Gruzie: První kosovská metastáza

Reklama


Abcházie, Adžárie, Baskicko, Bosna, Čečensko, Černá Hora, Dárfúr, Eritrea, Filipíny, jižní Osetie, jižní Slovensko, jižní Tyrolsko, Kašmír, Katalánsko, Korsika, Kurdistán, Makedonie, Náhorní Karabach, Padánie, Podněstří, Quebeck, Severní Irsko, Srí Lanka, Texas, Tibet, Ujgursko, Ukrajina, Vlámsko – to určitě není úplný výčet oblastí, v nichž se vyskytují separatistické tendence.

V okamžiku, kdy Západ uznal samostatné Kosovo, bylo jen otázkou času, kdy začne nádor metastázovat. Gruzínská tragédie má nepochybně i své ekonomické pozadí, stačí se podívat na trasy současných i plánovaných produktovodů, ale analogie s Kosovem je více než zřetelná. Gruzínský prezident s diktátorskými sklony Michail Saakašvili v den zahájení OH eskaloval konflikt, v němž nemohl zvítězit, a teď stojí s prázdnýma rukama a v šoku z toho, že nedostal účinnou podporu od svých "spojenců". Tisíce mrtvých na obou stranách, totálně zničené jihoosetské hlavní město a vážně narušená infrastruktura Gruzie jsou nejvíce viditelným následkem tohoto šíleného činu.

Potom jsou tu ovšem dopady mnohem méně viditelné, ovšem mnohem hrozivější – vezmeme-li v úvahu, že zde po delší době došlo k ozbrojenému konfliktu, jehož jedním účastníkem je ruská armáda a druhým armáda vyškolená a podporovaná americkými a izraelskými "vojenskými poradci", zaznamenáme-li, že Cchinvali a ruské mírové sbory byly na počátku konfliktu ostřelovány českými houfnicemi a raketomety, dáme to dohromady s nekritickou podporou, které se dostává Gruzii od prezidentů Polska, Ukrajiny a pobaltských států i nespecifickými hrozbami presidenta Bushe – nic dobrého pro Česko, pro střední Evropu, nic dobrého pro celý svět.

Přejít do diskuze k článku