Myšlenky, zákony, peníze a síla

Reklama


Někde jsem slyšel, že teprve energie myšlenky odstartuje společenský pohyb a že teprve peníze lidi udělají skutečnými lidmi. Jsou tedy myšlenky a peníze zdrojem pohybu, způsobu a kvality života civilizací?

Domnívám se, že tak docela ne. Myšlenky i peníze společensky fungují totiž jen tehdy, když ideje mají smysl a když peníze lidé uznávají jako hodnotu, přičemž tuto jejich hodnotu uznávají za zákon pro své jednání. Jinak ne.

Tudíž, jsou zákony tím jediným souborem pravidel chování lidí? Ano jsou, ale také – ne tak docela. Jsou jimi jen tehdy, jestliže se lidé rozhodnou ty zákony uznávat a k tomu se rozhodnou jen tehdy, když v pozadí toho požadavku bude stát síla, schopná právě ty důsledky zákonů vynutit.

Kdy tedy vlastně organizační schopnosti manažerů a generálů politiky skutečně plně a spolehlivě zapůsobí? Zapůsobí jen tehdy, jestliže schopnosti organizátorů budou mít za sebou – opět v nějaké podobě, skrytě či otevřeně – sílu, kterou mohou použít. Jinak ne.

Kdo tedy civilizacím vládne? Jsou to vlastníci resp. držitelé zdrojů síly a držitelé hmotných prostředků, kteří tu sílu živí a fyzicky udržují v její schopnosti silově (až násilně) lidi ovlivňovat.

Co to znamená? Znamená to, že manažeři, ideologové, další mediální a dějepisní „mluviči a psavci“, ba dokonce i bankéři a politici, to vše jsou jen herci na jevišti, kteří plní scénař jim určený od majitelů síly. Jen majitelé síly jsou totiž ti, kteří (pokud mají zdroje), jsou schopni svou silou všem určovat, co kdy a jak mají dělat a udělat.

Kdo tedy společensky nevládne, ačkoliv on jediný má faktickou sílu řídit Planetu? Schopnost vládnout proto mají jen držitelé zdrojů a těmi je pouze příroda a myslící vlastníci schopností a technologie lidské práce.

Protože však je otázkou, zda někdo také vlastní i ty vlastníky lidské práce, anebo zda ti vlastníci práce jsou naopak zcela svobodní, proto se také ti všichni shora uvedení ideologové a „organizátoři“ vždy budou ze všech sil snažit manipulovat držitele lidské práce a tím i jejich přírodní zdroje. Lidi a jejich zdroje, kteří jediní mají schopnost i vědomosti ty zdroje přírody využít.

Vytváří se tím však zajímavý paradox: Ti, kteří chtějí být řediteli (prediktory) síly, se té samé síly vlastně sami bojí, protože kdyby se ta síla rozhodla na nich nezávisle jednat, skončilo by to s nimi existenčně zle.

Proto typické a „elitami“ pečlivě skrývané na tom všem je, že svět je vlastně kolektivně ovládán lidmi ze samozvaných „myšlenkových elit“, a to jen prostřednictvím jejich neustálých vzájemných kontaktů a přenosem mocensky potřebných informací mezi nimi.

Svět je tak fakticky řízen neustále komunikujícím kolektivem(!) jedinců, pilně organizačně spolupracujících a zároveň pokrytecky hlásajících „masám práce“ jako základní životní filosofii – individualismus. Proč? Inu proto, aby „dělníci planety“ svým „elitám“ neviděli do karet.

A tak je tu otázka poslední: Proč ideologové kapitálu nám všem ostatním tak moc, neustále a pilně hlásají onu blahodárnost tzv. konkurenčního prostředí? Protože oni dobře vědí, že nás, „dělníky planety“ a majitele síly výsledků naší práce, jedině toto, vždy alespoň na čas, organizačně a myšlenkově rozdělí a tím i silově oslabí.

Proto, a teprve takovým způsobem, také i ti ředitelé zeměkoule mohou sílu „dělníků„, faktických majitelů svých schopností práce, ovládat a směrovat do žádoucího kurzu vlastních sobeckých elitářských zájmů.

Takže, ač to na první pohled vypadá složitě, je to všechno vlastně docela jednoduché. Leč dál to ještě rozvíjet, to by už jen znamenalo, vyučovat dialektiku, analýzu kapitalismu a starý známý marxismus. Marxismus, jehož poznatky elity chytře využívají, ale nikdy o tom nemluví a v případě potřeby – to klidně i zapřou.

Přejít do diskuze k článku 12 komentářů