozhodnutí. Takže hodně bolí.

Lze se pak divit, že takzvaná „střední třída“ a přesněji ti, kteří se za ni sami považují, nenávidí svobodu, protože to znamená nejen myslet samostatně a nezávisle (nezávisle i na vládě, i na šéfovi), ale také chápat společnost kolem nich. A to bolí, když to neděláte stále. Oni však myslí jen na svoje „panděro“. Aby se společnost mohla rozvíjet v pozitivním směru, bylo by třeba tuto třídu jednoznačně morálně zlikvidovat, stejně jako „ony“ současné „elity“.

Svobodu myšlení a činů, a tím i demokracii, tak nenávidí ti, kteří by ji měli vlastně hájit a to dokonce ve vlastním zájmu, a také ti kteří o ní nejvíce žvaní a každé „druhé“ slovo je u nich svoboda (To první je – demokracie). Ano, jsou to „naše“ západní a prozápadní elity po celém světě a jejich nohsledi.

A když si uvědomíme, že svoboda je de facto hledání pravdivého a správného řešení, pak nikdo nenávidí pravdu tolik jako ti, kteří považují sami sebe za vědce (a to většinou za vynikající – sebechvála vždycky přece dost smrdí). Tito lidé jsou připraveni „zabít“ každého, kdo se pokusí odporovat tomu, co tyto „vědce“ učil jejich učitel. Dávné známé příklady z dob, kdy i nadšenci přicházeli do vědy ve velkém – Giordano Bruno nebo Ignatius Semmelweis (2).

Vždyť se stačí podívat, co se děje dnes, jaké cíle ty „elity“ mají. Co se jim již podařilo a jakým způsobem. Když nastoupil do funkce premiéra ČR Babiš, psal jsem tehdy v té souvislosti v diskusních příspěvcích na několika fórech, že se nedá stát řídit jako podnik, ale oni by to právě tak rádi dělali (mimochodem, Babiš nebyl podle mne příliš odlišnou volbou (Já ho nevolil) nežli ti „sluníčkáři“, jenom jsme to všechno dostali nakonec jinak „přijatelněji“ zabaleno. Vždyť nijak neprotestoval ani tehdy, i když mu muselo být jasné (kdyby ne, pak by byl prostě – pardon – debil), že činnost členů JEHO vlády, či jeho „zástupců někde“ (jeho vlastní strany) škodí zájmům státu. Ostatně za vše hovoří i jeho „členství“ v tzv. Aspen institutu … nebo ne?). A premiér je premiérem proto, že on by měl určovat celkový směr a ne se jen apaticky dívat, jak se škodí státu a národu a navíc je vždy on sám tím jediným odpovědným, ať se mu to líbí nebo ne. Musí nést odpovědnost, ale tu Babiš de facto odmítl. Výsledkem bylo tehdy mazání a nebo rovnou nezveřejnění mého příspěvku, protože jsem toho napsal ještě více a to převážně na „nesystémových“ stránkách. To jen tak pro ilustraci.

Takže by chtěli zbytečné „propustit“, přičemž před branou podniku (státu, korporace) mít každé ráno houf „hladových, nahých, zoufalých lidí“, kteří vezmou jakoukoliv práci za každých podmínek. A plně se může stát, že to bude probíhat takto:

– Ty jsi dělal včera a předevčírem, do konce měsíce ani nechoď!
– Ty jsi nejedl dva dny, tak pojď na dnes. Na půl šichty. A ty si počkej na tu druhou půlku!
– Ty jsi ňákej tlustej, táhni zhubnout, demente!
– Co si to dovoluješ sem chodit, když nejsi vočkovanej – ty antivaxere jeden všivej!

Myslíte si, že si vymýšlím? Rád bych …

Jedním z velkých problémů je, že se jim podařilo změnit chápání některých důležitých pojmů, podařilo se jim za pomoci (neo)trockistů a neoliberálů přebrat levicovou rétoriku a hesla, která dovedli do absurdna, ovšem plně v duchu právě (neo)trockismu, což nebylo nic jiného, než snaha – již tehdy na počátku revoluce v Rusku v roce 1917 – přesně jako dnes, přebrat iniciativu a zničit v zájmu několika stovek lidí na planetě – opět jako dnes – všechno, co jim již tehdy překáželo (demokracie a svobodná volba) s jedním bonusem, že by zničili již tehdy Rusko v jakékoliv podobě a zároveň by jej ještě stačili využít pro své cíle (a tím by to, co se snaží prosadit dnes, bylo zaváděno již tehdy. Fašismus byl právě takovým pokusem.). Zároveň tím „posunutím významů“ slov sebrali aspoň nějakou naději a víru lidem pro budoucnost (ne nutně socialistickou, či tak něco) a navíc „uvařili“ i guláš v „ostatních“ částech politické scény.

