V. V. Pjakin: Otázky a odpovědi ze dne 7. 5. 2018

Nevím už kde všude jsem zaregistroval že Airbus chtěl dodat do Íránu 50 letadel,
neboť kvůli mnoha let sankcí měli Íránci veliký problém s civilními dopravními letadly a jejich provozem (chybějící náhradní díly, motory k výměně, moderní avionika, etc).
Kontrakt na 50 letadel je dnes „z říše snů“ a není divu že by nejen že „bolel“ ale jeho zrušení by mohlo znamenat extrémní, ba neřešitelné problémy pro letecký průmysl Evropy. Nějaká % dílů z USA nejsou problémem neboť tyto se v určité době dají nahradit Evropskou produkcí. Na jejich výrobu a cenná pracovní místa jsou ale zapotřebí peníze právě z kontraktu s Íránem… Vývoj a výroba některých složitých zařízení a dílů se prostě vyplatí jen když je odbyt.
A v době válek jaxi moc odbyt pro větší civilní letouny nebývá.
Pokud by Írán dosáhl určité stabilizace dále se může zlepšit situace obyvatel, a dále by jich přibylo (nyní již přes 80 milionů tuším). To by mohlo „roztočit spirálu prosperity“ a vzniku a posílení „Íránské střední třídy“, další spotřebu- a tady vidí logicky Evropa jednu z nemnoha šancí.
Takže je vidět „multiplikační efekt“ skrytých AMERICKÝCH SANKCÍ – ZAMĚŘENÝCH VE SKUTEČNOSTI NA OŽEBRAČENÍ EVROPY.
RF a Čína tu díru na trhu zatím nejsou u velkokapacitních civilních letounů sto nahradit, a Írán po zkušenostech z USA nechtěl být závislý na dodávkách např. jen od Boeingu.
Nejen Airbusu tady tedy jde o hodně.
Evropa by se mohla na „pozvednutí“ států jako Írán hodně „opravit“- dokud je tam ještě „hlad“ po technologiích.
Írán samozřejmě může více kooperovat s Čínou, příp. postupně i RF, a díky „rozumné politice“ věrchušky USA má stále rostoucí vliv v regionu.
Řada lidí v Izraeli moc dobře ví, že v budoucnu není žádný větší konflikt s Íránem možný – protože to prostě nejsou hospodářsky souměřitelné státy…