Jak může lidstvo dosáhnout štěstí

Reklama


Příčetného čtenáře při přečtení názvu tohoto článku jistě napadne logická otázka: „Zase jeden pitomec, který si myslí, že vyřešil nemožné.“ Povšimněte si, prosím, že takový čtenář si vytvořil z názvu článku okamžitě otázku, a ihned si na ní po svém odpověděl. Přitom název článku nic takového nepředjímá. Jářku, není takový čtenář pitomec? Ke správné odpovědi musí dojít každý sám. Odpověď (informace) od někoho druhého, je pouze otázkou.

Aby lidstvo dosáhlo štěstí, byly vytvořeny ušlechtilé ideály. Jak však dobře známe a víme, štěstí lidstva spočívá v ideálech neušlechtilých. Nikdo z lidí, až na některé osamělé jednotlivce, v očích druhých pitomce, netouží po nějaké velebné prázdnotě, nedotknutelném božím majestátu a nebesích plných harmonie, poezie a hudby sfér, kde obcují impotentní svatí. Nejsou tam auta a hovězí roštěnky.

Náš člověk je dosti přízemní. Dokonce tak příliš, že název člověk moudro moudrý (homo sapiens sapiens) je urážkou názvu „člověk“ i člověka samotného. Našinec touží po kyprých tvarech kýty vepřové nebo ženské. Miluje nadevše zahálku a pohodlnost, takže je ochoten se kvůli lenosti udřít až k smrti. Miluje pohyb, dokáže se na něj dívat celé hodiny. Touží po pohybu druhých, nikoliv však po svém. A je za to ochoten platit nehoráznými penězi, svojí sílou, potem, krví a svým zdravím.

Dnešní člověk (příliš hrdý to název) nadevše miluje život. Nepříčetně miluje život druhých, nikoliv život svůj. Nedostává-li se mu života druhých, je plný depresí a je ochoten spáchat i vlastní sebevraždu. Dnešní člověk není „člověk“, ale je pouze „dnešní“. Vždy bude pouze dnešní kopií dnešní pečlivě aranžované reality. Stal se pouhým názvem – je občanem.

Výčet všech občanských ctností by byl věru velmi dlouhý. Stačí však nezaujatě pozorovat toho svého vlastního občana, a jistě je všechny záhy zjistíte sami. Nebudete se stačit divit, co všechno váš vlastní občan neustále nekompromisně požaduje místo všech možných ušlechtilých ideálů.

Ve jménu ušlechtilých ideálů se provádějí ta největší nehorázná svinstva na světě. Ve jménu Ježíše, lásky, milosrdenství, naděje, víry, štěstí, blahobytu, svobody, demokracie a vítězství se vždy páchají ta největší morbidní jatka.

Masové masakry však nikoho nedojímají. Občané milují osobní příběhy druhých. Jako drobný hmyz tak mezi sebou vyhledávají a chlemtají životní sílu druhých, kterou shromaždují stejně tak, jako včelky snášejí nektar a vyrábějí z něj med pro potměšilého včelaře, který jim pravidelně odebírá celou jejich produkci.

Ušlechtilé ideály slouží k vytváření velice neušlechtilé reality. Z vědeckého hlediska je to tak zcela správné, neboť napětím kladným (ideálním) vzniká opačný extrém záporný (reálný). Chcete-li mučit a vraždit lidi, zásadně jim předestírejte ušlechtilé ideály. Když posléze trpí v odporné realitě, začínají se pozvedat a toužit po realitě lepší, totiž té ideální. Takto vzniklého pozitivního napětí pak lze opět výhodně ekonomicky využít.

Ušlechtilé ideály, jako například víra v boha, sociální spravedlnost, svobodu a demokracii, se nejlépe vštěpují lidem na mučidlech. Po dobrém jakoukoliv ušlechtilost odmítají. Stačí tedy dnes, oproti mučícím strojům středověku, vymyslet a zavést jeden obrovský mučící stroj, můžeme jej nazvat například táborem koncentračním, socialistickým, kapitalistickým, demokratickým či globálním, a již máme primární nezbytné podmínky pro velkokapacitní zušlechťování a vysávání lidského biologického materiálu.

