Zázraky na politické mapě světa

Dnes jsem na portálu khazin.ru narazil na zajímavou Chazinovu úvahu nad nedávnými událostmi v Rusku a okolí. Nekamenujte, prosím, moje stařecké šediny, pokud Vás obsah nazvedne. Nicméně jsem přesvědčen, že níže uvedený text stojí přinejmenším za přečtení. (Pozn. překl.)

Já, ze vcelku pochopitelných důvodů, pozorně sleduji události ve světě. Samozřejmě, hlavně ekonomické, nicméně ze zřetele nelze pustit ani události politické – protože politická ekonomie se proto tak jmenuje, že ekonomika bez politiky nebývá.

Takže, v posledních dvou týdnech došlo k události, nemající obdoby od konce 80. let: Ve světě došlo hned ke třem „oranžovým“ revolucím! Přesněji řečeno, k pokusům o ně…

První se měla odehrát v Kišiněvě. Ono k ní vlastně oošlo – prezidenta země Dodona odstranili od moci, ústavní soud rozehnal řádně zvolený parlament a všichni očekávali nové volby, ve kterých měli zvítězit oligarchátem řízení představitelé „prozápadní“ volby. Když v tom najednou… Hlavní oligarcha Plachotňuk prchá ze země, ústavní soud přiznává svoje chyby a ruší rozhodnutí o rozpuštění parlamentu, prezident se vrací zpátky do úřadu. Zázraky, co?

Pojďme si ale připomenout důvod Plachotňukova útěku: Byl jím rozhovor s americkým velvyslancem, který byl, dle všeho s čímsi krajně nespokojen. Naskýtá se otázka, s čím? Existuje hypotéza, jejíž základ spočívá ve skutečnosti, že Trump od svého zvolení neměnil velvyslance. Ještě nebyla jejich hromadná rotace, možná proto, že vnitroamerický konflikt mu nedával garance věrnosti nově jmenovaných. To znamená, že mnozí velvyslanci pokračovali dále v práci pro Clintonovou a celý liberální spolek, který se na „oranžové“ revoluce v podstatě specializuje.

Velvyslanci jsou proto velvyslanci, že poslouchají vedení státu. A pokud přišel telefonát z Washingtonu, velvyslanec byl povinen se mu podřídit. Takový telefonát v podstatě nemohl nebýt, protože jinak by diplomat nedovolil organizaci státního převratu. Ale sotvaže telefonát přišel, pozval si velvyslanec Plachotňuka (a možná ještě někoho dalšího) a řekl: „Dost!“ Následky viděli všichni (zakrátko po rozhovoru přistálo v Kišiněvě několik soukromých letadel, která rozvezla oligarchu a jeho hlavní spolupracovníky do různých míst po světě). Mimochodem, velmi zajímavé komentáře vyšly v našem tisku, včetně liberálního, ve kterém se psalo, že Plachotňukův útěk je výsledkem „tajné dohody“ Ruska, USA a EU, které údajně „přestali bavit“ moldavští oligarchové. O tom pochybuji, protože pokud by byla dohoda ještě před převratem, pak by k němu nedošlo. A dohodnout se přímo v průběhu… to by v dnešních podmínkách bylo velmi obtížné.

Pro tisk (především liberální) tu je krajně bolestivý moment, který nechce příliš ventilovat: Jsou to rozpory mezi liberální linií (kterou tradičně nazývají „americkou“) a pozicí Trumpa, který dnes formálně stojí včele USA. Takže tisk musí vymýšlet pochybné legendy, aby nepodrazil vlastní liberální sponzory informací o tom, že tito už dnes neodrážejí oficiální americkou pozici.

Druhá revoluce měla být v Gruzii. Tam bylo vše zorganizováno ještě lépe než v Kišiněvě. Jasná provokace s křeslem pro předsedajícího meziparlamentního shromáždění v sále gruzínského parlamentu (vždy a všude si host sedá tam, kam ho hostitel usadí), skvěle vystavěná meziscéna před parlamentem s vystavenými figurami (děti s nevinnýma očima, starci s ušlechtilými šedinami) v popředí, kamery na zvlášť připraveném pódiu (aby bylo lépe vidět) a střídající se útoky připravených skupin bojůvkářů – byly minimálně tři. A utrápení ochránci parlamentu, kteří jen zázrakem vydrželi ten tlak. A sprostá protiruská kampaň v tisku, která jakoby naznačovala, že současná vláda je špatná, „proruská“, zatímco bojůvkáři jsou ušlechtilí hrdinové. No, a pak se začaly dít zázraky…

Podle zajetého plánu „oranžových“ revolucí mělo další den dojít k sakrálním obětem. Bojůvkáři ovšem na náměstí nebyli (je cvičili, vynakládali na ně peníze, takže je zabíjet nebylo rentabilní), stříleli by tedy do dětí a starců. Tak by vznikla „nebeská setnina“ v gruzínském provedení a bylo by možné pokračovat v útoku… Vlastně si myslím, že organizátoři měli připraveni i snajpery. A v tom momentě se vše rozplynulo. Lidé na náměstí prakticky nepřišli, nikdo nestřílel, bojůvkáři se rozplynuli jako stíny…

A já, jako analytik mám otázku: A nepřišel mezitím telefonát amerického velvyslance? Na rozdíl od Moldávie, přímá odpověď na otázku není. Lze ale vyslovit pravděpodobnou hypotézu, že telefonát byl. Tehdy se začíná rýsovat jistá tendence. Zatím jen rýsovat… Ale rychlá odpověď, která velmi zasáhla hospodářské zájmy současné gruzínské státní moci (která nejspíš aspoň částečně věděla, o co jde, soudě podle toho, že prezidentka Gruzie podpořila rusofobní kampaň), poněkud ochladila některé „horké hlavy“ v Tbilisi.

