Není holocaust jako holocaust

Reklama


„Kmen Tapanyuna na řece Arinos byl vyhlazen roku 1967 tak, že jistý obchodník namíchal arsenik do mouky a cukru, které byly předmětem výměnného obchodu s Indiány. Na zbytek příslušníků kmene podnikli později lov profesionální vyhlazovatelé Indiánů… Kmen Cinta larga na přítocích Juruena byl vyhlazen v létech 1962/63 ostřelováním osad letecky z cessny a přímými útoky postoleirů.“ (Arne Falk-Rønne – Mrtvý Indián nepromluví, Olympia Praha 1974)

Při vyhlazování živých bytostí nelze postupovat plošně bez výběru. Kolektivní vina neexistuje. Je jistě rozdíl mezi masakry rostlin, zvířat a lidí. Tak například u zvířat přísně rozlišujeme při ubližování domácím mazlíčkům a při průmyslovém chovu například prasat na maso. Není totiž zvíře jako zvíře. Viděli jste již sklízení kuřat kombajny?

Stejné je tomu pak u rostlin. Zkuste veřejně v parku ze záhonu utrhnout květinu. Policie vás vyčiní.  Nebo doma z květináče vytrhněte kytku, kterou vaše milovaná žena zalévá láskou, něhou a jinými výživnými roztoky. Dostanete takovou sodu, že se z toho zjevíte. Pokud však sklízíme například průmyslově pěstované obilí pomocí kombajnů, o žádné masakry se pochopitelně nejedná.

Stejné je to i u lidí. Někteří jsou lidé, jiní nikoliv. Někteří cítí bolest, jiní nikoliv. Druhého krev neteče. Pokud vyhlazujete negramotné nebo pologramotné domorodce, je vše v pořádku. Pokud šlápnete na palec civilizovanému občanu, je oheň na střeše. Některé vyhlazování máte každý den na stole, o jiném se jaksi nějak neví a nechce vědět. Máme v kapse přece právo, humanitu, svobodu, demokracii, pravdu, lásku a hlavně vítězství.

„Dnes je tomu 1951 let, co v římském senátu byl rozbodán dýkami Gaius Julius Caesar, římský triumvir, tyran a velký vrah, jehož skutky plovou v krvi všemožných národů. Sentimentální vrah. Když mu Brutus začal hrozit dýkou, tu ten člověk, který tisíce lidí dal chladnokrevně pobíjet, řekl plačtivě: ´Et tu mi fili´.“ (Jaroslav Hašek – Fejetony)

Jistě velice záleží na tom, kdo zemře. Jestli já nebo ty, jestli vy nebo my. Jak říkali mnohokrát v televizi, euroatlantické hodnoty, kultura, svoboda a demokracie mají u nás i jinde velice hluboké kořeny. Měli bychom je prý chránit. Teroristy před zlými teroristy.

Přejít do diskuze k článku 20 komentářů