Ne nadarmo na otázku, jak je možné, že původně levičáci se dostali doprava (to byly ty soudy v SSSR v letech 1936-8), odpověděl Stalin: „Jdeš nalevo, dojdeš doprava, jdeš doprava, dojdeš doleva. Dialektika.“

Je totiž důležité to, co se dělá a ne to, co se říká. Jeden skutek je nad tisíc knih. Slova může vyslovit nebo napsat každý, chytrý i hloupý. Ale jen ten, kdo chce dělá, koná, činí, řeší. Je nutné se dívat na ty kořeny odkud přichází toto nejen dnešní, a nejen covidové, šílenství. A ty kořeny ukazují do stejných míst jako ukazovaly nejen v roce 1914, či 1917 (a samozřejmě to tak bylo i v té ještě vzdálenější minulosti), nejen to, ale stály v pozadí při vzestupu Hitlera, v roce 1929 stály za Velkou krizí, stály za Studenou válkou, stály za ničením samostatnosti mnoha států po celém světě a v tom také za zničením SSSR, stály prakticky za všemi ozbrojenými konflikty, při kterých umírali především nevinní lidé. Stejně tak ničily postupně výuku a odnaučovaly lidi číst kvalitní a přínosné knihy, jako záměnu jim daly doslova a do písmene „umělecký“ a bulvární bezmyšlenkový póvl. A nebudeme si nic nalhávat, ti samí stáli také ve skutečnosti za zničením našeho státu nejen přímo v letech kolem roku 1938 (stejně jako i v roce 1989, i poté za rozpadem Československa), ale stojí za tím i dnes. Neuvědomí-li si toto (a nejen toto) dostatečný počet lidí, budeme stále „skákat na stejné hrábě znovu a znovu …“ A dnes stojí za ničením i jen fasády demokracie, tak jak nám ji vnucovali chápat. Mnohé také přece naznačuje zdroj financování dnes tak rozšířených po celém světě „nejen Sorosových demokratických neziskovek“ … a výsledky jsou například vidět v současné době na Slovensku, a tam jsou jen o kousek dál, než ti u nás, kde se „svou“ vládou „jen“ začínají, a to v zemích, které jsou „oficiálně na té správné straně“ …

Ti, co za tím vším stojí jsou ti, co mají skutečnou moc, před sebe nastrkují své pohůnky, lokaje, ať už jakkoliv „bohaté“ nebo „mocné“, jsou to ty nejreakčnější a nejbrutálnější síly na planetě, protože oni nenávidí všechno, všechny a provždy. A to především, když jim to nepatří a nemohou to „správně“ ovlivňovat. Opakuji, pokud si to neuvědomíme, budeme odsouzeni si to znova prožít od „kamenného věku“. A prvním krokem proti tomu by mělo být správné vzdělávání a výchova nových generací za velké trpělivosti, aby měli aspoň oni šanci si vše jednou zařídit co nejlépe. Pro lidi. Po lidsku. A bez těch šílených „elit“.

Ale aby nevzniklo nedorozumění. Ony, ty elity, jsou šílené především morálně z naprosto neukojitelné touhy po moci. Totální moci. Jejich současné činy jsou však velmi dobře promyšlené a naplánované (za blbost a tupost svých lokajů přece jen nemohou, protože ti se zaprodali pro svou pohodlnost, ale kdo by jim jinak sloužil?). Ne náhodou jim jako jedni z nejvíc vadí Slované a další národy a země, kde je ještě aspoň trošku víra ve skutečné lidské hodnotya tradice. Ne nadarmo se neustále Západní elity po staletí snažily potlačovat jakýkoliv vliv Slovanů, jejich skutečné tradice, jejich případná spojenectví a stavěly je proti sobě, jen pokud jim to malinko šlo (podobně jako dnes Ukrajinu a Rusko). Ne náhodou nám, Slovanům, přepisovaly historii, podměňovaly náboženství, nekompromisně naše předky vraždily během válek. Jestliže Druhá světová válka měla 6 milionů obětí holokaustu, pak obětí „čistě“ z řad Slovanů bylo celkově nejméně trojnásobek, ale o tom se jaksi moc nepíše … Jedinou obranou je dodržování a pěstování tradičních lidských hodnot, národních tradic, znalost naší minulosti a hrdost na ni (vždyť my jsme měli jako národ až do nedávna celkem čisté svědomí ohledně všelijakých těch „civilizačních“ „podlostí“ euroatlantické „civilizace“, jako jedni z hodně mála), pevnost našich společenských styků a vazeb bez ohledu na to, co nám chtějí nasunout za náhubek. A samozřejmě skutečné kvalitní přínosné vzdělávání nových generací.

Kromě toho u všech Slovanů se mimo jiné velmi tvrdě odsuzovalo to, když se kdokoliv řádně nestaral o své děti a své rodiče. Jinými slovy zanedbával svou budoucnost i minulost.

Co si sami nevezmeme, tak nám nedají, natož skutečnou svobodu. Nikdy, od slova vůbec. A taky nikdy nedali. Pokud je necháme vyhrát, ty morálně zpustlé a drzé elity a jejich věrné psy, pak by byly všechny oběti našich předků v boji za aspoň trošku lepší život a naši svobodu naprosto zbytečné. Stejně jako boje o někdy i jen holé přežití. A to z naší viny. Z naší pohodlnosti a hlouposti.

Konec

Bedřich Vinopalník 2022

(1) Pro částečnou ilustraci je dobré video Megaprojekty Stalinovy epochy /Jak národu ukradli světlou budoucnost Titulky CZ.

(2) Zdroj odstavce: Jurij Muchin