Ach ti umělí umělci

Je to 30 let, co Milouš Jakeš mluvil o milé holce, která bere 600 tisíc Kč ročně. My rození demokraté tento výlev generálního tajemníka KSČ často považujeme za bledou závist. Nějak však zapomínáme rozhlašovat, kolik bral tenkrát soudruh Jakeš. Docela bych věřil, že to mohlo být i nějakých 200 tisíc Kč ročně. Pro natvrdlé: Netvrdím, že je to pravda.

Dnes má těch mizerných 200.000,- Kč měsíčně kdejaký připlešatělý lump, vypasený hňup s kravatou, trubkovými kalhoty, vnuk estébáka s béemvákem a špičatými botami. Moderní Kašpárci režimu si přijdou na své. Jistě, spotřební koš se podstatně změnil a nelze jej srovnávat s drátěným košíkem z bývalé předlistopadové sámošky.

Musíme však objektivně uznat, to, co se nepovedlo komunistům, se chvályhodně povedlo demokratům. Dnes jsou banány čtyřikrát levnější než petržel. A nikdo si nestěžuje, že by to nevydržel. Pamatuji si, jak se za reálné normalizace zdražila bio-šťáva o 17 %, tedy o korunu. Ženský doma a mezi sebou spustily povyk jako milé chvilky na Letné, že za týden se ta šťáva o 17 % zlevňovala.

Socha Lenina v parku, které jsme se posmívali, byla uměleckým výtvorem opravdového umělce. Vůbec by mi nevadilo, kdyby ji tam vrátili, a z placeného parkoviště opět udělali park. Již bych za sochu do křoví močit nechodil. Ani by to nešlo kvůli prostatě a vykácení stromů a keřů, které tam nahradila zámková dlažba a výběrčí automaty.

Nemám nic proti umělcům, pokud něco umí a nemotají se kvůli chabému nadání, své politické, příbuzenské a pohlavní orientaci, a mizerné pracovitosti do politiky, ekonomiky a na veřejná místa. Ať si své tvůrčí krize a zrání řeší jinde. Naše okresní město na severu je zamořené různými monstry, u kterých trvá několik dní, než nebohý občan pochopí, že je to avantgardní umělecký výtvor draze zaplacený radnicí, zatímco veřejná WC byla zrušena, dávno předtím než je školní mládež začala využívat k nitrožilní aplikaci omamných látek.

Všichni příbuzní mají právo na výslužku, když se jeden z nich dostane nahoru. Nic proti tomu vůbec nemám. Ať si však rozdělí rozpočtové peníze mezi sebou rovnou a neobtěžují veřejnost svými trapnými artefakty, o které občan zakopává a u kterých několik dní neví, zda se jedná o zapomenutý železný šrot, vysypaný zatvrdlý beton, nově zřízenou skládku nebo ukradené železniční pražce.

Ne, nejsem proti začínajícím umělcům, kteří se učí uměleckému řemeslu przněním vkusu veřejnosti. Ať si vytvářejí ty své choromyslné kraviny a blbosti, ale ať jimi nezamořují veřejný prostor. Ať si je nechají na svém pozemku. A pokud mají příbuzné, milé nebo známé na radnici, ať jim tato za tuto ohleduplnost přerozdělují městské peníze. Spokojenost bude na obou stranách. Jak na straně veřejnosti, tak těch umělých umělců.

Přeji panu M. Jakešovi hodně zdraví a dlouhý život. Upřímně se omlouvám, že jsem se jeho projevu na Červeném Hrádku tenkrát před 30 let smál. Jak se záhy po 1989 ukázalo, byl jsem sveden synem estébáka, který do naší party onu nahrávku přinesl a jako první nás nutil, abychom se jí posmívali.

Přejít do diskuze k článku 7 komentářů