Lékařský mzdový boj očima pacienta

Reklama


http://blog.denik.cz/blog/11586/164554/clanok_foto_547.jpgNa první pohled je mi boj nemocničních lékařů za lepší platy sympatický. Pravda, je dnes již velmi vyhrocený. Také je pravda – a velmi zarážející – že příslušného ministra i vládu to ponechává v bohorovném klidu. Je nabíledni, že vládci lékařům neustupují (a taky neustoupí!) z důvodů čistě ideologických a nikoliv ekonomických. Establishment Nečasů, Hegerů a Šnajdrů si již dávno udělal analýzu stavu a má zcela jiné plány do budoucna, než si unavení a rozzlobení lékaři a jejich strachem vyděšení pacienti v nemocnicích uvědomují. Chystá se totiž rozkradení toho posledního kousku státního zdravotnictví, co tu je. Stát v minulosti nakoupil z daní občanů spoustu přístrojů, zařízení a vybavení nemocnic – a to všechno může dnes spadnout do rukou spekulantům se zdravím. A neříká se mi to lehce – nemocniční lékaři tomu svou politickou naivitou – paradoxně jen pomáhají. Jak? Především ne-logikou svého jednání a vyjednávání.

Podívejme se však nejdříve trochu do historie. Vždy a za každého režimu byli lékaři a lékárníci vzdělanostní skrytě pravicovou elitou. Elitou, která vždycky byla ve společnosti postavena sociálně a ekonomicky výš, než ostatní spoluobčané. Obrovskou psychologicko profesní výhodou lékařů vždy bylo, že každý člověk má pud sebezáchovy a chce žít co nejdéle. Problémy inteligence kulturní, humanitní, technické či vědecké byly zhusta lékařům a lékárníkům společensky vzdáleny. Bohužel .. Odtrženost lékařů od ostatních lidí dokládá i fakt, že dokonce i vlastní rodiny si lékaři většinou dodnes zakládají jen s partnery ve stejné pracovní oblasti – ze zdravotnictví. Ano, vyjímečnost lékařského povolání nese v sobě i značnou osobnostní izolaci a profesní neuniverzálnost. Lékaři jsou vyjímeční, ale jinde než v medicíně – kvalifikovaně pracovat neumí a nemohou. (Čest méně schopným výjimkám, ale právě teď o politice nemluvím).

Minulým vládám se podařil husarský kousek a začalo to "hotelovými službami nemocnic", julínkovným / cikrtovným a nepřímo pokračovalo i rozhodnutím Ústavního soudu o tzv. "zásluhovosti" důchodů. Že například na to zdraví všichni předem povinně platíme ve zdravotním pojištění – to je pro politiky "mucha". Vládnoucí elita záměrně, důsledně a soustavně občany štěpí a tak rozdělila i lékaře na dvě hlavní sociální skupiny. Ve zdravotnictví tak vyčlenila soukromé majitele klinik a ordinací a "státní" zaměstnance. Bohaté a nebohaté. Lehce pracující – a za menší mzdu těžce pracující. A naopak: Ty, kteří za svou práci nesou plnou zodpovědnost v nemocnicích, a ty v terénu, kteří ji mají jen vyjímečně a statisticky mnohem méně.
Privátní praktici, zubaři, lékárníci a obchodníci se zdravotnickými potřebami jsou již dávno ekonomicky "za vodou". Farmaceutické firmy, pojišťovny, lékárny, bývalé státní polikliniky, malé ordinace a zdravotnické obchodní řetězce – jsou v rukách soukromých a jejich majitele osud lékařů v nemocnicích vůbec nezajímá. Vládní "elitě" právě naopak takový stav plně vyhovuje. Jako poslední kořist už tady totiž zbývají jen ty fakultní, krajské a okresní státní nemocnice. Lékařský exodus tomu napomůže a to za to stojí. Tomu poslednímu dějství rozvratu a rozkradení zdravotnictví se politicky a "státotvorně" říká – reforma. Smutné zjištění.

