Diskuze k článku


  • PPK • 30. října 2015

    (část 1 ze 2): Lobbing není nic jiného, než specifický druh ziskové obchodní politiky a vlivové reklamní propagandy. Je to rádoby vznešený a do češtiny implantovaný anglický název pro zákulisní, polokorupční až korupční a polopravdivé až lživé přesvědčování lidí rozhodujícího segmentu veřejného obchodního trhu nebo správy a legislativy státu za účelem dosažení úspěšné realizace ziskového firemního záměru prostřednictvím progresivně prémiově placených lobistů, přičemž je otázkou, jak jsou příjmy lobistů státem vůbec zdaňovány. Zkrátka, každý lobista je na úspěchu účinků svých lží a polopravd vždy silně hmotně zainteresován, aniž by za důsledky své „práce“ nesl zodpovědnost.

    Aby však tato lobistická čistě zisková lež nebyla tak snadno odhalena, byla svými tvůrci časem „vylepšena“ o různé krycí legendy, prosazující další lež a to tak, že ve výsledku každého lobbingu jde údajně jen o obecně prospěšné cíle. To je ta největší morální špína lobbingu, obzvláště tehdy, když na vylobovaný cíl (např. v legislativě) je pak následně požadována nějaká státní dotace vždy a jen do kapes soukromým klientům lobistů.

    Úsměvné jsou přitom konkurenční souboje lobistů firemních s lobisty aktivistických neziskovek nebo politických stran, lobistů pochopitelně rovněž placených ze soukromých či korporátních zdrojů, ale de facto u stran – i když nepřímo – placených už rovnou ze zdrojů státních. Tito nečestní lidé jsou pak dvojnásob směšní, když se spolu perou o tentýž potenciální zisk části státních či evropských peněz za prolobování zisků ze státem či E-Unií placených zakázek pro své soukromé klienty – a to u politiků s rozhodujícími pravomocemi. Jinými slovy, je to typické korupční jednání ve veřejné politice se všemi znaky zralosti na trestní stíhání.

  • PPK • 30. října 2015

    (část 2 ze 2): V souhrnu řečeno, většinový cíl lobbingu není nic jiného, než snaha o zisk pro nějakého tuzemského nebo zahraničního soukromého parazita na evropských, nebo českých státních či místních občanských finančních zdrojích a většinový prostředek metody lobbingu není nic jiného, než účelová přesvědčovací přetvářka. Lobbismus tak právě tím sám sebe zařazuje do profesí bez stavovské cti, protože žádný lobista nikdy nenese za svou činnost osobní hmotnou zodpovědnost (o politicích v různých politických koalicích už vůbec nemluvě).

    Ostatně, z čeho žije lobbing? Žije z reality, že Česko není státem zodpovědně vytvořeného práva jako základu spravedlnosti, ale je rájem stále vzrůstajícího korupčně vlivového a čím dál tím víc monopolizujícího se byznysu lobistů a na zisk orientovaných obchodních právníků soukromých korporací.

    I když i tento Diskusní klub je také do značné míry lobbingem a reklamou k dosažení vlídného obecného přijetí existence těchto politicko obchodních a manipulačních praktik a lží, tak přesto je dobré, že diskutéři (a někteří z nich možná i nechtěně) zde problém lobbingu z jeho nevoňavých plenek docela úspěšně odkopali.