Krvavá Ukrajina aneb Krajina po bitvě

Pojďme se tedy společně zamyslet nad tím, co podstatného se stalo na Ukrajině za uplynulých devět měsíců, a pokusit se o laickou prognózu toho, co se bude dít dál.

Jak to celé začalo

Ne příliš spolehlivá Wikipedia (alespoň vzhledem k ukrajinským událostem) uvádí tento začátek konfliktu: „21. listopadu 2013, den poté, co ukrajinská vláda pozastavila přípravy pro podpis asociační dohody s Evropskou unií, kterou prezident Janukovyč označil jako „pro Ukrajinu zatím nevýhodnou“, propukla několikaměsíční série protestů, která je známá pod názvem Euromajdan. Hlavním požadavkem masových protestů bylo odstoupení prezidenta Janukovyče, podepsání asociační dohody s EU a propuštění bývalé premiérky Julije Tymošenkové z vazby. Pravděpodobným původním organizátorem prvotního protestu byl Mustafa Nayem, afghánský muslim žijící na Ukrajině.“

Na Wikipedii se samozřejmě nedozvíte, že tzv. Euromajdan ani zdaleka nebyl tak spontánní akcí, za kterou je vydáván, že jeho příprava trvala nejméně deset let a že na její realizaci byly Spojenými státy a jejich spojenci vynaloženy miliardy dolarů. Viz naše články, zejména reportáž německé veřejnoprávní TV (Na Majdanu stříleli zločinci a zabíjeli demonstranty zezadu).

A na Wikipedii si také nepřečtete, že tzv. Euromajdan měl kromě proevropského a protivládního zaměření na počátku také velmi radikální sociální požadavky. Demonstranti požadovali konec vlády oligarchů. A navíc si představovali EU jako ideální společnost bez korupce, v níž jsou vysoké mzdy a důchody, rozsáhlé sociální zabezpečení, rozvinutý právní stát, čestní politici a skvěle fungující veřejné služby. Není se čemu divit, vždyť podobné představy o západní Evropě jsme také sdíleli s většinou Čechoslováků i občanů ostatních postkomunistických zemi v listopadu 1989. Současné demonstranty na Majdanu už likviduje přímo armáda stejně jako jinde v této zemi. Splnili svou úlohu rozbušky událostí, které už dávno režíruje někdo jiný.

Následky převratu

Nemá smysl spekulovat o tom, kolik snahy a miliónů dolarů bylo třeba, aby celé majdanské hnutí kanalizovalo do nacionalistického a protiruského řečiště, včetně teroru a vražd. Náš článek na e-republice upozornil jako první na skutečnost, že USA investovaly do „demokratizace“ Ukrajiny 5 miliard dolarů. Není to nic neobvyklého, v Iráku a v Afghánistánu stála tato „demokratizace“ mnohem víc, a hlavně mnohem víc mrtvých. Možná by si některý ekonom mohl dát tu práci a odhadnout náklady na celkové zabezpečení akce, jíž se déle než půl roku zúčastnily desetitisíce lidí. Co je nepochybné, jsou výsledky vládního převratu v důsledku protestů na kyjevském Náměstí nezávislosti. Shrňme celkové výsledky demokratizace pod velením neonacistů, vládních pučistů v Kyjevě a pilné EU.

Ve vrcholných ústavních funkcích, ve vládě i v gubernátorských křeslech sedí oligarchové nebo lidé na nich závislí. Demokratizace asi znamená v našem pojetí heslo: „Všechnu moc oligarchům“. Pak tedy osud Ukrajiny bude i osudem Evropy. Citujme ze zdroje Despite Borders): „V súčasnosti možno pozorovať určité náznaky konfliktu medzi ukrajinskými oligarchami, ktorý môže v budúcnosti prerásť do väčších rozmerov. Dnes je najviac markantným konflikt medzi oligarchom Kolomojským a skupinou Firtaš-Levočkin, ktorý ako naznačujeme vyššie, má rozsiahle politické ciele (získanie kontroly nad Porošenkom a vytvorenie koalície v parlamente, ktorá bude hájiť záujmy konkrétneho oligarchu). V svojej podstate ide o začiatok rozsiahlejšieho procesu. Nová vlna privatizácie ohlásená Jaceňukom odštartuje plnohodnotnú vojnu medzi oligarchami, ktorí sa budú rôznymi spôsobmi usilovať o ovládnutie zostatkov štátneho majetku. Možno očakávať, že prím v tomto procese zohrá holding PRIVAT, ktorý vďaka politickým a mocenským prepojeniam jedného zo svojich vlastníkov Igora Kolomojského môže netrasparentným spôsobom získať veľkú časť štátneho majetku (napríklad rôzne spôsoby ovládnutia spoločností minoritnými vlastníkmi; k čomu dochádza a bude dochádzať aj v prostredí súkromných aktív). Podľa vyjadrenia bývalej riaditeľky Fondu štátneho majetku Ukrajiny Natálie Semeňuk sú počas tzv. protiteroristickej operácie odstreľované a poškodzované najmä štátne aktíva na území Doneckej a Luganskej oblasti, v dôsledku čoho budú v privatizačnom procese predávané za minimálne ceny.“