Lékaři v nemocnicích bojují a jako rukojmí si berou nás, pacienty. Nikoliv jako spojence!! To je první chyba. Bojují jen za své mzdy a nikoliv za zachování toho dobrého a férového, co zbylo v dosud ještě trochu solidárním SYSTÉMU. To je druhá chyba. Jsou pracovně vyčerpaní a přitom jim je jedno, že ve stejné mzdové situaci jsou i příslušníci dalších důležitých profesních a vzdělanostních elit, rozpočtově financovaných státem – například hasiči, policisté a kriminalisté, vědci, inženýři, projektanti, pedagogové ..  O ostatních, skutečně poctivě a třeba i manuálně tvrdě pracujících spoluobčanech – včetně zdravotních sester! – lékaři nahlas rovněž málo přemýšlejí. To je jejich třetí elitářská chyba a těch chyb by se našlo zajisté ještě víc.

 
Lékaři v nemocnicích by neměli jen spoléhat na vzpomínku na Británii, kde kdysi (pokud vím), Thatcherová přidala na platech stávkujícím nemocničním lékařům. To už se v Česku opakovat vůbec nemusí. Lékaři by měli myslet i na ostatní lidi ve společnosti a neměli by se uzavírat jen do svých profesních "bílých" odborů a komor. Neměli by nepřímo podporovat atomizaci obyvatel a měli by prostřednictvím medií jasně vzkázat ostatním občanům: "Jestliže vy podpoříte dnes nás, budeme už příště poctivě a důsledně solidární i my s vámi!". Sanitka s vyděračským nápisem "Náš exodus – váš exitus" je ten nejhloupější a nejnemorálnější vzkaz, který ve svém zoufalství lékaři z nemocnic mohli poslat ostatním spoluobčanům! Copak lékařům nedochází, že i každý z nich jednou bude pacient? Mám připomínat, že i protekční zdravotnický "kulich" také jednou v nemocnici nebo eldéence prostě umře, až přijde jeho čas? A že umře třeba i mnohem bolestivěji a dřív, když zdravotní péče bude drahá a špatná? Když lékařů bude málo a budou uštvaní, nevyspalí a otrávení?

Jestliže jsem na začátku napsal, že pány ze všech politických stran, příslušného ministra i vládu to všechno, co se tu nyní děje, de facto ponechává v klidu – pak by se nad tím měli lékaři v nemocnicích vážně zamyslet a položit si otázku – PROČ? Měli by přemýšlet, zda jejich mzdový boj je jen pouhou vzpourou privátní, anebo bojem všeobčanským. Měli by hledat řešení a splnění svých oprávněných požadavků získáváním spojenců. Spojenců, kteří když demonstrovali za své mzdy nedávno, byli pro lékaře vzduch. Ještě je čas to všechno napravit. Ještě je čas zamyslet se nad příčinou malého zájmu (38%) u ostatních občanů o problémy lékařů v nemocnicích. A myslím si, že jen ta pravicí proklamovaná všeobecná a vzájemná lidská závist – jen ta v tom nebude …

Takže, co dělat? Pánové Kubku a Engeli, co kdybyste Hrabovského s jeho dryáčnickou PR agenturou vyhodili a šli poctivě a lidsky k podpoře přesvědčovat především zdravotní sestry, další zaměstnance nemocnic – a zejména pacienty? Jinak totiž vaši odborářští lékaři prohrají! Ekonomicky i morálně. A s nimi prohrajeme tu naši – už i tak dost křehkou demokracii – my všichni. Čas ponížených petic skončil, je třeba solidárně a důsledně jednat! A například – také u té záchranky (podobně jako pro učitele na středních a základních školách) si vydupat pro lékaře nejen vyšší mzdu, ale i status veřejného činitele. Pak hned uvidíme pány politiky, jak se budou při tomto požadavku kroutit jak žížala na háčku.

Foto: zdroj

 

Přejít do diskuze k článku