Zkouška

Když se chlap něčemu věnuje, ať už to dělá z jakéhokoli důvodu, třeba jen z nudy, život mu připraví test. Ten prověří, jak dalece se vyvinul, kam až došel, co doopravdy dokáže, kým je.

Musím říci, že počet novinářů před dveřmi soudní síně předčil mé nejčernější obavy, ač bych měl jejich přítomnost vítat jako příležitost, já o roli mediální hvězdy nikdy nestál. Nemohl jsem téměř dýchat. Ale k něčemu to nakonec bylo: konečně jsem pochopil, proč se všichni ti kriminálníci, cestou do soudní síně, tváří na kameru tak pitomě.

Prvním úkolem obžalovaného v soudní síni je jeho úvodní řeč. Měl jsem připravený na papíře stručný koncept, který obsahoval všechno podstatné. Nicméně jsem uznal za vhodné mluvit z patra, k člověku – ne ke klávesnici, takže výsledek bude odlišný.

Koncept úvodní řeči

Obvinění vznesená proti mně jsou uměle vykonstruovaná. Já jsem nikdy nechválil trestný čin ani jeho pachatele. Nepodpořil jsem hnutí, směřující k omezení lidských práv a svobod.

Chválil jsem ozbrojený boj proti ozbrojenému tyranu, boj za právo na kolektivní sebeurčení a identitu. Neřeším, kdo ten boj vede: Paštun, Kurd nebo Tuareg, muslim, křesťan, bezvěrec, dobrý člověk, špatný člověk – nikdo není povinen trpět příkoří. Ale o tom moje vyjádření na sociální síti tak úplně nebyla. Ve skutečnosti jsem tímto syrovým způsobem ventiloval něco jiného:

A) znechucení a hněv kvůli zapojení našeho státu do neokoloniálních výbojů v zemích třetího světa, pro vyšší zisky nadnárodních korporací, pro udržení jednopolárního světového řádu, tak jako tak neudržitelného, to vše zdůvodněno vývozem demokracie a lidských práv.

B) znechucení a hněv kvůli politickému charakteru našeho vojska, které se z původně vznešeného občanského tělesa, stavěného k obraně státu, změnilo v žoldnéřské vojsko, v nástroj agrese.

C) znechucení a hněv kvůli občanskému selhání příznivců války, zvláště kvůli jejich pokrytectví, když selhání prodávají národu jako ctnost nebo dokonce zásluhu. V takové situaci nelze chválit nebo mlčet. Obojí znamená souhlas a tedy spoluvinu.

Druhý úkol souvisel s výslechem soudního znalce. Bylo mi starého pána místy líto, když jsme zjišťovali jak dalece rozumí problému. Snažil se omezit směr rozhovoru údajnými mantinely své odbornosti (politologie, sociologie, kriminalistika, extremismus a zástupné symboly) a na řadu otázek odmítl odpovídat s tím, že se netýkají jeho odbornosti. V podstatě, tak to vidím já, se práce chopil jako ignorant, kterého nic nezajímá, ale závažné soudy by vynášet chtěl. Bohužel musím přiznat, že tu nejdůležitější otázku, tu kterou jsem připravoval nejdéle, jsem mu nepoložil.

Otázka měla být o tom, zda pan soudní znalec zjišťoval něco o minulosti obžalovaného, zda projevil snahu se s ním setkat v přítomnosti vyšetřovatele a promluvit s ním. Zda se snažil zjistit o něm něco na internetové síti, se zvláštním důrazem na jeho politickou a aktivistickou minulost, nebo: zda se spokojil s několika větami vytrženými z celkového kontextu několika let Kesudisovy činnosti.

Už jsme viděli důsledky takového počínání. Z poslední doby zbytečný skandál ohledně Ferdinanda Peroutky. Jeden kratičký článeček vytržený z kontextu Peroutkova celoživotního díla, rozměrem obrovského, má ukázat člověka v takovém světle, jak to manipulátorovi, v tomto případě Miloši Zemanovi vyhovuje. Toto je nepoctivý postup. Toto si nezaslouží ani Peroutka, ani Kesudis, toto si nezaslouží nikdo. Soudní znalec před soudem řekl (reprodukuji to vyjádření po paměti, zápis z jednání stále nemám k dispozici a podle toho je k té citaci také třeba přistupovat), že posudek soudního znalce je „svým spůsobem tvůrčí práce.“ To je zajímavé. Myslel jsem, že tvůrčím psaním se náramně vyznamenal Neruda, Čapek, Erben. Tvůrčím psaním se dobře uvedl Karel May, Jack London, nebo Arkadij Strugackij a Boris Strugackij v povídce Chlapík z pekla. Tvůrčí duch si může dovolit napsat v zásadě cokoli, neboť tvůrčí iniciativě žádné meze klásti nelze.

Pokud si však soudní znalec plete literární obory, pokud se nestará o skutečnou povahu posuzované osoby, pokud ho nezajímá její dlouhodobé působení, vkládá mu do úst něco co nevyřkl, pak dle mého názoru, coby soudní znalec nedělá svou práci dobře. Raději než jeho posudek, přečtu si Čingischána od Vasilije Jana.

Slyšel jsem chválu z úst neznámé ženy. Mluvil prý jako kniha, lepší to být nemohlo. No, já sám vím nejlépe, že jsem neudělal, co jsem si předsevzal a jen doufám, že to nebude mít na konečný výsledek negativní vliv. Další stání bylo stanoveno na konec srpna. Chci poděkovat těm, kdo mi přispěli penězi na proces. Do minulého pátku přišlo něco málo přes pět tisíc korun. A zdravím ty dva pány, kteří mě přišli osobně podpořit až do soudní síně. Pokusím se, na druhý pokus, o mnohem lepší výkon.

Převzato ze Zvědavce