Vtipně by se dalo říci, že další osud Ukrajiny je v rukou dvou oligarchů ze slavné líhně postsovětských „podnikatelů“. Citovaný Igor Kolomojskyj je židovského původu z Dnětropetrovska a má několik občanství, což je normálně na Ukrajině trestné: kyperské, izraelské a snad i švýcarské. Pro jistotu žije ve Švýcarsku. Intrikami a válkou se snaží vytlačit s mocenských pozic v Doněcku jiného rodáka, tatarského oligarchu narozeného v Doněcku, Rinata Achmetova. Takže korporátní média mají paradoxně pravdu, když tvrdí, že ti „Rusové“ na ukrajinském Donbasu vše řídí. Ukrajinští oligarchové jsou produkty neoliberální ekonomiky z dob Jelcina, kterou jeho nástupce Putin v Rusku zásadním způsobem ukončil.

Kdo tluče na válečný buben

Tyto oligarchické struktury ovládají zemi v těsné součinnosti se zahraničními poradci, kteří podle ruských zdrojů fakticky řídí ukrajinské armádní a bezpečnostní složky. Hovoří se o celém patře na ukrajinském ministerstvu vnitra a o 180 amerických vojenských poradcích v terénu. Letadla, která letěla bombardovat Doněck, startovala z rumunských a moldavských letišť. Podle dosud nepotvrzených zpráv domobranců je pilotovali Poláci a Izraelci. Na Ukrajinu míří tzv. „neletální“ vojenská pomoc z Kanady.

Novinky k tomu napsaly: „Vláda Spojených států příští rok plánuje cvičit ukrajinskou Národní gardu a dodávat jí výzbroj. V pátek o tom americké ministerstvo obrany informovalo Kongres, který takový záměr musí odsouhlasit.“

Co je tzv. Národní garda, o tom jsme již několikrát psali. Naposledy v trojdílné analýze Konec pučistů v Kyjevě I. aneb Vláda janičářů. V nové „demokratizované“ Ukrajině probíhají politické čistky a perzekuce pučistům nepohodlných stran, dochází k nedemokratickému násilnému odvolávání nepohodlných volených funkcionářů. Stupňuje se i politické násilí v oblastech, kde převzali moc nacionalisté. To má v některých případech charakter pogromu (Oděsa, Korsuň-Ševčenkovskij). A to vše probíhá v podmínkách ideologické indoktrinace, která někdy nabývá až groteskní charakter. Bylo by to celé k smíchu, kdyby terčem nebyly děti a kdyby důsledky nebyly tak fatální.

Od demokratizace k deratizaci

V zemi probíhá občanská válka, eufemisticky přejmenovaná na „protiteroristickou operaci“ při níž vládní vojáci, Národní garda a milice oligarchů bombardují své spoluobčany s jiným politickým názorem. Důsledkem je zničená infrastruktura a nekonečný proud uprchlíků do Ruska. Do války jsou násilně mobilizováni záložníci (vojíni a poddůstojníci do věku 60 let a důstojníci do věku 65 let), přičemž mobilizace je spojena s rozsáhlou korupcí. Viz následují citace, zdroj NWOO: „Ze Sevastopolu píšou: Můj dávný přítel z Rovna, když probíhaly dny Majdanu a zejména ve dnech Krymu, se se mnou korespondenčně smrtelně rozhádal. Jednoho krásného dne napsal: „Vás na Krymu okupují a vy bečíte pod hlavněmi automatů! Jste vaťáci, zombírovaní svou televizí, nevidíte elementární věci… Moje noha už nevstoupí na Krym! Zapomeň moje jméno a nikdy víc mi nevolej a nepiš.“

Velká část obyvatel Ruska dostala od svých přátel a příbuzných podobná sdělení, a tak jsem se nedivil, když jsem navždy ztratil přítele…

Nicméně ne navždy. Včera zazvonil telefon a já uslyšel více než přátelský tón: „Zdravím!… Jak se máte v Sevastopolu?…Brzo přijedu, můžeš mi pomoci s bydlením?“

Truhla se otevírá snadno. Můj přítel dostal povolávací rozkaz, aby se dostavil na vojenskou správu a potom umřel za svobodu a celistvost Ukrajiny v boji s putinovskými vrahy.“

Válečná propaganda a čisté lži ukrajinských médií pak korporátní média na Západě beze všeho přebírají jako fakta. A pokud se ukáží jako lživá, už se ani nenamáhají udělat dementi. Když se háže bahno na stěnu, vždycky se na ni něco přilepí. A o to jde. Ukrajinská vláda před lidmi utajuje rozsah válečných ztrát a dezertérství. Více najdete například zde.

V zemi byla zavedena faktická cenzura, z novinářů se stala „lovná zvěř“ (viz zde a zde). Slyšíte nějaké protesty západních prestitutek? Pokud pochybujete o výše napsaném a máte silný žaludek, podívejte se na dokument kanadské Global Research TV.

