Druhá etapa operace „Skripal“

Pro pochopení záměrů a cílů operace kolem „kauzy Skripal“ zahájené Velkou Británií je užitečné si připomenout, že kdysi – opět na Britských ostrovech – proběhla „kauza Litviněnko“. Británie v  roce 2006 obvinila ruskou FSB z otrávení bývalého důstojníka této ruské tajné služby radioaktivním poloniem. Důležitý detail: Ministryní vnitra Spojeného království tehdy byla Therese May a rezidentem CIA v Londýně nynější ředitelka CIA Gina Haspel. Jak tehdy, tak i nyní, bez ohledu na hysterické podbarvení obvinění a rozpoutání celosvětového halasu, nepředložila britská a americká oficiální místa ruské straně oficiální závěry vyšetřování otravy, ale všechny materiály vyšetřování utajili. Tím také aféra s Litviněnkem skončila.*)

Anglosasové nicméně vědí, co činí. Drzá lež dosáhla svého cíle. Bez ohlednu na naprostou absenci objektivních důkazů, které by obvinění potvrdily, se Londýnu podařilo poškodit vzájemné vztahy s Moskvou a způsobit Rusku škodu v očích evropské veřejnosti. To, co světu předvedli do 26. března, byla jen první etapa dlouhodobé hry s řadou tahů, jejímž cílem je pevná izolace Ruska na mezinárodní scéně. Vypovězení ruských diplomatů z více než 20 zemí pod právně nicotnou záminkou, započaté 26. března, bude mít ještě pokračování. Ke zvláštnostem představení rozehraného tajnými službami UK a USA je třeba počítat to, že hlavními účastníky kampaně jsou členské země NATO.

Organizátoři kampaně, třebaže neveřejně, apelují na článek 5 smlouvy NATO o kolektivní obraně v případě napadení jednoho z členů NATO. Ať to vypadá jakkoli hloupě, je tomu skutečně tak. Nedávný summit EU (složením účastníků prakticky totožný se summitem NATO) probíhal v „duchu solidarity“ s „obětí napadení“, přestože skoro nikdo z evropských lídrů nebral okolnosti případu vážně. Případ má, z hlediska trestního práva, daleko k závěru stejně, jako „případ Litviněnko“ a je právně nicotný. Na úrovni, jakou je summit EU, se rozhodnutí přijímají v jediném případě: Když je známo, že po vás nikdo nebude chtít důkazy.

Rozhodnutí je diktováno „vznešenými politickými úvahami“. Podstata „úvah“ spočívá v tom, že Rusko dosáhlo úrovně vlivu ve světě, který je pro USA/NATO nepřijatelný. Rusko obrátilo situaci na Blízkém Východě, rozhodilo západní scénář a vyhrává válku nervů na Ukrajině. Rusko důsledně zvyšuje dodávky plynu do Evropy a prohlubuje energetickou spolupráci s Německem. Projekt Severní proud 2 je kostí v krku USA, které velmi chtějí prodávat Evropě svůj drahý zkapalněný plyn. Do rámce těchto „vznešených politických úvah“ patří celá řada událostí posledních let: Válka v Gruzii; válka proti Donbasu, započatá utlačovatelským kyjevským režimem v roce 2014; zničení malajského Boeingu MH-17; „dopingový skandál“ k olympiádě v Koreji; pokusy o zmaření mistrovství světa ve fotbale v Rusku.

Operace „Skripal“ se nicméně pro Anglosasy od počátku rozvíjí jen ztuha. Evropští grandi neopakovali rozmach Washingtonu, který vykázal 60 ruských diplomatů a zavřel ruský konzulát v Seattlu. Německo a Francie se omezily vypovězením po 4 diplomatech, což by dle jejich názoru nemělo významně poškodit jejich vztahy s Ruskem. Ale Evropané „druhé kategorie“ to vyřídili formálně vypovězením 1-3 ruských diplomatů (Litva, Česká rep., Albánie, Holandsko, Španělsko, Estonie, Chorvatsko, Finsko, Maďarsko, Lotyšsko, Rumunsko, Švédsko, Norsko, Irsko). Akce nenabrala na dramatičnosti ani vypovězením 4 diplomatů z Kanady a 2 z Austrálie. Trochu přidat k efektu si snaživě pospíšil lokajský Kyjev, který vykázal za dveře dokonce 13 ruských diplomatů.

Pokud tento „kolektivní úder“ bude mít na něco vliv, tak jen na vztahy Ruska k Británii a USA. „Jednotná fronta“ Západu proti Rusku neexistuje. Existuje cosi, co se podobá útoku Anglosasů, za kterými spěchají ukrajinský policajt a polský nacionalista, zatímco ostatní (hlavní) spojenci zalehli do nerovností terénu a šetří patrony. K tomu, aby k izolaci Ruska skutečně došlo, bude třeba další etapa, na kterou už jsou připraveni. Britský ministr obrany Williamson právě prohlásil, se už v nejbližších době uskuteční zabavení nemovitostí ruských občanů v Anglii. Může se jednat dokonce i o zablokování státních rezerv Ruské federace (RF) v amerických bankách. Dnes je kolem 100 mld.USD ze 400 mld.USD ruských devizových rezerv uloženo v USA. Kromě toho, jako přídavek ke zvýšení amerických cel na ocel a hliník, které zasáhly ruský exportní potenciál, mohou být zavedena cílová cla na zboží z RF jako „vyvrhele“, podobně jako je tomu u KLDR. Budou se snažit co nejbolestivěji zasáhnout i fotbalové mistrovství světa.

Zřejmá je i další okolnost: předpoklady části ruské elity, která doufala ve svoje přijetí do „západní civilizované společnosti“, se definitivně a nenávratně zhroutily. To se týká i těch, kteří vyvezli peníze, anebo „tam“ sami vycestovali. Dobře vyhodnotili situaci Michail Chazin, který 27.března – den po oznámení hromadného vyhoštění ruských diplomatů napsal: „A ta šílená drzost, se kterou „partneři“ na základě jasné provokace a zjevného blafu začínají reálně konat vůči Rusku, dokazuje, že se domluva určitě nepodaří. Už nijak a nikdy“. To bylo, mimochodem, jasné už po reakci Západu na Putinův mnichovský projev z 10. února 2007.

*) Mimochodem včerejší rázná prohlídka letadla Aeroflotu s vyloučením palubního personálu na londýnském letišti velmi připomíná právě podobnou událost bezprostředně po „zjištění otravy“ Litviněnka. Tehdy se letadlo, v němž měl do Londýna a zpět cestovat údajný Litviněnkův vrah, nacházelo v Moskvě (bohužel pro britskou tajnou službu). Do Moskvy vycestovala skupina prcovníků této tajné služby. Když se ale dověděli, že mezitím stihly letadlo prohlédnout ruské služby, následujícím spojem odletěla skupina zpět, aniž kdokoli vyšel z letiště, nebo kontaktoval ruská místa. Možné podvržení jedu na palubě se tedy nezdařilo. (pozn.překl.)

Zdroj: Fondsk.ru

Překlad: st.hroch