Dopis Alešovi aneb Aby bylo lépe (II. díl)

Záměrně vytvořený „deregulační“ právní nihilismus

Co je motivem pravičáků k prosazování tzv. deregulací, např. formou optimalizací daní, jejich zastropovávání a pokusů o minimalizaci státu? Realita říká, že vedle snahy o trvale a selektivně přivřené oko justice nad šedou a černou ekonomikou pak už nic jiného, než jejich systémová a hamižná třídní snaha vyhnout se placení daní právě u těch, kteří mají příjmy, zisky a osobní luxus nejvyšší. Snaha, vedoucí jako by k paradoxu absurdní uzavřenosti kruhu jejich neoliberálních představ o funkci státu. Snaha o likvidaci státu právě pomocí jeho vlastních státních donucovacích a nařizovacích nástrojů, za jejichž funkci a existenci ale – právě oni nechtějí nic platit. Anebo si snad oni tu „platbu“ představují tak, že ty nástroje si napříště od státu už nějak „koupí“ a ty nástroje pak budou jen přímo jejich?

Tak vida, zdánlivě pěkný oxymóron, za nímž však stojí cílevědomé úsilí privatizovat do rukou majetkových elit už i samotný stát, přičemž privátní vymáhači dluhů a exekutoři byli zatím jen tím prvním zkušebním balónkem, jestli to politicky projde. A vida, ono to už prošlo …. Jistě tedy zde časem bude pokračovat úsilí, na jehož konci je už jen narůstající bezpráví, sociální křivdy, vykořisťování, zbídačování střední a nižší sociální třídy a jejich vydírání záměrně udržovanou nezaměstnaností, jen co se ta nejtvrdší pravice opět dostane k moci. Snaha, chudší lidi třídně ponižovat a záměrně tak vyvolávat ducha násilí a vzpoury bezmocných, kterou pan Duka možná opět nazve lůzou.

A co je cílem? Nic než chaos. Kalné vody, v nichž se snadno predátorům loví. Jak? S počátečním vyvoláním občanského a ekonomického chaosu pak pravice nakonec zřejmě dokonce přijde i se zákeřně jednoduchým řešením ála Ukrajina, na což lze vzít jed: V konečné fázi pak takovou zemi bude čekat už jen vražedná fašistická totalita oligarchů, třebas i pod vlajkou nějakého nacionalismu, rasismu či jiného uměle vymyšleného -ismu, a navíc to bude jako obvykle okořeněno antikomunismem, který to politicky výchovně, obzvláště u nevědomé mládeže, ještě pojistí.

Je tu proto zásadní otázka pro tržní komsomolce propagandy deregulací: Jestliže politický hardware, čili stát, bude neustále oslabován a navíc i vybavován jen vadným, chaotickým a nefunkčním legislativním softwarem, softwarem chybných, asociálních a chaotických zákonů, jestliže navíc i obsluha systému (administrativa státu) bude zkorumpovaná a lajdácká, tak kdo asi z té občanské a údajně „politicky tržní“ společnosti si takový státní hardware bude přát a kdo si ho politicky „koupí“ k vlastnímu neprospěchu? Inu zajisté, že s výjimkou té zkorumpované servisní obsluhy pak už vůbec nikdo, ledaže by byl původním povoláním blázen.

A je tu i další logická otázka: Proč je ten stát řízený vadným právním softwarem a ovládaný vadnou a lajdáckou politickou systémovou obsluhou? Proč přesto tady už dvacet pět let trpíme zadlužený a vadně fungující hospodaření státu, v němž nejsou peníze na přístřeší pro bezdomovce a na péči o ty nejubožejší invalidy? Důvodová odpověď logicky není tržní, je výhradně mocenská: Protože musíme.

A proč musíme? Protože ti, kteří nám vnucují vadný politický hardware, software i obsluhu toho Systému, tak právě ti, nás zaměstnance – nás, počtem silně většinové a všechen ten záměrný nepořádek platící svými odvody a daněmi – ti všichni společně nás mohou mocensky, sociálně a politicky vydírat. Zkrátka máme tu jako by neofeudální věk vlády menšinové hrstky novodobého panstva, jejich propagandistů a lokajů, za nimiž stojí soukromé armády zahraničních korporací a tuzemských privátních exekutorů – a to zatím jenom pro začátek.

Máme tu vládu panstva, které nás může vydírat a občansky ponižovat nejen mezinárodní podřízenou a plebejskou státní politikou, politikou koloniální země bez suverenity se všemi jejími důsledky a zejména pak vnitřní politikou bankovní a finanční. Politikou, která je semeništěm záměrně generované a nekontrolovatelné systémově kriminální korupce, skrývající se právě za ty pravicí tolik adorované právní „deregulace“. „Deregulace“, vytvářející v konečném výsledku nezaměstnanost a chudobu těch, kteří se tomu – z mnoha důvodů – nemohou ani bránit, natož jakkoliv nekriminálně podnikat.

A důsledky jsou nevyhnutelné: Absence spravedlivého, účinného a vynutitelného práva generuje a konzervuje chaos, nespravedlnost, kriminalitu a zločin. Právní nihilismus a legislativní lajdáctví nejenže vede k občanské nespokojenosti a ke kriminalitě ekonomické, ale i generuje kriminální a nesuverénní stát bez vnitřní sebeúcty a bez mezinárodního respektu. Vede k řešení konfliktů a sporů všech se všemi jenom násilím, vede k občanským a mezinárodním válkám.