A třetí „oranžová“ revoluce začala v Praze. Byl jsem v Čechách před rokem a mohu říci, že pro vytažení flegmatických Čechů v takovém množství do ulic bylo třeba se hodně snažit. Jistěže je třeba vzít v úvahu specifiku tisku, který, pokud je to v jeho zájmu, může silně nadhodnotit rozsah procesu, ale dokonce i v takovém případě jde o mnoho desítek tisíc lidí. Přitom nutno brát v úvahu, že láska k liberálním idejím v ČR silně klesá (to jsem viděl už před rokem), a zcela jistě si tam už nelibují ve státních převratech. Přestože demonstranti požadovali odchod premiéra, kterého mimo jiné obviňují z lásky k Rusku. Typické je, že informace o událostech v Praze se u nás objevila jen první den a dále naše masmédia (především ta liberální) jakoby držela bobříka mlčení. V souvislosti s tím mám podezření, že i v Čechách začali organizátoři „oranžových“ revolucí mít problémy. Premiér opět odmítl odstoupit. A znovu se vtírá myšlenka na telefonát amerického velvyslance… Protože kdo jiný mohl ten proces zastavit?

Obecně vzato se konstruuje jakási zajímavá tendence (tady je to jasně tendence), která vyžaduje pečlivou analýzu, mimo jiné kdo a proč? Mám dvě varianty, které teď zveřejním, ale právě jako hypotézy:

První spočívá v tom, že už za pár dní se v Ósace zahajuje summit G20 a liberální síly velmi chtěly ukázat účastníkům svoji sílu a možnosti… A místo toho došlo ke konfuzi. Co bude v Ósace, to se částečně brzy dovíme. A jistě to uvidíme podle chování hlavních účastníků po summitu. A možná, že bude zřejmé, jakou domluvu chtěli odvrátit loutkáři ze „Západního“ globálního projektu, když organizovali hned tři „oranžové“ revoluce.

Druhá hypotéza spočívá v tom, že ve skutečnosti hlavní takovou revolucí se měla stát čtvrtá … v Rusku. A první tři měly maximálně podpořit potenciální účastníky, nadchnout je, vyzbrojit hesly a jistotou. A liberální masmédia a jednotliví šiřitelé zpráv by tuto vlnu byli podpořili. A to společně s vládou, která vesele zvedá ceny paliva a devalvuje rubl (s nevyhnutelným zvýšením cen zboží široké spotřeby) a dává lidu další laskavé dárky. Přesně k takové revoluci. No a je možné připomenout i některé další okolnosti…

Například tiskovou kampaň tvrdící, že Golunova*) zachránila právě „národní solidarita“, která „přiskřípla státní moc“. Golunov sám je zřejmě mínění podobného mému, protože se před liberálními dobrodinci schoval. Já s ním, mimochodem, v tomto souhlasím. Děkovat totiž může komusi z blízkosti Putina, který včas zavelel, díky čemuž se on rychle dostal z policejního okrsku. Ale podle liberálních plánů mám takové tušení, že odtud vyjít neměl – protože ideu sakrálních obětí nikdo nezrušil. Napojit tento proces by bylo možné k volbám plánovaným na září. Tím spíš, že k některým jejich momentům se skutečně váže mnoho problémů.

Se všemi z toho vyplývajícími „ale“ propad tří přípravných akcí (přijmeme-li tu hypotézu) vypovídá o tom, že je velmi možné, že domluva mezi Trumpem a Putinem ve věci boje proti společným liberálním nepřátelům skutečně existuje. V každém případě je vyřknutí takového předpokladu naprosto legitimní.

Tak takový zajímavý obrázek nám vychází. Předpokládám, že v procesu posuzování ho upřesníme.

Zdroj: Khazin.ru

*) Ivan Golunov (1983) – ruský investigativní novinář napojený na internetový portál „Meduza“ a předtím mj. opoziční TV stanici „Dožď“. 6. června byl zadržen policií a obviněn z držení a nezákonného šíření narkotik, některými médii označované za falzum. Dva dny poté se mu ve vazbě přitížilo, nicméně vyšetřovatel i náčelník vyšetřování západního okruhu odmítli k němu vpustit rychlou medicínskou pomoc. Byl převezen k vyšetření do nemocnice, kde ho krátce nato navštívil soudce a uložil mu trest domácího vězení do 7. srpna (což značně zkomplikovalo situaci jeho zastánců, protože ti už měli na 12. června svolánu nepovolenou demonstraci za jeho propuštění). Devátého června bylo vyšetřování definitivně ukončeno pro nedostatek důkazů. Třináctého června prezident Putin v souvislosti s případem odvolal z funkcí dva generály ministerstva vnitra.

Řada pozorovatelů a analytiků (mezi nimi i autor článku) dává událost do souvislosti s další provokací proti Putinovi. Udála se během Petěrburgského ekonomického fóra a návštěvy čínského vůdce Si. (Pozn.překl.)

Překlad: st.hroch 190626