Zbídačení země pod válečnou ekonomikou, zlodějnami oligarchů a půjčkami MMF

Občané přicházejí o zbytky už tak nevalného sociálního zabezpečení. Vláda na ně navíc uvalila dodatečnou válečnou daň ve výši 1,5 % čistých příjmů. Demokratizace válkou něco stojí, je třeba dobývat celá města a rozstřílet celé bloky paneláků, včetně škol, jeslí a nemocnic. O půjčce MMF viz toto, zdroj A2larm. Jaroslav Fiala napsal: „MMF slíbil Ukrajině půjčku osmnáct miliard dolarů, která má zabránit bankrotu její ekonomiky. Ukrajinský premiér Arsenij Jaceňuk varoval, že země je na pokraji kolapsu, bez půjčky se neobejde, a proto je třeba akceptovat tvrdé podmínky, které si MMF klade. Ukrajinský parlament musí schválit kroky, které zásadně ovlivní životy většiny lidí: má dojít ke zmrazení důchodů a platů státních zaměstnanců, propouštění, zvýšení daní a prudkému snížení dotací na ceny plynu.“

Ukrajinská ekonomika kolabuje, což ukázal rozbor druhé části našeho článku o Ukrajině (Konec pučistů v Kyjevě II. aneb Kolonialismus MMF). Zdražují se potraviny, pohonné hmoty a energie, hřivna devalvuje na historické minimum. V souvislosti s protiruskými sankcemi a platební neschopností Ukrajiny hrozí, že lidé v zimě nebudou mít čím topit (více zde). Místo dlouhých komentářů se podívejte na ceny pohonných hmot na začátku demokratizace a nyní.

A to nepočítáme plyn na zimu, protože zásobníky vytunelovali noví demokrati stejně rychle, jako ti předešlí. Jejich zlodějnu zaplatíme z našich daní EU jako humanitární půjčku.

Co bude dál?

Všechny historické zkušenosti říkají, že po každé válce nastává nejprve drancování, zabíjení či stíhání oponentů, a pak nějaký druh míru. A jenom na moudrosti vítězů záleží, jak dlouho bude období do další války trvat. V ukrajinském případě se na moudrost a velkorysost vítězů nelze spoléhat, jejich neofašistické prapory to dokázaly více než přesvědčivě.

A teď k těm „vítězům“, které podporuje EU. Existují naprosto objektivní rozpory mezi zájmy prozápadních ukrajinských oligarchů typu Kolomojského a mezi „uvědomělými“ ukrajinskými nacionalisty. Všechny dočasně spojuje jen nenávist k Putinovi a k Rusům na obou stranách ukrajinsko-ruské hranice.

Jenže po možném dobytí Doněcka začne dělení kořisti, a to už asi půjde nenávist k Rusům stranou. Neofašisté jsou antisemité a nenávidí Západ za jejich „zradu“ národních zájmů Ukrajiny. Je jen otázkou času, kdy se rozpory mezi těmito skupinami i uvnitř nich stanou natolik nepřekonatelné, že si začnou všemi možnými způsoby vyřizovat účty. Zbraní i zabijáků k tomu na současné Ukrajině mají dost. Podívejte na článek Ukrajina se zbavuje nepohodlných svědků státního převratu a na portrét Alexandra Muzyčka, který má za sebou válku v Čečně. Zde podle vlastních slov zlikvidoval tři tanky a zabil spoustu Rusů, které asi i mučil. Židům vyhlásil smrt a EU neměl rád z principu. Hajlování bylo jeho běžný pozdrav. Tento muž byl zastřelen neznámými ozbrojenci. Všechny puče a revoluce se musí zbavit oněch užitečných idiotů, kteří vraždami a terorem rozjeli revoluce, ale pak se stali příliš obtížnou zátěží. A k těmto lidem patřil na sto procent i zmiňovaný šéf ozbrojené frakce neofašistického Pravého bloku.

Nejhůře na tom samozřejmě budou poražení. Čeká je v horším případě teror a v lepším případě postavení druhořadých obyvatel s výhledem „dobrovolné“ emigrace do Ruska. Totéž tvrdí sociolog Mojmír Hampl.

Idealisté z Majdanu už jsou mimo hru. Ti nejnaivnější leží mrtví na Donbasu, demonstanti na Majdanu byli armádou odklizeni společně s barikádami v uplynulém týdnu. Revoluce skončila, zapomeňte. Ale další na řadě budou ukrajinští oligarchové. Byli to oni, kteří financovali Euromajdan, oni, kteří podněcovali válku, aby si zachránili svoji vlastní kůži. Není vyloučeno, že jednoho dne jim žoldnéři a vrahové z jimi placených trestních batalionů s výkřikem „Sláva Ukrajině“ vydrancují jejich panství, zabaví majetek a podřežou krky. Jednou začatý teror a rozpad státu nelze tak snadno zastavit. A vůbec v situaci, kdy budou levně a bez odporu k mání naleziště břidličného plynu na Donbasu (O co jde na Ukrajině, mimo jiné).

Napsáno pro e-republika.cz