Z čistě vědeckého hlediska se jeví zcela správným a rozumným, že když se někde objeví nějaký nadšený misionář, který například pomocí kříže, střel s plochou dráhou letu nebo jiného utrpení káže třeba o lásce, milosrdenství, humanitě, svobodě, demokracii, vítězství, trhu a blahobytu, že mu někdo nevzdělaný uřízne hlavu nebo rozbije lebku sekeromlatem.

Lidé byli šťastní, dokud k nim někdo nepřišel s ušlechtilými ideály. Pak se začali stydět, že jsou nazí. Přestali být spokojení s oděvem z kůže, který měli od boha nebo přírody, a v rozporu s boží vůlí se ve jménu boha se začali oblékat, aby zakryli svoji hanbu. Jaké je to neštěstí, může seznat každý občan sám, když jej načapají nahého s jinou v posteli. Aby se stal občanem, rychle hledá, kde nechal šaty a tesař díru z ráje.

Možná se vám také občas zdají hororové sny, kdy se shledáte nahými. Je to divné, že si po tak dlouhém trvání křesťanské éry v rozporu s Biblí zakládáme na umělém oděvu. Adam a Eva přece chodili po ráji nazí. Ale předtím, než se nechali vyexpedovat do pekla, museli se náležitě obléci.

A ještě předtím, jak psáno v Písmu svatém, se však Adam začal učit pojmově myslet a všechny věci a jevy, se kterými se setkal, začal nazývat názvy a jmény. Člověk tak přestal žít. Chopil se vytváření umělé reality. Její pomocí začal vykořisťovat realitu rajskou (přírodní). Stala se z něj atrapa, mrtvolné zombie.

Z člověka se stal stroj, který začal vytvářet pojmy (informace). Činí tak dodnes, a na svém bytostném postižení si navíc hloupě stále více zakládá. A díky tomu stále více umírá. Hledá věčný klid a odpočinutí věčné ve hmotě. Totiž tam, kde vůbec žádný klid není, ale pouze pláč a skřípění zubů. Zemřel pro život věčný a stal se mrtvolnou mátohou onoho světa, kde jako živý mrtvý (upír) vyhledává životodárnou sílu druhých. Saje život a pohyb druhých, aby tak mohl udržovat svoji odpornou a slizkou záhrobní existenci.

Rozpor mezi ideály ušlechtilými a neušlechtilými nahradil zkrachovalý vztah mezi Adamem a Evou. Stal se principem pohonu ekonomiky, která ždímá z lidí, zvířat, rostlin a vůbec celé matky přírody životodárnou sílu. Dnešní ekonomika je nástrojem super parazita, který láskyplně globálně objímá a przní svoji do krve vysávanou matku Zemi. Můžeme se s ekonomikou potýkat, jak chceme, můžeme bojovat s ní nebo proti ní, ale budeme vesele trpět pořád stále dál, dokud neodstraníme ideály. A také pojmové myšlení, neboť ono je pravou příčinou všech zvěrstev a utrpení.

Odstranění pojmového myšlení a tím i ideálů ušlechtilých a neušlechtilých, se však tímto vědeckým objasněním stalo ideálem. Nelze od toho tedy očekávat vůbec nic dobrého, nežli jenom další a ještě větší trápení a svinstvo. Jedině, že bychom se i tohoto ideálu zbavili… a pak se třeba dobře bavili. Bohužel se tím však staneme pitomými.

Jsme-li pitomými, budeme však jistě trpět, neboť se převelice stydíme, když jsme úplně neoblečení, svlečení a bez oděvu z informací. A pak trpíme jako nazí v trní.  Pak trpíme s korunou spletenou z trní informací na hlavě a v trní informací trnitého světa plného a stvořeného informací.

Přejít do diskuze k článku 67 komentářů