Návrh US zákona nebo vyhlášení války?
Ruský text návrhu zákona S.2277 (Russian Aggression Prevention Act, který v US Kongresu prošel druhým čtením, najdete zde, anglický zde Překlad a titulky: Irena
Ukrajina: Videopřehled z 1. 7. 2014
27. 6. 2014, Slavjansk, blokpost Naci gardy. Ne pokaždé jsou záběry jednoho místa zachycené oběma bojujícími stranami. 19. 6. 2014, Slavjansk. Dárky Porošenka, zaslané Naci gardou obyvatelům Slavjanska, pod názvem "výbuch sladkostí". Jsou ostřelovány obydlené části města, záměrně...
Homosexuálové a prostitutky z Východu
Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným. Češi jsou údajně vůči homosexuálům tolerantní, takže Praha se stává cílem sexuální turistiky gayů a rájem eurobuzen. Loni Česko navštívilo 60 tisíc účastníků takových specializovaných zájezdů. Jaké jsou dopady? V šíření viru HIV...
– tím, co říkáme, si určujeme své cíle, i když si toho nebýváme vědomi. Svou neuváženou řečí přivedeme někoho ke špatnému osudu. Ačkoliv to nemyslíme vážně. Slovenský vlastenec Ľudovít Štúr zemřel nešťastnou náhodou, zranil se svou zbraní na lovu, roku 1856 v obci Modře. Epigram na Modru napsal jazykem československým již mnoho let před tím, asi 1835:
„Bílá snad si byla,
když Modrou teď se nazýváš,
černou, zdá se mi,
než slouti mi ještě budeš!“
Na otázky, co má verš znamenat, řekl: „To mi len tak v zadumaní nad Modrou prišlo na um, nie že bych niečo určitého bol myslel.“ Později: „Už si sa ma niekoľko ráz na to dopytoval. Aby sa mi Modra ozaj raz nestala čiernou!“
http://www.tichanek.cz/odjinud/gnosis/dosah-reci-ktere-vedeme-2-2.html
O služebném duchu si můžeme myslet ledaccos, naposledy o tom, kdo tady pořád brojil proti kapitalismu a sociálnímu světu bohatých až se jím sám stal a teď volí hyperkapitalistu a neoliberála a ještě to, přoč to dělá, svádí drze na „voliče“….
Keller: Patříme k těm co umožnili nástup Junckera, nestěžujme si teď
Naprostá většina lidí svou neúčastí u voleb jasně naznačila, že jejich výsledek pro ně není důležitý. Neměli by se tedy divit, když v čele Komise stane člověk, který je skutečně mluvčím velkého kapitálu.
Pro část levice je Jean-Claude Juncker nepřijatelný proto, že je považován za horlivého stoupence finančního kapitálu, ne-li přímo kasinového kapitalismu. Část pravicových konzervativců ho odmítá jako stoupence federalismu a britský premiér pohrozil, že jeho jmenováním se přiblíží odchod Británie z Unie.
Existuje však pádný důvod, proč by se Juncker vrchním komisařem stát měl. V předvolební kampani prakticky všechny strany kritizovaly nedostatek demokracie v EU. Jako jeden z kroků k nápravě navrhovaly, aby novým šéfem Komise nebyl ten, kdo bude sympatický premiérům, ale ten, kdo bude sympatický premiérům, ale ten,koho navrhne frakce, která zvítězí v evropských volbách.
pokračování…
Zvítězila však Evropská lidová strana, jejímž kandidátem je právě Juncker. Socialistům je nyní předhazováno, že souhlasí s jeho jmenováním výměnou za to, že Schulz se opět stane předsedou EP.
Květnové volby v Česku vedly při rekordním nezájmu voličů k tomu, že právě naše země dodala lidovcům do Bruselu rekordních sedm europoslanců (čtyři za TOP 09 a tři za KDU-ČSL).
Patříme k zemím, které udělaly maximum, aby se právě Jean-Claude Juncker naprosto demokratickým a nezpochybnitelným způsobem stal nejmocnějším mužem tak často proklínané byrokratické mašinerie.
Šmarjá, to je diskuse jak se starostou Mimoně. Opravdu k tématu. Pěkná povídka s poučením na závěr. Líbí se mi.
A podobně:
„Hledáš-li pomocnou ruku, tak ji vždy najdeš na konci svého ramene“.
Atlantis – Předem daná agenda bude zvládnuta, na postavičce snad až tolik nezáleží. Zvládl to maoista, zvládne to buržoa
a myslím, že by to zvládl i pologramotný Schulz.
Příliš dáte na rituál pseudodemokracie, však jistě víte co píše lid : „kdyby volby mohly něco změnit………“
Podle teorie paralelních vesmírů platí, že se musí vyplnit všechny historie (podle Osel.cz tato teorie znovu přišla „do módy“). Ať už tedy chápete osud takto nebo jako pevné předivo událostí utkané mýtickou bytostí, slovo nemá moc cokoliv měnit. Prostě se musíte rozhodnout co platí.
Umberto Eco to vyjádřil v závěru jednoho románu (snad to bude přesně) :“z někdejší Růže zbylo jen jméno, jen slova máme ve své moci“.