A proč? Protože mocichtivost a majetková hamižnost majetkově elitních sociálních skupin, zištně se deroucích k ovládacím pákám státu a tím i k moci nad těmi ostatními, až do té doby politicky pasivními, pracovitými a mírumilovnými, tak právě ta hamižnost a mocichtivost je často mnohem silnější, než pud hladu u zvířat. A jak známo, prase od plného koryta přemlouváním ještě nikdo nikdy nedostal.

Petiční „právo“ – zákeřný stroj na zneužití moci

Proveďme si sumarizaci systémových vad tvorby našeho práva: Co vlastně jsou ty zákony, které v soudobé „demokracii“ vždy iniciuje a vymýšlí jen několik jedinců? Uvědomujeme si vůbec, že zákony následně vždy schvaluje zase jen další relativně maličká skupina lidí, kteří si říkají „zastupitelé“, čili reprezentanti? Uvědomujeme si, že zákony a jejich změny prakticky vůbec nikdy nevznikají z iniciativy nás, tj. mlčící občanské většiny?

Je nám jasné, že náš politický systém je dán zejména tím faktorem, že zákony jsou tvořeny zejména „na zakázku“ určitých politicko-mocenských a majetkových skupin a na ně navěšených korporací a to vždy jen v souladu s jejich zájmy? Korporací průmyslových, obchodních, profesních a mediálních, s mlčící občanskou většinou nekomunikujících jinak, než farizejskou, pravdoláskařskou a klausovsko-kalouskovskou jednosměrnou propagandou? Navíc ještě, propagandou veřejnoprávní, plně zaprodanou zájmům nejen nadnárodních korporací, ale i jejich cizím politickým mocnostem?

Nu – a jsme u základu totalitního jádra každé imitace demokracie. U záměrně legislativně ustanovené a právě té zejména veřejnoprávní, prakticky výhradně jednosměrné komunikace. V prostředí nulové zpětné vazby občanů voličů na jejich údajné reprezentanty – zastupitele a pro toho, kdo nemá na palmáre právníků i velmi obtížné komunikace s úřady, firmami a soudy. A co je už přímo tragické, jsme součástí politicko právního divadla ďábelsky jednoduché administrativní metody, zákonem nám „dovolených“ PETICÍ, které fungují v principu jenom takto:

Aby držitelé moci a organizátoři státu neměli příliš mnoho práce a byli ve svém vládnutí co nejméně občanstvem vyrušováni jeho případnou nespokojeností, vymysleli si politici systém, kterému se ironicky říká „právo“, zvané petiční. Stručně řečeno, politici svými zákony nám občanům „dohodli“ – jediný systémový způsob kontroly a kritiky vad a možná i eventuálních zločinů v jejich počínání – pouze cestou ponížených suplik. Pouze formou ponížených žádostí a úpěnlivých proseb těm bohům „nahoře“ o tom, co trápí nás, tj. „ty dole“. Dobrá ironie, že?

A ovšem, také i to, co se nám vůbec nelíbí, např. právě ta nedávná jejich ne-aktivita a zároveň tichá kampaň za náš souhlasný „podpis“ kolosálního mezinárodního pokusu o podkopání suverenity (nejen) našeho státu a zároveň i o totální útok na naše sociální práva – smlouvy zkráceně zvané TTIP. A to není ve hře jen „smlouva“ tato, připravují se už i další, kdy by nakonec měly mezinárodní smlouvy, schvalované jen vládami, zcela vyřadit lidová referenda a kdy vlády malých států bez suverenity budou muset poslouchat nadnárodní korporace ve vlastnictví oligarchů velmocí.

Je tudíž účelné popřemýšlet, proč .. když například nějaký stát nutně potřebuje nové nerosty nebo vědecké objevy a vynálezy, pak jeho úředníkům nikdy vůbec nevadí, je-li podstata popisu takových nalezišť, objevů nebo vynálezů napsána třebas i na papírovém pytlíku od mouky. A měli bychom si to dát dohromady s faktem, že když státní admnistrativa nechce potřebovat pro ni nepříjemná soudní podání anebo i ty nejponíženější petice, tak že právě tam vždy bude trvat na všech písemných a doručovacích formalitách, které si ti, kteří určují zákony, k tomu vymyslí.

Možná se mnou někdo nebude souhlasit, ale já osobně – vedle obstrukcí ve věcech referend a některých podivných ustanovení nového OZ o spolcích – právě tu petiční „vymyšlenost“ pokládám za jednu ze základních a nejchytřejších politicko manažérských metod inteligentních mocenských parchantů. Nástroj parchantů, jak právě bezzubostí těchto peticí ovládat zbývající jednoduché poctivce a manipulovat s nimi podle potřeb a zájmů zaprodané administrativy a mediálních a korporačních molochů. A jak už bylo zmíněno v článku o logice absurdit, je to metoda ďábelská nejen ve své praktické aplikaci, ale i jasně dokazující platnost principu Occamovy břitvy. Zásady, kdy právě v jednoduchosti jádra nějakého řídícího společenského opatření je skryta právě ta největší genialita zákeřnosti jeho důsledků.

Příště: Poučení z politického vývoje, Občansky uvědomělá aktivita a předpoklady pro ni, Mezinárodní základy všech vnitropolitických dějů, Centrální kontext a pořadí priorit