V době Topolánkovy vlády byl index životní úrovně důchodců okolo 112. Znamenalo to, že se důchodci tehdy měli o 12 procent lépe než v roce 1989, kdy byla chudoba důchodců příslovečná.
O tomto stavu zpíval Karel Kryl:
Na krku staré káro a úzkost v hlase,
když žebrá o cigáro, zlomí se v pase.
Namísto díků sklopí zraky a není třeba žalobce,
když vidím tyhle lidské vraky,
třesu se strachem před přízraky,
že jednou ze mě bude taky důchodce.
Díky zvyšování DPH a tím pádem zdražování všeho možného se v současné době důchodci mají asi tak, jako těsně před sametovou revolucí. Není to nic, čím by se mohla vláda chlubit.
A přece se Petr Gazdík z TOP 09 nechal slyšet, že si dovede představit, že v případě dalšího zvýšení DPH na 19 % se důchody valorizovat nebudou. Prý se u nás mají důchodci moc dobře, mladé rodiny s malými dětmi se mají hůř.
Když to pan Gazdík ví, proč s tím on a jeho partaj něco neudělají? Jak jsem se dozvěděl, v současnosti je na ministerstvech 500 ředitelů odborů s platem včetně prémií okolo sta tisíc. Před válkou představoval adekvátní funkci sekční šéf a těch bylo celkem dvacet dva!
Rozdíl představuje asi půl miliardy – a taky to není zanedbatelný peníz.
Podobných disproporcí by se určitě našlo víc a hned by bylo na valorizace i pro mladé rodiny, jen chtít hledat. Ale to pan Gazdík a jeho Parteigenossen zjevně nechtějí.
